DKW

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
DKW
DKWlogo.jpg
Logo
Právní forma akciová společnost
Založeno 1916
Sídlo Saská Kamenice
Oblast činnosti automobilový průmysl
Zánik 1966
Některá data mohou pocházet z datové položky.
DKW F1 v muzeu v Ingolstadtu

DKW je bývalá německá značka automobilů a motocyklů.

Shrnutí[editovat | editovat zdroj]

Začátky sahají až do roku 1904, kdy Jørgen Skafte Rasmussen a Carl Ernst založili v Chemnitzu firmu Rasmussen & Ernst, která se zabývala prodejem nejrůznějších strojů a přístrojů a o několik let později přemístila těžiště svých aktivit do města Zschopau. Koncem 1. světové války začal Rasmussen vyvíjet motorové vozidlo na parní pohon, Dampfkraftwagen – odtud značka DKW. Následovala výroba motorů pro hračky a jízdní kola. Od roku 1922 k nim přibyly motocykly a v roce 1925 převzala značka DKW automobilku Slaby-Beringer, přičemž v automobilové oblasti se zaměřila především na výrobu malých vozů. Od roku 1931 vyráběla v Cvikově automobily s pohonem předních kol. V roce 1932 následovala fúze do koncernu Auto Union. Po druhé světové válce byla výroba automobilů a motocyklů DKW obnovena v Ingolstadtu a v Düsseldorfu. Koncernu Auto Union se však ekonomicky nedařilo a nakonec jej převzal v 60. letech koncern Volkswagen. Posledním vozem DKW byl pro německou armádu vyráběný terénní automobil Munga (do roku 1968).

První léta[editovat | editovat zdroj]

V roce 1904 zapsal Dán Jørgen Skafte Rasmussen společně se svým společníkem Carlem Ernstem v obchodním registru města Chemnitzu firmu Rasmussen & Ernst, s oprávněním k prodeji strojů a přístrojů všeho druhu. V roce 1906 koupil Rasmussen bývalou textilku v Zschopau a přeložil své podnikání sem. V zápise v obchodním registru města Zschopau z 13. 4. 1907 je Rasmussen uveden jako jediný majitel, ačkoli Ernst byl uváděn v obchodním názvu ještě do roku 1912. Prodejní kancelář zůstala v Chemnitzu. Podnik dodával širokou paletu výrobků, od příslušenství k parním strojům, přes domácí přístroje, až k přístrojům pro elektroterapii. Od roku 1909 nesl název Rasmussen&Ernst, Zchopau-Chemnitz, Maschinen- und Armaturenfabrik, Apparatebau Anstalt. V roce 1913 proběhlo právní oddělení mezi Rasmussenem a Ernstem a mezitím (od roku 1912) pokračovala firma pod názvem Zschopauer Maschinenfabrik J. S. Rasmussen.

Na začátku první světové války podnik téměř zcela zbanktrotoval a Rasmussen začal usilovat o vojenské dodávky. Díky výrobě zapalovačů se podnik mohl v tomto období rozšířit, takže Rasmussen měl na konci roku 1915 okolo 480 zaměstnanců.

V letech 1916/17 začal Rasmussen spolu se svým bývalým kolegou ze studií Mathiesenem vývoj parovozu (DampfKraftWagen, odtud zkratka DKW), který byl financován německou armádou. Po skončení první světové války Rasmussen ale zájem o tuto techniku silně ochaboval a v roce 1921 byl projekt odložen. Celkem vzniklo deset až dvacet parovozů v osobním i nákladním provedení. Jediné, co z toho vlastně zůstalo, byla tři písmena DKW, která si Rasmussen zaregistroval jako obchodní značku. Od roku 1923 působila firma pod obchodním jménem Zschopauer Motorenwerke J.S.Rasmussen AG.

Přibližně ve stejnou dobu se začátkem vývoje parovozu získala společnost od Huga Ruppeho z Apoldy práva k malému dvoudobému motoru o objemu 18 cm3 a výkonu 0,25 HP, který byl úspěšně prodáván jako Des Knaben Wunsh („chlapecký sen“) a představoval moderní alternativu k parnímu stroji na hraní.

