Bílov (okres Nový Jičín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bílov
kostel sv. Vavřince
Znak obce BílovVlajka obce Bílov
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0804 546984
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Okres (LAU 1) Nový Jičín (CZ0804)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Bílovec
Historická země Slezsko
Katastrální území Bílov
Katastrální výměra 10,39 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 573 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 347 m n. m.
PSČ 743 01
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Bílov č.p.5
74301 Bílovec 1
Starosta Zdeněk Fusík
Oficiální web: www.bilov.cz
Email: obec@bilov.cz
Bílov
Bílov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bílov (německy Bielau)[2] ve starých listinách psán jako Bělov, Byelow, je obec, která se nachází v okrese Nový JičínMoravskoslezském kraji. Žije zde 573[1] obyvatel. Bílov je situován jako obec na kopci, který je osídlen směrem k jihu. Historie obce je písemně doložena k roku 1329. Stejný letopočet má ve štítě dům č.p. 1, což je budova fojtství.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Vznik obce nelze přesně datovat. Podle nálezů z různých míst na katastru obce, kdy byly nalezeny předměty z mladší doby kamenné (hlíněná cívka, broušené a štípané kamenné nástroje tzv. pazourky). Lze usoudit, že toto území byl osídleno lidmi, kteří žili na nedalekém území ŠtramberkaŠipka (jeskyně). Obec patří do území přírodního parku Oderské vrchy.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Jméno obce bylo odvozeno od majitele obce, tedy jím mohl být člověk, který se jmenoval Bilo nebo Biel (Běl). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1329, kdy je v latinsky psaných dokumentech uveden název obce ve tvaru Below, od roku 1517 pak v současném tvaru Bílov.

Obec patřila do majetku rodu pánů z Kravař. V roce 1316 získal Vok I. z Kravař od krále Jana Lucemburského Fulnek a k tomu Klimkovice a Bílovec. [3] Dalšími majiteli byli jeho synové, bratři Jan I. řečený Jašek z Kravař a Drslav z Kravař. V tomto období zesnul rychtář Rudlin, [4] vdova Bořislava získala fojství jako dědičné. [5]

Dne 16.dubna 1329, Jan z Kravař, nejvyšší komorník olomoucký, spolu s bratrem Drslavem dává Bořislavě, vdově po svém fojtu v Bílově Rudlinovi, rychtu s příslušenstvím v Bílově místo dvou lánů v Skrbeni (Pohořílkách), jež Rudlin do své smrti držel.
— Listina - Augustiniáni kanovníci Fulnek [6]

V roce 1389 založil Beneš z Kravař a Krumlova ve Fulneku klášter zákoníků sv. Augustýna. [7] V roce 1391 daroval Lacek z Kravař a Helfštejna tomuto klášteru obec Bílov a Starou Ves. [8] V roce 1421 si vzal Jan z Kravař Anežku, dceru Přemka Opavského a nechal ji zapsat statky Fulnecko-Bílovské. [9]

Za husitských válek se zde vystřídalo několik majitelů. Jedním z nich byl Vaněk Třicátník z Vojetína a po něm jeho syn Jan Třicátník, ten až do roku 1480. [10] Po nich pak Jan ze Žerotína a jeho syn Bernart z Žerotína do roku 1520, kdy po soudním sporu museli panství vrátit. [11] Od 16. století byla obec opět součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna. Po jeho zrušení v roce 1784 se obec stala součásti Pustějovského panství.

V 19. století byl na jižním konci vystavěn hospodářský dvůr znám jako Blücherův dvůr (německy Blücherhof). [12] Místně označován jako Dolní dvůr, Spodní dvůr. Ten byl součásti majetku Gebharda II. Blüchera z Wahlstadtu. Souřadnice 49°42'52.0"N 17°59'27.9"E. Dnes již neexistuje.

Součástí Bílova byla do roku 1947 osada Labuť (německy Wipplarsdorf).

Obec patřila do několika politických okresů: Opava 18501855 a 18681896, Bílovec 18551868 a 18961960, Nový Jičín od 1960.

Sudety[editovat | editovat zdroj]

Obec náležela do územního celku Sudety s převahou obyvatel s česky psaným příjmením. Seznam obyvatel z roku 1590 byl: 15 s českým příjmením, 13 s německým, jeden byl neurčen. Nejstarší pozemková kniha z let 16561707, která byla vedena do roku 1682 česky.

Mezi léty 16101621 byl poměr Čechů a Němců obyvatel vyvážený, tedy 50:50. Mnoho rodin bylo jistě smíšených a se znalostí obou jazyků. Fojtství byly převážně v českém držení. Na počátku 18. století došlo k posílení německého vlivu ze strany území Kravařska.

