Veřovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Veřovice
Pohled na Veřovice od jihu
Pohled na Veřovice od jihu
Znak obce VeřoviceVlajka obce Veřovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0804 500259
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Frenštát pod Radhoštěm
Okres (LAU 1) Nový Jičín (CZ0804)
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Historická země Morava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 986 (2020)[1]
Rozloha 16,57 km²
Katastrální území Veřovice
Nadmořská výška 422 m n. m.
PSČ 742 73
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Veřovice 670
742 73 Veřovice
obecni.urad@verovice.cz
Starosta Martin Fojtík (ČSSD)
Oficiální web: www.verovice.cz
Úřední web: www.verovice.cz
Veřovice
Veřovice
Další údaje
Kód části obce 180360
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veřovice (německy Wernersdorf,[2] Wernsdorf[3] či Warnsdorf) jsou obec ležící v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji, na severním úpatí Veřovických vrchů, a zhruba 7 až 9 km západně od Frenštátu pod Radhoštěm a 13 km severovýchodně od Valašského Meziříčí. Obec leží zároveň na jižní hranici Moravskoslezského kraje se Zlínským krajem. V obci v současné době žije přibližně 2 000[1] obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 1655 ha. První přímá písemná zmínka o obci pochází z roku 1411, některé zdroje však uvádí roku 1293. Obec byla po většinu historie česká, katolická a nebyla přímou součástí jiné obce.

Historie obce[editovat | editovat zdroj]

Vznik obce[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1411, kdy Veřovice připadaly pánům z Kravař jako součást štramberského panství. V oné zmínce z roku 1411 je pojednáno o situaci, kdy Lacek I. z Kravař na Štramberce a Helfštýně pustil Veřovicím a dalším sousedním osadám tzv. odúmrť. Tím se obec staly oficiální součástí Štramberského panství, čítajícího tehdy 16 vesnic. Na tomto latinském dokumentu se vyskytuje označení Wiernierzowicz.[4]. Již před tímto aktem se údajně jistý putující bezzemek či lokátor Werner se svou početnou rodinou a dalšími zájemci o půdu rozhodl usídlit v údolí nazývaném v Potokách, blízko pramene říčky Sedlničky. Od něj pak nejspíše pochází i pojmenování obce[5]. Historik Wolny tvrdí, že Veřovice mohly vzniknout již po roce 1312, kdy pánové z Kravař začali s moravskou expanzí a vedle získávání nových sídel zakládali i sídla nová.[6]

S omezenou pravděpodobností lze říci, že osídlení na dnešním území obce existovalo ještě dříve. Jindřich z Příbora a ze Šorštějna vydal 7. října 1293 fojtu Hermanovi privilegium na vysázení vsi Lichnova, který je dnes severovýchodním sousedem obce. V tomto dokumentu bylo uvedeno, že obec Lichnov by měl a vzniknout vymýcením části lesa, a to od potoka Lubina až do Wernyrzovských mezí, což by geograficky skutečně odpovídalo i dnešnímu rozdělení. Originál listiny se ale nedochoval. Existovalo potvrzení výsady Jindřicha z Příbora a Šorštejna z roku 1539, avšak i z něj existuje jen nedatovaný opis[7].

Nejstarší historie obce[editovat | editovat zdroj]

Roku 1434 vymírá celá fulnecko-novojická větev pánů z Kravař. Štramberské panství tak v důsledku dědictví přechází na Ctibora z Cimburka[8]. Panství po vymření kravařské větve oplývalo nejen rozsáhlými pozemky, ale i vysokými dluhy, a to i za vlády Ctibora. Ještě téhož roku Ctiborovi věřitelé prodávají štramberské panství včetně obce Veřovice Janu Puklicovi z Pozořic. Součástí této transakce jsou i osady Mořkov, Hodslavice, Rohlina (zaniklá osada u Hodslavic), Bludovice a Žilina u Nového Jičína.

Z roku 1437 v deskách zemských se objevuje první zmínka o katolické faře na území obce, ta ale v polovině 16. století zaniká, protože Moravští Bratři získali ve Veřovicích převahu. Na tomto místě následovně vykonávají své bratrské bohoslužby[4].

Během puklického vlastnictví štramberského panství, do kteréhož Veřovice toho času spadaly, se kraji nadále nedařilo. Panovala zde bída a řádilo zde loupežnictví. 12. ledna 1437 získal štramberské panství od Jana Puklice z Pozořic dědictvím jeho syn a husitský hejtman Vilém Puklice z Pozořic, společně s bratrem Bočkem, který je do spoluvlády zapojen až v roce 1440[8]. Po usídlení se na štramberském panství realizovali mnoho loupežnických výprav po širém okolí. Po Vilémově smrti v roce 1441 panství spadá postupně na Bočka Puklice z Pozořic, a v letech 1463-1464 získává panství synovec Vilémův Burian Poklice z Pozořic. Právě Burianovi, který proslul svými loupežnickými výpravami napříč celou Moravou je přisuzováno i zaútočení na původní osadu v Potokách, kdy při tažení v roce 1441 na obchodní stezku k Rožnovu první osadu vydrancovali a nejspíš i zničili. Aktivity loupeživé bandy Buriana z Puklice byly zastaveny až Jiřím z Poděbrad Další prameny, například vyprávění v Kronice obce Veřovice však zmiňuje, že za tímto stěhováním stál prostý nedostatek vody. Tato událost donutila tamní osadníky přestěhovat se na druhou stranu Hyklova kopce k řece, nazývané nesprávně také germanismem Tyča, správně Jičínka[5]. O původním osídlení však neexistuje žádná evidence. Je tedy možné, že obec vznikla od počátku od nové lokality poblíž dnešního centra obce.

V roce 1471 bylo štramberské panství včetně Veřovic prodáno Burianem Jindřichu Černohorskému z Boskovic a jeho bratrům. Po Jindřichově smrti v roce 1478 bylo panství prodáno jeho pozůstalými bratry Benošovi z Hustopečí[8].

Raný novověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1531 bylo štramberské panství i s Veřovicemi zakoupeno pány z Žerotína, konkrétně připadlo Bernardovi mladšímu z Žerotína a na Fulneku, čímž se stalo i součástí Jického panství. V tomto období se obecně zlepšují podmínky života v celém panství, roste odbyt i životní úroveň. Roku 1533 bylo toto panství rozděleno na Novjicko-Štramberské a Starojické[8]. Roku 1558 prodává Jan z Žerotína za 39 000 moravských zlatých celé panství novojičínským měsťanům. Veřovice tak nově nespadají pod panství Štramberku, ale Nového Jičína. Celé novojičínské panství bylo pod ochranou císaře Ferdinanda I.

V roce 1585 postihuje panství morová epidemie a objevují se i první zmínky o čarodějnických proces. O přítomnosti čarodějnických procesů nejsou v obci, na rozdíl například od sousední obce Ženklava žádné zmínky[9].

Po Bitvě na bílé hoře se na léta 1624 až 1773 se stává celé Novojicko-štramberské panství vlastnictvím Olomouckých Jezuitů. Toto období je spojené s rekatolizací a Moravští Bratří, kteří byli usídlení i v místech původní katolické fary z Veřovic a celého panství prchají. Obec spadala pod Jezuity po celou dobu vlády řádu právě do roku 1773, kdy došlo k jeho zrušení za panovnické vlády Josefa II. Na sklonku 17. století se ve Veřovicích vyskytovalo 19 sedláků, 1 fojt, 9 zahradníků, 1 mlynář, 2 chalupníci, 24 domkařů a 1 kovář. Obecní fojt musel panství odvádět ročně 2 desetivědrové sudy vína. Veřovičtí osadníci robotovali u dvora, sedláci jezdívali pro panské dříví a vozívali potraviny a sklizeň do jezuitského konviktu. Tyto náklady obsahovaly například oves, telata, sádlo, vejce, koroptve či zajíce[4]. Z toho období jsou dochovány časté spory mezi veřovickými sedláky, ale i sedláky z dalších obcí, hospodařící v blízkosti panských luk. Předmětem sporů byl například zatoulaný a následně zabavovaný dobytek veřovických sedláků. Stížnosti na zabavování dobytku eskalovaly společnou stížností purkmistrů obcí Veřovic, Mořkova a Hodslavic ze dne 13.6.1741 Nadaci olomouckého jezuitského semináře.