Prodejním hitem roku 1921 vzniklým na základě zvětšeného motoru na hraní a sériového kola byl pomocný motor k jízdnímu kolu Das Kleine Wunder („malý zázrak“), prodávaný pod heslem „jede nahoru tak, jako jiní dolů“. Tohoto motoru se jen v roce 1921 prodalo přes 10.000 ks. Motor měl zdvihový objem 118 cm3 a výkon 1 HP, montoval se na nosič a proto obdržel lidový název „ohřívač zadku“. Tento motor byl představen již v roce 1919 a poprvé byl dodáván v roce 1920. Na základě tohoto motoru a s využitím elektrovozu Slaby-Beringer postavil Rasmussen již v roce 1920 první automobil DKW, který se však nedostal za stádium prototypu. Byly však zveřejněny inzeráty, ve kterých byl nabízen vozík o hmotnosti 150 kg a rychlosti 60 km/h pod názvem Der kleine Bergsteiger („malý horolezec“) s tím, že bude k dodání v „nejkratší době“. Motor tohoto prvního D.K.W. (v inzerátu psáno s tečkami) byl montován na stupátku, řidič a spolujezdec seděli za sebou. Stejný motor byl nabízen rovněž jako první stacionární motor DKW.

V roce 1921 převzala společnost Zchopauer Machinenfabrik do svého výrobního a prodejního programu motocykl  berlínského výrobce motocyklů Ernsta Eichlera Golem; jednalo se o stroj s malými koly a motorem DKW 1HP, zabudovaným do rámu. Jízdní vlastnosti byly ale neuspokojivé, takže Eichler už o rok později uvedl na trh takzvané „křeslo“ Lomos, předchůdce skútrů. Tato dvoukolka měla oproti většině motocyklů své doby již odpružení zadního kola (kyvné rameno s vinutou pružinou).

Mimo vozidla vyráběl Rasmussen v Scharfensteinu od roku 1927/28 ledničky pro domácnost a pro živnostníky (Das Kühl Wunder – „zázrak chlazení“).

Počátek výroby motocyklů[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1922 se v Zchopau vyráběly motocykly a vedení závodu převzal Carl Hahn, jakožto pravá ruka zakladatele. Na začátku vývoje motocyklů stál typ „Reichsfahrtmodell“ s ventilátorem chlazeným motorem o objemu 142 cm3 a výkonem 1,5 HP. Úspěšnějším byl typ DKW E 206 uvedený na trh v roce 1925, vybavený jednoválcovým motorem o obsahu 206 cm3. Tento motocykl byl prodáván za 750 říšských marek a tím byl cenově výhodnější, než ostatní srovnatelné motocykly.

Do roku 1928 bylo v Německu možné používat motocykly do 200 cm3 bez daní a bez nutnosti vlastnit řidičský průkaz; z toho důvodu vnikl z typu E 206 typ E 200, typ DWK Luxus 200 přezdívaný  „Blutblase“ (puchýř) kvůli křiklavě červené nádrži, stejně jako typ SB 200. Zmenšení zdvihového objemu bylo dosaženo snížením vrtání o jeden milimetr. Typová řada sahala až k vodou chlazenému dvouválcovému stroji s objemem 600 cm3 (Super Sport 600). Nejprodávanějším předválečným typem byl typ RT 100 (98 cm3) z roku 1934, vyrobený v počtu 72.000 ks. (Zkratka RT znamenala „Reichstyp“.)

Od roku 1932 zavedla firma DKW novinku – vratné vyplachování spalovacího prostoru typu „Schnürle“, kterou vyvinul Adolf Schnürle u firmy DEUTZ pro dieselové pohony. Tento systém vyplachování umožnil zavést (téměř) ploché dno pístu. Ploché písty byly lehčí, než dřívější písty s deflektorem a tolik se během provozu nezahřívaly. Mimoto byl nový typ vyplachování mnohem lepší – nedocházelo k žádnému přímému průtoku mezi přepouštěcím y výfukovým kanálkem, které o obtokového vyplachování již neležely přímo proti sobě. U DKW pochopili přínos této novinky mezi prvními a jako jediní získali práva k jejímu využití u benzínových motorů. Tak mohlo DKW získanou licenci i prodávat jiným výrobcům.