Při sčítání lidu 15. února 1921 bylo: [13]

obec jména osad počet osob počet domů bytové strany
Bílov (Bileau) Bílov (Bileau) 742 103 169
Labuť (Wipplarsdorf) 122 21 32
CELKEM 864 124 201

Po osvobození 2. května 1945 a odsunu německého obyvatelstva, byla obec osídlena českými obyvateli hlavně z Bílovecka, Valašska, Jablunkovsko a ze Slovenska.

Obec 1948-1989[editovat | editovat zdroj]

Většina dosídlených obyvatel našla uplatnění v zemědělských podnicích (JZD Bílov [14], Státní statek Bílovec [15], Velkovýkrmny Velké Albechtice), v bíloveckém podniku Koh-i-noor, průmyslových podnicích ve Fulneku, Odrách a Ostravě.

Místopis[editovat | editovat zdroj]

V obci je řada míst, která jsou po staletí známá a slouží jako identifikační body v krajině:

  • Drgův kopec, tzv. Drgač, vedoucí od kostela k domu č.p. 75, souřadnice 49°44'01.1"N 18°00'08.6"E
  • Les Hubleska (17201793 Oblaska, 18291844 Ubleska), leží severně od obce, souřadnice 49°44'39.9"N 17°59'01.1"E
  • Les Kaní Hůra (od roku 1622 Kanehura), leží východně od centra obce, souřadnice 49°43'56.4"N 18°00'55.2"E
  • Les Buš, leží severovýchodně od centra obce, souřadnice 49°44'13.4"N 18°00'42.0"E
  • Bártkův rybník, tzv. Bartkáč, je dnes soustava dvou rybníků, souřadnice 49°43'43.5"N 18°00'00.1"E
  • Skalka, lokalita bývalého lomu, souřadnice 49°43'56.0"N 18°00'24.2"E
  • Pískovna, souřadnice 49°43'42.4"N 18°00'22.3"E [16]

Současnost, občanská vybavenost[editovat | editovat zdroj]

V obci je řada možností pro společenské a kulturní využití, vč. přístupu k orgánům samosprávy. Přehled lze nalézt i na obecní mapě. [17]

Obecní úřad[editovat | editovat zdroj]

Bílov patři od roku 1945 pod správu města Bílovec. Počátkem roku 2010 získal samostatnost. Obecní znak vychází z pečetidla, které je datováno k roku 1706.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Základní skola[editovat | editovat zdroj]

Vznik školy je doložen k roku 1605. [18] Do konce 18. století se vyučovalo v domě č.p. 34. Na počátku 19. století byla postavena nová škola s č.p. 99 (dnes mateřská škola). Počátkem 20. století, tedy v roce 1900, byla postavená jednopatrová škola č.p. 5 (tzv. německá škola). Od roku 1926 byla zřízena v jedné z budov statku jednotřídní česká škola. V roce 1927 se výuka přesunula do budovy č.p. 99. Vedle sebe byly tedy dvě školy – německá v č.p. 5 a česká v č.p. 99.

Po Mnichovské dohodě, přesněji 7. října 1938, byla česká škola uzavřena a učilo se pouze německy. [19] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945, bylo zahájeno české vyučování. Prvním českým učitelem byl dne 16. června 1945 jmenován Miloslav Kašpar Pilich (* 7. února 1902, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nad-učitel v Chudobíně). Od roku 1945 byla škola tzv. dvojtřídka, kdy v jedné třídě se učili žáci 1. a 3. ročníku, a v další třídě 2. a 4. ročníku.

Základní škola byla zrušena k 31. lednu 2018, rozhodnutím ZO obce.

Víceúčelové sportovní zařízení Bílov[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 bylo dostavěno víceúčelové sportovní zařízení s hřištěm, tenisovým kurtem s umělým povrchem. [20]

Vodní nádrž Hubleska[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko cesty Bílovec – Fulnek byla vystavěna vodní nádrži jménem Hubleska, která slouží místnímu rybářskému spolku. [21]

Další vybavenost[editovat | editovat zdroj]

  • Mateřská školka [22]
  • Knihovna [23]
  • Kulturní dům [24]
  • Dům s pečovatelskou službou [25]
  • Prodejna potravin firmy Hruška

Obecní spolky[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Fojství[editovat | editovat zdroj]

První dům v obci byl vždy rychta (při zahájení číslování domů v roce 1771 dostala číslo 1), nebo také fojství. V opavských zemských deskách je Bílov zapsán s privilegiem na fojství z roku 1572. [31] Známými fojty v obci byli členové rodu Schenků (česky Šenků), kteří nechali před kostelem vysadit lípu. [32]

Církevní památky[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Vavřince[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Vavřince [33] byl původně dřevěnou stavbou. V kostele je zvon s latinským nápisem pochází z roku 1495. V letech 17091731 byla dřevěná stavba nahrazena kamennou. V roce 1733 byla postavena věž. V roce 1771 byl rozšířen a zvednut o jedno patro. V roce 2012 došlo k rekonstrukci střechy věže.

