Silnice I. třídy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Silnice I. třídy existují v Česku a na Slovensku. V České republice jsou podle zákona o pozemních komunikacích (č. 13/1997 Sb.) určeny zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu. Označují se jednomístným nebo dvojmístným číslem, před nímž se někdy v dokumentaci uvádí ještě římské číslo I oddělené lomítkem. Silnice I. třídy musí v České republice na základě zákona o pozemních komunikacích vlastnit stát.[1] Spravuje je Ředitelství silnic a dálnic.[2] Rychlostní silnice (před jejichž číslo se někdy vkládá ještě písmeno R) jsou v tomto číslování zahrnuty a patří mezi silnice I. třídy. Ve stejném systému jsou číslovány i dálnice, před jejichž číslo se vkládá písmeno D, avšak ty tvoří zvláštní kategorii, t. j. nepatří mezi silnice I. třídy. Silnice I. třídy vystavěná jako rychlostní silnice má obdobné stavebně technické vybavení a provozní podmínky jako dálnice. Zpravidla je z hlediska provozu označená jako silnice pro motorová vozidla.

Rozsah české sítě[editovat | editovat zdroj]

K 1. lednu 2022 uvádí ŘSD celkovou délku silnic I. třídy v Česku 5597 km, z toho 146 km jsou silnice pro motorová vozidla.[3] Rychlostní úseky byly na silnicích č. 6 (2,5 km), 7 (3,4 km), 10 (0,6 km), 11 (26,7 km), 14 (2,2 km), 20 (6,3 km), 23 (2,8 km), 26 (4,4 km), 27 (9,0 km), 34 (5,9 km), 35 (40,0 km), 37 (14,2 km), 43 (7,6 km), 44 (5,4 km), 48 (3,8 km), 50 (4,4 km), 63 (6,9 km),[3] většina delších úseků byla k 1. lednu 2016 překategorizována na dálnice. K 1. lednu 2022 byly nejdelšími silnicemi I. třídy I/11 (351,5 km) a I/35 (285,0 km), naopak nejkratšími jsou I/70 (0,729 km) a I/41 (2,98 km).[3]

Číslování[editovat | editovat zdroj]

Číslování dálnic vychází ze systému číslování silnic I. třídy, ale v některých případech se vedení silnice I. třídy od vedení dálnice téhož čísla liší

Do roku 1946 se silnice označovaly především názvy, číslování nebylo stabilizované a v každém vydání úřední mapy státních silnic či úředních výnosů bylo jiné, v některých mapách se objevovalo i barevné rozlišování. Číslování z října 1937 vycházelo z abecedního řazení silnic podle názvů, takže nejnižší číslo (1) měla silnice Benešov–Jihlava a nejvyšší číslo (62) silnice Železná Ruda–Teplice.[4] Za protektorátu byly silnice očíslovány podle německého systému. Dnešní systém číslování silnic má základ v roce 1946, kdy bylo očíslováno 60 státních silnic I. třídy v Čechách a na Moravě, někdy v té době byly také očíslovány silnice I. třídy na Slovensku čísly 61–68. Zbylé státní silnice byly zařazeny do II. třídy, ostatní zůstaly jako okresní, na Slovensku a Podkarpatské Rusi vicinální. V roce 1950 byla vydána vyhláška, která silnice roztřídila do tří tříd a očíslovala, přičemž za základ vzala číslování silnic I. třídy z roku 1946.

Pro číslování silnic I. třídy se v Česku používá spojitá řada jedno- až dvouciferných čísel. Z principu číslování silnic I. třídy je odvozeno i číslování dálnic, které jej do jisté míry kopíruje, avšak vznikají i významnější odchylky, kdy dálnice vede zcela jinudy než silnice stejného čísla. Rychlostní silnice jsou součástí sítě silnic I. třídy. Některé silniční tahy jsou postupně nahrazovány dálnicemi zpravidla shodného čísla, takže v kategorii I. třídy zůstávají pouze zbytkové, dosud nenahrazené úseky. Po větších změnách roku 1997 jsou obsazena čísla z rozsahu 2–71, čísla 1 a 5 se uvolnila převodem silničních tahů do jiných kategorií.

Na mapě silniční sítě ČSR, vydané ministerstvem techniky v roce 1947, byl zamýšlený okruh kolem Prahy značen číslem 1, zatímco zamýšlená dálnice z Prahy směrem k Brnu číslem 2.[5] Vládní usnesení č. 286 z z 10. dubna 1963, O koncepci dlouhodobého rozvoje silniční sítě a místních komunikací, dalo Velkému okruhu Prahy označení H1, avšak číslo 1 zde měla i dálnice D1, navrhovaná v trase Praha–Jihlava–Brno–Trenčín–Žilina–Prešov–Košice–hranice SSSR. Také Územní plán rajónu Pražské středočeské aglomerace a směrný územní plán Prahy a směrnice k realizaci územní plánu rajónu Pražské středočeské aglomerace a směrného územního plánu Prahy, přijaté 23. června 1976 usnesením č. 155 vlády České socialistické republiky, psaly o automobilovém okruhu H1, resp. o vnějším pražském rychlostním automobilovém okruhu H1.[6] První úseky dnešní dálnice D1 byly zpočátku značeny jako silnice I/3 (Praha – Mirošovice) a I/2 (od Brna a Bratislavy). Pražský okruh v první fázi, kdy ještě nebyl považován za rychlostní komunikaci, byl označován H1,[7] po uvedení prvních úseků do provozu označen jako silnice I/1, tj. v číslování mostních objektů atd. číslem 1 bez prefixu, v některých materiálech pak označením R1, jako rychlostní silnice. Šlo vlastně o duplicitní použití čísla 1, které v té době již nesla dálnice na Brno a Bratislavu.