Nejznámějším motocyklem DKW byl typ RT 125, který přišel do sériové výroby v roce 1939 a díky své ovladatelnosti byl brzy nasazen i ve Wehrmachtu. Po válce byl tento typ jen se zanedbatelnými změnami dále vyráběn jak společností Industrieverband Fahrzeugbau (IFA) ve Východním Německu, tak i nově založenou firmou Auto UnionZápadním Německu. Především byl ale typ DKW RT 125 pravděpodobně nejvíce kopírovaným motocyklem na světě. Především Yamaha, která přišla na trh v roce 1955, napodobila tento motocykl do detailu – mimo okopírované odpružení zadního kola, které originál možná měl. V roce 1980 představila Yamaha tuto kopii na veletrhu IFMA v Kolíně nad Rýnem jako „první motocykl Yamaha“, ale později přece jen poděkovala v jednom inzertním letáku za „vynikající vzor“.

Nejznámějším konstruktérem motocyklů DKW byl Hermann Weber, který nastoupil poté, co byl v roce 1920 ze společnosti vyloučen Ruppe.

Předválečná výroba automobilů[editovat | editovat zdroj]

V roce 1925 převzala společnost DKW automobilku Slaby-Beringer a započala vývoj a výrobu taxíku („drožky“) a dodávky s elektrickým pohonem, které byly prodávány pod označením D.E.W. (Der elektrische Wagen – elektrické vozidlo). V roce 1927 začal vývoj automobilu DKW typ P, který měl být poháněn dvouválcovým motorem odvozeným od motocyklového motoru. DKW vyrábělo nejprve vozidla s náhonem na zadní kola, mimo jiné s čtyřválcovým motorem, který byl vybaven dvěma dodatkovými válci pracujícími jako zátěžové čerpadlo. Tato řada začíná typem 4=8 (1929). Čtyřválcové typy se však ukázaly jako značně poruchové a vedly k vysokým nákladům na reklamace.

Od roku 1928bylo DKW (přesněji řečeno Zchopauer Motorwerke J.S.Rasmussen) s 65.000 vyrobenými motocykly největším výrobcem motocyklů na světě. Ve stejném roce koupil Rasmussen závod Audi. Nejdůležitějším zdrojem financování byla Saská státní banka (Säsische Staatsbank), která měla v roce 1929 v DKW 25%-ní podíl.

Na počátku 30. let byl typem DKW F1 a dalšími vozy „Frontwagen“ do sériové výroby zaveden nový druh náhonu na přední kola, který zlepšil ve srovnání s vozidly s motorem vpředu a náhonem na zadní kola nejen jízdní vlastnosti, ale přispěl i ke snížení hmotnosti. V roce 1931 stály první vozy DKW Front (F1) 1685,- říšských marek.

Vozy DKW s náhonem na zadní kola vyráběné až do roku 1940 pocházely ze závodu DKW v Berlíně-Špandavě, vody s předním náhonem vyráběl závod Audiwerke AG Zwickau, který od roku 1928 patřil k Rasmussenově koncernu.

1932 – Fúze s Auto Union[editovat | editovat zdroj]

Závody, které patřily ke koncernu DWK, společně s dceřinou společností Audiwerke, se s příchodem světové hospodářské krize dostaly do napjaté finanční situace, takže zmocněnec Státní banky Richard Bruhn společně s Rasmussenem vypracovali plán na záchranu obou závodů ohrožených pádem do insolvence, a to spojením se společností Horchwerke AG.

V důsledku toho byla v červnu 1932 se zpětnou platností k 1. listopadu 1931 založena společnost Auto Union AG se sídlem v Chemnitzu. Správa koncernu zprvu stále ještě sídlila v Zschopau v závodě DWK a byla do Chemnitzu přenesena teprve v roce 1936, kde dostala nákladně přestavěné sídlo v závodě Presto-Werke. Koncern vznikl fúzí výrobce malých automobilů a motocyků Motorenwerke J.S.Ramussen se snačkou DKW a hlavním závodem ve Zschopau a Berlíně-Špandavě, společnosti Audiwerke AG Zwickau a společnosti Horchwerke AG (rovněž Zwickau). Takto sanitovaná a přestrukturalizovaná společnost ze Zchopau, nyní pod názvem Auto Union AG tím převzala zadlužené kapitálové společnosti Audi a Horch. Tyto společnosti dále existovaly jako samostatné značky, avšak založením koncernu a výměnou akcií byly de facto rozpuštěné a začleněné do nového koncernu. Obě značky byly dále označovány jako Auto Union AG, Werk Horch, resp. Auto Union AG, Werk Audi.

