Rallye Dakar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Rallye Paříž-Dakar nebo jinak také Dakarská Rallye a zkráceně pouze Dakar je každoroční závod terénních vozidel. Soutěž je organizována A.S.O. – Amaury Sport Organisation. Závodu se mohou zúčastňovat závodníci jak z řad profesionálů, tak i z řad amatérů, kteří běžně tvoří kolem 80 % zúčastněných.

I když oficiální název zní „rallye“, jedná se spíš o vytrvalostní závod v terénu, kde se více používají upravené terénní speciály než klasické soutěžní stroje používané v závodech rallye. Většina měřených úseků vede těžkým terénem. Převážně sestávají z průjezdů písečnými dunami, blátem, travnatými pláněmi a skalními úseky. Délka etap se pohybuje od několika desítek kilometrů do stovek kilometrů denně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1976 se francouzský motocyklový závodník Thierry Sabine zúčastnil motocyklové soutěže z Abidžanu (Pobřeží slonoviny) do letoviska Nice (Francie). Přibližně za polovinou africké části na pomezí Čadu a Libye zabloudil v pohoří Tibesti a poté, co mu došel benzín, strávil bez jídla a pití tři dny hledáním civilizace. Při tomto doslova boji o život se rozhodl, že pokud přežije, vrátí se do Afriky jako organizátor bezpečného závodu, ve kterém bude organizačně a záchranářsky postaráno o každého účastníka, ať to bude člen továrního týmu nebo amatérský nadšenec. Tímto směrem se začala orientovat i jím založená společnost TSO („Thierry Sabine Organisation“), dosud zaměřená na pořádání dobrodružných soutěží pro desítky až stovky motoristických posádek.

První taková rallye byla odstartována 26. prosince 1978.

K legendám závodu patří zejména Hubert Auriol, který vyhrál v roce 1992 Dakar v kategorii automobilů po předchozím vítězství v závodu kategorie motocyklů a stal se prvním řidičem, který vyhrál závod na dvou i na čtyřech kolech. Jedním z nejúspěšnějších závodníků v kategorii kamionů se stal Karel Loprais, kterému se díky jeho 6 zlatým, 4 stříbrným a jedné bronzové medaili přezdívalo „Monsieur Dakar“.

Trasy[editovat | editovat zdroj]

Mapa afrických států, kterými kdy trasa soutěže probíhala. Oranžové jsou státy z neobvyklé trasy v roce 1992

První ročníky rallye z Paříže (Francie) do Dakaru (Senegal), s přerušením při převozu přes Středozemní moře, vedly víceméně podobnou trasou až do ročníku 1994. Politická situace a další faktory však od 90. let způsobily řadu změn trasy, a to včetně startu a cíle. Kvůli stížnostem starosty Paříže byl od roku 1995 cíl přesunut z Avenue des Champs-Élysées do EuroDisneylandu. To také způsobilo, že organizátoři naplánovali v následujících letech Rallye do různých míst. V posledních ročnících vedla trasa rallye v Africe přes Maroko, Západní Saharu a po pastvinách a pouštích v Mauritánii. Etapy probíhající skrz Atar a přes písečné duny a kaňony v mauritánské oblasti Adrar jsou nejvíce dobrodružné ze všech maratónských závodů. Ve čtyřech ročnících byl také cíl přesunut z Dakaru do jiných afrických míst. V roce 2008 byl závod zcela zrušen, protože několik dní před startem došlo k teroristickým útokům v Mauritánii.

  • 1979, 1980: PařížDakar
  • 1981–1988: Paříž – Alžír – Dakar
  • 1989: Paříž – Tunis – Dakar
  • 1990, 1991: Paříž – Tripolis – Dakar
  • 1992: Paříž – Kapské Město
  • 1993: Paříž – Dakar
  • 1994: Paříž – Dakar – Paříž
  • 1995, 1996: Granada – Dakar
  • 1997: Dakar – Agadez – Dakar
  • 1998: Paříž – Granada – Dakar
Mapa závodu v roce 2014.

Od roku 2009 byla rallye přesunuta do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile, v roce 2012 k nim přibylo i Peru. Původní africkou trasu využíval méně rozsáhlý závod Africa Eco Race.

Od ročníku 2020 se rallye přesunula do Asie, na Arabský poloostrov.

