Velké Hůrky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velké Hůrky
Górki Wielkie

Kossakův zámek
Velké Hůrky – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Stát Polsko Polsko
vojvodství Slezské
okres Těšín
Velké Hůrky
Velké Hůrky
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 14,67 km²
Počet obyvatel 3 950 (2016)
Hustota zalidnění 269,3 obyv./km²
Etnické složení Poláci, Slezané
Náboženské složení římští katolíci, luteráni
Správa
Telefonní předvolba 33
PSČ 43-436
Označení vozidel SCI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel Všech Svatých

Velké Hůrky (polsky Górki Wielkie, německy Groß Gurek) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Těšín. Leží na území Těšínského Slezska u ústí údolí řeky Brennice a spolu s Brennou a Malými Hůrkami tvoří gminu Brenná. V květnu 2016 zde žilo 3 950 obyvatel, rozloha obce činí 14,67 km².

Dějiny a zámek[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o Hůrkách – Gorki villa vlodari – pochází z listiny biskupství vratislavského vydané mezi lety 1295 až 1305. Taková zmínka napovídá, že se jednalo o část původně jedné vesnice předané v té době do rukou nějakého rytíře. Velké Hůrky byly tedy rytířskou vesnicí oproti Malým Hůrkám, které zůstaly v majetku těšínských knížat. Od roku 1417 byla majiteli Hůrek rodina Pięćlat (Pětlet), potom Ramsza (1447–1521), Gurečtí z Kornic (1521–1697), Bludovští z Bludovic (1697–1734) a Marklovští (1734–1802). Ti poslední prodali vesnici v roce 1802 knížeti Albertovi Sasko-Těšínskému. V roce 1920 byly Velké Hůrky spolu s celým východním Těšínském rozhodnutím Konference velvyslanců připojeny k Polsku.

Za vlády prvních Marklovských byla dřevěná usedlost na severozápadním okraji vesnice, v části zvané Sojka, nahrazena zděným barokním zámkem, který v roce 1922 koupil do vlastnictví Tadeusz Kossak, dvojče slavného polského malíře Wojciecha Kossaka. Spolu s otcem se zde usadila i jeho dcera, známá spisovatelka a později i odbojářka, spoluzakladatelka Rady pomoci Židům, Zofia Kossak-Szczucka. V té době se Velké Hůrky staly cílem návštěv mnoha osobností tehdejšího polského kulturního života (např. Witkacého, Wańkowicze nebo Marii Dąbrowské).

V květnu 1945 byl hůrecký zámek podpálen a téměř úplně zničen. Později nedošlo k jeho obnově a po desetiletí existoval jako zřícenina. V roce 2010 došlo na podnět Kossakiny vnučky, Anny Fenby Taylorové, k rekonstrukci středního křídla zámku, zatímco boční části byly ponechány ve formě zříceniny. Od roku 2011 v zámeckých prostorách sídlí Kulturní a umělecké centrum „Kossakův zámek“ (Centrum Kultury i Sztuki „Dwór Kossaków”). Samotná Kossak-Szczucka bydlela po návratu z emigrace v roce 1957 v tzv. domku zahradníka, kde bylo po její smrti (1968) zřízeno muzeum. Je pohřbena na místním katolickém hřbitově.

Bucze[editovat | editovat zdroj]

V severní části obce se nachází kupolovitý kopec Bucze (417 m), na jehož svazích pramení řeka Jilovnice. Na Buczi byla kvůli jeho přírodním hodnotám – mj. velké populaci vstavačů bledých a výskytu hvězdnatce zubatého – vytyčena šestidílná naučná stezka.

V roce 1931 byla na Buczi založena Svazem polského skautingu (Związek Harcerstwa Polskiego, ZHP) Škola pro skautské instruktory a v osadě Sojka u zámku Škola sociální práce.

Po válce byly skautské objekty zabaveny pro zdravotnické účely a byla do nich umístěna dětská sanatoria specializovaná na léčbu tuberkulózy a plicních chorob, která se stala součástí Beskydského léčebného a rehabilitačního ústavu v Javoří. Sanatorium Sojka bylo likvidováno v roce 1999, zatímco Bucze působí od roku 2000 jakožto samostatný Léčebný a rehabilitační ústav „Bucze“.

Kostely a netopýři[editovat | editovat zdroj]

Památkou Velkých Hůrek je kromě zámku i gotický katolický kostel Všech svatých postavený v 15. století a později dvakrát přestavovaný (roku 1662 a v 19. století). U kostela jsou šlechtické náhrobky s českými epitafy. Více než svou architekturou je však proslulý tím, že jeho půda je jedinečným stanovištěm netopýrů. Přebývá zde skupina asi 190 netopýrů velkých a 75 vrápenců malých. Pro jejich zachránu byl kostel spolu se svým nejbližším okolím začleněn do soustavy Natura 2000 jako evropsky významná lokalita s názvem Kostel ve Velkých Hůkách.

V obci se nacházejí ještě dva další kostely: evangelický na Kempce Prochaskové (původně kaple z roku 1908, přestavěný 1984) a klášterní kostel sv. Jana Sarkandera ve františkánském klášteře na Sojce u zámku založený roku 1990.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PANIC, Idzi. Dzieje Górek Wielkich i Małych - 700 lat. Velké Hůrky : [s.n.], 2005. ISBN ISBN 83-88204-19-X. (polsky)  
  • ŻERAŃSKI, Marcin. Śląsk Cieszyński. Od Bielska-Białej do Ostrawy. Těšín : Pracownia na Pastwiskach, 2009. ISBN 9788393310937. (polsky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]