Renault

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o francouzské automobilce. O britské spisovatelce pojednává článek Mary Renault.
Renault
Logo
Logo
Právní forma Société par actions simplifiée a société anonyme
Datum založení 24. prosince 1898
Zakladatelé Louis Renault
Marcel Renault
Fernand Renault
Sídlo Boulogne-Billancourt
Souřadnice sídla
Klíčoví lidé Carlos Ghosn
Oblast činnosti automobilový průmysl
Produkty automobil, Ľahké úžitkové vozidlo a kamion
Zaměstnanci 181 344 (2017)
Mateřská společnost Renault–Nissan–Mitsubishi Alliance
Majitel Renault–Nissan–Mitsubishi Alliance
Dceřiné společnosti Alpine
Nissan
Oficiální web group.renault.com
Identifikátory
ISIN FR0000131906
LEI 969500V06Q2Q3ELCWD59
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renault S.A. [re] je francouzská automobilka vyrábějící osobní i nákladní automobily, traktory, autobusy a v minulosti i motorové železniční vozy. Renault je druhá největší automobilka v Evropě[1] a aliance Renault-Nissan je čtvrtá největší automobilka na světe. Automobilka sídlí v Boulogne-Billancourt na západním okraji Paříže.[2] Pod Renault patří i rumunská Dacia a korejský Renault Samsung Motors. Renault rovněž vlastní významný podíl v ruské automobilce Lada.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bratři Louis, Marcel a Fernand Renault

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Firma Renault byla založena roku 1899 jako Société Renault Frères Louisem Renaultem jeho bratry Marcelem a Fernandem. Louis byl mladý inženýr, který již předtím sestrojil několik vozů, jeho bratři zase měli obchodní zkušenosti z otcovy textilní firmy.

První auto, Renault Voiturette 1CV, koupil 24. prosince 1898 kamarád Luisova otce po zkušební jízdě, která ho mile překvapila. V roce 1903 začal Renault vyrábět své vlastní motory, do té doby je kupoval od firmy De Dion-Bouton. První větší objednávka přišla v roce 1905, kdy Société des Automobiles de Place koupila vozy Renault AG1 k vytvoření vlastní flotily taxislužby. V roce 1907 měla značka Renault významný podíl na londýnských a pařížských taxi. Renault byl také nejprodávanější zahraniční značkou v New Yorku v letech 1907 a 1908. V roce 1908 společnost vyrobila 3 575 vozů, tím se stala největším výrobcem automobilů ve Francii.

Automobilka Renault se proslavila po úspěších v prvních meziměstských závodech konaných ve Švýcarsku. Oba Louis i Marcel závodili ve svých vozidlech. Ovšem Marcel Renault se zabil při nehodě v průběhu závodu Paříž-Madrid v roce 1903. Ačkoli Louis už nikdy závodil, jeho společnost se i nadále na závodech velmi podílela, Ferenc Szisz například vyhrál první Grand Prix v Renault AK 90CV v roce 1906.

Louis se stal jediným vlastníkem, poté co jeho druhý bratr zemřel po dlouhé nemoci v roce 1909. Společnost přejmenoval na Société des Automobiles Renault (Automobilová společnost Renault).

V té době byly vozy Renault luxusní zboží, cena nejmenších Renaultů byla 3000 franků, částka rovnající se výdělku deseti let práce průměrného pracovníka. První skutečný komerční nákladní automobil od firmy byl představen v roce 1906. Během první světové války firma vyráběla munici, vojenské letecké motory (první letecké motory Rolls-Royce byly Renault V8), nebo například tank Renault FT-17. První traktor Renault, Type GP byl vyráběn v letech 1919 a 1930. Logo z roku 1925 mělo poprvé tvar kosočtverce, který znázorňuje diamant, touhu značky projektovat silný a konzistentní firemní image.[3]

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

V meziválečném období se Renault snažil konkurovat stále populárnějším malým a cenově dostupným autům, zatímco problémy s akciovým trhem a pracovní silou zpomalily růst společnosti. Renault začal vyrábět menší vozy, které byly nejpopulárnější, zatímco nejméně produkované byly ty nejsilnější (model 18/24CV). Renault nabízel osm druhů karoserií. Vývoz do Spojených států k roku 1928 klesl téměř k nule ze svého nejvyššího bodu před první světovou válkou, významným faktorem byla vyšší cena oproti americkým konkurentům.

Koncem dvacátých a během raných třicátých let byl Renault překonaný Citroënem jako největší výrobce automobilů ve Francii. Ovšem Citroën zasáhla významněji velká hospodářská krize, Renault vyrovnal ztráty díky výrobě traktorů, železnic a zbraní. Renault se tak opět stal největším výrobcem ve Francii až do osmdesátých let.

Po francouzské kapitulaci v roce 1940 Louis Renault odmítl vyrábět tanky pro nacistické Německo, které převzalo kontrolu nad jeho továrnami. Raději místo toho produkoval kamiony. Továrna byla Brity v březnu 1942 bombardovaná 460 tunami bomb, což způsobilo rozsáhlé škody spolu s těžkými civilními ztrátami. Renault se rozhodl přestavět továrnu tak rychle, jak jen to bude možné, ale v bombardování pokračovali Američané i v dubnu a v září 1943.

Pár týdnů po osvobození Paříže, na začátku září 1944, byly brány závodu Renault znovu otevřené. Prozatímní vláda obvinila Louise Renaulta z kolaborace s Němci a byl uvězněn ve Fresnes, kde zemřel dne 24. října 1944 za nejasných okolností během čekání na soud. 16. ledna 1945 byla firma znárodněna jako Régie Nationale des Usines Renault (Národní představenstvo závodů Renault).

Po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1951 Renault uvedl svůj vlajkový model, dvoulitrový čtyřválcový Renault Frégate, jeho prodeje více než půl milionu kusů zajistily produkci až do roku 1961. Renault Dauphine (1956–1967) byl vyvážen do zemí Jižní Afriky, Austrálie, Mexiko, Belgie a Irska a licencován v Brazílii, Španělsku, Argentině, Izraeli, USA a Japonsku. Společnost také dosáhla úspěchu s Renault 4 (1961–1992), Renault 16 (1965–1980), Renault 6 (1968–1986), Renault 12 (1969–2000), Renault 5 (1972–1996) a Renault 9 (1981–1988).

V Severní Americe Renault spolupracoval s American Motors a koupil menšinový 22,5% podíl ve společnosti na konci roku 1979. V roce 1982 se po Volkswagenu stal Renault druhou evropskou automobilkou vyrábějící auta ve Spojených státech.

Nástupce Renaulta 5, Renault Clio, byl první nový model generace, který změnil tradiční názvy s číselnými identifikátory. Clio bylo zvoleno jako Evropské auto roku 1991 a byl to jeden z nejlépe prodávaných vozů v devadesátých letech.

Společnost byla privatizována v roce 1996. Tato nová svoboda dovolila společnosti pustit se znovu do trhů ve Východní Evropě a Jižní Americe, včetně vybudování nového výrobního závodu v Brazílii a vylepšení infrastruktury v Argentině a Turecku.

27. března 1999 došlo ke spojení Renaultu a japonské Nissan, v Renault–Nissan Alliance. Ve stejném roce Renault koupil 51% většinový podíl v rumunské společnosti Dacia.

V jednadvacátém století si Renault vydobyl dobrou reputaci za výrazný a exotický design. Ctižádostivý design druhé generace Renault Laguna a Renault Mégane se ukázal být úspěšný. Laguna II byla druhým evropským automobilem s funkci bezklíčového vstupu a startování, byla také prvním autem, které dosáhlo 5 hvězdiček v crashtestu Euro NCAP. Renault se stal známý pro bezpečnost svých automobilů.

Seznam automobilů[editovat | editovat zdroj]

Současné modely[editovat | editovat zdroj]

Historie vyráběných modelů[editovat | editovat zdroj]

Renault Frégate
Renault 17

Meziválečné[editovat | editovat zdroj]

Před 1. světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Alpine-Renault[editovat | editovat zdroj]

Koncepty[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Výroba automobilů Renault Group ve světě

Nákladní auta a dodávky[editovat | editovat zdroj]

Autobusy[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Renault dodával motory i do autobusů Karosa, např. do typu C 934.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Evropský trh v listopadu 2016: Mohutný růst Renaultu, Seatu a Suzuki. Auto.cz [online]. 2016-12-15. Dostupné online. 
  2. BOULOGNE-BILLANCOURT - RSAS. www.renault.com [online]. [cit. 2010-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-23. 
  3. El logotipo de Renault [online]. Excelencias del motor. Dostupné online. 
  4. Renault Laguna Concept [online]. Diseno art. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]