Bílov (okres Nový Jičín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bílov
kostel sv. Vavřince
kostel sv. Vavřince
Znak obce BílovVlajka obce Bílov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0804 546984
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíBílovec
Okres (LAU 1)Nový Jičín (CZ0804)
Kraj (NUTS 3)Moravskoslezský (CZ080)
Historická zeměSlezsko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel562 (2022)[1]
Rozloha10,41 km²
Katastrální územíBílov
Nadmořská výška347 m n. m.
PSČ743 01
Počet domů173 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduBílov č.p.5
74301 Bílovec 1
obec@bilov.cz
StarostaZdeněk Fusik
Oficiální web: www.bilov.cz
Bílov
Bílov
Další údaje
Kód obce546984
Kód části obce4405
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bílov (německy Bielau)[3] ve starých listinách psán jako Bělov, Byelow, je obec, která se nachází v okrese Nový JičínMoravskoslezském kraji. Žije zde 562[1] obyvatel. Bílov je situován jako obec na kopci, který je osídlen směrem k jihu. Stejný letopočet má ve štítě dům č.p. 1, což je budova fojtství.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Vznik obce nelze přesně datovat. Podle nálezů z různých míst na katastru obce, kdy byly nalezeny předměty z mladší doby kamenné (hlíněná cívka, broušené a štípané kamenné nástroje tzv. pazourky). Lze usoudit, že toto území byl osídleno lidmi, kteří žili na nedalekém území ŠtramberkaŠipka (jeskyně). Obec patří do území přírodního parku Oderské vrchy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jméno obce bylo odvozeno od majitele obce, tedy jím mohl být člověk, který se jmenoval Bilo nebo Biel (Běl). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1329, kdy je v latinsky psaných dokumentech uveden název obce ve tvaru Below, od roku 1517 pak v současném tvaru Bílov.

Obec patřila do majetku rodu pánů z Kravař. V roce 1316 získal Vok I. z Kravař od krále Jana Lucemburského Fulnek a k tomu Klimkovice a Bílovec.[4] Dalšími majiteli byli jeho synové, bratři Jan I. řečený Jašek z Kravař a Drslav z Kravař. V tomto období zesnul rychtář Rudlin,[5] vdova Bořislava získala fojství jako dědičné.[6]

Dne 16. dubna 1329, Jan z Kravař, nejvyšší komorník olomoucký, spolu s bratrem Drslavem dává Bořislavě, vdově po svém fojtu v Bílově Rudlinovi, rychtu s příslušenstvím v Bílově místo dvou lánů v Skrbeni (Pohořílkách), jež Rudlin do své smrti držel.
— Listina - Augustiniáni kanovníci Fulnek [7]

V roce 1389 založil Beneš z Kravař a Krumlova ve Fulneku klášter zákoníků sv. Augustýna.[8] V roce 1391 daroval Lacek z Kravař a Helfštejna tomuto klášteru obec Bílov a Starou Ves.[9] V roce 1421 si vzal Jan z Kravař Anežku, dceru Přemka Opavského a nechal ji zapsat statky Fulnecko-Bílovské.[10]

Za husitských válek se zde vystřídalo několik majitelů. Jedním z nich byl Vaněk Třicátník z Vojetína a po něm jeho syn Jan Třicátník, ten až do roku 1480.[11] Po nich pak Jan ze Žerotína a jeho syn Bernart z Žerotína do roku 1520, kdy po soudním sporu museli panství vrátit.[12] Od 16. století byla obec opět součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna. Po jeho zrušení v roce 1784 se obec stala součásti Pustějovského panství.

V 19. století byl na jižním konci vystavěn hospodářský dvůr znám jako Blücherův dvůr (německy Blücherhof).[13] Místně označován jako Dolní dvůr, Spodní dvůr. Ten byl součásti majetku Gebharda II. Blüchera z Wahlstadtu. Souřadnice 49°42'52.0"N 17°59'27.9"E. Dnes již neexistuje.

Součástí Bílova byla do roku 1947 osada Labuť (německy Wipplarsdorf).

Obec patřila do několika politických okresů: Opava 1850–1855 a 1868–1896, Bílovec 1855–1868 a 1896–1960, Nový Jičín od 1960.

Sudety[editovat | editovat zdroj]

Obec náležela do územního celku Sudety s převahou obyvatel s česky psaným příjmením. Seznam obyvatel z roku 1590 byl: 15 s českým příjmením, 13 s německým, jeden byl neurčen. Nejstarší pozemková kniha z let 1656–1707, která byla vedena do roku 1682 česky.

