Tatra 813

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tatra 813
Výrobce Tatra, n. p.
Roky produkce 19671982
Vyrobeno 11 751 kusů
Místa výroby TCH Kopřivnice
Nástupce Tatra 815
Koncepce pohonu 4×4 / 6×6 / 8×8
Technické údaje
Délka 8 800 mm
Šířka 2 500 mm
Výška 2 780 mm
Spotřeba od 44 l/100 km
Motor
Motor V12, vznětový, vzduchem chlazený
Objem 17,6 l
Výkon 198,6 kW
Převodovky
Převodovka 5+1; synchronizované převody 2-5; redukční převodovka dvoustupňová

Tatra 813 je československý speciální těžký terénní nákladní automobil, vyráběný v letech 19671982. Základním představitelem této typové řady byla především vojenská verze 8×8 KOLOS, která byla schopná tahat přívěsy až do celkové hmotnosti 100 tun. Vyráběly se však i civilní verze 6×6, případně 4×4.

Podvozek a řízení[editovat | editovat zdroj]

Základ vozidel tvořil pro Tatru typický podvozek Tatra-concept s centrální nosnou rourou. Na začátku vozu byla první řízená náprava, následoval mezikus s mezinápravovým diferenciálem, podvozek pokračoval druhou přední řízenou nápravou, dalším mezikusem, přídavná převodovka (na ní byla namontována hlavní převodovka), mezikus s mezinápravovým diferenciálem, první zadní náprava, mezikus s dalším diferenciálem a druhá zadní náprava.

Prakticky každý typ podvozku měl svůj druh odpružení:

  • TP 6x6 - vpředu listová pera, vzadu torzní tyče
  • TP 4x4 - vpředu i vzadu torzní tyče
  • NT 4x4 - vpředu torzní tyč, vzadu vlnovcové vzduchové pružiny
  • KOLOS 8x8 - vpředu i vzadu listová pera

Jednotlivé nápravy byly tvořeny rozvodovkou, polonápravami, hnacími hřídelemi a talířovými koly. Kvůli snížení namáhání celého pohonného systému byly vozy vybaveny kolovými redukcemi. Celý podvozek skrýval celkem 7 čelních diferenciálů. U této typové řady výrobce používal výhradně jednomontáž pneumatik na všech nápravách. U verze 8×8 KOLOS nešel vypínat pohon předních náprav. Díky tomu bylo vozidlo schopno překonat příkop široký až 1,5 metru, mohlo zdolávat kolmé překážky do výšky až 60 centimetrů a jezdit s bočním náklonem až 30°. Tyto parametry nepřekonal žádný ze současníků, dokonce ani následující model T815.

Každé vozidlo vyrobené pro armádu bylo vybaveno centrálním dofukováním pneumatik, které mohlo pracovat i za jízdy. Dofukování ovládal řidič z kabiny otevřením ventilu pro každé kolo. Centrální dofukování má svůj význam při jízdě v těžkém terénu, kde se často mění povrch, ale zejména v boji, když dojde k průstřelům pneumatik. V tom případě bylo možno pokračovat v jízdě a nebylo potřeba měnit ihned celé kolo. Kompresor centrálního dofukování zvládal dofukovat každé kolo až do dvanácti průstřelů, aniž by začala pneumatika zmenšovat objem. Řízení, které zabezpečovalo natáčení obou předních náprav, bylo vybaveno kapalinovým posilovačem, stejným jako používaly vozy T 138, ale s větším účinkem na kola.

