Teplotní součinitel elektrického odporu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Teplotní součinitel odporu (též teplotní součinitel rezistivity) je jasně daná konstanta, vyjadřující závislost odporu (rezistivity) vodiče (polovodiče) na teplotě.

Odpor elektrických vodičů s rostoucí teplotou stoupá, teplotní součinitel odporu má kladnou hodnotu. Odpor polovodičů s rostoucí teplotou klesá, teplotní součinitel odporu má zápornou hodnotu.

Symbol veličiny: (příp. αR), také se často používá  'ρ' (čte se ró)

Jednotka: kelvin na -1., značka jednotky: K-1

Převod °C na K

T-teplota v kelvinech, t- teplota ve stupních Celsia T=t+273,15

Výpočet: \alpha = \frac {\Delta R}{R_0 \Delta t} , kde R0 je počáteční odpor, ΔR je rozdíl odporů při rozdílu teplot Δt (jen z řídka se tento vzorec využije, protože je α (nebo také ρ) konstanta tak je uvedena v matematicko-fyzikálních tabulkách)

Velikost:

látka α [10−3 K-1]
konstantan 0,05
rtuť 1
stříbro 4,1
měď 4,0
hliník 4,0
wolfram 4,5
železo 6,5
křemík -70


Použití: výpočet odporu R vodiče, je-li znám počáteční odpor R0 a rozdíl teplot Δt

R_T = R_0 [1 + \alpha_R (T_T-T_0)]