Mezi léty 1610–1621 byl poměr Čechů a Němců obyvatel vyvážený, tedy 50:50. Mnoho rodin bylo jistě smíšených a se znalostí obou jazyků. Fojtství byly převážně v českém držení. Na počátku 18. století došlo k posílení německého vlivu ze strany území Kravařska.

Při sčítání lidu 15. února 1921 bylo:[14]

obec jména osad počet osob počet domů bytové strany
Bílov (Bileau) Bílov (Bileau) 742 103 169
Labuť (Wipplarsdorf) 122 21 32
CELKEM 864 124 201

Po osvobození 2. května 1945 a odsunu německého obyvatelstva, byla obec osídlena českými obyvateli hlavně z Bílovecka, Valašska, Jablunkovsko a ze Slovenska.

Obec 1948-1989[editovat | editovat zdroj]

Většina dosídlených obyvatel našla uplatnění v zemědělských podnicích (JZD Bílov [15], Státní statek Bílovec [16], Velkovýkrmny Velké Albechtice), v bíloveckém podniku Koh-i-noor, průmyslových podnicích ve Fulneku, Odrách a Ostravě.

Místopis[editovat | editovat zdroj]

V obci je řada míst, která jsou po staletí známá a slouží jako identifikační body v krajině:

  • Drgův kopec, tzv. Drgač, vedoucí od kostela k domu č.p. 75
  • Les Hubleska (1720–1793 Oblaska, 1829–1844 Ubleska), leží severně od obce
  • Les Kaní Hůra (od roku 1622 Kanehura), leží východně od centra obce
  • Les Buš, leží severovýchodně od centra obce
  • Bártkův rybník, tzv. Bartkáč, je dnes soustava dvou rybníků
  • Skalka, lokalita bývalého lomu
  • Pískovna,[17]

Současnost, občanská vybavenost[editovat | editovat zdroj]

V obci je řada možností pro společenské a kulturní využití, vč. přístupu k orgánům samosprávy. Přehled lze nalézt i na obecní mapě.[18]

Obecní úřad[editovat | editovat zdroj]

Bílov patřil od roku 1976 pod správu města Bílovec. V roce 1993 opět získal samostatnost. Obecní znak vychází z pečetidla, které je datováno k roku 1706.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Vznik školy je doložen k roku 1605.[19] Do konce 18. století se vyučovalo v domě č.p. 34. Na počátku 19. století byla postavena nová škola s č.p. 99 (dnes mateřská škola). Počátkem 20. století, tedy v roce 1900, byla postavená jednopatrová škola č.p. 5 (tzv. německá škola). Od roku 1926 byla zřízena v jedné z budov statku jednotřídní česká škola. V roce 1927 se výuka přesunula do budovy č.p. 99. Vedle sebe byly tedy dvě školy – německá v č.p. 5 a česká v č.p. 99.

Po Mnichovské dohodě, přesněji 7. října 1938, byla česká škola uzavřena a učilo se pouze německy.[20] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945, bylo zahájeno české vyučování. Prvním českým učitelem byl dne 16. června 1945 jmenován Miloslav Kašpar Pilich (* 7. února 1902, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nad-učitel v Chudobíně). Od roku 1945 byla škola tzv. dvojtřídka, kdy v jedné třídě se učili žáci 1. a 3. ročníku, a v další třídě 2. a 4. ročníku.

Základní škola byla zrušena k 31. lednu 2018, rozhodnutím ZO obce.

V obci je také mateřská školka.[21]

Víceúčelové sportovní zařízení Bílov[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 bylo dostavěno víceúčelové sportovní zařízení s hřištěm, tenisovým kurtem s umělým povrchem.[22]

Vodní nádrž Hubleska[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko cesty Bílovec – Fulnek byla vystavěna vodní nádrži jménem Hubleska, která slouží místnímu rybářskému spolku.[23]

Další vybavenost[editovat | editovat zdroj]

  • Knihovna [24]
  • Kulturní dům [25]
  • Dům s pečovatelskou službou [26]
  • Prodejna potravin firmy Hruška

Obecní spolky[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Fojství[editovat | editovat zdroj]

První dům v obci byl vždy rychta (při zahájení číslování domů v roce 1771 dostala číslo 1), nebo také fojství. V opavských zemských deskách je Bílov zapsán s privilegiem na fojství z roku 1572.[32] Známými fojty v obci byli členové rodu Schenků (česky Šenků), kteří nechali před kostelem vysadit lípu.[33]

Církevní památky[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Vavřince[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Vavřince[34] byl původně dřevěnou stavbou. V kostele je zvon s latinským nápisem pochází z roku 1495. V letech 1709–1731 byla dřevěná stavba nahrazena kamennou. V roce 1733 byla postavena věž. V roce 1771 byl rozšířen a zvednut o jedno patro. V roce 2012 došlo k rekonstrukci střechy věže.

