Rudník (Polsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o obci na Těšínsku. Možná hledáte: Rudník – obec na Trutnovsku, Rudník (okres Myjava) – obec na Slovensku v okrese Myjava.
Rudník
Rudnik
Centrum Rudníku
Centrum Rudníku
Rudník – znak
znak
Poloha
Souřadnice
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíSlezské
OkresTěšín
GminaHažlach
Rudník
Rudník
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha4,10 km²
Počet obyvatel451 (2011)
Hustota zalidnění197,13 obyv./km²
Etnické složeníPoláci, Slezané
Náboženské složenířímští katolíci, luteráni
Správa
Statusstarostenství
StarostaZdzisław Jarosz
Telefonní předvolba33
PSČ43-419 (Hażlach)
Označení vozidelSCI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudník[1][2][3] (polsky Rudnik) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Těšín v gmině Hažlach. Leží na území Těšínského Slezska, geomorfologicky je součástí Ostravské pánve. Podle sčítání lidu v roce 2011 zde žilo 451 obyvatel, rozloha obce činí 4,10 km².

První zmínka o obci pochází z roku 1566. Dějiny Rudníku byly úzce spjaté s dějinami Velkých Kunčic. Mezi lety 1608 až 1750 patřila rodu Wilczků, pak Harasovských, a od konce 18. století Larischů. V rakouských sčítáních lidu z konce 19. století se uvádí jako část Velkých Kunčic. V roce 1920 byla spolu s celým východním Těšínskem rozhodnutím Konference velvyslanců připojena k Polsku.

Rudník se vyznačuje značným rozptýlením zástavby a nemá jasně vymezený intravilán. Za centrum se označuje nejčastěji křižovatku ulic Centralna, Szkolna a Leśna, u níž se nachází katolický kostelík z roku 1908 (Kaple Jména Marie), hostinec, hasičská zbrojnice a autobusová zastávka Rudnik Centrum.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis Země moravskoslezské. Praha: Academia, 1938, reprint 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 922. 
  2. Podrobná mapa Moravy a Slezska, Praha: V. Neubert a synové, 1922
  3. DAVÍDEK, Václav. O názvech a jménech Těšínska. Opava: Slezský studijní ústav, 1949. S. 45. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]