Horní Meziříčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Horní Meziříčí
Międzyrzecze Górne
Pohled na Horní Meziříčí
Pohled na Horní Meziříčí
Horní Meziříčí – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Stát PolskoPolsko Polsko
vojvodství POL województwo śląskie flag Slezské
okres Okres Těšín Bílsko-Bělá
Horní Meziříčí
Horní Meziříčí
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 12,513 km²
Počet obyvatel 2 572 (2014)
Hustota zalidnění 205,5 obyv./km²
Etnické složení Poláci, Slezané
Náboženské složení římští katolíci, luteráni
Správa
Status starostenství
Starosta Maria Głuc-Mrzyk
Telefonní předvolba (+ 48) 33
Označení vozidel SBI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Meziříčí[1][2] (polsky Międzyrzecze Górne, německy Ober Kurzwald) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Bílsko-Bělá v gmině Jasenice. Leží na území Těšínského Slezska v kopcovité krajině Slezského podhůří na řece Jasenici a jejích přítocích. K 31. prosinci 2014 zde žilo 2 572 obyvatel.

První zmínka o vesnici (Mesizroha) pochází z listiny vratislavského biskupa Jindřicha z Vrbna z doby kolem roku 1305. Během německé východní kolonizace vznikla vedle ní osada Konradiswalde, která s Meziříčím časem splynula. Horní Meziříčí patřilo těšínskému knížectví, z nějž bylo roku 1572 vyděleno bílské stavovské panství. Až do konce druhé světové války bylo národnostně obcí převážně německou (67 % podle sčítání lidu v roce 1910, stejný podíl v roce 1943) a spolutvořilo tzv. bílsko-bělský jazykový ostrov (na rozdíl od slovanského/polského Dolního Meziříčí).

Horní Meziříčí přímo sousedí s Bílskem-Bělou, jezdí sem autobusy městské dopravy (linka 52 z Hlavního nádraží přes čtvrť Vapenice). Přes vývoj jeho suburbánní zóny a od začátku 21. století rostoucí počet nových domů si však vesnice pořád ještě zachovává venkovský, zemědělský ráz.

K místním památkám patří evangelický kostel z roku 1866 a také řada typických pro dávné Těšínsko přízemních domů se spojenou obytnou i hospodářskou částí a vchody s tzv. vyšiadkami, zídkami k posedávání u dveří (asi nejstarší je dům č.p. 53 z roku 1825). V lednu 1993 vyhořel původní dřevěný katolický kostel sv. Martina z roku 1522, později nahrazený novostavbou. Maketu starého kostela a jiné exponáty je možné vidět v regionálním muzeu Chata Międzyrzecze (otevřené v roce 2007, dům č.p. 511).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis Země moravskoslezské. Praha: Academia, 1938, reprint 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 938. 
  2. DAVÍDEK, Václav. O názvech a jménech Těšínska. Opava: Slezský studijní ústav, 1949. S. 38. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POLAK, Jerzy. Obrazki z dziejów gminy Jasienica. Těšín: Muzeum Těšínského Slezska, 2010. ISBN 978-83-922005-6-7. (polsky) 
  • ŻERAŃSKI, Marcin. Śląsk Cieszyński. Od Bielska-Białej do Ostrawy. Těšín: Pracownia na Pastwiskach, 2009. ISBN 978-83-933109-3-7. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]