Kolem kostela byl hřbitov. V roce 1915 byl zakoupen pozemek za obcí poblíž lesa, který je znám jako Buš. Za dob socialismu, byl hřbitov zlikvidován (kříže a náhrobky byly zbořeny, hroby byly zavezeny vrstvou zeminy). Od kostela byla možnost sejít na hlavní cestu, po kamenných schodech. Průchod je zazděn, zůstaly jen schody.

V kostele je dřevěný betlém, který je instalován vždy na období Vánočních svátků.

Fara[editovat | editovat zdroj]

Prní fara byla v obci zřízena za působení probošta Tomáše Šilera (†1624), kdy obce Bílov, Stará Ves a Pustějov zakoupily selský dvůr a udělaly z něj faru. [34] V roce 1814 byla v obci vystavěna nová fara s číslem popisným 100. Stála hned vedle domu rychtáře (fojtství) s číslem popisným 1. [33] Dnes na tomto místě stoj dům č.p. 98.

Farářem v obci po roce 1910 byl Emil Pilich (* 29. srpen 1881, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nad-učitel v Chudobíně). Na faře mu byla hospodyní jeho sestra Františka Maria Pilchová (* 14. únor 1895). Provdána dne 4. leden 1919, za Františka Schenka (* 21. březen 1891, Bílov č.p. 1, rychta). Manželství bylo bezdětné.

Dnes bohuslužby zajišťuje Farnost Bílovec. [35]

Boží muka[editovat | editovat zdroj]

Boží muka se nacházení na silničním tahu BílovecFulnek, při sjezdu do obce. [36]

Kamenné kříže[editovat | editovat zdroj]

Kříž u kostela sv. Vavřince. [36]

Kříž na silniční tahu Bílovec–Fulnek. [36]

Kříž u autoservisu (poblíž domu č.p. 159). [36]

Morový sloup[editovat | editovat zdroj]

Morový sloup z roku 1549 se nachází na horním konci obce.

Mnišské sklepy[editovat | editovat zdroj]

Pod budovou č.p. 123 (bývalá hospoda) se nachází staré sklepy datované do počátku 16. století, byly součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna.

Mlýny[editovat | editovat zdroj]

V obci bylo několik mlýnů [37], z nichž se dochovaly pouze mlýnské kameny, které jsou poblíž Božích muk.

  • Vavrečkův vodní mlýn
  • 5 zaniklých větrných mlýnů, jeden ve zříceninách

Památník obětem válečných konfliktů[editovat | editovat zdroj]

V první světové válce padlo celkem šest obyvatel Bílova za C. K. mocnářství: Petr Barta ročník 1894, Rudolf Böhm ročník 1884, Josef Brosmann ročník 1892, Josef Domes ročník 1890, Franz Holan ročník 1888, Emil Staněk ročník 1888. [38]

Jeden obyvatel se stal členem Československých legií: Adolf Hekur ročník 1897. [39]

Naproti školy je Památník obětem 2. světové války. [40]

Památné lípy[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází dvě památné lípy, které byly vysázeny po ukončení 2. světové války po stranách kříže, který je umístěn u kostela sv. Vavřince.

Rozhledna[editovat | editovat zdroj]

Na katastru obce je postavena rozhledna v lokalitě zvaná Kanihůra. Vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 26,25m a vede k ní venkovní ocelové schodiště se 137 schody.

Vila rodiny Massagů[editovat | editovat zdroj]

V katastrálním území obce, v lese Hubleska se nachází vila rodiny Mathiase Salchera zakladatele společnosti Massag [41] (č.p. 111).

