Renault 19

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Renault 19
Renault 19
Renault 19 z let 1988 - 1992
Výrobce Renault
Další jména Renault 19 Chamade (pro sedan montovaný v Evropě)
Renault 19 Europa (pro sedan montovaný v Turecku)
Roky produkce 1988 - 1996 (v Argentině byl montován až do roku 1998)
Vyrobeno 5 900 000
Místa výroby Francie (nebo Turecko - sedan Europa)
Předchůdce Renault 9/Renault 11
Nástupce Renault Mégane
Konkurence Fiat Tipo
VW Golf
Opel Astra F
Citroën ZX
Karoserie 3 a 5dveřový fastback, 4dveřový sedan (zvaný Chamade nebo Europa) a 2dveřový kabriolet
Designér Giorgetto Giugiaro
Třída nižší střední
Objem zavaz. prostoru 385 (fastback)
462 (sedan Chamade/Europa)
250 (cabrio)
Motor
Motor zážehový nebo vznětový
Převodovky
Převodovka 5° manuální
4° automatická

Renault 19, někdy zkráceně označován jako R19, je model automobilu francouzské značky Renault. Jeho výroba začala v roce 1988, kdy byl prvně uveden na trh. Stalo se tak jako reakce na prodejní čísla předešlých modelů. Během let 1988 - 1996, kdy se vyráběl, se objevil v různých modifikacích. Nahrazen byl modelem Mégane.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Renault 19 Fáze II (z let 1992 - 1995)

Modely této řady se lišily typem karoserie a nabídkou motorů. V nabídce převažovaly vozy s pětidveřovou karoserií a třídveřovou karoserii typu fastback. V roce 1989 se na trh dostala další variace - sedan, nazývaný Renault 19 Chamade (nebo Europa, což jsou sedany montované v Turecku). V nabídce se ale přes všechna očekávání neobjevila karosářská varianta kombi (tento malý prohřešek vyřešil až nastupující model Mégane), zato se překvapivě v roce 1991 začalo vyrábět čtyřmístné cabrio. Vozy montované v letech 1988 - 1992 měly nepsané přízvisko Phase I (fáze I), vozy z let 1992 -1995 (cabrio až do 1997) byly logicky značeny jako Phase II (fáze II)

Motory[editovat | editovat zdroj]

Renault 19 Chamade Fáze I (z let 1989 - 1992)

Dnes je potřeba se u označení motorů u Renaultu 19 trochu vyznat. Nestačí totiž znát pouze objem, protože některé motory ani k objemu vůbec nesedí a některých je o stejném objemu hodně (objem 1390 cm3), proto je potřeba znát i interní kódy, podle který se dá určit samotný hnací agregát. V tom se většinou dnešní prodejci ojetin moc nevyznají a tak se ani ceny jednotlivých motorizací v bazarech neliší.

Produkce motorů se specializovala na agregáty s následujícím objemem (včetně interních kódů):

  • 1390 cm³ - 1.4 (C1J) 43 kW s karburátorem , 1.4i (C3J) 44 kW s katalyzátorem, od roku 1992 1.4i eco (E7J) 55 kW
  • 1721 cm³ - 1.7i 54 kW (F3N-L740) a 66 kW (F3N-L741) - U Phase II motor F3N-L740 značen jako 1.8i
  • 1794 (1781) cm³ - 1.8s (F3P) 65 (66) kW s jednobodovým vstřikováním benzinu
  • 1794 (1781) cm³ - 1.8i (F3P) 81 kW s vícebodovým vstříkováním benzinu
  • 1764 cm³ - 1.8i 16V (F7P) 99 kW, vozy s tímto motorem mají průduch na kapotě
  • 1870 cm³ - diesel 1.9 d 47 kW a turbodiesel 1.9 dT 66 kW (F8Q)

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Všechny vozy řady 19 se vyznačovaly moderními liniemi a dá se říct, že inovace na karoserii byly nadčasové. Z hlediska nadčasového designu mohl Renaultu 19 konkurovat jen Fiat Tipo/Tempra. Vozy Renault 19 se vyznačovaly zejména prostorností, dobrou úrovní kvality zpracování, výkonnými motory, poměrně dobrou pasivní bezpečností. Svou spolehlivostí se model řadil spíše na spodní stupnice tabulek.