Rezistor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Různé druhy rezistorů

Rezistor (lidově odpor) je pasivní elektrotechnická součástka projevující se v elektrickém obvodu v ideálním případě jedinou vlastností - elektrickým odporem. Důvodem pro zařazení rezistoru do obvodu je obvykle snížení velikosti elektrického proudu nebo získání určitého úbytku napětí. Rezistory se také mohou používat jako topná tělesa, testovací zátěže pro generátory apod. Pevné rezistory mají pevně danou hodnotu odporu, která se mírně mění pouze v závislosti na teplotě, procházejícím napětí a životnosti rezistoru. Nastavitelné rezistory se používají k plynulému upravení činnosti dalších částí obvodu (např. nastavení hlasitosti, stmívání svítidel, nastavení teploty apod.), nebo jako senzory teploty (termistory), napětí (varistory), světla (fotorezistory), síly nebo chemických procesů.

Rezistory jsou v elektronice všudypřítomnou součástkou. Vyrábí se pomocí mnoha rozdílných výrobních postupů a mají mnoho rozdílných vlastností, kterých se může využívat. Mimo jiné jsou implementovány i v integrovaných obvodech.

Tato součástka bývá běžně označována jako odpor, což ale může vést k nejednoznačnostem kvůli možné záměně se stejnojmennou veličinou (tj. s elektrickým odporem). Pro odlišení se začal používat pojem odporník (dnes velmi zastaralý) a později rezistor. Dnes se pojem odporník používá pro název elektrického přístroje v silové a výkonové elektrotechnice (např. "rozjezdový odporník" u vozidel elektrické trakce), obvykle se jedná o konstrukční celky poměrně velkých ztrátových výkonů (až megawatty).

Elektrotechnická značka a notace[editovat | editovat zdroj]

Schematické značky rezistoru

Schematická značka rezistoru není celosvětově sjednocena. Dnes se používají dva standardy značení a to IEC 60617 a ANSI Y32/ IEEE 315 (používá se hlavně v USA a Japonsku). Dříve se používaly také standardy DIN 40900 (v Německu) a AS 1102 (v Austrálii)[1].

Notace[editovat | editovat zdroj]

Každý rezistor má specifickou hodnotu odporu vyjádřenou v ohmech (Ω). Tuto hodnotu lze zapsat dvěma způsoby a to evropskou notací a americkou notací. Občas se také používá notace pro zápis tolerance a teplotního koeficientu rezistorů.

Předponaː Značkaː Násobekː Zápisː Příkladː
tera T 1 000 000 000 000 TΩ - teraohm 6 800 000 000 000 Ω = 6.8 TΩ
giga G 1 000 000 000 GΩ - gigaohm 3 300 000 000 Ω = 3.3 GΩ
mega M 1 000 000 MΩ - megaohm 15 000 000 Ω = 15 MΩ
kilo k 1 000 kΩ - kiloohm 47 000 Ω = 47 kΩ
- 1 Ω - ohm 100 Ω
mili m 0,001 mΩ - miliohm 0,027 Ω = 27 mΩ
mikro µ 0,000 001 µΩ - mikroohm 0,000 082 Ω = 82 µΩ
nano n 0,000 000 001 nΩ - nanoohm 0,000 000 056 Ω = 56 nΩ

V americké notaci se píše hodnota odporu se znakem ohmu (Ω) na konci. Také se používají předpony, takže 1 000 Ω se zapisuje jako 1 kΩ, atd. (viz tabulka). Všimněte si, že desetinná čárka se zde píše jako tečka, nikoliv čárka. U ohmů se používají standardizované SI předpony. V tabulce jsou předpony, které se většinou používají (normálně nikdy nenarazíte na odpor větší než v TΩ a menší než v nΩ, a třeba deciohmy se nepoužívají).

V Evropě se používá standard IEC 60062. Jeho předchůdce je britský standard BS 1852. Tento standard určuje nejenom způsob, jakým zapisovat hodnoty rezistorů. Určuje i zápis jejich tolerance. Místo desetinné čárky se zde používá písmeno, které zároveň určuje násobek čísla. Například 6k8 je 6.8 kΩ (6 800 Ω). Viz tabulka níže:

Zápis hodnot rezistorů
Zápis v ohmech: Americký zápis: Zápis dle normy IEC 60062:
0,22 Ω 220 mΩ/ 0.22 Ω R22
3,9 Ω 3.9 Ω 3R9
68 Ω 68 Ω 68R
330 Ω 330 Ω 330R
1 200 Ω 1,2 kΩ 1k2
47 000 Ω 47 kΩ 47k
820 000 Ω 820 kΩ 820k
5 600 000 Ω 5.6 MΩ 5M6

Z tabulky lze zjistit, že až na R se všechny náhrady desetinných čárek shodují se značkou násobku u SI prefixů. Samozřejmě je možné použít i ostatní předpony pro extrémní hodnoty (např. 3G3 - 3.3 GΩ)[2]. Dříve se tento standard používal hlavně proto, že tečka oddělující desetinná místa měla tendenci zmizet při kopírování schémat elektrických obvodů

Žádný rezistor není ideální a nemá přesný odpor, proto norma BS1852 zahrnuje také písmena označující toleranci odporu. Takže např. 10K odpor s tolerancí 10% může mít hodnotu odporu někde mezi 9 a 11kΩ. Nicméně toto dodatečné označení se příliš nepoužívá. Písmena používaná pro zápis tolerance naleznete níže v tabulce:

Zápis tolerancí rezistorů
Tolerance Písmeno Příklady:
0,05% A 27KA = 27kΩ 0,05% tolerance;
0,1% B 27KB = 27kΩ 0,1% tolerance; 3K9B = 3,9kΩ  0,1% tolerance
0,25% C 27KC = 27kΩ 0,25% tolerance; 0R82C = 0,82Ω 0,25% tolerance
0,5% D 27KD = 27kΩ 0,5% tolerance;
1% F 27KF = 27kΩ 1% tolerance;
2% G 27KG = 27kΩ 2% tolerance;
5% J 27KJ = 27kΩ 5% tolerance;
10% K 27KK = 27kΩ 10% tolerance; 560KK = 560kΩ 10% tolerance
20% M 27KM = 27kΩ 20% tolerance; 12MM = 12MΩ 20% tolerance

Ideální a reálný rezistor[editovat | editovat zdroj]

Ideální rezistor má jediný parametr, tedy svůj odpor, a tento parametr není závislý na jakýchkoliv vnějších vlivech. Podle Ohmova zákona se tedy proud protékající rezistorem s odporem R a přiloženým napětím U rovná:

nebo naopak napěťový úbytek vzniklý na témže rezistoru, kterým protéká proud I:


Výkon daný vztahem:

rezistor promění v teplo, to znamená, že se procházejícím proudem ohřívá. Není-li rezistor používán jako topné odporové těleso, jedná se o ztrátové teplo.

Náhradní schéma reálného rezistoru

Reálný rezistor je ovšem vyroben z reálného materiálu vykazujícího elektrický odpor a má určitou geometrii. Z toho vyplývá:

  1. Hodnota jeho odporu je závislá na teplotě.
  2. Dokáže v teplo proměnit jen určitý výkon, při větším zatížení, než na které je určen, se zničí přehřátím.
  3. Hodnota bývá odlišná od jmenovité, uvedené na pouzdře (při výrobě dochází k nepřesnosti a rozptylu parametrů)
  4. Má omezenou elektrickou pevnost, při aplikaci vyššího napětí může dojít k průrazu nebo poškození.
  5. Mimo reálný odpor vykazuje také sériovou indukčnost a paralelní kapacitu (viz náhradní schéma). Tyto parazitní veličiny se znatelně projevují až při vyšších frekvencích procházejícího proudu.
  6. Při velmi vysokých frekvencích na něm navíc dochází k tzv. skin efektu.
  7. Rezistor vykazuje elektrický šum.
  8. Podle materiálu použitého k výrobě je hodnota odporu závislá i na přiloženém napětí

Parametry udávané u rezistorů[editovat | editovat zdroj]

  • Elektrický odpor v ohmech. Hodnoty běžně vyráběných rezistorů vybírají z řady vyvolených čísel E6, E12 nebo E24. Nejpoužívanější je řada E12, která obsahuje následujících 12 hodnot, které se dále násobí mocninou desítky:
    1,0; 1,2; 1,5; 1,8; 2,2; 2,7; 3,3; 3,9; 4,7; 5,6; 6,8; 8,2
  • Používané mocniny desítky jsou typicky od 100 do 106). Např. sada rezistorů v řadě E12 od 1 Ω do 8,2 MΩ by obsahovala 7*12 hodnot. Příklad běžných hodnot rezistorů:
    • R1 = 0,1 Ω
    • 10R = 10J = 1 × 10¹ Ω
    • 4M7 = 4,7 × 1MΩ = 4,7×106 Ω
    • k1 = 0k1 = 0,1 . 1 kΩ = 0,1 × 10³ Ω = 1 × 10² Ω = 100 Ω = 100R = 100J
    • 222 = 22×102 Ω = 2200 Ω
  • Maximální příkon ve wattech.
    Hodnoty např. 0,6 Watt; 1 Watt, 2 Watt, …
  • Tolerance hodnoty odporu udané na rezistoru v procentech
    Typické hodnoty: 0,5 %; 1 %; 5 %; 10 %; 20 % na součástkách vyznačené písmenem.

Konstrukce rezistoru[editovat | editovat zdroj]

Odporová dekáda "KURBELWIDERSTAND", z bývalého Východního Německa. Kombinací velmi přesných dekadických ohmických hodnot umožňuje laboratolní měření s malými absolutními chybami.

Základem rezistoru je vodič s požadovanou hodnotou odporu, které lze dosáhnout použitím látky s určitou rezistivitou, určitou délkou a obsahem průřezu vodiče. Vodič se používá buďto ve formě drátu nebo ve formě tenké vrstvy.

Kvůli úspoře místa se dlouhý drát obvykle navíjí kolem izolačního tělíska, tento druh rezistoru se nazývá drátový rezistor.

Častějším způsobem výroby je ovšem nanesení elektricky vodivé vrstvy (například grafitu) na izolační tělísko a vyfrézování drážky, tento druh se nazývá uhlíkový rezistor.

Dalším způsobem vytvoření tenké vrstvy je vakuové napaření kovu na keramické tělísko. Tyto rezistory se nazývají metalické.

Každá z konstrukcí rezistoru má své výhody a nevýhody. Například drátový rezistor je vhodnější pro vyšší výkony, ale má vysokou sériovou indukčnost, která vadí ve vysokofrekvenční technice.

Pro velké výkony existují speciální typy rezistorů, které mají často velké a účinné chladiče, aby dokázaly velký tepelný výkon odvést do okolního prostředí. Takové rezistory se používají například u elektrických lokomotiv při brzdění vlaku. Jeho kinetická energie se tak promění v teplo.

Jiným příkladem jsou tzv. vodní odpory, které jsou k vidění například u kolotočů, kterým zajišťují plynulý rozjezd. U těchto rezistorů proud prochází vodou s přídavkem malého množství kyseliny nebo soli. Hodnota odporu se mění velikostí zasunutí kovových desek do lázně.

Průřez vodiče je závislý na předpokládaném zatížení, aby teplo vznikající v rezistoru průchodem elektrického proudu nezpůsobilo roztavení vodiče. Za materiál rezistoru je vhodné vzít látku s nízkým teplotním součinitelem odporu, aby odpor rezistoru nezáležel příliš na teplotě (manganin, konstantan). U některých typů odporů se ale naopak jejich teplotní závislosti využívá (tzv. termistory).

Druhy rezistorů[editovat | editovat zdroj]

Ukázka výkonového vzduchem chlazeného rezistoru vhodného pro velké proudové rázy. Délka rezistoru je cca 40 cm

Rezistory se rozlišují podle konstrukce, podle velikosti odporu a dovoleného zatížení. Rezistory, jejichž odpor lze měnit, se nazývají reostaty, potenciometry nebo trimry.

Pro povrchovou montáž se vyrábí rezistory v miniaturním provedení ve tvaru hranolku bez vývodů označované jako SMD.

Využití rezistorů[editovat | editovat zdroj]

  • Rezistory jsou nejpoužívanějšími slaboproudými elektronickými součástkami, jejich základní funkcí je omezení protékajícího proudu nebo získání napěťového úbytku.
  • Pro měření proudu (bočník)
  • Do série zapojený malý odpor může sloužit i jako ochrana proti zkratu v obvodech s vysokou impedancí (například při přenosu signálu po sériové lince)
  • Pro vytápění (topná tělesa)
  • Měření výkonu u elektrodynamických brzd
  • Pro regulaci výkonu (viz odporová regulace výkonu a rozjezdový odporník)
  • Pro tlumení kmitavých obvodů
  • Jako nabíjecí odpor (pro omezení proudového nárazu při nabíjení nebo vybíjení kondenzátorů)
  • Zatížení signálových linek pro zvýšení odolnosti proti rušení
  • Zakončení signálových linek proti odrazům

Značení rezistorů[editovat | editovat zdroj]

Rezistory na pásku, s barevným značením hodnoty.

Hodnota rezistorů se dnes často označuje barevným proužkovým kódem, který je na miniaturních součástkách lépe čitelný, než nápis. U SMD rezistorů ale proužkový kód použít nelze a proto se používá číselné značení. Momentálně se u rezistorů nejvíce používají tři následující systémy značení.

Barevný proužkový kód[editovat | editovat zdroj]

Většina dnešních rezistorů má čtyři nebo pět pruhů (vyrábějí se ale i rezistory s 6. pruhy). Kód se čte zleva doprava a na levé straně jsou soustředěny první tři nebo čtyři proužky. První cifra není nikdy nula. pruh A je první platná číslice hodnoty odporu v ohmech
pruh B je druhá platná číslice hodnoty odporu
pruh C desítkový násobitel
pruh D pokud je uveden, znamená toleranci (pokud chybí, je tolerance 20%)

Přesné odpory mají pět proužků, první tři proužky určují hodnotu, čtvrtý pruh se používá pro násobitel a pátý pro toleranci. U některých odporů může být zcela vpravo ještě šestý pruh definující tepelný koeficient odporu, tento pruh je výrazně širší.

V USA se může používat ještě jiný způsob podle vojenské normy MIL-STD-199. V tomto případě se pátý pruh používá pro spolehlivost (procento selhání).

Barevné pruhy u rezistorů
Barva 1. pruh 2. pruh 3. pruh Násobitel Tolerance Tepl. koeficient Spolehlivost
Černá 0 0 0 ×100     1%;
Hnědá 1 1 1 ×101 ±1% (F) 100 ppm 0.1%;
Rudá 2 2 2 ×102 ±2% (G) 50 ppm 0.01%;
Oranžová 3 3 3 ×103   15 ppm 0.001%;
Žlutá 4 4 4 ×104   25 ppm  
Zelená 5 5 5 ×105 ±0.5% (D)    
Modrá 6 6 6 ×106 ±0.25% (C) 10 ppm  
Fialová 7 7 7 ×107 ±0.1% (B) 5 ppm  
Šedá 8 8 8 ×108 ±0.05% (A)    
Bílá 9 9 9 ×109   1 ppm  
Zlatá       ×0.1 ±5% (J)    
Stříbrná       ×0.01 ±10% (K)    
Žádná         ±20% (M)    

Příklad: žlutá fialová červená hnědá znamená 4 700 ohmů, 1% tolerance.

Rezistor s nulovým odporem, označený jediným černým pruhem.

Rezistory s nulovým odporem, které se používají hlavně v automatizované výrobě, se značí jediným černým pruhem, který je uprostřed.[3]

Podobný kód se používá i pro NTC termistory, jejichž pouzdro je ploché s vývody na jednu stranu. První pruh je nejblíž k vývodům.

Mnemotechnická pomůcka pro zapamatování pořadí barev: Čenda Honí Rychlou Oteklou Žížalu Za Malou Farmou Špatným Bičem Zlomenou Stranou - Žabař

Tří-číselný a čtyř-číselný systém[editovat | editovat zdroj]

Vysvětlení tří-číselného systému značení SMD rezistorů
Vysvětlení čtyř-číselného systému značení SMD rezistorů.

Tří-číslicový systém je velmi jednoduchý a používá se u rezistorů s tolerancí 10 nebo 5%[4]. První dvě čísla označují základní hodnotu odporu a třetí číslo udává počet nul. Čtyř-číslicový je velmi podobný a používá se při toleranci odporu 1%. Základní hodnotu udávají tři čísla a poslední opět říká kolik nul musíme k základní hodnotě přidat, viz obrázky. Takže hodnota prvních dvou SMD rezistorů vpravo na obrázku je 220 Ω. Samozřejmě existují i speciální případy kdy si  nevystačíme pouze s čísly. Viz níže v tabulce:

Značení SMD rezistorů
Hodnota: Zápis (tří-číselný systém): Zápis (čtyř-číselný systém):
68000Ω (68 kΩ) 683 6802
82Ω 820 82R0
2,2Ω 2R2 2R20
0,27Ω R27 R270
0 nebo 000 0 nebo 0000

Z tabulky je patrné, že písmeno R zastává desetinnou čárku a 0Ω se píše jednoduše jako 0.

Další používané znaky[editovat | editovat zdroj]

  • SMD rezistory s velmi malým odporem mohou být podtrženy čárou. Takže rezistor označený 475 bude mít odpor 0,475 Ω a rezistor označený 033 odpor 0,033 Ω neboli 33 mΩ (miliohmů). Toto podtržení se používá v případech, kdy není místo na znak R který značí desetinnou čárku (R033 = 033)[4].
  • Při extrémně malých odporech se používá místo R písmeno M a značí nejen desetinnou čárku, ale také to že hodnota je uvedena v mΩ. Například 4M7 se rovný 4,7 mΩ.
Vysvětlení systému EIA-96 pro značení SMD rezistorů

Systém EIA-96[editovat | editovat zdroj]

S nástupem menších a přesnějších rezistorů bylo potřeba vytvořit kompaktnější značení rezistorů a proto vzniknul systém EIA-96. Je založený na řadě E-96 a proto takto označené rezistory mají přesnost odporu 1%. Skládá se ze tří znaků. První dva jsou čísla představují zakódovanou číselnou hodnotu, nikoliv číslo samotné. Poslední znak je vždy písmeno a představuje násobitele daného čísla (nikoliv však prvních dvou čísel). Dle tabulek níže obrázek napravo označuje rezistor s odporem 133Ω (nikoliv 13Ω). Tabulkami níže se řídí většina společností používající systém EIA-96, avšak je zde spousta společností které používají mírně odlišný systém značení (odlišná písmena, apod.), anebo kompletně odlišný a proto je třeba se ve většině případů řídit dle katalogového listu dané součástky.

EIA-96
Kód Hodnota Kód Hodnota Kód Hodnota Kód Hodnota Kód Hodnota Kód Hodnota
01 100 17 147 33 215 49 316 65 464 81 681
02 102 18 150 34 221 50 324 66 475 82 698
03 105 19 154 35 226 51 332 67 487 83 715
04 107 20 158 36 232 52 340 68 499 84 732
05 110 21 162 37 237 53 348 69 511 85 750
06 113 22 165 38 243 54 357 70 523 86 768
07 115 23 169 39 249 55 365 71 536 87 787
08 118 24 174 40 255 56 374 72 549 88 806
09 121 25 178 41 261 57 383 73 562 89 825
10 124 26 182 42 267 58 392 74 576 90 845
11 127 27 187 43 274 59 402 75 590 91 866
12 130 28 191 44 280 60 412 76 604 92 887
13 133 29 196 45 287 61 422 77 619 93 909
14 137 30 200 46 294 62 432 78 634 94 931
15 140 31 205 47 301 63 442 79 649 95 953
16 143 32 210 48 309 64 453 80 665 96 976
Násobky (EIA-96)
Kód Násobek
Z 0.001
Y nebo R 0.01
X nebo S 0.1
A 1
B nebo H 10
C 100
D 1 000
E 10 000
F 100 000

Rozměry rezistorů[editovat | editovat zdroj]

Rozměry SMD rezistoru (pomůcka pro tabulku nalevo).

Rezistory jsou nabízeny v mnoha rozlišných variantách, a proto bylo potřeba standardizovat i jejich značení. Dnes se používá několik standardů, které jsou používané.

SMD rezistory[editovat | editovat zdroj]

V současnosti se nejčastěji používá standard JEDEC. Viz tabulka níže:

Velikosti SMD rezistorů
Kód (imperiální) Kód (metrický) Rozměry (délka x šířka) v mm Rozměry (délka x šířka) v in Typické provozní zatížení rezistoru (W)
01005 0402 0,4 mm x 0,2 mm 0.0157 in × 0.0079 in 0,031 W[5]
0201 0603 0,6 mm x 0,3 mm 0.024 in × 0.012 in 0,05 W[5]
0402 1005 1,0 mm x 0,5 mm 0.039 in × 0.020 in 0,1 W[5]
0603 1608 1,6 mm x 0,8 mm 0.063 in × 0.031 in 0,1 W[5]
0805 2012 2,0 mm x 1,25 mm 0.079 in × 0.049 in 0,125 W[5]
1206 3216 3,2 mm x 1,6 mm 0.126 in × 0.063 in 0,25 W[5]
1210 3225 3,2 mm x 2,5 mm 0.126 in × 0.098 in 0,5 W[5]
1806 4516 4,5 mm x 1,6 mm 0.177 in × 0.063 in
1812 4532 4,5 mm x 3,2 mm 0.18 in × 0.13 in 0,75 W[5]
1825 4564 4,5 mm x 6,4 mm 0.18 in × 0.25 in 0,75 W[5]
2010 5025 5,0 mm x 2,5 mm 0.197 in × 0.098 in 0,75 W[5]
2512 6332 6,3 mm x 3,2 mm 0.25 in × 0.13 in 1 W[5]

Charakteristické vlastnosti rezistorů[editovat | editovat zdroj]

  • Jmenovitý odpor rezistoru – předpokládaný odpor součástky v ohmech.
  • Tolerance jmenovitého odporu rezistoru – Označuje se jí dovolená odchylka od jmenovité hodnoty.
  • Jmenovité zatížení rezistoru – Výkon, který se smí za určitých normou stanovených podmínek přeměnit v teplo, aniž by teplota jeho povrchu překročila přípustnou velikost.
  • Provozní zatížení rezistorů – Největší přípustné provozní zatížení rezistoru, které je určeno nejvyšší teplotou součástky, při které ještě nenastávají trvalé změny jejího odporu ani podstatné zkracování doby její životnosti.
  • Největší dovolené napětí – Největší dovolené napětí mezi vývody součástky, při jehož překročení by mohlo dojít k jejímu poškození.
  • Teplotní součinitel odporu rezistoru – Určuje změnu odporu rezistoru způsobenou změnou jeho teploty. Udává největší poměrnou změnu odporu součástky odpovídající vzrůstu o 1 °C v rozsahu teplot, ve kterých je změna odporu vratná.
  • Šumové napětí – Vzniká vlivem nerovnoměrného pohybu elektronů uvnitř materiálu součástky. Projevuje se malými, časově nepravidelnými změnami potenciálu. Příčinou šumu je šumové napětí, které má dvě hlavní složky:
    • tepelné šumové napětí – je závislé na teplotě a šířce kmitočtového pásma, ve kterém je rezistor používán. Vytváří tzv. Johnsonův šum.
    • povrchové šumové napětí – závisí na velikosti stejnosměrného napětí U přiloženého na rezistor.

Sériové a paralelní řazení rezistorů[editovat | editovat zdroj]

Rezistory je možné spojovat (neboli řadit) sériově (za sebou) nebo paralelně (vedle sebe).

Paralelní řazení rezistorů[editovat | editovat zdroj]

Při paralelním řazení je na všech rezistorech stejné napětí U a proud se dělí podle Ohmova zákona. Celkový odpor Rc je dán součtem vodivosti (admitance) tedy převrácených hodnot jednotlivých odporů (1/R).

Paralelní řazení rezistorů

Jako symbol paralelního spojení rezistorů se používají dvě čárky „||“. Pro dva rezistory spojené paralelně lze použít zjednodušený vztah:

Sériové řazení rezistorů[editovat | editovat zdroj]

Při sériovém řazení teče všemi rezistory stejný proud a napětí se rozloží na každý rezistor podle Ohmova zákona. Celkový odpor Rc je tady dán součtem jednotlivých odporů.

Sériové spojení rezistorů

Sériově-paralelní spojení rezistorů[editovat | editovat zdroj]

Pro výpočet kombinace sériového a paralelního řazení použijeme oba předchozí vztahy. Například celkový odpor Rc tohoto zapojení je dán:

Sériově-paralelní spojení rezistorů

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.resistorguide.com/resistor-symbols/
  2. Type RH73 Series [online]. Tyco Electronics, [cit. 2016-08-27]. Dostupné online.  
  3. NIC Components Corp. NZO series
  4. a b http://www.hobby-hour.com/electronics/smdcalc.php
  5. a b c d e f g h i j k Thick Film Chip Resistors [online]. Panasonic, [cit. 2016-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]