Obecní studny[editovat | editovat zdroj]

Na místě, kde je dnes sportovní centrum byl podzemní rezervoár vody pro obec a hospodářské dvory.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Územím obce prochází tyto komunikace:

  • Dálnice D1 s exitem 335-Butovice a silnice I/47 v úseku Fulnek - Bílovec.
  • Silnice I/47, která se s dálnicí spojuje v silnic II/464, která dále pokračuje na Studénku.
  • Silnice III/46421 Bílov - Pustějov.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 770. 
  3. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. O starožitném panském rodě Benešoviců. Čásť II, O rodě pánů z Kravař. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Historický místopis země Moravskoslezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. Digitální archív Opava, http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=F6551558237A11E4B501000C29D8B843
  7. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK, INCAD. Paměti Opavské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Vlastivěda Slezská.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  9. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Moravské Kravařsko. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  10. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Fulnecko. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  11. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Paměti Opavské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. BERAN, Ing. Pavel. www.zanikleobce.cz. www.zanikleobce.cz. 2006-27-02. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 
  13. Obyvatelstvo Slezska a Hlučínska v několika důležitějších směrech na základě sčítání lidu ze dne 15. února 1921 se zvláštním ohledem na předešlá sčítání lidu = Die Bevölkerung Schlesiens und des Hultschiner Gebietes in einigen wichtigeren Beziehungen auf Grund der Volkszählung vom 15. Februar 1921 mit besonderer Berücksichtigung der vorhergegangenen Volkszählungen. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  14. DIGITÁLNÍ ARCHÍV MSK. Ostravsko včera a dnes. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  15. PAVELEK, Ivan. Miloslav Pilich si prožil život plný kotrmelců. Novojičínský deník. 2009-11-30. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. (česky) 
  16. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Geologie a petrografie země moravskoslezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  17. Mapa obce. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. (česky) 
  18. Základní škola v Bílově - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. (česky) 
  19. PAVELEK, Ivan. Válečné události byly hodně kruté. Novojičínský deník. 2010-05-04. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. (česky) 
  20. Restaurace - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. (česky) 
  21. Vodní nádrž - Hubleska - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  22. Mateřská škola - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  23. Knihovna - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  24. Kulturní dům - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  25. Dům s pečovatelskou službou - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. (česky) 
  26. Spolek rybářů - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  27. Myslivecké sdružení - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  28. Klub motorkářů - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  29. Fotbalový klub Bílov - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  30. Slezský věstník hasičský: orgán Zemské hasičské jednoty slezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  31. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Soupis urbářů ostravského kraje. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  32. http://camea2.svkos.cz/search/i.jsp?pid=uuid:9b9fe619-af3e-11e7-ab40-001b63bd97ba&q=B%C3%ADlov
  33. a b Kostel sv. Vavřince - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  34. DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Památky Pustějova a dědin k proboštství Fulneckému příslušných. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  35. FARNOST BÍLOVEC. http://www.farnostbilovec.cz/. www.farnostbilovec.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  36. a b c d Církevní památka - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  37. Mlýn - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  38. Databáze VHA | VOJENSKÝ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV. www.vuapraha.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. (česky) 
  39. Detail legionáře | Legie 100. legie100.com [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. (česky) 
  40. Památník 2. světové války - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  41. MASSAG - Matyáš Salcher a synové, a.s.. Uniformní knoflíky. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílov ve Wikimedia Commons
  • Územně identifikační registr ČR. Obec Bílov v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online. 
  • VĚTRNÉ MLÝNY V POODŘÍ, Vydal: REGION POODŘÍ, č.p. 1 - zámek, 742 54 Bartošovice, Obálka a grafická úprava: Kateřina Šobichová, Redakce: Oldřich Usvald, Ivan Bartoš, René Velčovský a Veronika Velčovská
  • VALEŠ Eduard, Bílovecký zámek, 2018
  • DENÍK. Bílov si samostatnost užívá [online]. 23.04.2010. Dostupné online. 
  • DENÍK. Bílov má nové sportoviště [online]. 14.12.2014. Dostupné online. 
  • DENÍK. V Bílově staví polní cesty [online]. 02.12.2015. Dostupné online. 
  • DENÍK. Motobaňok funguje i bez klubovny, kterou ničí vlhko [online]. 15.08.2016. Dostupné online. 
  • ČESKÝ ROZHLAS. Kanihůra. Místo s rozhlednou najdete v Bílově na Novojičínsku [online]. 28.06.2017. Dostupné online. 
  • DENÍK. O rozhlednu byl také v loňském roce zájem [online]. 23.01.2018. Dostupné online. 
  • DENÍK. Základní škola v Bílově skončila. Obešlo se to bez slz a velkého loučení [online]. 31.01.2018. Dostupné online. 
  • NOVINKY.CZ. V Bílovci otevřeli novou křížovou cestu [online]. 30.03.2018. Dostupné online. 
  • ČESKÁ TELEVIZE. V Bílovci na Velký pátek požehnali novou křížovou cestu [online]. 30.08.2018. Dostupné online. 
  • DENÍK. Massag: Začali s knoflíky, nyní jsou jejich zákazníky automobilky Volvo či BMW [online]. 24.05.2018. Dostupné online.