Vývoj názvu obce[editovat | editovat zdroj]

Název obce zaznamenal v průběhu dějin velké proměny. K potvrzeným variacím názvu můžeme zmínit Wiernieřowicz, Wernsdorf, Wernyerzovicze, Wernsdorfium, Wernierzovicz, Wiermeřovicz, Weržowicze, Wežovice, Wegmiržowice, Věřovice, Vermiřovice či Veřmiřovice[7].

Symboly obce[editovat | editovat zdroj]

Znak obce vychází téměř věrohodně z původní pečetní symboliky obce, dochované z roku 1749. Jedná se o upravené zobrazení historického Beránka božího s korouhví, umístěném na španělském štítu. Na dvouvrší kráčející beránek nese přes rameno zemědělský nástroj, přičemž jde pravděpodobně o motyku. Původní obecní pečeť nese vedle kráčejícího beránka na vrchní straně zhlížejícího anděla a německý text: "Wernsdorf Gemeinde. Angebirgn. Schwers Arbeit." To může být volně přeloženo jako:"Osada Veřovice. V horách. Těžká práce.".

Volba beránka odkazuje k pospolitosti, beskydskému původu i pastevecké činnosti. To podporuje i vybraná kombinace stříbrné a zelené barvy. Zemědělský nástroj je pak spojen s prací veřovického obyvatelstva na polích.Prapor obce využívá stejných symbolů i barevné kombinace, kdy je beránek s nástrojem umístěn na praporu s poměrem šířky k délce 2:3. Dvojice symbolů byla přiznána v roce 1998 tehdejším předsedou Parlamentu České republiky Milošem Zeman v Dekretu o udělení znaku a praporu obci Veřovice.[10]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Rok[11][6] 1668 1793 1835 1850 1869 1880 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2017 2020
Počet obyvatel 837 1 160 1 274 1349 1 366 1 574 1 606 1 555 1 650 1 643 1 848 1 949 1 872 1 874 1 942 1 953 2 000 1 986
Počet domů 53 137 192 261 278 294 298 300 341 405 432 482 482 538 667

Společnost a kultura[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínky o přítomnosti školy v obci se datují do roku 1788, kdy je zmiňována první, spíše provizorní škola v dřevěném domku, č. 55. Do té doby existuje evidence o tom, že veřovické děti navštěvovaly katolickou školu v sousední obci Mořkově, která byla vybudována v roce 1672. Prvním učitelem na nově vybudované veřovické škole byl Pavel Bartoň, ještě téhož roku se připojil další kantor Josef Keller. V následujících 5 letech počet žáků rostl tak, že musela být pronajata i místnost na Fojtství[12]. Škola byla vzhledem k demografickému složení obce a náboženským poměrům česká a katolická. Roku 1792 byla vystavěna na č. 140 nová škola, která se po otevření školy následující stává chudobincem. V roce 1807 tuto školu navštěvovalo 112 žáků. 28. prosince 1877 je otevřena nová zděná škola, která dala základ té současné a jejíž náklady činily 11 000 zlatých, stavba započala v předchozím roce [4][12]. Do původní jednotřídní školy tehdy nastoupilo 258 žáků a školu sužovaly nejen personální, ale i prostorové nedostatky. Hned v následujícím roce je škola rozšířena na dvojtřídní a v roce 1884 na trojtřídní. O 4 roky později na škole při počtu 255 žáků vyučují 4 učitelé včetně místního kněze Leopolda Zatloukala, který vyučoval náboženství. V 90. 19. století vzniká v obci i obecní knihovna, která funguje do dnes.[13]V roce 1904 prochází škola prvním velkým rozšířením. V roce 1930 je škola již šestitřídní a navštěvuje ji 250 dětí[12]. Navazující studium na školách měšťanských poskytují školy v blízkých městech, například Štramberku nebo Frenštátu pod Radhoštěm.

Dnešní obecní škola je devítitřídní, bez dalšího dělení způsobeného vyšším počtem žáku. Formálně je její součástí i mateřská škola. Dohromady tato instituce disponuje téměř 30 pedagogickými pracovníky, v naprosté většině ženami. Její kapacita je 250 žáků. Průměrný počet žáků na třídu se pohybuje kolem 18[14].

