Hanuš Ringhoffer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Hanuš Ringhoffer

Hanuš Ringhoffer v roce 1934
Narození 3. ledna 1885
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1946 (ve věku 60–61 let)
Mühlberg,
Sovětská okupační zóna Německa
Příčina úmrtí neznámá
Vzdělání německá Karlo-Ferdinandova univerzita
Znám jako generální ředitel koncernu Ringhoffer-Tatra
Podpis Hanuš Ringhoffer – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanuš Ringhoffer, německy Hans Ringhoffer, plným jménem Johanes Emanuel Viktor Maria svobodný pán z Ringhofferů (3. ledna 1885, Smíchov[1]1946, Mühlberg, Braniborsko) byl český průmyslník z rodiny Ringhofferů, poslední ředitel stejnojmenného koncernu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hanuš Ringhoffer se narodil jako nejmladší ze čtyř dětí Františka Ringhoffera III. a jeho ženy Franzisky Klein von Wisenberg. Vystudoval práva na německé Karlo-Ferdinandově universitě v Praze. V roce 1909 nastoupil do rodinné firmy jako společník. Na počátku 20. let vedl fúzi podniku Ringhoffer s Kopřivnickou vozovkou a dalšími podniky. Roku 1923 se stal generálním ředitelem nově vzniklého koncernu Ringhoffer-Tatra.[2] Kromě toho byl generálním ředitelem pivovaru ve Velkých Popovicích a členem správních rad řady dalších podniků a bank. Zastával také pozice viceguvernéra Národní banky Československé a norského honorárního konzula.[3][4]

Po obsazení českých zemí v březnu 1939 přijala celá rodina Ringhofferů (včetně Hanuše) říšskoněmecké občanství. Dne 1. dubna 1939 byl přijat za člena NSDAP (spolu s dalšími třemi členy rodiny). Mimoto byl i členem NSV. Během války také spolupracoval s vysokými nacistickými činiteli, především se spolupracovníky Alberta Speera. Tyto kroky byly pravděpodobně vedeny pragmatickou snahou o zachování nezávislosti rodinného koncernu. Hanuš Ringhoffer byl později z NSDAP vyloučen, údajně kvůli dřívějšímu působení v čs. diplomatických službách a jeho čestnému legionářství.[3]

Hanuš Ringhoffer zůstal po celý život svobodný a bezdětný. V roce 1943 však adoptoval syny své neteře Alžběty Serényi, dcery svého nejstaršího bratra Františka Ringhoffera IV.[4]

Po skončení války v květnu 1945 byl Hanuš Ringhoffer zatčen ve svém bytě na Smíchově a bylo mu uloženo domácí vězení.[4] Skupina odbojářů, kterým během války pomohl, a někteří spolupracovníci prezidenta Beneše se pokusili zajistit mu svobodný odjezd z republiky. Hanuš však tuto pomoc odmítl.[5] Z tábora v Modřanech byl přesunut do věznice v Drážďanech a odtud 15. srpna 1946 do zvláštního tábora NKVD u Mühlbergu v Braniborsku (uvnitř tehdejší Sovětské okupační zóny Německa). Tam pak zemřel, pravděpodobně koncem prosince 1946.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. MENGES, Franz. Neue Deutsche Biographie. Svazek 21. Berlín : Duncker & Humblot, 2003. Dostupné online. ISBN 3-428-00181-8. S. 634. (německy)  
  3. a b Ringhofferovy závody (ČKD Tatra Smíchov) [online]. smichov.blog.cz, 2006-08-20, [cit. 2014-04-12]. Dostupné online.  
  4. a b c d Hans von Ringhoffer (1885-1946) [online]. lager-muehlberg.de, 2012-05-04, [cit. 2014-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Vzpomínka na krále vagónů, tramvají a golfu. Klub : kulturní měsíčník Čechů a Slováků v Rakousku. 12 2007, roč. 27, s. 77. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]