Tatra Beta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tatra Beta
Tatra Beta
Tatra Beta
Výrobce Škoda Tatra s. r. o.
Další jména Tatra Beta CL 1,3
Roky produkce 1996 - 1999
Místa výroby Příbor, Ejpovice
Předchůdce Škoda Beta
Konkurence Škoda Pick-up, Fiat Fiorino
Karoserie Skříňová
Designér Milan Strejček
Třída N1, lehký užitkový automobil
Technické údaje
Délka 3890  mm
Šířka 1660  mm
Výška 1740  mm
Rozvor 2465  mm
Hmotnost 1570 kg (parametr potřebuje upřesnit)
Motor
Motor Hyundai G4EH, 62 kW
Převodovky
Převodovka manuální, 5 stupňů + zpátečka

Tatra Beta byl lehký dvoumístný užitkový automobil s nosností 600 kg, vyráběný v pobočném závodě Tatra Kopřivnice v Příboře v letech 1996-1999.

Historie a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vozidlo, původně navržené jako elektromobil s pohonem na akumulátory NiCd, bylo vyvinuto začátkem 90. let 20. století ve firmě Škoda Elcar Ejpovice ve spolupráci s LIAZ Jablonec a Tatra Kopřivnice. Rozpracovaný projekt převzala později Škoda Plzeň pro svou divizi užitkových vozidel Škoda Truck. Pro předpokládanou sériovou produkci byl založen společný podnik Škoda Tatra s. r. o. se sídlem v Příboře, Místecká 1111.

První prototypy s elektrickým pohonem měly dojezd až 120 km a byly určeny převážně pro městskou rozvážkovou službu. Později se objevil i požadavek na flexibilnejší pohon benzínovým motorem. V letech 1995-1996 se do vozů Škoda Beta montoval agregát z vozů Škoda Favorit 781.135, od roku 1996 modernější a výkonnější agregát automobilu Hyundai Accent s objemem 1341 cm³ a výkonem 62 kW při 5700 ot./min, který už Betě poskytoval vyhovující dynamické parametry. Tatra Beta měla rám z ocelových profilů, v přední části s deformační zónou a s bezpečnostním obloukem nad předními sedadly. Na tento rám byla montována panelová karosérie z probarveného laminátu. Karoserie byly vyráběny ve třech barvách: bílé RAL 9002, modré RAL 5012 (příplatek 1540 Kč) a červené RAL 3020 (příplatek 4480 Kč). Bylo vyrobeno i několik kusů v barvě žluté a jeden v tyrkysové. Uzavřená karosérie s odděleným prostorem pro posádku měla využitelný objem 2,25 m³. Tatra Beta existovala taktéž v otevřeném provedení pick up, jako valník (Beta CV 1,3) a jako podvozek pro dostavbu (Beta CN 1,3), na který se montovala skříňová, nebo chladírenská nástavba.

S využitím elektrického pohonu se počítalo i do budoucna, dokonce se uvažovalo i o jeho kombinaci se spalovací turbínou, k realizaci však už nedošlo. Uvažovalo se i o montáži automobilů v Bulharsku, Polsku a Číně. Vůz však ani nezískal v žádném jiném státě homologaci pro provoz, pouze 4 kusy byly vyvezeny na Slovensko.

Celkem se vyrobilo 366 bet s prvky Hyundai.

I když Tatra Beta konstrukčně nevzešla z dílny Tatrovky, stala se posledním vozem tohoto výrobce v segmentu osobních a lehkých užitkových automobilů. Po ukončení její výroby se Tatra věnuje už jen výrobě těžkých nákladních automobilů a o obnovení výroby osobních vozidel se v Kopřivnici (zatím) neuvažuje.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Přední náprava byla typu McPherson, zadní náprava byla tuhá, jednoduché konstrukce s odpružením listovými pružinami a doplněná teleskopickými tlumiči. S benzínovým motorem a pětistupňovou převodovkou dosahovaly vozy rychlosti až 145 km/h s průměrnou spotřebou kolem 8 litrů na 100 km. Brzdy byly dvouokruhové, vpředu kotoučové a vzadu bubnové, s podtlakovým posilovačem. Automobily měly standardně disková kola rozměru 4,5xJ13 s pneumatikami 165/70 R 13. Na přání bylo možno namontovat autoradio Clarion, lité disky Borbet CF n. D, immobiliser GT Auto, zadní stěrač a tažné zařízení Sport Jacht ZT 431P, zámek zpátečky Medvěd Blok či vodotěsnou přepážku nákladového prostoru a kabiny.

Tatra Beta využívá mnoho dílů z vozů Hyundai Accent - motor a mechanické díly a celý interiér, Škoda Pick-Up (Favorit) - zadní svítilny, strop, zrcátka, boční okna, mechanismy dveří, z vozů Škoda Pickup (Felicia) - čelní okno či stěrače. Z vozů Škoda 120 jsou to například přední svítilny a blinkry.

Rozměry kompaktního vozu byly 3890 × 1660 × 1740 mm s rozvorem náprav 2465 mm a celkovou hmotností 1570 kg. Výroba byla v roce 1999 ukončena především z důvodu nedostatečných investičních schopností výrobního závodu, jakož i absence servisního zázemí.

Bety trpí řadou takzvaných dětských nemocí. Prakticky každá je díky ruční výrobě originál a jednotlivé díly z různých vozů na sebe nemusí pasovat. Klasický problém je s dveřmi, které se různě kříží a nejdou řádně zavírat. Dalším nedostatkem je zatékání dešťové vody do vozu a následná koroze rámu. Ta postihuje i nosníky podlahy nákladového prostoru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tatra Beta na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Tatra Nákladní a užitková vozidla, autobusy a trolejbusy. 2. vyd. Brno : CPress, 2010. 184 s. (Autosalon). ISBN 978-80-264-0136-0.  
  • MARTOF, Jan. Motor Journal. , roč. 2003, čís. 8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]