Zofia Kossaková-Szczucká
Zofia Kossaková-Szczucká | |
---|---|
Narození | 10. srpna 1889 Kośmin |
Úmrtí | 9. dubna 1968 (ve věku 78 let) Bílsko-Bělá |
Místo pohřbení | Slezské vojvodství |
Povolání | spisovatelka, publicistka, básnířka, autorka a učitelka |
Alma mater | Škola krásných umění ve Varšavě |
Témata | román |
Významná díla | Vzplanutí Złota wolność Křižáci Puškař Orbano Bursztyny … více na Wikidatech |
Ocenění | Řád svatého Lazara (1938) Spravedlivý mezi národy (1982) Řád bílé orlice (2018) důstojník Řádu znovuzrozeného Polska Zlatý záslužný kříž … více na Wikidatech |
Děti | Anna Szatkowská |
Rodiče | Tadeusz Kossak |
Příbuzní | François Rosset François Rosset (vnuk) |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zofia Kossaková-Szczucká (roz. Zofia Kossak, z prvního manželství Szczucka, z druhého manželství Szatkowska; 10. srpna 1889[1], Kośmin – 9. dubna 1968 Bílsko-Bělá)[2] byla polská spisovatelka, novinářka, odbojářka a katolická aktivistka.
Je považována za jednu z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století, v oblasti historického románu pak za jednoho z nejlepších autorů vůbec. Její díla, z nichž nejznámější jsou romány Křižáci (1935), Malomocný král (1936) a Beze zbraně (1937), byla přeložena do 16 jazyků.
Za druhé světové války byla klíčovou osobností polského protinacistického odboje, snažila se spojovat úsilí jeho jednotlivých frakcí a byla hlavní iniciátorkou a organizátorkou jeho pomoci Židům. Založila odbojové organizace Front Odrodzenia Polski, Provizorní radu pro pomoc Židům a Żegotu.
Po válce uprchla před komunistickým režimem z Polska, v roce 1957 se vrátila, nicméně její dílo bylo komunisty potlačováno. V roce 1982 obdržela od Jad Vašem posmrtně titul spravedlivá mezi národy.
Život
[editovat | editovat zdroj]Rodina
[editovat | editovat zdroj]Zofia Kossaková-Szczucká pocházela z umělecké rodiny - její strýc Wojciech Kossak a dědeček Juliusz Kossak byli známí malíři, sestřenice Marie Pawlikowska-Jasnorzewska a Magdalena Samozwaniecová zase spisovatelky. Od roku 1906 pracovala jako učitelka ve Varšavě. V letech 1912-1913 studovala malířství na Škole výtvarných umění ve Varšavě, v letech 1913-1914 kresbu v Ženevě. V roce 1915 si vzala Stefana Szczuckého a odstěhovala se s ním na Volyň. Po jeho smrti v roce 1921 se odstěhovala do Slezska do obce Velké Hůrky. V roce 1925 se znovu vdala, tentokrát za Zygmunta Szatkowského.
Protinacistický odboj
[editovat | editovat zdroj]Za druhé světové války působila v protinacistickém odboji: spoluzaložila katolickou odbojovou organizaci Front Odrodzenia Polski a spolupracovala s řadou dalších podobných, hrála klíčovou roli v produkci tisku katolického odboje. V odboji používala krycí jméno Weronika.[3]
Ač byla považována za jednu z hlavních představitelek polského nacionalismu a antijudaismu, sehrála nezastupitelnou roli v boji Poláků proti holokaustu. V létě 1942 sepsala slavný Protest, v němž popsala osud Židů umírajících v ghettech a vražděných ve vyhlazovacích táborech a vyjádřila naprostý nesouhlas katolíků a polského národa s tímto vražedným běsněním.
Společně s Wandou Krahelskou založila 27. září Provizorní radu pro pomoc Židům (orig. Tymczasowy Komitet Pomocy Żydom), která se stala 8. prosince jádrem nově vzniklé Żegoty.[4][5] Kossaková je považována za klíčovou osobu, jejíž energické jednání a publikační činnost přispěly ke sjednocení demokratického odboje v rámci Żegoty a je považována za ideovou matku této organizace. Zároveň se poměrně úspěšně snažila sjednocovat různé proudy demokratického odboje i v ostatních oblastech činnosti a zapojovat je do struktur Zemské armády. V samotné Żegotě však působila jen velmi krátce, měla odlišné představy o fungování organizace a dostávala se do sporů s její židovskou částí, nakonec proto organizaci opustila a v rámci katolické organizace Społeczna Organizacja Samopomocy (SOS) sloužila jako spojka mezi Żegotou a katolickými kláštery a sirotčinci skrývajícími židovské děti.
V roce 1943 byla zatčena gestapem, prošla koncentračním táborem Auschwitz - Birkenau i nechvalně známým Pawiakem, obrovským štěstím pro ni bylo, že nacisté nikdy nezjistili její skutečnou totožnost. Byla odsouzena k smrti, ale s pomocí polského podzemí unikla popravě a dostala se na svobodu. V roce 1944 se účastnila Varšavského povstání.
