Tatra 31

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tatra 31
Landaulet Tatra 31 (karoserie Petera)
Landaulet Tatra 31 (karoserie Petera)
VýrobceTatra
Roky produkce1928–1930
Vyrobeno450 kusů
Místa výrobyKopřivnice, Československo Československo
PředchůdceTatra 17
NástupceTatra 70, Tatra 80
Karoseriephaeton, limuzína, kabriolet, hasičský vůz
DesignérHans Ledwinka
Třídaluxusní automobil
Technické údaje
Délka4700 mm
Šířka1650 mm
Výška1720 mm
Rozvor3540 mm
Rozchod1350–1375 mm
Pohotovostní hmotnost1480 kg
Celková hmotnost1600 kg
Maximální rychlost110 km/h
Motor
Motorřadový šestiválec (R6) s rozvodem OHC
Objem2310 cm³
Počet válců6
Výkon29 kW/40 k při 3000 ot/min
Převodovky
Převodovkamanuální
Počet převodových stupňů4+Z
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tatra 31 (typ označován i jako Tatra 17/31) byla jedna z nejluxusnějších limuzín kopřivnické automobilky Tatra, vycházela z modelu Tatra 17. Tatra 31 z roku 1928 měla výkonnější motor a některá zdokonalení. Stejně jako Tatra 17 (1926–1928) byla i Tatra 31 určena pro nejbohatší klientelu.[1]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1927 se kopřivnický podnik akciové společnosti Ringhofferovy závody uvádí jako Tatra, a.s. pro stavbu automobilů a železničních vozů. Konstruktérem tohoto vozu byl vrchní ředitel Hans Ledwinka.[2]

V roce 1928 byl do podvozku Tatry 17 vmontován nový motor se zvětšeným zdvihovým objemem. Vůz se podle tehdejších zvyklostí označoval jako Tatra 9/40 HP, později bylo označení změněno na Tatra 17/31 resp. na Tatra 31. Po skončení jeho výroby v roce 1930 většina produkce osobních vozů Tatra měla již vzduchem chlazené motory, pouze u velkých reprezentačních vozů, jako byly následující typy Tatra 70 (šestiválec) a Tatra 80 (dvanáctiválec), používala Tatra i nadále kapalinou chlazené motory.[3]

Motor[editovat | editovat zdroj]

Tatru 31 poháněl kapalinou chlazený řadový šestiválcový stojatý motor s rozvodem OHC a s třídílným kotoučovým klikovým hřídelem uloženým ve valivých ložiskách. Na předním konci vačkového hřídele byl nasazen ventilátor. Měl dva horizontální karburátory typu Zenith 30 HK s čerpadlem typu Pallas, akumulátorové zapalování Bosch na 12 V. Za motorem a suchou, jednolamelovou spojkou byla uložena čtyřstupňová mechanická převodovka se zpátečkou.

Blok motoru odlit ze siluminu, odnímatelná hlava válců s visutými ventily byla odlita z litiny. Hlavu válce uzavíralo hliníkové víko. Vačkový hřídel poháněl na rozdíl od Tatry 17 nehlučný dvojitý válečkový řetěz.[1] V tunelové klikové skříni byl klikový hřídel uložen ve 4 valivých ložiskách. Ojnice se při montáži vkládala do skříně typickými postranními otvory, které se následně uzavřely kruhovými víky.[4]

Zdvihový objem motoru byl 2310 cm³ s vrtáním ø 70 mm a zdvihem 110 mm, dva ventily/válec, bez přeplňování. Motor dosahoval výkonu 29 kW/40 k při 3000 ot/min a stupni komprese 5,0.[5] Motor byl mazán tlakem oběžné. Mazání bylo podporováno pístovým čerpadlem, poháněným excentrem na předním konci klikového hřídele. Mazací systém byl doplněn čističem oleje a kontrolkou. Spotřeba benzínu se pohybovala v rozmezí 13-15 l/100 km. Palivová nádrž o objemu 70 l byla připevněna vzadu na skříni rozvodovky, benzin dopředu k motoru dopravoval podtlakový nasávač.[6]

Podvozek[editovat | editovat zdroj]

Karoserie spočívala na páteřovém nástavném rámu, jehož celková hmotnost činila 1025 až 1100 kg.[3] Spojovací hřídel přenášející točivý moment dozadu k rozvodovce byl veden vnitřkem ocelové roury páteřového rámu, poháněná zadní kola nesla nezávisle výkyvné polonápravy odpružené příčným listovým perem. Dělená, výkyvná přední náprava s nezávisle zavěšenými koly byla rovněž opatřena příčným listovým perem. Drátová kola Rudge&Whitworth s drážkovým nábojem a centrální maticí byla osazena pneumatikami zpravidla Dunlop o rozměru 6,00 x 20" případně vpředu 6,00 x 20" a vzadu 6,50 x 20". Mechanická brzda působila na všechna 4 kola, parkovací pak pouze na zadní kola. Bubny byly odlity z hliníkové slitiny, měly litinovou vložku a chladící žebra.[4]

