Praga V3S

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Praga V3S

Praga V3S modernizovaná verze M2 v klasické modré barvě civilních verzí

Výrobce Praga
Další jména vétřieska
Roky produkce 19531985
Místa výroby TCH Československo
Předchůdce Praga RN
Příbuzné vozy Praga S5T
Technické údaje
Délka 6 910 mm
Šířka 2 310 mm
Výška 2 920 mm
Maximální rychlost 60 km/h
Objem nádrže 120 l
Spotřeba 30 l/100 km
Motor
Motor Tatra 912 - vznětový, vzduchem chlazený
Objem 7,4 l
Počet válců 6
Výkon 73 kW
Převodovky
Převodovka 4-stupňová mechanická

Terénní nákladní automobil Praga V3S (vojenský třítunový speciál[1], lidově zvaný ventra, vétřieska, vejtřaska,[2] VSka nebo Vejda) se začal vyrábět v roce 1953 a byl určen zejména pro armádu. Silniční verze Praga S5T (S - silniční, 5T - užitečná hmotnost 5 tun) s vyšší maximální rychlostí za cenu horší průjezdnosti terénem vznikla o tři roky později. Automobil se vyráběl až do 80. let 20. století.

Svou konstrukcí, spojující nejlepší myšlenky obdobných válečných a poválečných vozů celého světa, na které se podíleli pracovníci několika domácích automobilek, patřila Praga V3S k nejlepším terénním nákladním vozidlům své doby. Díky konstrukci nápravových převodovek (nápravy jsou umístěny vysoko nad osou otáčení kol) má velkou světlost podvozku i při relativně malém průměru kol. Tato konstrukce na jedné straně zajišťuje dobrou průchodnost terénem, ale na druhou stranu omezuje maximální rychlost na 60 km/h.

Vzduchem chlazený dieselový motor je sice poměrně hlučný, ale spolehlivě funguje i v extrémních tepelných podmínkách (s výjimkou obtížných startů za nízkých teplot – motor tenkrát ještě neobsahoval dekompresor a žhavicí svíčky). Pro usnadnění spouštění v zimních podmínkách se vozidla vybavovala nastřikovacím zařízením JIKOV 132 pro vstřikování snadno zápalné směsi (éter) do sacího potrubí.

Technické parametry[editovat | editovat zdroj]

Praga V3S v úpravě jako autojeřáb
Praga V3S - vojenský valník
V3S s fekální nástavbou
Praga V3S patřící ZZS Zlínského kraje

Všechna kola jsou vybavena kolovými redukcemi, obě zadní nápravy mají uzávěrky diferenciálů, přední náprava nemá uzávěrku, ale má přední náhon. Při zařazené redukci a 1. převodovém stupni je stoupavost až 75 % (bez vleku). Tuhé výkyvné zadní nápravy umožňovaly překonávání terénních nerovností, aniž by auto ztratilo stabilitu. Deset šípových kol (vzadu jsou čtyři dvojmontáže, vpředu dvě jednoduché montáže) zamezovalo boření vozu do měkké půdy. V3S tedy nedělají žádný problém lesní a polní cesty, na kterých jsou hluboké koleje. Některé vojenské V3S měly pod korbou umístěný naviják.

Spotřeba je 30 l nafty na 100 km, palivová nádrž má objem 120 l. Brodivost je 80 cm. Akumulátory jsou dva (12 V, 125 Ah), novější stroje byly vybaveny zásuvkou pro pomocné napájení spouštěče. Vozidlo není vybaveno servořízením. Užitečná hmotnost vozu je 5 t na zpevněném povrchu a 3 t v terénu nebo 22 vojáků. Některé Pragy V3S mají vyklápěcí čelní okna (starší série), která sloužila při jízdě v husté mlze, a střešní poklop - základ kabiny je shodný s Tatrou 805. Speciálně upravená Praga V3S (opancéřování) tvořila základ samohybného 30 mm protiletadlového dvojkanónu vz. 53/59, známého pod krycím názvem Ještěrka.

Vůz disponuje hlavní a přídavnou převodovkou. V hlavní převodovce jsou k dispozici čtyři stupně pro jízdu vpřed, jeden stupeň pro jízdu vzad. Přídavná převodovka je dvoustupňová (silniční převod a redukovaný převod pro terén). Převodovka není synchronizována, řazení je nutno provádět s dvojitým vyšlápnutím spojky při vzestupném řazení a při sestupném nutno užít ještě meziplynu. Vedle sedačky řidiče se zapíná terénní redukce, přední náhon a naviják. Uzávěrky jsou ovládány mechanicky táhlem.

Motor je řadový, vzduchem chlazený šestiválec Tatra 912-1 o objemu 7412 cm³ s přímým vstřikem paliva a ventilovým rozvodem OHV. Výkon motoru je 98 koní (cca 70 kW) při 2 000 otáčkách za minutu. Původně měl být vůz poháněn řadovým pětiválcem, ale díky rovnoměrnosti chodu, vyššímu výkonu a technologii výroby se pohonnou jednotkou stala polovina vidlicového dvanáctiválce vozu Tatra 111. Olejový filtr je lamelový, jeho čištění je ovládáno táhlem od spojky. Vzduchový filtr je kovový (typ cyklon), snadno čistitelný a musí být plněn olejem, stejným jako je v motoru. Naftový filtr je umístěn za motorem. Výkon motoru je přes převodovku předáván na nápravy přes čtyři kardany - ty mají kříže, které jsou připevněné třmeny; pod každým třmenem musí být pro zajištění upínací matice plechová podložka. Kardany mají teleskopickou část, na níž musí být manžety a musí být namazána. Kardany pro poslední nápravu jsou dva a jsou zalomené v domku na střední nápravě. Konstrukce z bezpečnostních důvodů nepřipouštěla vyšší rychlost z hlediska mechanické pevnosti kardanových hřídelů. Nebezpečné bylo jezdit z kopce bez zařazené rychlosti a dosáhnout tak vyšší rychlosti. Při rychlosti nad 85 km/hod dochází k uvolnění kardanu. Pokud se toto stalo ve směru jízdy, zapříčila se utržená hřídel o silnici a doslova katapultovala vozidlo. Zejména vojenští řidiči byli důrazně varováni a upozorňováni na tuto skutečnost.

Historické vozy[editovat | editovat zdroj]

  • Výtopna Zlíchov (verze valník, SPZ 01V 0189 a 1 vůz, verze pojízdná dílna)
  • ŠKODA - BUS klub Plzeň (nástavba se zvedací plošinou typu VNP-3, SPZ 2P8 4714)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nesmrtelná babička vejtřaska slaví šedesátiny, 2. dubna 2013
  2. Nezničitelná „Vejtřaska“ slaví pětapadesátku. TN.cz [online]. 2008-04-25, rev. 2008-05-01 [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu