Klimkovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klimkovice
Náměstí v Klimkovicích
Náměstí v Klimkovicích
Znak města KlimkoviceVlajka města Klimkovice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0806 599549
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíOstrava
Okres (LAU 1)Ostrava-město (CZ0806)
Kraj (NUTS 3)Moravskoslezský (CZ080)
Historická zeměSlezsko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel4 498 (2021)[1]
Rozloha1,423 km²
Katastrální územíKlimkovice
Nadmořská výška238–382 m n. m.
PSČ742 83
Počet částí obce4
Počet k. ú.1
Počet ZSJ6
Kontakt
Adresa městského úřaduLidická 1
742 83  Klimkovice 4
meu@mesto-klimkovice.cz
StarostaJaroslav Varga
Oficiální web: www.mesto-klimkovice.cz
Klimkovice
Klimkovice
Další údaje
Kód obce599549
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klimkovice (německy Königsberg[2]) jsou malé slezské město při jihozápadním okraji Ostravy na nejvýchodnějších výběžcích Nízkého Jeseníku a na okraji Ostravské pánve. Ačkoli město leží v těsném sousedství Ostravy, nemá průmyslový charakter. Žije zde přibližně 4 500[1] obyvatel. V místní části Hýlov se nacházejí jodová Sanatoria Klimkovice. Mezi Klimkovicemi a Hýlovem byl postaven Tunel Klimkovice, kterým vede dálnice D1. V centru obce se nachází zámek, ve kterém sídlí městský úřad. Ve městě sídlí římskokatolická farnost Klimkovice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název města Klimkovice je odvozen pravděpodobně od zakladatele původní osady s tvrzí Klementa, zvaného Klimek. V roce 1373 jsou Klimkovice údajně poprvé zmiňovány, ale zprávu nelze dnes ověřit. První nepochybná zpráva pochází z roku 1416, kdy Beneš II. z Kravař uděluje městu právo odúmrti. Sídlem samostatného panství se město stává za Tasa z Bítova v roce 1451. Hynek II. Bruntálský z Vrbna osvobodil město v roce 1564 od robot a nahradil je odváděným platem a téhož roku povolil stavbu pivovaru na náměstí. Ondřej Bzenec z Markvartovic vystavěl ve městě renesanční zámek a kostel sv. Kateřiny v letech 1578–1579. Nejdéle vlastnili Klimkovice páni Vlčkové (Wilczekové) z Dobré Zemice v letech 1600–1848. V roce 1766 se měšťané zúčastnili velkého nevolnického povstání ve Slezsku. V téže době klimkovický mlynář Jan Augustin jako první oficiálně oznámil hornímu úřadu v Kutné Hoře existenci a vlastnosti uhlí na Ostravsku. Město se stalo sídlem soudního okresu v letech 1850–1938.

Po podpisu Mnichovské dohody byly Klimkovice 9. října 1938 obsazeny nacistickým Německem a v jeho rámci začleněny do tzv. Sudetoněmeckých území (Sudetendeutsche Gebiete). 1. května 1939 pak byly začleněny do říšské župy Sudetenland a v jejím rámci patřily do vládního obvodu Opava. Na konci druhé světové války v rámci Ostravské operace zahájila Rudá armáda ve čtvrtek 26. dubna 1945 útok na město, které pak 1. května konečně osvobodila.

Muzeum v Klimkovicích[editovat | editovat zdroj]

Muzeum vzniklo v roce 1953. Od roku 1983 je pobočkou Muzea Novojičínska. V muzeu jsou instalovány expozice příroda Poodří, historie města a pamětní síň Heleny Salichové. V rámci expozice historie města jsou vystaveny sbírky ševcovské a bednářské dílny a měšťanské domácnosti a v rámci pamětní síně Heleny Salichové její obrazy a dále upomínky na básníka Petra Bezruče a spisovatelku Jarmilu Glazarovou, kteří oba ve městě pobývali.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Klimkovice byly od roku 1911 spojeny s Ostravou parní železnicí, kterou od dvacátých let 20. století nahradily na témže tělese elektrické tramvaje provozované Společností moravských místních drah (SMMD). Po utvoření DPMO v roce 1949 byla pod něj začleněna i tato dráha a pod jeho hlavičkou fungovala až do noci z 31. prosince 1977 na 1. ledna 1978, kdy dojela poslední tramvaj do Ostravy. Po dráze se zachoval především násep a dále několik můstků. Nádražní budova v Klimkovicích slouží jako bytový dům. Na tuto dráhu vzpomíná i klimkovická spisovatelka Jarmila Glazarová ve svém stěžejním díle Roky v kruhu.

Veřejná hromadná doprava je v současnosti zajišťována jak ostravským dopravním podnikem (autobusové linky 53 a 64) tak příměstskými linkami provozovanými společnostmi Transdev a Z-Group bus.

Územím města prochází dálnice D1, která zde prochází z části tunelem. Na dálnici se nachází exit 349, kterým prochází silnice II/647 ve směru od exitu Bravantice přes Josefovice, Klimkovice a Václavovice na Porubu. Obcí dále prochází silnice II/478 na Polanku nad Odrou. Silnice III. třídy na území města jsou:

  • III/46417 Josefovice–Olbramice
  • III/4654 Olbramice–Klimkovice
  • III/4655 Klimkovice–Hýlov
  • III/4693 Vřesina–Klimkovice
  • III/4782 Klimkovice–Svinov

Části města[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel města roste: zatímco v červnu 2010 mělo 4 137 obyvatel, počátkem roku 2019 jich bylo již 4 501.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 757. 
  3. abART [cit. 2021-05-14]. Heslo Ivo Saliger. Dostupné online. 
  4. Milan Lašťovka, Aleš Zahradníček. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]