Dialekt[editovat | editovat zdroj]

Obec svým dialektem patří k severní (valašské) podskupině východomoravských nářečí (také moravskoslovesnkých), přičemž zároveň tvoří jeho severní skupinu.[15] J. Skulina pak dále řadí Veřovice k nářeční variantě východní poloviny severního pomezí, kterou nazývá jako nářečí starojické či starojičinské. To pak dle dialektických specifik jednotlivých obcí dělí na varianty veřovickou, hodslavickou, bernartickou a mořkovskou.[16] Díky své hraniční poloze je nářečí v obci ovlivněno i dialektem lašským a německým. Hned 2 ze sousedních obcí byly téměř čistě německé.

Turistika a vybavenost obce[editovat | editovat zdroj]

Vesnicí protéká říčka zvaná Jičínka, která taky pramení v úbočí nejvyšší hory katastru obce Velký Javorník, který se s výškou 918 m n. m. tyčí přímo nad obcí. Na vrcholu hory je turistická chata s hospůdkou a novou rozhlednou, otevřenou v srpnu 2013. Je velmi hojně navštěvovaná turisty z celé Moravy. V obci je vybudované nové více účelové hřiště na tenis, basketbal a fotbal s umělým povrchem, posilovna, velká tělocvična.

Partnerské obce[editovat | editovat zdroj]

V rámci dvojice partnerství probíhá vzájemné navštěvování nejen mezi sportovci a hudebníky v činnostech jim typických, ale i mezi jednotlivými rodinami. Typickým časem oslav a vzájemných návštěv jsou oslavy u příležitosti Dne obce.

Osobnosti vyrůstající v obci[editovat | editovat zdroj]

  • Tereza Dočkalová - Herečka a držitelka Ceny Thálie v letech 2011 a 2017
  • Vladimír Tomšík - Český ekonom, bývalý viceguvernér ČNB a současný velvyslanec ČR v Číně
  • Otokar Balcar - Český religionista, teolog, kněz, profesor filosofie a teologie
  • Rudolf Hykl - Bývalý velvyslanec v Malajsii a současný velvyslanec pro Kazachstán a Kyrgyzstán
  • Jan Bartoň - Bývalý reprezentant ČR v běhu na lyžích, účastník světového poháru a vícenásobný mistr ČR v běhu na lyžích v juniorských kategoriích

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 685. 
  3. Encyklopedické heslo Věřovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  4. a b c d Moravské Kravařsko : politický okres novojícký. Příbor: Nákladem učitelstva, 1898. 364 s
  5. a b Historie Obce Veřovice. archiv.verovice.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  6. a b Gregor Wolny: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch dargestellt. Band I: Prerauer Kreis, Brünn 1835, S. 353
  7. a b Pšenicová, Antonie - Oslavy 600. výročí první dochované písemné zmínky o existenci Veřovic. Antonie Pšenicová. In: Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštem : vlastivědný časopis Nový Jičín : Muzeum Novojičínska Roč. 29, č. 1-4 (2012), s. 77-80.
  8. a b c d TICHÁNEK, Jiří. Městské opevnění - Štramberk. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  9. PITERÁK, Břetislav. Kapitoly z historie naší obce - Březen 2011. archiv.verovice.cz [online]. Zpravodaj obce Veřovice, 2011 [cit. 2020-05-10]. Dostupné online. 
  10. Symboly Obce Veřovice. archiv.verovice.cz [online]. verovice.cz [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Nový Jičín, s. 722–723.
  12. a b c SEVERA, Václav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres novojičínský. Brno: Musejní spolek v Brně, 1933. 289 s. 
  13. Kronika obce Veřovice - 1. díl.. [s.l.]: Obec Veřovice, 1924. 
  14. Výroční zpráva o činnosti školy školní rok 2018 /2019, ZŠ Veřovice, 2019
  15. VÝCHODOMORAVSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA | Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2020-08-06]. Dostupné online. 
  16. Skulina, J: Severní pomezí moravskoslovenských nářečí. Praha 1964

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]