Šenov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě na Ostravsku. Další významy jsou uvedeny v článku Šenov (rozcestník).
Šenov
Kostel Prozřetelnosti Boží v Šenově

Kostel Prozřetelnosti Boží v Šenově

znak obce Šenovvlajka obce Šenovznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0806 598798
kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4): Ostrava-město (CZ0806)
obec s rozšířenou působností: Ostrava
pověřená obec:
historická země: Slezsko
katastrální výměra: 16,63 km²
počet obyvatel: 6233 (1. října 2014)
nadmořská výška: 255 m n. m.
PSČ: 739 34
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: Radniční náměstí 300
739 34  Šenov
starosta / starostka: Ing. Jan Blažek
Oficiální web: http://www.mesto-senov.cz/
E-mail: meusenov@mesto-senov.cz

Šenov
Red pog.png
Šenov
Zdroje k infoboxu a částem obce

Město Šenov (polsky Szonów, německy Schönhof[1]) se nachází v Moravskoslezském kraji, v okrese Ostrava-město. K 1. 10. 2014 zde žilo 6233 obyvatel. Město se skládá ze čtyř ZSJ: Skrbeň, Volenství, Šimška a Šenov. Šenov je součástí regionu Slezská brána. Ve městě jsou dvě základní školy, mateřské školy a základní umělecká škola Viléma Wünsche. V centru je také menší obchodní středisko, zdravotní středisko s rehabilitacemi, či lékárna. Bezpečnost města má na starost Hasičský sbor a Městská policie Šenov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Šenov patří k nejstarším sídlům ve Slezsku. Přesné datum založení není známo, ale archeologické nálezy v okolních lokalitách potvrzují osídlení této oblasti již v paleolitu. Později docházelo k osídlení podél obchodní stezky od Baltického moře k jihu, karpatskou stranou Moravské brány. Pravděpodobně vznikl již ve 12. století jako předkolonizační slovanská osada při obchodní cestě z Opavy do Těšína, kde v dnešní místní části Vráclav mohla existovat vodní tvrz v močálovité krajině. První písemná zmínka o Šenovu je v soupise desátků vratislavského biskupství z doby kolem r. 1305. Od 12. století patřil k těšínskému knížectví jako jeho západní část, které bylo od dob Přemysla Otakara II. až do r. 1742 součástí zemí Koruny české a do r. 1918 součástí Rakousko-Uherska pod vládou Habsburků.

Podrobnější historie[editovat | editovat zdroj]

14. - 18. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1388 je Šenov připomínán jako zvláštní samostatný statek, ve 14. a 15. století zde sídlili zemané označovaní jako Šaškové ze Šenova. V roce 1531 koupili statek Sedlničtí z Choltic, kteří zahájili stavbu menšího renesančního zámku. Ten dostal konečnou podobu až za nového vlastníka, kterým byl od roku 1549 Jaroslav Skrbenský, svobodný pán z Hříště.

19. - 20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1829 je panství i se zámkem prodáno Filipu Ludvíkovi, hraběti Saint Genois. Poslední majitel, od roku 1893 hrabě Jindřich Larisch z Mönnichu, neměl o zámek příliš zájem, tak objekt chátral včetně vybavení a roku 1927 byl na žádost majitele zbourán. Vybavení bylo z části rozebráno, zámecká knihovna převezena do Vídně, stavební materiál byl použit místními občany.V 50. letech 20. století byly brigádnicky rozebrány zbytky zdiva k terénním úpravám zámeckého parku. Do dnešních dnů přetrvala v parku řada dendrologických zajímavostí. Ze zámeckého areálu se zachovala pouze budova správce panství, později sídlo národního výboru, nyní Základní umělecká škola se sgrafity místního rodáka malíře Viléma Wünsche.Namísto nedochovaného dřevěného renesančního kostela sv. Mikuláše byl vystavěn roku 1764 farní kostel Prozřetelnosti Boží. Stavitel Jakub Pánek zde užil pro rokoko zajímavý centrální půdorys s půlkruhovým závěrem. K dalším religiozním stavbám patří kaple církve Evangelické – augsburského vyznání z roku 1893, kostel Českobratrské církve evangelické z 30. let dvacátého století. Po první světové válce se Šenov stává součástí Československé republiky.Ve čtyřicátých létech došlo polským záborem k rozdělení obce, následnou německou okupací pak byl součástí říšského protektorátu. Dne 3. 5. 1945 byl Šenov osvobozen Rudou armádou a stává se opět součástí ČSR.

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Administrativně se Šenov nedělí na žádné městské části, sestává pouze z jednoho katastrálního území s názvem Šenov u Ostravy. Šenov se však dělí na 4 základní sídelní jednotky, a to sice Šenov, Skrbeň, Šimška a Volenství. ZSJ Šenov zaujímá celé území severní části Šenova - Šenov-sever. ZSJ Skrbeň, Šimška a Volenství tvoří jižní část Šenova - Šenov-jih. Hranicí je tok řeky Lučiny. ZSJ jsou geograficky přesně vymezeny. Mezi lidmi se však dodnes používá řada dalších historicky doložitelných názvů místních částí. Při volbách je Šenov rozdělen do 4 volebních obvodů, které se však neshodují se ZSJ.

Základní sídelní jednotky[editovat | editovat zdroj]

ZSJ Šenov je dle počtu obyvatel největší ZSJ. Zahrnuje místní části Vráclaví, Na Farském, Písky, Podlesí, Zadky a Na Sedlácích. Hranicí se ZSJ Skrbeň a Volenství je tok řeky Lučiny.

ZSJ Skrbeň zahrnuje místní část Škrbeň včetně ulice Na Šutrovině. Hranicí se ZSJ Šenov tvoří řeka Lučina, se ZSJ Volenství a Šimška potok Venclůvka, přičemž veškerá zástavba na ulici Dolní (tedy i jižně od toku Venclůvky) ve východní části Škrbně spadá pod území ZSJ Skrbeň.

ZSJ Šimška zahrnuje místní části Šimška, Lapačka, Podvihov a v maximalistickém pojetí i východní část Šajaru. Od ZSJ Skrbeň ji odděluje potok Venclůvka, od ZSJ Volenství pak Frýdecký potok a ulice Šajarská, přičemž všechny domy na této ulici spadají pod ZSJ Volenství.

ZSJ Volenství tvoří místní části Volenství, Šajar a Za Řekou. Od ZSJ Šenov je oddělena řekou Lučinou, od ZSJ Skrbeň a Šimška pak Venclůvkou a ulicí Šajarskou, která zde spadá včetně všech domů na této ulici.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Šenovské místní části neměly ani nemají geografické hranice, ty jsou vymezeny pouze v představách lidí. Zejména některé místní části v jižní části Šenova jsou dodnes používány i mezi mladšími generacemi, např. Volenství, Lapačka, Škrbeň.

Vráclaví (též Vráclav, Vroclav) patří zřejmě k nejstarším osadám v Šenově vůbec. Český historik Vincenc Prasek dokonce tvrdí, že tento název je starší než název samotného Šenova. Dle místní legendy tento název vznikl z toho, že voda v potoce se opět vrací zpět a napájí místní rybníky. Podle místní části je dnes pojmenována ulice Vráclavská.

Na Sedlácích (též Na Sedlokach) patří taktéž mezi nejstarší části Šenova. Jedni z prvních osídlenců se pravděpodobně usazovali při toku řeky Lučiny, která je hlavní osou této části táhnoucí se od středu města východně k hranicím s Havířovem. Dle místní části je pojmenována ulice Na Sedlácích. Na některých mapách je tato část (či její dílčí část) označována názvem V Dědině.

Škrbeň - ulice Škrbeňská
Škrbeň - ulice Škrbeňská

Místní část Na Farském pravděpodobně v minulosti zahrnovala oblast s půdou patřící církvi. Zahrnuje oblast Šenova rozprostírající se severozápadně od hlavního šenovského hřbitova. Název této místní části dnes nese stejnojmenná ulice.

Písky leží severně od největší šenovské křižovatky, jediné okružní křižovatky, v Šenově. Významná ulice v této části však nese název U Alejského dvora a obyvatelé Šenova zde žijící většinou uvedou, že bydlí na Křižovatce. Na katastrální mapě je však tato část uvedena dodnes - Na Pískách.