Čtvrtou koncernovou značkou se stala automobilka Wanderer-Werke ze Schönau u Chemnitzu, jejíž moderní závod Siegmar si koncern nejprve v roce 1927 na deset let pronajal.

Auto Union se značkami Audi, DKW, Horch a Wanderer bylo před druhou světovou válkou druhým největším německým výrobcem automobilů po Opelu, ale malé vozy DKW s předním pohonem a dvoutaktním motorem typ F1 až F8 byly co do počtu kusů nejmasověji vyráběným automobilem.

Pod střechou koncernu se nadále prodávaly malé vozy pod značkou DKW a rovněž ostatní tři výrobci dále prodávali svá auto pod původními značkami. Pod značkou koncernu, kterou tvořily čtyři spojené kruhy, vznikaly pouze závodní vozy Auto-Union, které se vyráběly v závodě Horch-Werk ve Zwickau a účastnily se seriálu Grand Prix.

Rasmussen dostal díky své iniciativě při spojení čtyř značek nejprve funkci předsedy správní rady Auto Union. Později ale vznikly neshody kvůli Rasmussenově plánu na pozdější zpětnou privatizaci jednotlivých závodů a proto, jakmile to pravidla společnosti umožnila, byl v roce 1934 z funkce ve správní radě uvolněn a současně dostal k 31. prosince 1934 výpověď. Po Rasmussenovi byl odvolán William Werner z funkce Technického ředitele Auto Union.

Nový začátek po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

V kmenovém závodě ve Zschopau se v roce 1950 znovu rozběhla výroby motocyklů pod koncernem Industrieverband Fahrzeugbau (IFA), a to typem RT 125. V roce 1956 byl závod přejmenován na VEB Motorradwerk Zschopau (MZ). Výroba automobilů pokračovala od roku 1949 pod značkou IFA. Automobil IFA F8 se vyráběl do roku 1955 v závodě VEB Kraftfahrzeugwerk Audi Zwickau, zatímco typ IFA F9 se ve Zwickau vyráběl jen do roku 1953 a do roku 1956 byla výroba přeložena do závodu VEB Automobilwerk Eisenach (AWE). Výroba byla zahájena ve Zwickau kvůli vývoji nové řady vodů AWZ P70 (pozdější výrobní řada Trabant). V závodě VEB Automobilwerk Eisenach následovala po typu IFA F9 výroba automobilů Wartburg 311.

Po skončení války se jen v pozdější Trojzóně (spojená americká, britská a francouzská okupační zóna, základ pozdější Spolkové republiky Německo) nacházelo více než 65000 automobilů řady Reischs- a Meisterklasse a rovněž v zahraničí byl provozován značný počet těchto automobilů. Z toho vzešel jeden z prvních kroků k založení nové společnosti Auto Union: pro zajištění potřebných náhradních dílů byl v Ingolstadtu v prosinci 1945 založen nejprve „Zentraldepot für Auto Union Ersetzteile GmbH“ (Centrální sklad náhradních dílů pro Auto Union, s.r.o.). V této době ještě existoval koncern Auto Union v Chemnitzu. Při výmazu firmy z obchodního registru v Chemnitzu v srpnu 1948 došlo k tomu, že nebyla zajištěna práva ke značce „Auto Union“. Protože byl koncern rozpuštěn, mohl být na začátku září 1949 výnosem bavorské zemské vlády a Marshallova plánu tento „Centrální sklad“ přeregistrován na novou společnost Auto Union GmbH. V roce 1969 byla společnost přejmenována na Audi NSU Auto Union.

V Ingolstadtu byla znovu zahájena výroba automobilů značky DKW: prvním vyráběným typem byla dodávka/mikrobus DKW-Schnellaster a motocykl DKW RT 125W (W jako West, protože v Zschopau ve východní zóně se rovněž na základě poválečných plánů vyráběl typ RT 125). V Düsseldorfu-Derendorfu, kde byl b roce 1951 pronajat „závod IIů od firmy Rheinmetell-Borsig, se rozběhla pásová výroba vozů DKW Meisterklasse (F89). Šikmo vestavěný řadový dvoudobý dvouválec s vratným vyplachováním Schnürle a výkonem 23 HP, jehož vývoj se odvozuje od typu DKW “Reichsklasse“ (F2), byl používán už u předválečného typu F8. Karosérie odpovídala typu F9, který vznikl na začátku války. Teprve v roce 1953 přišel na trh typ F91 s podélně vestavěným tříválcovým dvoudobým motorem o výkonu 34 HP. V roce 1955 přišel na trh typ DKW F93 s motorem o výkonu 38 HP a karosérií širší o 10 cm. Tento typ byl dále v roce 1957 nahrazen typem F94.