Vozidla[editovat | editovat zdroj]

Ruská jednička v kategorii kamionů – Kamaz

Dvěma základními soutěžními kategoriemi Dakarské rallye byly motocykly a automobily (v rozsahu od bugin po malé náklaďáky), brzy byla pro motivaci a ocenění posádek velkých doprovodných náklaďáků zavedena kategorie kamiony, hodnocená původně i ve společné listině auto-camion. Mnoho výrobců automobilů využívá drsné prostředí rallye k testování svých vozidel a také z reklamních důvodů k demonstraci jejich odolnosti a spolehlivosti, i když sériové vozy jsou většinou velmi upravené.

Vítězové[editovat | editovat zdroj]

Rok Automobily Motocykly Kamiony Trasa
Řidič Vůz Řidič Motocykl Řidič Kamion
1979 Francie Alain Genestier Land Rover Francie Neveu Yamaha PařížDakar
1980 Švédsko Freddy Kottulinsky Volkswagen Francie Neveu Yamaha Alžírsko Ataouat Sonacome Paříž – Dakar
1981 Francie René Metge Land Rover Francie Auriol BMW Francie Villette ALM/ACMAT Paříž – Dakar
1982 Francie Claude Marreau Renault Francie Neveu Honda Francie Groine Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1983 Belgie Jacky Ickx Mercedes-Benz Francie Auriol BMW Francie Groine Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1984 Francie René Metge Porsche Belgie Rahier BMW Francie Lalleu Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1985 Francie Patrick Zaniroli Mitsubishi Belgie Rahier BMW Německo Capito Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1986 Francie René Metge Porsche Francie Neveu Honda Itálie Vismara Mercedes-Benz Paříž – Alžír – Dakar
1987 Finsko Ari Vatanen Peugeot Francie Neveu Honda Nizozemsko de Rooij DAF Paříž – Alžír – Dakar
1988 Finsko Juha Kankkunen Peugeot Itálie Orioli Honda Československo Loprais Tatra Paříž – Alžír – Dakar
1989 Finsko Ari Vatanen Peugeot Francie Lalay Honda kategorie nebyla vypsána Paříž – Tunis – Dakar
1990 Finsko Ari Vatanen Peugeot Itálie Orioli Cagiva Itálie Villa Perlini Paříž – Tripolis – Dakar
1991 Finsko Ari Vatanen Citroën Francie Peterhansel Yamaha Francie Houssat Perlini Paříž – Tripolis – Dakar
1992 Francie Hubert Auriol Mitsubishi Francie Peterhansel Yamaha Itálie Perlini Perlini Paříž – SirteKapské Město
1993 Francie Bruno Saby Mitsubishi Francie Peterhansel Yamaha Itálie Perlini Perlini Paříž – Dakar
1994 Francie Pierre Lartigue Citroën Itálie Orioli Cagiva Česko Loprais Tatra Paříž – Dakar – Paříž
1995 Francie Pierre Lartigue Citroën Francie Peterhansel Yamaha Česko Loprais Tatra Granada – Dakar
1996 Francie Pierre Lartigue Citroën Itálie Orioli Yamaha Rusko Moskovskich Kamaz Granada – Dakar
1997 Japonsko Kenjiro Shinozuka Mitsubishi Francie Peterhansel Yamaha Rakousko Reif Hino Dakar – Agades – Dakar
1998 Francie Jean-Pierre Fontenay Mitsubishi Francie Peterhansel Yamaha Česko Loprais Tatra Paříž – Granada – Dakar
1999 Francie Jean-Louis Schlesser Schlesser-Renault Francie Sainct BMW Česko Loprais Tatra Granada – Dakar
2000 Francie Jean-Louis Schlesser Schlesser-Renault Francie Sainct BMW Rusko Čagin Kamaz Paříž – Dakar – Káhira
2001 Německo Kleinschmidt Mitsubishi Itálie Meoni KTM Česko Loprais Tatra Paříž – Dakar
2002 Japonsko Hiroshi Masuoka Mitsubishi Itálie Meoni KTM Rusko Čagin Kamaz ArrasMadrid – Dakar
2003 Japonsko Hiroshi Masuoka Mitsubishi Francie Sainct KTM Rusko Čagin Kamaz MarseilleŠarm aš-Šajch
2004 Francie Stéphane Peterhansel Mitsubishi Španělsko Roma KTM Rusko Čagin Kamaz Clermont-Ferrand – Dakar
2005 Francie Stéphane Peterhansel Mitsubishi Francie Despres KTM Rusko Kabirov Kamaz Barcelona – Dakar
2006 Francie Luc Alphand Mitsubishi Španělsko Coma KTM Rusko Čagin Kamaz Lisabon – Dakar
2007 Francie Stéphane Peterhansel Mitsubishi Francie Despres KTM Nizozemsko Stacey MAN Lisabon – Dakar
2008 Závod zrušen z bezpečnostních důvodů den před startem
2009 Jižní Afrika Giniel de Villiers Volkswagen Španělsko Coma KTM Rusko Kabirov Kamaz Buenos AiresValparaíso – Buenos Aires
2010 Španělsko Carlos Sainz Volkswagen Francie Despres KTM Rusko Čagin Kamaz Buenos Aires – Antofagasta – Buenos Aires
2011 Katar Nasser Al-Attiyah Volkswagen Španělsko Coma KTM Rusko Čagin Kamaz Buenos Aires – Arica – Buenos Aires
2012 Francie Stéphane Peterhansel Mini Francie Despres KTM Nizozemsko de Rooij Iveco Mar del Plata – Arica – Lima
2013 Francie Stéphane Peterhansel Mini Francie Despres KTM Rusko Nikolajev Kamaz Lima – San Miguel de TucumánSantiago de Chile
2014[1] Španělsko Nani Roma Mini Španělsko Coma KTM Rusko Karginov Kamaz RosarioSalta – Valparaíso
2015[2] Katar Nasser Al-Attiyah Mini Španělsko Coma KTM Rusko Mardějev Kamaz Buenos Aires – IquiqueBuenos Aires
2016[3] Francie Stéphane Peterhansel Peugeot Austrálie Price KTM Nizozemsko de Rooij Iveco Buenos Aires – Salta – Rosario
2017 Francie Stéphane Peterhansel Peugeot Spojené království Sunderland KTM Rusko Nikolajev Kamaz AsunciónLa Paz – Buenos Aires
2018 Španělsko Carlos Sainz Peugeot Rakousko Walkner KTM Rusko Nikolajev Kamaz Lima – La Paz – Cordóba
2019 Katar Nasser Al-Attiyah Toyota Austrálie Price KTM Rusko Nikolajev Kamaz Lima – Arequipa – Lima
2020 Španělsko Carlos Sainz Mini USA Brabec Honda Rusko Karginov Kamaz DžiddaRijádQiddiya
2021 Francie Stéphane Peterhansel Mini Argentina Benavides Honda Rusko Sotnikov Kamaz Džidda – Háil – Džidda