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Motor Tatry T 813

Pohonnou jednotkou se stal úplně nový dvanáctiválec odvozený od osmiválce T 928. Nový motor, označený jako T 930 vznikl tak, že k osmiválcovému motoru byly jednoduše přidány další 4 válce. Jednalo se o čtyřtaktní naftový, vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec s přímým vstřikem paliva. Úhel mezi oběma řadami válců byl 75˚. Vrtání 120 mm, zdvih 130 mm, celkový objem válců 17 640 cm³. Maximální výkon byl 190 kW (260 koní). Ventilový rozvod byl typu OHV s jednou vačkovou hřídelí pro všechny válce. Maximální krouticí moment se pohyboval okolo 990,5 Nm při 1 300 otáčkách za minutu. Základní spotřeba se pohybovala okolo 44 litrů nafty na 100 km. Chlazení zabezpečoval jeden ventilátor, který byl schopen ochladit motor i při plném zatížení. Činnost ventilátoru byla ovládána kapalinovou spojkou, která společně s termostatem řídila otáčky ventilátoru. Mazací soustava motoru měla suchou klikovou skříň. Chladič motorového oleje byl umístěn před ventilátorem na odklopné části masky automobilu. Aby bylo možno motor nastartovat i při velmi nízkých teplotách, byl vybaven dvěma startéry a motor bylo možno před startem nahřívat i nezávislým naftovým topením.

Spojka a převodovka[editovat | editovat zdroj]

Spojka byla ve verzi 4×4 suchá, dvoukotoučová třecí, ostatní verze používaly trojkotoučovou. Byla vybavena posilovačem, aby se zmenšila síla potřebná k sešlápnutí pedálu. Motor s převodovkou byl spojen kloubovou hřídelí se spojkou. Používaly se dva druhy převodovek. První byla pětistupňová (TP 6×6 a 8×8) a druhá desetistupňová (TP 4×4, AD350, AD125, NT 4×4). Pětistupňová měla 5 rychlostních stupňů vpřed a 1 stupeň pro jízdu vzad. Ovládání bylo mechanické, pákou umístěnou vedle přístrojové desky na pravé straně. Druhý až pátý převodový stupeň byl jištěn tzv. blokovanou synchronizací. Desetistupňová převodovka byla shodná s pětistupňovou, ale navíc byla vybavena dvoustupňovým předřazeným převodem. Přídavné převodovky existovaly také ve dvou verzích. Pro typ TP 6×6 a 8×8 se montovala dvoustupňová se silničním a terénním převodem. Oba stupně se ovládaly elektropneumaticky s předvoličem na řadicí páce. Druhý typ byl jednostupňový a montoval se do všech ostatních verzí. Neutrál se volil elektropneumaticky přepínačem na přístrojové desce. Některé verze byly navíc vybaveny rychloběhem, což je ojedinělá výjimka v konstrukci nákladních automobilů (8×8 KOLOS). První stupeň byl přímý záběr (pro jízdu s těžkým přívěsem), druhý plnil funkci rychloběhu (maximální rychlost sólo vozidla). Kombinací těchto převodových stupňů měl řidič k dispozici až 20 převodových stupňů pro jízdu vpřed a 4 pro jízdu vzad, které mohl volit v závislosti na podmínkách.

Brzdy[editovat | editovat zdroj]

Provozní brzdy byly bubnové, vzduchotlaké, umístěné v kolech. Brzdový systém byl tvořen třemi nezávislými okruhy: okruhem předních, zadních náprav a okruhem brzd přívěsu. Bubnová parkovací brzda byla umístěna na přídavné převodovce. Vozidlo bylo vybaveno i odlehčovací motorovou brzdou.

Kabina[editovat | editovat zdroj]

Kabina byla u všech modifikací výhradně trambusového typu a to buď krátká, nebo dlouhá dvojkabina. Do dvojkabiny se vešlo sedm osob včetně řidiče. Mezi předními sedadly byl umístěn motor, který byl tepelně a zvukově izolován. Kabina byla vybavena nezávislým naftovým topením. Ve střeše byl jeden nebo dva kruhové průlezy.

Druhy provedení[editovat | editovat zdroj]

Vozy T 813 se vyráběly v různých druzích provedení: civilní:

  • 4×4 – tahač návěsů, tahač přívěsů, autojeřáb
  • 6×6 – tahač přívěsů, sklápěč (prototypy)
  • 8×8 – tahač přívěsů, sklápěč, těžkotonážní autojeřáb, hasičské nástavby

vojenské:

  • 8×8 – tahače přívěsů, vozy s mostními konstrukcemi, pontonové vozy, vozidla se speciálními bojovými nástavbami

Celkem bylo vyrobeno 11 751 vozů tohoto typu. Vozy T 813 byly úspěšně vyváženy například do bývalé NDR, Rumunska a Indie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tatra T813 na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu