Čechovice-Dědice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čechovice-Dědice
Czechowice-Dziedzice

Náměstí Jana Pavla II.
Čechovice-Dědice – znak
znak
Čechovice-Dědice – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Stát Polsko Polsko
vojvodství Slezské
okres Bílsko-Bělá
Čechovice-Dědice
Čechovice-Dědice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 32,98 km²
Počet obyvatel 35 684 (2014)
Hustota zalidnění 1 082 obyv./km²
Etnické složení Poláci, Slezané
Náboženské složení římští katolíci, luteráni a ostatní
Správa
Starosta Marian Błachut
Vznik 1307
Oficiální web www.czechowice-dziedzice.pl
Adresa obecního úřadu pl. Jana Pawła II 1
43-502 Czechowice-Dziedzice
Telefonní předvolba 32
PSČ 43-500 až 43-503
Označení vozidel SBI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čechovice-Dědice (polsky Czechowice-Dziedzice) je město v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Bílsko-Bělá, přímo s Bílskem-Bělou sousedící. Leží na území Těšínského Slezska, západní a severní hranici města tvoří řeky Bělá a Visla, které vyznačují hranice Těšínska (a celého historického Rakouského Slezska), Bělá je navíc hranicí mezi Slezskem vůbec a Malopolskem (Haličí). V prosinci 2014 čítalo město 35 684 obyvatel a bylo tím pádem třetím největším neokresním městem v Polsku (po Rumii a Knurově).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město formálně vzniklo 1. ledna 1951 spojením venkovských obcí Čechovice a Dědice pod společným názvem Čechovice. V důsledku protestů dědických obyvatel byl název v roce 1958 změněn. Dějiny obou původních vesnic sahají do dob německé východní kolonizace ve 13. století. Patřily těšínskému knížectví a roku 1572 se Dědice (bez Čechovic) staly součástí bílského stavovského panství (později také knížectví). K historickým památkám patří rokokový zámek Kotulinských a park v Čechovicích.

Průlomovým bodem byl v čechovicko-dědických dějinách vznik Severní dráhy císaře Ferdinanda spojující Vídeň s Krakovem. V roce 1855 bylo na katastru Dědic (jihovýchodně od centra obce) postaveno nádraží, které se výstavbou tratí do Bílska (také 1855) a do tehdy pruských Katovic (1868) stalo významným železničním uzlem. Tím zůstává dodnes, zastavují zde i mezinárodní expresy. Ve městě se nacházejí také dvě další stanice: Cz.-Dz. Przystanek (Čechovice-Dědice-zastávka) u rafinerii a Cz.-Dz. Południowe (Čechovice-Dědice-Jih).

Od konce 19. století se Čechovice a Dědice začaly měnit v ryze průmyslové obce. Největšími pořád fungujícími průmyslovými podniky jsou:

  • ropná rafinerie Czechowice, zal. 1896, od roku 2005 součást koncernu LOTOS
  • válcovna kovů Dziedzice, zal. 1896
  • černouhelný důl Silesia, zal. 1905, od roku 2010 součást Energetického a průmyslového holdingu
  • továrna na zápalky Czechowice, zal. 1919
  • továrna na elektrické součástky Kontakt-Simon, zal. 1921

Čechovická rafinerie proslula velkým požárem v roce 1971, který trval čtyři dny a vyžádal si 37 mrtvých i 105 zraněných. Vzpomínky na katastrofu zůstávají živé a odráží se i na černém (smutečním) pásu na městské vlajce. U jižních hranic města se nachází teplárna zásobující i část Bílska-Bělé.

Jádra dávných vesnic mají v současnosti periferní ráz. Nové městské centrum se od konce 19. století vyvíjelo na jih od nádraží, mezi intravilány původních obcí. Urbanistický vývoj po druhé světové válce pokračoval severně od nádraží směrem k dolu Silesia, a také jižním směrem podél vedoucí do Bílska-Bělé ulice Legionów (Legií).

Gmina Čechovice-Dědice zahrnuje kromě samotného města i obce Lhota, Bronov a Zábřeh.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZBOREK, Zbigniew a ostatní. Kalendarz Czechowic-Dziedzic. Čechovice-Dědice : Towarzystwo Przyjaciół Czechowic-Dziedzic, 1992. (polsky)  
  • ŻERAŃSKI, Marcin. Śląsk Cieszyński. Od Bielska-Białej do Ostrawy. Těšín : Pracownia na Pastwiskach, 2009. ISBN 9788393310937. (polsky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]