Renault Clio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Renault Clio
Renault Clio
Renault Clio V.
Výrobce Renault
Roky produkce 1990dodnes
Místa výroby Francie
Předchůdce Renault 5
Příbuzné vozy Renault Thalia
Konkurence Citroën Saxo
Volkswagen Polo
Karoserie

tří nebo pětidveřový hatchback.Od roku 1999-2013 Thalia v provedení sedan jako kufrová varianta modelu Clio.


od 2007 i pětidveřové kombi
4. generace pouze pětidveřový hatchback
Převodovky
Převodovka 5° manuální
4° automatická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renault Clio je malý automobil, který od roku 1990 vyrábí francouzská automobilka Renault. Nahradil Renault 5. Vyrábí se již jeho pátá generace. V Japonsku se prodává pod názvem Renault Lutecia. Původně byl na výběr tří- a pětidveřový hatchback. Od druhé generace je ve výrobě odvozený tříprostorový sedan s názvem Thalia/Symbol. Ve třetí generaci přibylo praktické kombi Clio Grandtour.

První generace (1990–1998)[editovat | editovat zdroj]

První generace Clia
První generace Clia pod druhém faceliftu

Poprvé se Clio představilo na autosalonu v Paříži v červnu 1990. O rok později získalo titul Auto roku. Vyrábělo se do roku 1998. Kromě Francouzského Štrasburku se montovalo i v čínském Pekingu, indickém Dilí a turecké Burse. Už po roce prošlo prvním drobným faceliftem a o dva roky později druhým. Největší změnou byla nová přední maska a nárazníky. Největší proměnou prošlo v roce 1995. Největší změnou byly nově světlomety. Také byl představen sportovní model RT s výkonem 81 kW.

Motory[editovat | editovat zdroj]

  • 1.1 L
  • 1.2 L
  • 1.2 L
  • 1.2 L
  • 1.4 L
  • 1.7 L
  • 1.8 L 1.8 8v RSI 80kw 1794 cm³
  • 1.9 L F-Type diesel I4
  • 2.0 L

Clio Williams[editovat | editovat zdroj]

Původní dvouapůltisícová výrobní homologační série byla vyrobena v roce 1993. Obrovská poptávka nakonec přiměla automobilku vyrobit více vozů. Jednalo se v podstatě o nástupce Renaultu 5 Turbo. Technický základ přebral vůz od výkonnějšího modelu Clio 16V. Výrobu zajišťovala společnost Renault Sport. Závodní Clio 16V Maxi tehdy soutěžilo ve skupině do 2000 cm³ s objemem 1,8 litru. Automobilka tedy došla k závěru, že objem motoru zvýší na rovné dva litry a tím zlepší konkurenceschopnost svých vozů. Dvoulitrový motor dosahoval výkonu 110kW. Jméno získal vůz po spolupráci se stájí formule 1 Williams. Williams se však na jeho vývoji nepodílel. Výrobní číslo 0001 obdržel majitel stáje Frank Williams. Tento vůz dodnes stojí v sídle týmu.

První série byla představena na ženevském autosalonu v roce 1993. Na přístrojové desce byly štítky s údajem, o kolikáté vozidlo ze série se jedná. U druhé a třetí doplňující série z let 94 a 95 již tyto štítky nebyly. Všechny vozy byly lakovány modrou barvou Sports Blue 449. Pod výlisem na kapotě se ukrývalo výkonnější sací potrubí a lemy blatníků byly roztažené. Modrý odstín byl použit i jako podklad u přístrojů v interiéru. Kola byla patnáctipalcová Speedline lakovaná zlatou barvou. Oproti sériovému Cliu je model posazen o 35 mm níže. Vůz měl kotoučové brzdy na všech kolech. Druhá série byla navíc vybavena elektricky ovládanými zpětnými zrcátky a byl u ní snížen hluk. Ve výbavě třetí generace se objevilo ABS, střešní okno a za příplatek klimatizace a kožené sedačky. Třetí série byla lakována odstínem Monaco Blue.

Druhá generace (1998–2008)[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio II.generace
Renault Clio II.generace po faceliftu z roku 2001

Vyráběla se v letech 19982008. Z předchozích lokací výroby zůstala Francie a Turecko. Nově se Clio vyrábělo v argentinském Buenos Aires a slovinském Novem mestu. V roce 2001 prošlo Clio faceliftem. Design byl přiblížen tehdejšímu novému stylu automobilky Renault. Po začátku výroby třetí generace v roce 2005 se druhá prodávala souběžně jako Clio Storia. V roce 2006 prošel model další modernizací společně se sesterským sedanem Thalia. Změny znamenaly hlavně přední a zadní nárazník (přesunutí SPZ ze zadních dveří na nárazník). Další a zatím poslední změnou designu prošel tento model v polovině roku 2009, kdy se kompletně změnila přední maska, přední nárazník a zpětná zrcátka jsou z nyní identická s těmi, co se montují na model Thalia II.