Podlesí je v rámci Šenova-severu pravděpodobně nejznámější a zároveň nejmladší místní částí. Vznikla na rozparcelované půdě hraběte Larische. Podle této místní části byla pojmenována základní škola Podlesí, dnes již odloučené pracoviště ZŠ Šenov na Radničním náměstí, podle školy i autobusová zastávka Šenov škola Podlesí, a také Podleský potok.

Zadky jsou nejzazší části Šenova při hranicích s Šumbarkem (dnes městskou částí Havířova). Při vzniku Havířova roku 1955 byla velká část tohoto území věnována nově vzniklému Havířovu.

Škrbeň (též Skrbeň) patří k nejstarším částem Šenova. Je to ta část města, kde kdysi stával první dvůr pánů Skrbenských. Její osu tvoří ulice Škrbeňská, která je nejdelší místní komunikací v Šenově. Škrbeň je jako jedna ze dvou částí označena dopravními značkami. Její název nesou i autobusové zastávky Šenov Škrbeň (ul. Frýdecká) a Šenov na Škrbeni (ul. Škrbeňská).

Šimška se nachází na jihovýchodě města a tvoří hranici mezi Šenova a Dolními Datyněmi (dnes městské části Havířova). Jméno pravděpodobně pochází od majitele nějaké významné usedlosti v této místní části. Místní část připomíná ulice Na Šimšce a po ní pojmenovaná autobusová zastávka Šenov Na Šimšce.

Podvihov je nejvýše položenou osadou v Šenově, na rozhraní Šenova a Václavovic při lesním komplexu Babčok. Při křižovatce ulic Frýdecká a Tichá se nachází nejvyšší bod Šenova. Původ jména není znám, existuje několik teorií.

Dopravní značka na Lapačce.
Dopravní značka na Lapačce.

Lapačka je tou částí Šenova, kde prý panští biříci "lapali" mladé muže do rakouské armády. Svou vybaveností (mateřská škola, sportovní areál, potraviny, restaurace) patří k nejvýznamnějším částem Šenova. Podle místní části je pojmenována restaurace Na Lapačce, ulice U Lapačky a Nad Lapačkou a autobusová zastávka Šenov Lapačka. Lapačka je jako jedna ze dvou částí označena dopravními značkami, přičemž jejich umístění není nejvhodněji zvoleno, podle nich by Lapačka zahrnovala i část Škrbně a Podvihova.

Šajar leží při toku Frýdeckého potoka, sousedí s Václavovicemi. Jméno vzniklo z německého slova Scheuer, v překladu stodola na uskladnění sena. Podle místní části jsou pojmenovány ulice Šajarská (při toku Frýdeckého potoka) a K Šajaru.

Volenství je rozlehlou části v jihozápadní části Šenova. Na Volenství se nachází bývalý areál VOKD, kde dnes sídlí různé firmy či jediná vlaková stanice v Šenově. Někteří historici uvádí, že jméno vzniklo od volného, tedy svobodného statku, který byl osvobozený od poddanské renty. Podle této části je pojmenován Volenský rybník, rozlohou největší v Šenově, ulice Volenská a autobusová zastávka Šenov Volenství.

Za Řekou je část města na hranicích s Dolními Bartovicemi (dnes součástí ostravského obvodu Radvanice a Bartovice) v místech, kde dnes stojí motorest Inferno, kdysi známé jako pohostinství U tří kaštanů. Nachází se zde například Košťálovský rybník.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Geologie a geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Celé území Šenova leží v geomorfologickém celku Ostravská pánev. Ta se dělí na několik dílčích částí - okrsků. Severní část Šenova zaujímá Orlovská plošina, jižní část pak Havířovská plošina. Přibližnou hranicí mezi oběma okrsky je silnice I. třídy - Rudná. Ostravská pánev je součástí Západních Karpat, které spadají do alpsko-himalájského systému.

Geologická stavba je pestrá. V Šenově najdeme glaciální, fluviální i eolické sedimenty. Z nerostného bohatství je zde výskyt černého uhlí, zemního plynu a cihlářských surovin. Zásoby černého uhlí jsou v lokalitě Václavovická elevace v jihozápadní části Šenova, zásoby cihlářských surovin v lokalitě Havířov-západ ve východní části Škrbně. V žádné lokalitě zatím nebylo těženo.

Klimatické poměry[editovat | editovat zdroj]

Celé území leží v mírně teplé klimatické oblasti. Klima je charakteristické dlouhým a teplým létem a mírnou zimou. Průměrná teplota v červenci je 17° až 18°C, průměrná teplota v lednu činí -2° až -3°C. Pro Šenov jsou typické nadprůměrné srážky v rámci ČR, ostravský region je nejvlhčí nížinnou oblastí v České republice.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Potok Venclůvka v Šenově
Potok Venclůvka v Šenově

Území Šenova patří k úmoří Baltského moře. Osu Šenova tvoří řeka Lučina, která pomyslně rozděluje Šenov na Šenov-sever a Šenov-jih, v blízkosti jejího toku je rovněž vymezena hranice Orlovské a Havířovské plošiny. Tok Lučiny se při vyšším průtoku vylévá z koryta. Pravostrannými přítoky Lučiny na území Šenova jsou Pežgovský potok (pramenící v Pežgovském lese) a Podleský potok (pramenící v Petřvaldě). Levostrannými přítoky Lučiny jsou Venclůvka (pramenící v Sedlištích, lidově nazývána jako Dolní Datyňka) a Datyňka (pramenící v Řepištích, lidově nazývána jako Horní Datyňka). Dále stojí za zmínku toky Babčok (pramenící v lesním komplexu Babčok) a Frýdecký potok (pramenící v Sedlištích), které se vlévají do Venclůvky.

V Šenově nalezneme dva větší rybníky a to Košťálovský a Volenský rybník na pomezí Šenova a Ostravy. Rybníky byly zakládány u řeky Lučiny a jejích přítocích. Jsou hospodářsky využívány a funkční dodnes. Volenský rybník prošel v roce 2004 rozsáhlou zemní úpravou a po jeho napuštění došlo k příznivému obratu mezi živočichy a také rostlinami. Kolem Volenského rybníka je mnoho zvláštních a cenných rostlin, jako je například, jasan ztepilý, třešeň ptačí, jilm habrolistý, orobinec širokolistý. Volenský rybník také slouží k rybolovu.

Pedologické poměry[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska půdních typů je v Šenově převaha pseudoglejí a podél vodních toků jsou fluvizemě.

Biogeografické poměry[editovat | editovat zdroj]

V Šenově se nacházejí dva lesní komplexy - Pežgovský les a Babčok. Pežgovský les je v severní části Šenova na hranici s městy Petřvald a Havířov. Babčok je na opačné straně, v jižní části na hranici s Dolní Datyní (městská část Havířova) a Václavovicemi. V Babčoku jsou vyhledávány občany blízkého vodní studánky - Babčok I. a Babčok II. Někdy se Babčok uvádí jako Bobčok.

Na území jsou dvě významné lokality, a to sice Stará pískovna (na hranicích s Václavovicemi) a Mokřad u Rondelu (na hranicích s Havířovem) s výskytem čolka velkého.

Pamětihodnosti a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vlaková stanice Šenov
Vlaková stanice Šenov

Městem prochází silnice I/11, která spojuje Choťánky u Poděbrad a Mosty u Jablunkova, jedná se o nejdelší silnici I. třídy na území České republiky. Dále má význam např. silnice II/473 směrem na Petřvald, druhým směrem na Frýdek-Místek.

V Šenově je jedna vlaková stanice, v části Volenství, na trati 321 Opava - Český Těšín. Mnohem více využívány jsou autobusové linky. Do Ostravy je výborná dostupnost autobusy DPO (linky 28, 29 a noční linka 71), dále pak dvěma linkami dopravce Arriva (387 z Lučiny, 383 z Kaňovic) či linkou dopravce ČSAD Havířov (Havířov - Ostrava), která jezdí v pracovní dny v intervalu 20 minut, ale nezajíždí do centra města. Do Havířova se dostaneme i linkou ČSAD Frýdek-Místek 369 (Havířov - Frýdek-Místek) nebo linkou 418 MHD Havířov, která zajíždí v Šenově do zapadlých oblastí (Podlesí, Škrbeň a Šimška). Ostatní autobusové linky mají malý význam, např. linka Orlová - Nošovice, linka 411 MHD Havířov (Havířov - Horní Bludovice - Šenov) či linka Havířov - Luhačovice. Vlak (linka S1) a autobusové linky dopravců DPO, Arriva a ČSAD Frýdek-Místek jsou součástí ODIS.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 906.