Klimkovice
| Klimkovice | |
 Náměstí v Klimkovicích | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | město |
| LAU (obec) | CZ0806 599549 |
| Kraj (NUTS 3) | Moravskoslezský (CZ080) |
| Okres (LAU 1) | Ostrava-město (CZ0806) |
| Obec s rozšířenou působností a pověřená obec | Ostrava |
| Historická země | Slezsko |
| Katastrální území | Klimkovice |
| Katastrální výměra | 1,423 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 49°47′17″ s. š., 18°7′33″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 4 468 (2019)[1] |
| Nadmořská výška | 238–382 m n. m. |
| PSČ | 742 83 |
| Zákl. sídelní jednotky | 6 |
| Části obce | 4 |
| Katastrální území | 1 |
| Adresa městského úřadu |
Lidická 1 742 83 Klimkovice |
| Starosta | Zdeněk Husťák |
|
Oficiální web: www | |
| Email: meu@mesto-klimkovice.cz | |
  Klimkovice | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Zdroje k infoboxu a částem obce Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klimkovice (německy Königsberg[2]) jsou malé slezské město při jihozápadním okraji Ostravy na nejvýchodnějších výběžcích Nízkého Jeseníku a na okraji Ostravské pánve. Ačkoli město leží v těsném sousedství ostravského městského obvodu Polanka nad Odrou, nemá průmyslový charakter. Žije zde přibližně 4 500[1] obyvatel. V blízkém Hýlově se nacházejí jodová Sanatoria Klimkovice. Mezi Klimkovicemi a Hýlovem byl postaven Tunel Klimkovice, kterým vede dálnice D1. V centru obce se nachází Klimkovický zámek, ve kterém sídlí městský úřad. Ve městě sídlí římskokatolická farnost Klimkovice.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
Název města Klimkovice je odvozen pravděpodobně od zakladatele původní osady s tvrzí Klementa, zvaného Klimek. V roce 1373 jsou Klimkovice údajně poprvé zmiňovány, ale zprávu nelze dnes ověřit. První nepochybná zpráva pochází z roku 1416, kdy Beneš II. z Kravař uděluje městu právo odúmrti. Sídlem samostatného panství se město stává za Tasa z Bítova v roce 1451. Hynek II. Bruntálský z Vrbna osvobodil město v roce 1564 od robot a nahradil je odváděným platem a téhož roku povolil stavbu pivovaru na náměstí. Ondřej Bzenec z Markvartovic vystavěl ve městě renesanční zámek a kostel sv. Kateřiny v letech 1578–1579. Nejdéle vlastnili Klimkovice páni Vlčkové (Wilczkové) z Dobré Zemice v letech 1600–1848. V roce 1766 se měšťané zúčastnili velkého nevolnického povstání ve Slezsku a v tomtéž roce byl u Klimkovic učiněn první objev uhlí na Ostravsku. Město se stalo sídlem soudního okresu v letech 1850–1938.
Po podpisu Mnichovské dohody byly Klimkovice 9. října 1938 obsazeny nacistickým Německem a v jeho rámci začleněny do tzv. Sudetoněmeckých území (Sudetendeutsche Gebiete). 1. května 1939 pak byly začleněny do říšské župy Sudetenland a v jejím rámci patřily do vládního obvodu Opava. Na konci druhé světové války zahájila Rudá armáda ve čtvrtek 26. dubna 1945 útok na město, které pak 1. května konečně osvobodila.
Muzeum v Klimkovicích[editovat | editovat zdroj]
Muzeum vzniklo v roce 1953. Od roku 1983 je pobočkou Muzea Novojičínska. V muzeu jsou instalovány expozice příroda Poodří, historie města a pamětní síň Heleny Salichové. V rámci expozice historie města jsou vystaveny sbírky ševcovské a bednářské dílny a měšťanské domácnosti a v rámci pamětní síně Heleny Salichové její obrazy a dále upomínky na básníka Petra Bezruče a spisovatelku Jarmilu Glazarovou, kteří oba ve městě pobývali.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- zámek – šlechtické sídlo renesančního původu, dnes zde sídlí městský úřad a další
- farní kostel sv. Kateřiny
- kostel Nejsvětější Trojice
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Klimkovice byly od roku 1911 spojeny s Ostravou parní železnicí, kterou od dvacátých let 20. století nahradily na témže tělese elektrické tramvaje provozované Společností moravských místních drah (SMMD). Po utvoření DPMO v roce 1949 byla pod něj začleněna i tato dráha a pod jeho hlavičkou fungovala až do noci z 31. prosince 1977 na 1. ledna 1978, kdy dojela poslední tramvaj do Ostravy. Po dráze se zachoval především násep a dále několik můstků. Nádražní budova v Klimkovicích slouží jako bytový dům. Na tuto dráhu vzpomíná i klimkovická spisovatelka Jarmila Glazarová ve svém stěžejním díle Roky v kruhu.
Veřejná hromadná doprava je v současnosti zajišťována jak ostravským dopravním podnikem (autobusové linky 53 a 64) tak příměstskými linkami provozovanými společnostmi TQM a Arriva Morava .
Územím města prochází dálnice D1, která zde prochází z části tunelem. Na dálnici se nachází exit 349, kterým prochází silnice II/647 ve směru od exitu Bravantice přes Josefovice, Klimkovice a Václavice na Porubu. Obcí dále prochází silnice II/478 na Polanku nad Odrou. Silnice III. třídy na území města jsou:
- III/46417 Josefovice - Olbramice
- III/4654 Olbramice - Klimkovice
- III/4655 Klimkovice - Hýlov
- III/4693 Vřesina - Klimkovice
- III/4782 Klimkovice - Svinov
Části města[editovat | editovat zdroj]
- Hýlov
- Josefovice
- Klimkovice (včetně sloučené místní části Lagnov)
- Václavovice
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Počet obyvatel města roste: zatímco v červnu 2010 mělo 4 137 obyvatel, počátkem roku 2015 jich bylo již 4 364.
Věková struktura obyvatel obce Klimkovice roku 2011
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Jan Koppel – rektor olomoucké univerzity, děkan její právnické fakulty, předseda Moravského zemského sněmu
- Vladimír Vůjtek – bývalý hráč ledního hokeje, poté trenér
- Karel Vůjtek – básník, spisovatel, novinář, fejetonista a překladatel
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
zámek Klimkovice
kostel Nejsvětější Trojice
kostel svaté Kateřiny
socha svatého Šebestiána na náměstí
pomník osvobození
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 757.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klimkovice ve Wikimedia Commons - Územně identifikační registr ČR. Obec Klimkovice v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