Kolem kostela byl hřbitov. V roce 1915 byl zakoupen pozemek za obcí poblíž lesa, který je znám jako Buš. Za dob socialismu, byl hřbitov zlikvidován (kříže a náhrobky byly zbořeny, hroby byly zavezeny vrstvou zeminy). Od kostela byla možnost sejít na hlavní cestu, po kamenných schodech. Průchod je zazděn, zůstaly jen schody.

V kostele je dřevěný betlém, který je instalován vždy na období Vánočních svátků.

Fara[editovat | editovat zdroj]

První fara byla v obci zřízena za působení probošta Tomáše Šilera (†1624), kdy obce Bílov, Stará Ves a Pustějov zakoupily selský dvůr a udělaly z něj faru.[35] V roce 1814 byla v obci vystavěna nová fara s číslem popisným 100. Stála hned vedle domu rychtáře (fojtství) s číslem popisným 1.[34] Dnes na tomto místě stoj dům č.p. 98.

Farářem v obci po roce 1910 byl Emil Pilich (* 29. srpen 1881, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nadučitel v Chudobíně). Na faře mu byla hospodyní jeho sestra Františka Maria Pilchová (* 14. únor 1895). Provdána dne 4. leden 1919, za Františka Schenka (* 21. březen 1891, Bílov č.p. 1, rychta). Manželství bylo bezdětné.

Dnes bohuslužby zajišťuje Farnost Bílovec.[36]

Boží muka[editovat | editovat zdroj]

Boží muka se nacházení na silničním tahu Bílovec–Fulnek, při sjezdu do obce.[37]

Kamenné kříže[editovat | editovat zdroj]

  • Kříž u kostela sv. Vavřince.[37]
  • Kříž na silniční tahu Bílovec–Fulnek.[37]
  • Kříž u autoservisu (poblíž domu č.p. 159).[37]

Morový sloup[editovat | editovat zdroj]

Morový sloup z roku 1549 se nachází na horním konci obce.

Mnišské sklepy[editovat | editovat zdroj]

Pod budovou č.p. 123 (bývalá hospoda) se nachází staré sklepy datované do počátku 16. století, byly součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna.

Mlýny[editovat | editovat zdroj]

V obci bylo několik mlýnů.[38], z nichž se dochovaly pouze mlýnské kameny, které jsou poblíž Božích muk.

Památník obětem válečných konfliktů[editovat | editovat zdroj]

V první světové válce padlo celkem šest obyvatel Bílova za C. K. mocnářství: Petr Barta ročník 1894, Rudolf Böhm ročník 1884, Josef Brosmann ročník 1892, Josef Domes ročník 1890, Franz Holan ročník 1888, Emil Staněk ročník 1888.[39]

Jeden obyvatel byl příslušníkem Československých legií: Adolf Hekur ročník 1897.[40]

Naproti škole je památník obětem 2. světové války.[41]

Památné lípy[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází dvě památné lípy, které byly vysázeny po ukončení 2. světové války po stranách kříže, který je umístěn u kostela sv. Vavřince.

Rozhledna[editovat | editovat zdroj]

Na katastru obce je postavena rozhledna v lokalitě zvaná Kanihůra. Vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 26,25 m a vede k ní venkovní ocelové schodiště se 137 schody.

Vila rodiny Massagů[editovat | editovat zdroj]

V katastrálním území obce, v lese Hubleska se nachází vila rodiny Mathiase Salchera zakladatele společnosti Massag [42] (č.p. 111).