Tatra 31, kabriolet, šestiválec, 9/40 HP

Karoserie[editovat | editovat zdroj]

Tatra 31 byla dodávána se čtyř až šestisedadlovými karoseriemi. Mezi zajímavé konstrukční prvky patřil i mohutný přední nárazník, teleskopicky odpružený dvěma vinutými pružinami po stranách motoru, jako u Tatry 17.[4] Součástí standardní výbavy byl vedle rychloměru i v té době neobvyklý otáčkoměr.[6]

V nabídce typu Tatra 31 byly čtyři tovární karosářské verze s dlouhým rozvorem a šesti sedadly: čtyřdveřový otevřený faeton, nástavková limuzína, fixní limuzína a čtyřdveřový kabriolet. Hmotnost těchto automobilů se pohybovala v rozmezí 1500 až 1700 kg, všechny dokázaly vyvinout rychlost 110 km/h. Výroba automobilů Tatra 31 pokračovala do roku 1930 a celkem od roku 1925 vzniklo sedm stovek šestiválců T 17 a T 31. [6]

Tatra 31, hasičský vůz (výstava Re:publika, Brno 2018)

Externí karosárny zhotovovaly na přání zakázkové karoserie. V zimě 1928–29 zhotovila karosárna Petera ve Vrchlabí pro jednoho z karlovarských hoteliérů elegantní dvoudveřový kabriolet Tatra 31,[7] záhy poté následovaly landaulet s nosičem zavazadel na střeše a skládacím zadním dílem střechy a dvě luxusní šestimístné limuzíny. Vysokomýtská karosárna Sodomka dokončila v říjnu 1930 impozantní pohřební vůz Tatra 31 pro ústav v Kuklenách na okraji Hradce Králové. V předjaří roku 1931 pak Josef Sodomka navrhl a dal zhotovit novou karoserii sedan zaoblených tvarů, kontrastujícími s liniemi blatníků staršího pod-vozku T 17/31.[6]

Tatra 31, faeton (1930)

Sportovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Tovární jezdec Josef Veřmiřovský byl přednostně vysílán na soutěže, závody do vrchu a na okruhy spíše se čtyřválcovými stroji (Tatra 30 Sport a Tatra 52). Luxusní Tatra 31 byla spíše vysílána na různé konkurzy elegance jako např. Concours d´élégance konaný na jaře 1930 v Brně, kde sériový šestiválec Tatra 31 se standardní tovární karosérií obdržel první cenu krásy a byl vyznamenán zlatou stuhou.[8]

Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]

Jeden z automobilů Tatra 31 v provedení faeton je zachován a zúčastňoval se pravidelně veteránských akcí. "Zaparkován" v kopřivnickém Muzeu Tatra je automobil verze Tatra 17/31 (limuzína).[3] Další vůz v provedení limuzína Tatra 17/31 je ve vlastnictví ing. Stanislava Kargera[5] a ve verzi kabriolet Tatra 17/31 Sport je vystaven v olomoucké Veteran Aréně.[9] Tento sportovní automobil byl mj. vystaven na soutěži elegance na zámku Loučeň – 2013.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TUČEK, Jan. Auta první republiky 1918-1938. 1. (dotisk). vyd. Praha: Grada Publishing, 2018. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 76–78. 
  2. Tatra. Národní listy. 1929-08-15, roč. 69, čís. 223, s. 2. Dostupné online. 
  3. a b c KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1914-1928. 1. vyd. Praha: NADAS, 1988. 236 s. S. 171–173. 
  4. a b c Tatra 31 (1926-1930) [online]. Tatraportal [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. 
  5. a b PATERA, Zdeněk. Tatra 17/31 Limousine, Československo 1928 [online]. auta5p.eu [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. 
  6. a b c d TUČEK, Jan. TATRA 17 a 31 – Šestiválce s páteří [online]. Praha: Automobilrevue, 2018-10-03 [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. 
  7. PATERA, Zdeněk. Tatra 31 Cabriolet [online]. auta5p.eu [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. 
  8. Auto moto aero. Letem světem. 1930-05-20, roč. 4, čís. 31, s. 10. Dostupné online. 
  9. PEŠÁK, Lubomír. Okénko do historie: TATRA 17/31 [online]. Olomouc: Veteran Arena [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. 
  10. PILNÝ, Petr. Soutěž elegance na zámku Loučeň – 2013 [online]. Jeseník: RetroClassicCars, 2013 [cit. 2022-10-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Tatra 31 na Wikimedia Commons
  • 6 válcové auto Tatra 9/40 KS (Popis a předpisy pro obsluhu, seznam součástí a dodací podmínky) na veteranservice.cz
  • Schmarbeck, Wolfgang: Tatra - Die Geschichte der Tatra-Automobile, Verlag des Internationalen Auto- und Motorrad-Museums Deutschland, Bad Oeynhausen (1977)