Motory[editovat | editovat zdroj]

  • 1.2 8V a 16V 43 kW a 55 kW
  • 1.4 8V a 16V 55 kW a 74 kW
  • 1.5 dCi
  • 1.6 8V nebo 16V 66 kW nebo 79 kW (verze RSi)
  • 1.9 d 47 kW
  • 1.9 dT
  • 1.9 dTi
  • 2.0 16V 124 kW (verze Sport)
  • 3.0 V6 166 kW (verze Clio Sport V6)

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Délka – 3811 mm
  • Šířka – 1639 mm
  • Výška – 1417 mm
  • Váha – 990 kg

Thalia/Symbol[editovat | editovat zdroj]

Renault Thalia

Renault Thalia je sedan verze odvozená od druhé generace Clia, která se vyrábí od roku 1999, pod tímto názvem je známá ve Střední Evropě a Izraeli. V Jižní Americe se prodává pod názvem Renault Symbol a Clio Sedan. Ve Východní Evropě jako Clio Symbol a v Severní Africe, Asii a Oceánii pod názvem Clio Classic. Vůz se vyráběl také v Mexiku a prodával pod názvem Nissan Platina.

V roce 2002 prošel modernizací, která se dotkla především přední části, která se sjednotila s Cliem II po faceliftu. Další úpravou designu prošla spolu s Cliem II, které v tuto dobu má již přídomek Storia (kvůli odlišení názvu od třetí generace Clia), v roce 2006, Clio změnilo pouze vnější design, ale Thalia navíc dostala modernější palubní desku, kterou ale mělo Clio II už od roku 2002. Oba vozy dostaly nový přední a zadní nárazník, Thalia změnila i otevírání zavazadelníku. Od roku 2006 se také dodává na brazilský trh v úpravě, která dovoluje spalovat etanol. Kvůli designu se tento model nestal oblíbeným (motoristům vadil doslova z hlediska designu násilně naroubovaný zavazadlový prostor na Clio II), ale nízká cena a právě ten zavazadelník o objemu 510 litrů z něj udělaly prodejní trhák.

Motory[editovat | editovat zdroj]

  • 1.0 8v 42 kW / 58 k (pouze pro Brazílii do roku 2005)
  • 1.0 16v 56 kW / 76 k (pouze pro Brazílii od roku 2005)
  • 1.2 16v 55 kW / 75 k
  • 1.4 MPI 55 kW / 75 k
  • 1.4 16v 74 kW / 100 k
  • 1.6 16v 77 kW / 105 k (do ČR se tato verze nedodávala)
  • 1.5 dCi 48 kW / 65 k

Mezi lety 2008-2013 byla na trhu druhá generace modelu Thalia/Symbol, která se více podobala třetí generaci Clia, ale stále používala technického základu z Clia II, takže se v praxi od generace první liší pouze líbivější karoserií, vrchní částí palubní desky a nepatrně menším zavazadelníkem o objemu 506 litrů.

Třetí generace Renaultu Symbol se vyrábí od roku 2012 v Turecku a Alžírsku. Je odvozená od Dacie Logan a v Jižní Americe se prodává jako Renault Logan. Roku 2017 byl vůz faceliftován a začal se prodávat také v zemích perského zálivu.

Třetí generace (2005–2012)[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio III.generace

Vyrábí se od roku 2005 ve Francii, Indii a Turecku. Poprvé se v Cliu objevil systém startování pomocí čipové karty. Od roku 2007 začala výroba verze kombi s názvem Grandtour (o 210mm delší než tip hatchback).

V roce 2009 byl proveden lehký facelift - hlavně úprava přídi - vrácení k úzké štěrbině jako u Clia II (rok 1998-2001) - zdůvodu zlepšení deformačních zón - prodloužené deformační zóny přidaly k celkové délce 41 mm (+ 25 mm vpředu a + 16 vzadu).