Z iniciativy významného akcionáře Friedricha Flicka získala společnost Daimler-Benz AG v dubnu 1958 majoritní podíl ve společnosti Auto Union. Viditelným znamením se stal tachometr s vodorovnou stupnicí použitý v novém voze Auto Union 1000. Tento „lékařský teploměr“ se objevil později i ve voze Mercedes-Benz W 110 („Malá ploutev“). Dvoudveřový automobil DKW dostal modní panoramatické čelní sklo; technická základna vycházela sice z úrovně 30. let, ale přece jen prošla významnými změnami. Téměř 25 let po svém uvedení na trh byla výroba řady F9x, resp. Auto-Union typ 1000 ukončena.

Výroba motocyklů byla v roce 1958 předána společnosti Zweirad-Union, která byla nově založena v Norimberku dvěma výrobci motocyklů, společnostmi Victoria a Express Werken. Zde ale vznikl jen nepatrný počet motocyklů typu RT 175 VS a RT 200 VS; vyráběly se především mopedy (DKW Hummel) a malé motocykly.

Rasmussen se po válce vrátil do rodného Dánska a začal výrobu motocyklů pod značkou DISA (Dansk Industri Syndacat).

V licenci byly automobily DKW vyráběny i jinými výrobci, například firmou IMOSA (Industrias del Motor S.A., dnes Mercedes-Benz España, S.A) ve městě Vitoria (Baskicko, Španělsko) nebo firmou VEMAG (Veiculos e Máquinas Agricolas S.A.) v n São Paulu, Brazílie – tato společnost byla v roce 1967 převzata společností Volkswagen do Brasil.

Automobily DKW[editovat | editovat zdroj]

Typy s předním náhonem vyráběné v Berlíně-Špandavě (1928-1940)[editovat | editovat zdroj]

Typ

Doba výroby

Počet válců

Objem

Výkon

vmax

Typ P (15 PS)

1928/1929

2, řadový

584 cm³

15 PS (11 kW)

80 km/h

Typ P 4=8 (25 PS)

1929

4 V

980 cm³

25 PS (18,4 kW)

90 km/h

Typ PS 600 Sport

1930/1931

2, řadový

584 cm³

18 PS (13,2 kW)

100 km/h

Typ V 800 4=8

1930/1931

4 V

782 cm³

20 PS (14,7 kW)


85 km/h

Typ V 1000 4=8

1931/1932

4 V

990 cm³

25 PS (18,4 kW)

90 km/h

Typ 432 Sonderklasse

1932

4 V

990 cm³

25 PS (18,4 kW)

95 km/h

Typ 1001 Sonderklasse

1932–1934

4 V

990 cm³

26 PS (19,1 kW)

90 km/h

Schwebeklasse

1934/1935

4 V

990 cm³

26−30 PS (19,1−22 kW)

90 km/h

Schwebeklasse

1935–1937

4 V

1054 cm³

32 PS (23,5 kW)

95 km/h

Sonderklasse

1937–1940

4 V

1054 cm³

32 PS (23,5 kW)

95 km/h

Typy s předním náhonem vyráběné v Zwickau (1931-1942)[editovat | editovat zdroj]

Typ

Doba výroby

Počet válců

Objem

Výkon

vmax

F1 FA 600

1931/1932

2 řadový

584 cm³

15 PS (11 kW)

75 km/h

F2 Meisterklasse 601

1932/1933

2 řadový

584 cm³

15 PS (11 kW)

75 km/h

F2 Reichsklasse

1933–1935

2 řadový

584 cm³

18 PS (13,2 kW)

80 km/h

F2 Meisterklasse 701

1933–1935

2 řadový

692 cm³

20 PS (14,7 kW)

85−90 km/h

F4 Meisterklasse

1934/1935

2 řadový

692 cm³

20 PS (14,7 kW)

85 km/h

F5 Reichsklasse 600

1935/1936

2 řadový

584 cm³

18 PS (13,2 kW)

80 km/h

F5 Meisterklasse 700

1935/1936

2 řadový

692 cm³

20 PS (14,7 kW)

85 km/h

F5K Zweisitzer 600

1936

2 řadový

584 cm³

18 PS (13,2 kW)

80 km/h

F5 Front Luxus Cabriolet 700

1936/1937

2 řadový

692 cm³

20 PS (14,7 kW)

85 km/h

F5K Front Luxus Sport 700

1936/1937

2 řadový

692 cm³

20 PS (14,7 kW)

90 km/h

F7 Reichsklasse 600

1937/1938

2 řadový

584 cm³

18 PS (13,2 kW)

80 km/h

F7 Meisterklasse 700

1937/1938

2 řadový

692 cm³

20 PS (14,7 kW)

85 km/h

F7 Front Luxus Cabriolet

1938

2 řadový

692 cm³

20 PS (14,7 kW)

85 km/h

F8 Reichsklasse 600

1939/1940

2 řadový

589 cm³

18 PS (13,2 kW)

80 km/h

F8 Front Luxus Cabriolet 700

1939/1940

2 řadový

692 cm³

20 PS (14,7 kW)

85 km/h

F8 Meisterklasse 700

1939–1942

2 řadový

692 cm³

20 PS (14,7 kW)

85 km/h

F9 (Prototyp)

geplant ab 1940

3 řadový

896 cm³

28 PS (20,6 kW)

110

Typy s předním náhonem vyráběné v Ingolstadtu a Düsseldorfu (1950-1968)[editovat | editovat zdroj]

Společnost Auto Union vyráběla automobily pod značkou DKW až do roku 1968.

Typ

Doba výroby

Počet válců

Objem

Výkon

vmax

DKW Schnellaster

1949–1962

2 nebo 3 řadový

688–896 cm³

20–32 PS (14,7–23,5 kW)

70–90 km/h

F89 Meisterklasse

1950–1954

2 řadový

684 cm³

23 PS (16,9 kW)

95–100 km/h

F91 Sonderklasse

1953–1957

3 řadový

896 cm³

34 PS (25 kW)

110–120 km/h

F91/4 Munga

1954–1956 - pouze prototyp

3 řadový

896 cm³

38 PS (27,9 kW)

98 km/h

F93/94 Großer DKW 3=6

1955–1957

3 řadový

906 cm³

38 PS (27,9 kW)

123 km/h

Monza

1956

3 řadový

896 cm³

40 PS (29 kW)

130 km/h

F91/4 Munga

1956–1959

3 řadový

896 cm³

40 PS (29 kW)

98 km/h

Monza

1957/1958

3 řadový

980 cm³

44−50 PS (32,3–37 kW)

135 km/h

F93/94 Großer DKW 3=6

1957–1959

3 řadový

906 cm³

40 PS (29 kW)

115 km/h

Auto Union 1000

1957–1960

3 řadový

980 cm³

44 PS (32,3 kW)

120–130 km/h

Auto Union 1000 Sp

1958–1965

3 řadový

980 cm³

55 PS (40 kW)

140 km/h

F91 Typ 4 + 6 Munga

1958–1968

3 řadový

980 cm³

44 PS (32,3 kW)

98 km/h

F91 Typ 8 verlängerte Pritsche

(prodloužená lavice)

1962–1968

3 řadový

980 cm³

44 PS (32,3 kW)

95 km/h

Auto Union 1000 S

1959–1963

3 řadový

980 cm³

50 PS (37 kW)

125–135 km/h

Junior

1959–1962

3 řadový

741 cm³

34 PS (25 kW)

114 km/h

Junior de Luxe

1961–1963

3 řadový

796 cm³

34 PS (25 kW)

116 km/h

F11

1963–1965

3 řadový

796 cm³

34 PS (25 kW)

116 km/h

F12

1963–1965

3 řadový

889 cm³

40 PS (29 kW)

124 km/h

F12 (45 PS)

1964/1965

3 řadový

889 cm³

45 PS (33 kW)

127–128 km/h

F102

1964–1966

3 řadový

Po převzetí Auto Union koncernem Volkswagen byla výroba dvoudobých motorů pozastavena a značka DKW se přestala používat. Posledním vyráběným osobním automobilem byl F102, jeho výroba byla ukončena v roce 1966. Na tomto typu byl založen první automobil Audi. Terénní automobil Munga byl vyráběn pro Bundeswehr ještě do roku 1968.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku DKW na německé Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]