Po válce
[editovat | editovat zdroj]V roce 1945 byla členkou mise Polského červeného kříže ve Spojeném království, zde se rozhodla zůstat v exilu a vyhnout se tak pronásledování, které proti členům nekomunistického odboje rozpoutal komunistický režim v Polsku. Do Polska se vrátila v roce 1957, po uvolnění, které nastalo po smrti Stalina. Vydávání jejích děl bylo omezováno a po gradaci konfliktu s režimem, když odmítla jeho vyznamenání a sepsala ostrou kritiku komunismu, která byla čtena namísto nedělního kazání v katolických kostelích, byla až do pádu režimu vyškrtnuta z oficiálních dějin polské literatury a její díla nesměla vycházet.
Je pohřbena ve vesnici Velké Hůrky. V roce 1982 jí Jad Vašem posmrtně udělil titul spravedlivá mezi národy.[6]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Zofia Kossaková je považována za jednu z nejvýznamnějších postav polského historického románu (po Sienkiewiczovi a Kraszewském), mimo to produkovala i úspěšná díla s náboženskou tematikou. Její knihy byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Některé její historické romány (např. Křižáci) jsou plné Božích zásahů a zázraků, díky čemuž bývá některými autory řazena mezi autory fantasy.[7]
- Pożoga: Wspomnienia z Wołynia 1917-1919, (1922, Požár), autorčin první román, v němž zachycuje dojmy z válečných a revolučních událostí na Volyni z let 1917-1919.
- Beatum scelus (1924), historický román ze 17. století,
- Z miłości (1926, Z lásky), vyprávění o svatém Stanisławovi Kostkovi žijícím v druhé polovině 16. století,
- Na drodze (1926),
- Kłopoty Kacperka, góreckiego skrzata (1926),
- Wielcy i mali (1927, Velcí a malí), sbírka povídek ze Slezska,
- Złota wolność (1928, Zlatá volnost), historický román z doby polského krále Zikmunda III.,
- Szaleńcy Boży (1929, Nadšenci boží), životopisy světců,
- Legnickie pole (1930, Lehnické pole), román z polského středověku odehrávající se v době bojů s Tatarů na Horním Slezsku v první polovině 13. století,
- Dzień dzisiejszy (1931, Dnešní den),
- Ku swoim (1931, Ke svým),
- Topsy i Lupus (1931),
- Nieznany kraj (1932, Neznámý kraj), sbírka povídek ze Slezska, odměněno polskou slezskou literární cenou,
- Z dziejów Śląska (1933, Z dějin Slezska),
- Pątniczym szlakiem. Wrażenia z pielgrzymki (1933), dojmy z cest ze Svaté země,
- Szukajcie przyjaciół (1934, Hledání přátel),
- S.O.S. ... ! (1934),
- Krzyżowcy (1936, Křižáci), velká čtyřsvazková románová kronika, vyznamenaná cenou časopsiu Wiadomości Literackie, která pojednává o první křížové výpravě z konce 11. století, česky zéž pod názvem O Kristovu korunu, jednotlivé díly se jmenují:
- Bóg tak chce (Bůh to chce),
- Fides graeca (latinsky Řecká věrnost),
- Wieża trzech sióstr (Věž tří sester),
- Jerozolima wyzwolona (Osvobozený Jeruzalém).
- Król trędowaty (1936, Malomocný král), historický román líčící osudy Jeruzalémského království za malomocného krále Balduina IV. a jeho pád, přivoděný vnitřním rozkladem i vítězstvím vojsk sultána Saladina.
- Bursztyny (1936, Jantary),
- Puszkarz Orbano (1936, Puškař Orbano), historický román pro mládež
- Beatyfikacja Skargi (1937),
- Bez oręża (1937, Beze zbraně), historický román z přelomu 12. a 13. století, z ovzduší, jež tvoří pozadí křižáckých výprav do Svaté země. Autorka v něm líčí životní pouť a vznešené cíle svatého Františka z Assisi, zakladatele řádu františkánů, který nakonec dobývá Svatý hrob sám a beze zbraně.
- Skarb Śląski (1937, Slezský poklad),
- Rewindykacja polskości na Kresach (1938),
- Laska Jakubowa (1938, Jakubova láska),
- Chrześcijańskie posłannictwo Polski (1938, Křesťanské poslání Polska),
- Gród nad jeziorem (1938, hrad nad jezerem),
- Trembowla (1939),
- Warna (1939),
- Z otchłani: wspomnienia z lagru (1946, Z propasti), vzpomínky koncentračního tábora,
- Suknia Dejaniry (1948),
- Przymierze (1951, Úmluva), historický román s biblickou tematikou, který zachycuje úsek ze slavných dějin židovského národa s Abrahámem jako hlavní postavou v čele.
- Błogosławiona wina (1953, Požehnaná vina), historický román,
- Kielich krwi (1954, Kalich krve),
- Rok polski: obyczaj i wiara (1955, Polský rok: obyčeje a víra), cyklus črt,
- Dziedzictwo (1956, Dědictví), první část románového cyklu z 19. století o zemanských rodových tradicích,
- W Polsce Podziemnej: wybrane pisma dotyczące lat 1939 - 1944 (1957),
- Troja północy (1960, Tři půlnoci), společně se Zygmuntem Szatkowskim, historický román o Polabských Slovanech,
- Pod lipą (1962, Pod lípou),
- Prometeusz i garncarz (1963, Prométheus a hrnčíř),
- Ognisty wóz (1963, Ohnivý vůz),
- Dziedzictwo II. (1964, Dědictví II.), druhá část románového cyklu,
- Dziedzictwo III. (1967,Dědictví III.), třetí část románového cyklu, společně se Zygmuntem Szatkowskim,
- Błogosławiony Jan Sarkander ze Skoczowa
Česká vydání
[editovat | editovat zdroj]- O Kristovu korunu, Vyšehrad, Praha 1937, přeložil Jaroslav Janouch, jde o román Křižáci,
- Legenda o svatém Mikuláši z Prstnice, Jaroslav Janouch, Praha 1938, přeložil Jaroslav Janouch, soukromý tisk,
- Z lásky, Vyšehrad, Praha 1938, přeložil P. Karel Otýlka, přehlédl Jaroslav Janouch,
- Puškař Orbano, Vyšehrad, Praha 1939, přeložil Jaroslav Janouch,
- Beze zbraně, Vyšehrad, Praha 1973, přeložil Lubomír Nakládal,
- Lehnické pole, Miroslav Stejskal, Praha 1948, přeložila Růžena Schwarzová,
- Křižáci, Vyšehrad, Praha 1948, přeložil Jaroslav Janouch, znovu vyšlo 1976, překladatel Jaroslav Janouch uveden pod pseudonymem Vojtěch Janouch.
- Malomocný král, Lidová demokracie, Praha 1958, přeložil Jaroslav Janouch,
- Úmluva, Lidová demokracie, Praha 1967, přeložila Anetta Balajková, znovu Scriptum, Praha 1993, Paulínky, Praha 2017,
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Lze se setkat i s rokem 1890, který ona sama vytrvale udávala, nicméně po její smrti byl objeven dokument, který uvádí rok 1889, viz http://www.radiomaryja.pl/artykuly.php?id=93248[nedostupný zdroj] Mirosława Pałaszewska: Każdej chwili mego życia wierzę, ufam, miłuję, článek ke 40. výročí úmrtí na stránkách Radia Maria
- ↑ SZWEDOWICZ, Agata. Zofia Kossak-Szczucka (1890-1968). Dzieje.pl [online]. 2011-02-03 [cit. 2015-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-17.
- ↑ http://www.radiomaryja.pl/artykuly.php?id=93248[nedostupný zdroj] Mirosława Pałaszewska: Każdej chwili mego życia wierzę, ufam, miłuję, článek ke 40. výročí úmrtí na stránkách Radia Maria
- ↑ mk. Zofia Kossak-Szczucka nie chciała być wspólnikiem mordercy. Polskieradio.pl [online]. 2014-08-10. Żegota. Dostupné online.
- ↑ http://www.raoulwallenberg.net/?en/saviors/others/keepers-flame.2749.htm Joyce Jensen: Keepers of the Flame
- ↑ http://www1.yadvashem.org/righteous_new/PDF%20Virtual_Wall_Of_Honor/POLAND.pdf Archivováno 21. 11. 2008 na Wayback Machine. Virtuální polská Zeď cti (seznam spravedlivých z Polska i s rokem vyhlášení) na stránkách Jad Vašem
- ↑ http://www.scifiworld.cz/article.php?ArticleID=909[nedostupný zdroj] Recenze románu Křižáci na SCIFIWORLD z pera Jaroslava Houdka
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠTĚPÁN, Ludvík, a kol. Slovník polských spisovatelů. Praha: Libri, 2000. 555 s. ISBN 80-7277-005-5.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zofia Kossaková-Szczucká na Wikimedia Commons
- Galerie Zofia Kossaková-Szczucká na Wikimedia Commons
- Dílo Protest Zofie Kossak-Szczucké ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zofia Kossaková-Szczucká
- (česky) Životopis v cyklu Světla v temnotách
- (polsky) Muzeum Zofii Kossak-Szatkowskiej w Górkach Wielkich
- (polsky) Fundacja im. Zofii Kossak
- (anglicky) Keepers of the Flame z pera Joyce Jensena
- Polští spisovatelé
- Polští novináři
- Polští romanopisci
- Polští disidenti
- Katoličtí autoři
- Osobnosti polského odboje během druhé světové války
- Vězni koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau
- Spravedliví mezi národy
- Lidé s dvojitým příjmením
- Narození 10. srpna
- Narození v roce 1889
- Úmrtí 9. dubna
- Úmrtí v roce 1968
- Úmrtí v Bílsku-Bělé