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

Clio tip hatchback:

  • Rozvor – 2575 mm
  • Rozchod kol - 1458 až 1472mm
  • Délka – 3986 mm
  • Šířka – 2025 mm
  • Výška – 1497 mm
  • Váha – 1150 kg

Čtvrtá generace (2012–2019)[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio IV. generace

Clio IV generace bylo uvedeno na přelomu září a října na Pařížské Motor Show a prodeje začaly o měsíc později. Od března 2013 byl k dispozici také v modifikaci Grandtour ve verzi kombi. Model byl vyráběný v továrnách ve Flins (Francie) a v Bursa (Turecko). Oproti minulé generaci byl u vozu značně zvětšen rozvor a blíží se tak kategorii kompaktních vozů. Kromě rozvoru narostl vůz taky do délky a šířky. Líbivějšímu designu musela ustoupit praktičnost, která právě doprovázela všechna předchozí Clia, a přitom právě díky ní byla všechna natolik oblíbená. Clio IV je k dispozici pouze s pěti dveřmi, se „skrytými“ klikami zadních dveří poblíž oken. Na zadní sedačky se již urostlý dospělý pohodlně neposadí, místa je zde dost pouze pro menší posádku. Nabízí se ve třech stupních výbav: Authentique počínaje, následuje Expression a výbavou Dynamique konče. Později byly stupně výbavy rozšířeny a přejmenovány na Life, Zen, LS Technofeel, Intens až po verzi GT.

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Rozvor – 2589 mm
  • Celková délka – 4062 mm (verze Grandtour 4267 mm)
  • šířka – 1732 mm
  • Výška – 1448 mm (verze Grandtour 1445 mm)
  • Váha – (od) 1055 kg (verze Grandtour 1105 kg)

Motory[editovat | editovat zdroj]

  • 1,2 16V 55 kW / 75 k (základní motor)
  • Energy 0,9 Tce 66 kW / 90 k
  • 1,5 dCi 55 kW / 75 k
  • Energy 1,5 dCi 66 kW / 90 k

Pátá generace (2019–současnost)[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio V. generace

Pátá generace Clio byla představena na autosalonu v Ženevě v březnu 2019. Využívá platformu CMF-B, kterou sdílí s druhou generací Nissanu Juke. Oproti čtvrté generaci je o něco menší, rozvor však zůstal víceméně stejně dlouhý. Na výběr jsou motory 0.9-1.6 L a pěti-stupňová manuální a šesti-stupňová automatická převodovka. Od roku 2020 bude také poprvé k dispozici hybrid, s motorem 1,6 l a baterií 1,2 kWh.

Závodní verze[editovat | editovat zdroj]

Clio Maxi[editovat | editovat zdroj]

Renault Clio Maxi byla závodní verze první generace určená pro rallye, která byla upravena dle předpisů pro kategorii Kit Car. Jednalo se o první vůz v této kategorii a automobilka spolupracovala při určování pravidel. Clio Maxi poháněl motor o objemu 1998 cm³, který dosahoval výkonu 270 koní a točivého momentu 247 Nm. Celková váha vozu byla 960 kg. Vývoj automobilu začal již v roce 1994. Technicky automobil vycházel ze závodních verzí Clio 16S a Clio Williams, které soutěžily ve skupině A. První start se odehrál na Rallye Monte Carlo 1995. Vůz byl rozšířen kvůli lepší stabilitě. Vstřikování paliva bylo od firmy Magneti Marelli a sedmistupňová převodovka od firmy Hewland. Ale zvýšení výkonu znamenalo horší ovladatelnost vozu. Na to doplatil Philippe Bugalski na rallye Grasse-Alpin, kde těžce havaroval a jeho spolujezdec Thierry Renaud zemřel. Po ní byly vyměněny tlumiče. Dalšími jezdci v týmu byly kromě Bugalského ještě Bernard Munster a Jean Ragnotti. Clio Maxi několikrát zvítězilo na soutěžích i v šampionátech.

Clio S1600[editovat | editovat zdroj]

Tým Renault Sport se jako poslední z trojice francouzských výrobců pustil do projektu S1600. Poprvé bylo nasazeno do sezony mistrovství světa v rallye 2002. Testy vozu ale probíhaly již o rok dříve, kdy se testovacím jezdcem stal Serge Jordan. Původně byl vůz testován s motorem 2,0 litru z verze pro skupinu N. V sezonách juniorského mistrovství světa v rallye 2003 a 2004 s ním vybojovali titul jezdci Brice Tirabassi a Nicolas Bernardi. Ve stejném roce získal s tímto vozem titul Mistra Evropy Simon Jean-Joseph a o rok později Renato Travaglia.

K pohonu sloužil motor o objemu 1598 cm³ s restriktorem 60 mm, který dosahoval výkonu 220 koní a točivého momentu 200Nm. Hmotnost vozu byla 1000 kg. Šestistupňová sekvenční převodovka byla od firmy Sadev.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RENAULT CLIO S1600 [online]. kitcarsweb [cit. 2010-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-04. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]