Obecní studny[editovat | editovat zdroj]

Na místě, kde je dnes sportovní centrum byl podzemní rezervoár vody pro obec a hospodářské dvory.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím obce prochází tyto komunikace:

  • Dálnice D1 s exitem 335-Butovice a silnice I/47 v úseku Fulnek–Bílovec.
  • Silnice I/47, která se s dálnicí spojuje v silnici II/464, která dále pokračuje na Studénku.
  • Silnice III/46421 Bílov–Pustějov.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 770. 
  4. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. O starožitném panském rodě Benešoviců. Čásť II, O rodě pánů z Kravař. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  5. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Historický místopis země Moravskoslezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  7. Digitální archív Opava, http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=F6551558237A11E4B501000C29D8B843
  8. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK, INCAD. Paměti Opavské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  9. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Vlastivěda Slezská.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  10. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Moravské Kravařsko. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  11. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Fulnecko. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  12. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Paměti Opavské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  13. BERAN, Ing. Pavel. www.zanikleobce.cz. www.zanikleobce.cz. 2006-27-02. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 
  14. Obyvatelstvo Slezska a Hlučínska v několika důležitějších směrech na základě sčítání lidu ze dne 15. února 1921 se zvláštním ohledem na předešlá sčítání lidu = Die Bevölkerung Schlesiens und des Hultschiner Gebietes in einigen wichtigeren Beziehungen auf Grund der Volkszählung vom 15. Februar 1921 mit besonderer Berücksichtigung der vorhergegangenen Volkszählungen. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  15. DIGITÁLNÍ ARCHÍV MSK. Ostravsko včera a dnes. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  16. PAVELEK, Ivan. Miloslav Pilich si prožil život plný kotrmelců. Novojičínský deník. 2009-11-30. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 
  17. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Geologie a petrografie země moravskoslezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  18. Mapa obce. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  19. Základní škola v Bílově - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  20. PAVELEK, Ivan. Válečné události byly hodně kruté. Novojičínský deník. 2010-05-04. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 
  21. Mateřská škola - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  22. Restaurace - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  23. Vodní nádrž - Hubleska - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  24. Knihovna - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  25. Kulturní dům - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  26. Dům s pečovatelskou službou - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  27. Spolek rybářů - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  28. Myslivecké sdružení - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  29. Klub motorkářů - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  30. Fotbalový klub Bílov - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  31. Slezský věstník hasičský: orgán Zemské hasičské jednoty slezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  32. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Soupis urbářů ostravského kraje. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  33. Archivovaná kopie. camea2.svkos.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-02. 
  34. a b Kostel sv. Vavřince - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  35. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Památky Pustějova a dědin k proboštství Fulneckému příslušných. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine
  36. Farnost Bílovec. www.farnostbilovec.cz [online]. Farnost Bílovec [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  37. a b c d Církevní památka - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  38. Mlýn - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  39. Databáze VHA | VOJENSKÝ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV. www.vuapraha.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  40. Detail legionáře | Legie 100. legie100.com [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  41. Památník 2. světové války - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  42. MASSAG - Matyáš Salcher a synové, a.s.. Uniformní knoflíky. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílov na Wikimedia Commons
  • Bílov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
  • VĚTRNÉ MLÝNY V POODŘÍ, Vydal: REGION POODŘÍ, č.p. 1 - zámek, 742 54 Bartošovice, Obálka a grafická úprava: Kateřina Šobichová, Redakce: Oldřich Usvald, Ivan Bartoš, René Velčovský a Veronika Velčovská
  • VALEŠ Eduard, Bílovecký zámek, 2018
  • DENÍK. Bílov si samostatnost užívá [online]. 23.04.2010. Dostupné online. 
  • DENÍK. Bílov má nové sportoviště [online]. 14.12.2014. Dostupné online. 
  • DENÍK. V Bílově staví polní cesty [online]. 02.12.2015. Dostupné online. 
  • DENÍK. Motobaňok funguje i bez klubovny, kterou ničí vlhko [online]. 15.08.2016. Dostupné online. 
  • ČESKÝ ROZHLAS. Kanihůra. Místo s rozhlednou najdete v Bílově na Novojičínsku [online]. 28.06.2017. Dostupné online. 
  • DENÍK. O rozhlednu byl také v loňském roce zájem [online]. 23.01.2018. Dostupné online. 
  • DENÍK. Základní škola v Bílově skončila. Obešlo se to bez slz a velkého loučení [online]. 31.01.2018. Dostupné online. 
  • NOVINKY.CZ. V Bílovci otevřeli novou křížovou cestu [online]. 30.03.2018. Dostupné online. 
  • V Bílovci na Velký pátek požehnali novou křížovou cestu [online]. 30.08.2018. Dostupné online. 
  • DENÍK. Massag: Začali s knoflíky, nyní jsou jejich zákazníky automobilky Volvo či BMW [online]. 24.05.2018. Dostupné online.