Česká stopa[editovat | editovat zdroj]

Český závodní speciál Tatra na Rally Dakar 2014.

Česká účast v roce 2015:

Kamiony Automobily Motocykly Čtyřkolky
Aleš Loprais (MAN)[4] bez české účasti David Pabiška (KTM) bez české účasti
Martin Kolomý (Tatra) Jan Veselý (KTM)
Tomáš Vrátný (Tatra) Zdeněk Gottvald (Huqsvarna)
Martin Macík (Liaz) Milan Engel (KTM)
Ondřej Klymčiw (KTM)

Česká účast v roce 2016:

Kamiony Automobily Motocykly Čtyřkolky
Aleš Loprais (Iveco) [5] Miroslav Zapletal (Hummer) Ondřej Klymčiw (Husqvarna) bez české účasti
Martin Kolomý (Tatra) Martin Prokop (Toyota) David Pabiška (KTM)
Tomáš Vrátný (Tatra) Peter Jerie (Toyota) Milan Engel (KTM)
Martin Macík ml. (Liaz) Josef Macháček (buggy MD) Jan Veselý (KTM)
Jaroslav Valtr (Tatra) Dušan Randýsek (buggy Arctic cat) Rudolf Lhotský (KTM)
Robert Randýsek (MAN) Tomáš Ouředníček (Hummer)

Česká účast v roce 2017:

Kamiony Automobily Motocykly Čtyřkolky
Aleš Loprais (Tatra)[6] Martin Prokop (Ford) David Pabiška (KTM) Josef Macháček (Yamaha)
Martin Kolomý (Tatra) Ondřej Klymčiw (Husqvarna) Zdeněk Tůma (Yamaha)
Martin Macík (Liaz) Milan Engel (KTM) Tomáš Kubiena (KTM)
Karel Trněný (MAN) Petr Vlček (Husqvarna)
Lukáš Kvapil (Yamaha)
Rudolf Lhotský (KTM)

České medailové úspěchy v kategorii kamionů[editovat | editovat zdroj]

LIAZ 100.55D z Dakaru 1985
Tatra 815 z Dakaru 1988
Tatra 815 z Dakaru 2010
Rok Zlato Stříbro Bronz Jména a vůz
1987 Stříbrná medaile Bronzová medaile K. Loprais, J. Krpec, R. Stachura (Tatra) / J. Moskal, J. Joklík, P. Záleský (LIAZ; zároveň 1. místo v kategorii sériových kamionů)
1988 Zlatá medaile Stříbrná medaile K. Loprais, R. Stachura, T. Mück (Tatra) / J. Moskal, F. Vojtíšek, P. Záleský (LIAZ)
1990 Bronzová medaile Z. Kahánek, J. Havlík, J. Krpec (Tatra)
1992 Bronzová medaile K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina (Tatra)
1994 Zlatá medaile K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina (Tatra)
1995 Zlatá medaile K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček (Tatra)
1996 Stříbrná medaile Bronzová medaile K. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček (Tatra) / L. Fajtl, J. Janoušek, F. Wurst (Tatra)
1998 Zlatá medaile K. Loprais, R. Stachura, J. Čermák (Tatra)
1999 Zlatá medaile K. Loprais, R. Stachura, J. Kalina (Tatra)
1999 Bronzová medaile T. Tomeček, A. De Azevedo, L. Neubarthová (Tatra)
2000 Stříbrná medaile K. Loprais, R. Stachura, P. Gilar (Tatra)
2001 Zlatá medaile K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla (Tatra)
2002 Stříbrná medaile K. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla (Tatra)
2003 Stříbrná medaile T. Tomeček, A. De Azevedo, J. Martinec (Tatra)
2007 Bronzová medaile A. Loprais, P. Gilar (Tatra)

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Závod se stal předmětem kritiky z několika důvodů, hlavně pro dopady závodu na obyvatele zemí, přes které vede. Rallye je kritizována za to, že vede přes sporná, neosídlená území západní Sahary bez formálního projednání s hnutím Polisario, které rozhodnutím reprezentuje obyvatele Sahrawi. Po závodu začaly otázky ohledně formálního povolení od hnutí Polisario, od roku 2000 však směřují k tomu, že by to neměl být problém.

Po závodě v roce 1988, kdy byli v jeho průběhu zabiti 3 afričtí obyvatelé, PANA, tisková agentura se základnou v Dakaru napsal, že tato úmrtí byla „bezvýznamná pro průběh závodu“. Vatikánské noviny L'Osservatore Romano nazvaly závod „Vulgární přehlídka síly a bohatství v místech, kde lidé stále umírají hladem a žízní.“ Během roku 2002 protestovala na startu ve francouzském Arrasu francouzská politická strana Les Verts (Strana zelených) svým prohlášením, a označila závod jako „Kolonialismus, který je třeba vymýtit.“

Někteří místní obyvatelé kolem trasy závodu uvedli, že vidí omezené příležitosti zisku ze závodu, protože účastníci závodu utratí nějaké peníze za zboží a služby v místních ubytovacích kapacitách. Závodníci vytvářejí mohutná množství prachu na tratích a jsou obviňováni z toho, že srážejí a zabíjejí dobytek, a navíc někdy také obyvatele.

Nehody[editovat | editovat zdroj]

V roce 1982 se syn britské premiérky Margaret Thatcherové společně se svým francouzským spolujezdcem Charlotte Verney a jejich mechanikem ztratili a byli po šest dnů pohřešováni. 9. ledna se trio oddělilo od konvoje vozidel po zastavení k provedení opravy porouchané řídící tyče. 12. ledna byli prohlášeni za pohřešované. Po rozsáhlém pátrání byl spatřen pátracím letounem C-130 Hercules Alžírské armády jejich bílý Peugeot 504 přibližně 50 km od trasy. Thatcher, Verney a mechanik byli nezraněni.

V roce 1986 zemřel při rallye organizátor a zakladatel této rallye Thierry Sabine po tragické havárii vrtulníku.

Během závodu v roce 1988 zahynulo šest lidí. 10. 1. 1988 v nigerské desáté etapě DjadoAgadez havaroval krátce po startu kamion DAF 95X2 Turbotwin (se dvěma motory 11,6 l disponoval výkonem 726 kW), startovní číslo 601: při přejezdu trojice terénních vln rychlostí cca 170 km/h byl desetitunový kamion katapultován a po dopadu se několikrát převrátil. Řidič Theo Van de Rijt a druhý jezdec Chriss Ross přežili s těžkým zraněním, navigátor Kees Van Loevezijn zemřel (jeho sedadlo bylo vymrštěno čtyřicet merů daleko a spekulovalo se o tom, že spoluviníkem jsou bezpečnostní pásy kotvené do sedaček namísto do rámu). Vedení automobilky DAF ze závodu okamžitě odvolalo zbylé posádky a o dva dny později vydalo prohlášení, že se této rallye už nikdy nezúčastní. Téhož dne se u Arlitu ve zvířeném prachu čelně srazil Range-Rover s jiným vozem, řidič René Boubet přežil, navigátor Patrick Canado byl na místě mrtvý. 16. ledna v etapě TimbuktuBamako těžce havaroval motocyklista Jean-Claude Huger na BMW RT100, dva dny nato zemřel v nemocnici. 17. ledna krátce po startu z Bamako vběhla pod soutěžní toyotu francouzské posádky desetiletá malijská dívka Baye Sibi, zraněním podlehla krátce nato v nemocnici. V předposlední den soutěže pak vozidlo filmového štábu usmrtilo dívku v Mauritánii a téhož dne havarovalo i auto, ve kterém zahynul jeden novinář. Závodníkům bylo také vyčítáno, že rozpoutali požár, který způsobil paniku ve vlaku jedoucím mezi Dakarem a Bamako, kde bylo zabito více lidí.

V pondělí 10. ledna 2005 zemřel ve své vlasti v Alicante, španělský motocyklista José Manuel Pérez po nehodě, která se stala předešlý týden ve čtvrtek v průběhu 7. etapy. Druhý motocyklista během 2 dnů, Ital Fabricio Meoni, zahynul 11. ledna, během 11. etapy si při havárii na 184. kilometru zlomil vaz. Dvojnásobný vítěz soutěže (2001 a 2002), byl 11. motocyklista a 45. závodník, kteří zemřeli v celkové historii závodu. 13. ledna byla sražena pětiletá senegalská dívka pod kola servisního vozu při jízdě na hlavní silnici, což celkově zvýšilo počet mrtvých na 5.

9. ledna 2006 zemřel 41letý australský řidič motocyklu KTM Andy Caldecott na 250 km při vjezdu do 9. etapy mezi Nouakchott a Kiffa si při nehodě zlomil vaz, pouze pár kilometrů od místa, kde předešlý rok zahynul F. Meoni. Byla to Andyho třetí účast v závodu. Vyhrál třetí etapu závodu v roce 2006 mezi Nadorem a Er Rachidiou pouze několik dní před svou smrtí. 13. ledna zemřel desetiletý chlapec, který byl sražen projíždějícím vozem Lotyše Marise Saukanse při přecházení tratě, zatímco 14. ledna byl zabit dvanáctiletý chlapec projíždějícím podpůrným vozem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Loprais si spravil náladu, na Dakaru vyhrál poslední etapu. Celkově kralovali Španělé, Sport.cz, 2014-01-18
  2. Rallye Dakar 2015: Konečné výsledky. Auto.cz [online]. Dostupné online. 
  3. Výsledkový servis Rallye Dakar: 13. etapa - Valtr byl nejlepší [online]. Auto.cz [cit. 2016-01-16]. Dostupné online. 
  4. Na Dakaru bude devět českých posádek, Macháček nepojede. Aktualne.cz [online]. Dostupné online. 
  5. Sedmnáct českých posádek! Kteří Češi vyrazili na nebezpečný Dakar? [online]. iDNES.cz [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  6. Rallye Dakar 2017: Kolomý ohodil fanoušky bahnem. AUTO.CZ. Dostupné online [cit. 2017-01-02]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]