Původní číslování silnic I. třídy:

  • začínalo pražskými výpadovkami ve směru hodinových ručiček
  • následovalo 11 silnic ve směru západ–východ číslovaných od severu k jihu (13–23)
  • příčné silnice číslované postupně od západu na východ (24–34)
  • skupina silnic č. 35–41, číslovaná postupně od severovýchodu k jihozápadu
  • silnice v okolí Brna (okruh č. 42, radiály 43–52)
  • doplňkové moravské skupiny 53–55 a 56–60.

Základní průběh číslování:

  • silnice vycházející radiálně z Prahy počinaje směrem na Brno a dále dle směru hodinových ručiček (1–12), pouze D1 a I/2 mají prohozené pořadí.
  • severní část Čech (13–17)
  • jižní a západní část Čech (18–27)
  • další v severní části Čech (28, 30)
  • východní část Čech a pomezí Čech a Moravy (31–38)
  • od Brna na střední Moravu až Slezsko (41–48)
  • jih Moravy (49–55)
  • východ Moravy (56–58)
  • přidaná nová čísla z roku 1997: 29, 39, 40, 59–71 (zejména kratší úseky nově povýšené na I. třídu)

Podobný stavební a provozní charakter jako silnice I. třídy má místní komunikace I. třídy, kterou však vlastní obec. Na území Prahy byla většina radiál navazujících na silnice I. třídy překategorizována na místní komunikace, v kategorii I. třídy zůstaly pouze úseky dálničního charakteru na silnicích č. 4, 7 a 8, na hranici Prahy (v případě č. 4 za Jílovištěm) přímo navazující na dálnice stejného čísla.

V některých případech se za číslem silnice uvádí ještě písmenný index. U silnic I. nebo II. třídy index „A“ až „G“ nebo „N“ se používá k označení ramene směrově dělené silnice tam, kde část komunikace pro druhý směr není rovnoběžná s částí komunikace pro první směr, a index „H“ až „Z“ kromě „N“ se používá k označení tahů na předběžně vložených částech silničních tahů, tj. tahů evidovaných v datové základně silniční sítě ještě před rozhodnutím ministerstva dopravy o změně v silniční síti, a předběžně zrušených tahů. U silnic I. a II. třídy se větev či rameno s indexem považuje za součást silnice s daným číslem bez indexu.[8] Na dopravním značení se tento písmenný index nevyznačuje.

Číslování odvozené z čísel silnic je v Praze použito také pro místní komunikace dočasně plnící funkci silnice.

Stavební charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Silnice I. třídy mají mít šířku koruny vozovky 9,5–24,5 metru a návrhovou rychlost v rozsahu 70–100 km/h, silnice II. třídy šířku koruny vozovky 7,5–9,5 m a návrhovou rychlost 50–80 km/h, silnice III. třídy šířku koruny vozovky 4–7,5 m a návrhovou rychlost 30–70 km/h.[9]

Legislativní specifika[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska českých pravidel provozu se silnice I. třídy od ostatních silnic liší tím, že je na nich mimo obec a mimo vyznačená parkoviště zakázáno zastavení a stání i za nesnížené viditelnosti (§ 27 odst. 3 zák. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v platném znění). Na silnicích I. třídy stejně jako na dálnicích platí speciální víkendová a sezonní omezení provozu pro některé typy těžkých a pomalých vozidel (§ 43 zákona č. 361/2000 Sb.). V noci (od 23 do 4 hodin) je na silnicích I. i II. třídy zakázána jízda s potahovými vozidly a s ručními vozidly širšími než 600 mm. Od soumraku do svítání je zakázáno používat silnice I. a II. třídy k jízdě na zvířeti a k vedení nebo hnaní zvířat. O místní nebo přechodné úpravě provozu na silnicích I. třídy rozhoduje krajský úřad, nejde-li o rychlostní silnici, kdy je příslušné ministerstvo dopravy.

Na dálnicích a silnicích I. třídy se kilometrovníky vyznačuje vzdálenost v kilometrech od začátku staničení (na silnicích nižších tříd se kilometrovníky neumisťují).[10]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 9 odst. 1 zák. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
  2. Organizace Ředitelství silnic a dálnic ČR. www.rsd.cz [online]. [cit. 2012-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-12. 
  3. a b c Délky a další data komunikací, ŘSD, stav k 1. 1. 2022, přístup na stránku 27. 6. 2022
  4. Schematická mapa silniční sítě v Čechách před r. 1934 a po r. 1934, www.dalnice.com, dle: František Roubík: Silnice v Čechách a jejich vývoj, 1. vyd., Praha, Společnost přátel starožitností čsl., 1938[nedostupný zdroj]
  5. Michal Prášil: [www.ceskedalnice.cz/prilohy/dalnice-1967-2007.pdf Dálnice 1967 – 2007], 2007, 2., opravené a doplněné vydání
  6. Stručná rekapitulace a vyjádření k vývoji územních plánu rajónu Pražské středočeské aglomerace (VÚC), směrného územního plánu Prahy (SÚPN) a územního plánu Prahy (ÚPN) z pohledu trasování dálničního okruhu na SZ Prahy, Ing. Jaroslav Korf, Ing. Petr Hejl, 30. 1. 2002
  7. Okolo Prahy cestička, ale nikoli okruh. Hotový nemusí být ani sto let od prvních plánů, Česká televize, ČT24, 6. 10. 2019
  8. Přehled údajů sledovaných v datové základně Informačního systému o silniční a dálniční síti ČR k 1. 7. 2017
  9. Dálniční a silniční síť v okresech ČR, in: Doprava v mikroregionálním pohledu – 2006–2008, Český statistický úřad, 30. 6. 2009
  10. § 2 odst. 3 vyhlášky 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích