Opel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o německé automobilce. O hudebním albu Syda Barretta pojednává článek Opel (album).
Opel
Logo
Logo
Základní údaje
Datum založení21. 1. 1862
ZakladatelAdam Opel
SídloRüsselsheim, Německo
Souřadnice sídla
Charakteristika firmy
Oblast činnostistrojírenství
Produktyautomobily
Mateřská společnostStellantis
Dceřiné společnostiVauxhall Motors, Opel Eisenach, Opel Performance Center, Opel Special Vehicles
Identifikátory
Oficiální webwww.opel.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
šicí stroj Opel
jízdní kolo Opel s nosičem

Opel Automobile (obvykle se zkracuje na Opel) je výrobce automobilů se sídlem v Rüsselsheimu v německé spolkové zemi Hesensko. Vozy navrhuje, vyrábí a prodává v Evropě, Asii, Africe a Jižní Americe. Výrobní závody má v Německu (Rüsselsheim, Eisenach, Kaiserslautern), Rakousku (Aspern), Maďarsku (Szentgotthard), Polsku (Gliwice, Tychy), Spojeném království (Ellesmere Port, Luton) a Španělsku (Figueruelas). Ve Spojeném království se vozy Opel prodávají se značkou Vauxhall Motors. Za doby příslušnosti pod koncern General Motors byly prodávány se značkou Buick ve Spojených státech, Kanadě, Mexiku a Číně a značkou Holden v Austrálii a na Novém Zélandu.

Atributy značky[editovat | editovat zdroj]

Opel je po Peugeotu druhou nejstarší značkou vyrábějící silniční dopravní prostředky. Začínal s výrobou šicích strojů a přes jízdní kola se dostal k výrobě automobilů, kterých kdysi vyráběl nejvíce v Evropě a posléze v Německu. Jeho vozy byly vesměs spolehlivé, dobře ovladatelné, prostorné, pohodlné i nadčasově módního stylu za velmi zajímavou cenu. I přes těžká období bývaly nejprodávanější na německém trhu. Až do sedmdesátých let byl Opel tvrdý konkurent Mercedesu. Postupem času opouštěl vyšší třídy, ale v nejkupovanějších si zachovával vysoký prodej. Po Americké hypoteční krizi 2007 a pádu prodeje se zvažovalo, že skončí výroba, nebo dojde k odprodeji. Zákazníci pozbyli jistoty servisu i náhradních dílů a odcházeli ke konkurenci. Opel je lákal zpět cenou a propadl se do hlubokých ztrát. Byl odkoupen Groupe PSA s pověstně nepostačující francouzskou kvalitou, které se za propadu přiblížil. Zvyšuje ji, aby modely na francouzských základech opět prodávala německá kvalita a solidní životnost. Evropa je však tvrdý trh, zákazníci jsou sice věrní, ale rozvážní.

Dávná historie (1862–1929)[editovat | editovat zdroj]

Opel-Lutzmann (1899–1901)
4/8 HP Doktorwagen (1909–1910)
4 PS "Rosnička" (1924–1931)
1,2 Liter, pak P4 (1931–1935–1937)
Olympia (1935–1940)
Kadett I (1936–1940)
Kapitän (1938–1940, 1948–1951)
Kapitän (1951–1953)
Olympia Rekord CarAVan (1953-57)
Kapitän (1953–1958)
Olympia Rekord P1 (1958–1960)
Kapitän P (1958-1959)
Kapitän P 2.6 (1959-1963)
Kadett A (1962–1965)
Opel GT 1965 (výroba 1968–1973)
Kadett B (1965–1971)
Manta A (1970–1975)
Ascona A (1970–1975)
Kadett C (1973–1979)
Admiral KAD A (1964–1969)
Commodore A (1966–1972)
Kapitän KAD B (1969–1970)
Bitter CD (1972–1979) vzešel
z konceptu Coupé Diplomat 1969
Diplomat B (1969-77), prodloužený
Manta B (1975–1988)
Monza (1978–1987)
Senator A (1978–1987)
Kadett D (1979–1984)
Kadett E (1984–1991)
Astra F (1991–1998)
Astra K (2016–2021)
Astra L (2021–
Corsa A (1982–1993)
Corsa E (2014–2019)
Corsa F (2019–

Adam Opel (1837–1895) založil po zkušenostech ve Francii v hesenském Rüsselsheimu v roce 1862 dílnu na výrobu šicích strojů. Po svatbě s dcerou hostinského, který vyhrál značnou sumu ve výherní loterii, si v roce 1868 na šicí stroje otevřel továrnu.[1] Odbyt stoupal už pro zvyšující se militarizaci a potřebu vojenských uniforem. Po návratu nejstaršího syna z Anglie, který si přivezl jízdní kolo, začal Opel v roce 1884 i s výrobou jízdních kol. Všech pět synů pana Opela poté šířilo jejich slávu mnoha vítězstvími v cyklistických závodech, což z něj učinilo jednoho z největších výrobců kol v Německu, stejně jako šicích strojů. Polozávodní kolo Opel-Victoria-Blitz z roku 1893 neslo jméno, které se později stane názvem nákladních vozů Opel Blitz i znakem samotné automobilky. V roce 1898 vyrobil Opel téměř 25 000 šicích strojů a 15 000 jízdních kol. Po smrti otce v roce 1895 přesvědčili synové matku k zahájení výroby automobilů, tehdy značně nejisté. I pan Opel očekával, že automobily budou pouhou výstředností velmi bohatých. V lednu 1899 koupili podnik Friedricha Lutzmanna, který se zranil při automobilovém závodě a za krize v původním podnikání začali v Rüsselsheimu montovat automobily Opel-Lutzmann vybavené kočárovými karoseriemi a jednoválcovými motory vzadu. V roce 1901 doplnili výrobu motocykly. Když byli na automobilové výstavě v Paříži odmítnuti Renaultem, začali v roce 1902 montovat vozy jiného francouzského, tehdy velmi úspěšného, výrobce Darracq s dvouválcovými motory pro německý a rakouský trh. Jejich produkce pod názvem Opel-Darracq rychle stoupala, ostatní německé vozy byly zastaralé koncepce. V roce 1902 začala výroba Opelu 10/12 HP, prvního modelu podle vlastního návrhu. V červnu 1907 se Opel stal ziskem třetího místa automobilové soutěže v pohoří Taunus coby výrobce nejlepšího německého vozu dodavatelem tamějšího císařského dvora.

Přelomový model[editovat | editovat zdroj]

V roce 1909 začal Opel nabízet malý, relativně cenově dostupný, dvoumístný vůz 4/8 PS s čtyřválcovým motorem coby robustní a naprosto spolehlivé vozidlo pro doktory, zvěrolékaře a právníky. Oblíbili si jej zejména veterináři a venkovští lékaři – velká světlá výška jim umožnila jízdu za pacienty po špatných cestách. Toto "doktorské auto" učinilo osobní automobil společensky přijatelný a z Opela největšího výrobce vozů v Německu. Konkurenční začínaly na pětinásobku jeho ceny. S rozsáhlým požárem továrny v roce 1911, která provozy na automobily poškodila jen mírně, přestal Opel vyrábět šicí stroje, které se přestávaly vyplácet. Po požáru modernizovaná továrna, otevřená k 50. výročí vzniku společnosti roku 1912, začala vyrábět i specializované požární vozy. První vůz značky vyráběný ve větších sériích Opel 5/12 PS, který udělal z Opelu před propuknutím první světové války největší automobilku Evropy, se vyráběl v letech 1911–1920. Během války Opel licenčně vyráběl letecké motory Argus a BMW. Rodině vynesl přínos císařství šlechtický přídomek "von".

Po první světové válce se jízdní kola stala populární jako levná doprava a za německé hyperinflace byl Opel jejich největším výrobcem na světě. V září 1921 vyhrál Fritz von Opel, vnuk zakladatele firmy, inaugurační závod okruhu AVUS se závodním vozem Opel. V červnu 1923 vyhrál tamtéž závod na motocyklu Opel. Druhorozený z bratrů Wilhelm, který před vypuknutím velké války pobýval v USA, investoval prostředky získané exportem vozů do nákupu potřebných technologií a Opel začal od května 1924 vyrábět otevřený dvousedadlový vůz 4 PS "Laubfrosch (Rosnička)" s karoserií jedině zelené barvy jako první německý automobil na montážní lince. Pořizovací cena, odpovídající na začátku obdobným vozům, klesla do června 1931 na polovinu i pro strmě rostoucí poptávku. Rosnička velmi připomínala Citroën Type C, Citroën se ale práv u německých soudů nedomohl. Opel zpřístupnil osobní automobilovou dopravu coby způsob cestování lidem všech tříd Německa. S úspěchem "Rosničky" byl v roce 1928 se 44 % největším německým výrobcem i exportérem aut, přestože procházel menší krizí. V květnu 1928 dosáhl Fritz von Opel s vozem poháněným raketami na tuhé palivo na okruhu AVUS rychlostního rekordu 238 km/h. Reklamní dopad podpořil prodej osobních automobilů Opel podobně jako jeho úspěchy v dalších druzích motoristického sportu.

Majetkem General Motors (1929–2017)[editovat | editovat zdroj]

Před vypuknutím Velké hospodářské krize odkoupil koncern GM pod dojmem moderních továren 80% Opelu jako perspektivního masového evropského výrobce v březnu 1929. Už jako největší výrobce aut v USA i na světě, který překonal automobilku Ford se zastaralými vozy, zvýšil GM svůj podíl do roku 1931 na 100%. První obětí fúze byl majestátní luxusní typ Regent s prvním osmiválcovým, řadovým, motorem Opel s objemem šest litrů představený jako vlajková loď značky v listopadu 1928. Fritz von Opel s Regent Coupé sice vyhrál už v roce 1928 soutěž krásy v Baden-Badenu, ale za vůz s obyčejnou tovární karoserií se dalo koupit deset "Rosniček". Přestože byl Regent cenově výhodný, prodalo se jen 25 vozů včetně těch na kompletním podvozkovém rámu ke karosování, než byly všechny na požadavek GM z konce roku 1929 odkoupeny za plnou cenu zpět a sešrotovány, aby mu netvořily nedostižnou konkurenci. Namísto podobné malosériové produkce byly zavedeny moderní výrobní metody a zahájen intenzivní vývoj nových modelů s celokovovou samonosnou karoserií.

Od července 1931 nahradil "Rosničku" ještě postaru stavěný Opel 1,2 Liter. Vyráběl se do září 1935, kdy dostal modernější motor a s názvem P4 se vyráběl dál. Shodou okolností poté, co Adolf Hitler vyzval německé automobilky k výrobě národního lidového vozu, ze kterého se stal Volkswagen typ Brouk. Opel byl ve vlastnictví amerického GM a typ P4 nejlevnější a nejpoužívanější vůz Německa. Jeho výroba skončila v prosinci 1937.

V roce 1935 se představil na palubě vzducholodi Hindenburg přelety po celém světě vůz nižší střední třídy Opel Olympia propagující zároveň berlínské olympijské hry 1936. Byl prvním německým vozem se samonosnou karoserií, který se vyráběl ve velkých sériích. Bezkonkurenčně využíval vnitřní prostor. Louise Renault podle něj nechal navrhnout a vyrábět Renault Juvaquatre. V říjnu 1936 prodal Opel produkci jednostopých vozidel NSU a začal vyrábět malý rodinný vůz Kadett coby svůj "lidový vůz", se kterým v jeho třídě obsadil 59 % německého trhu v roce 1938.

V roce 1937 začal Opel vyrábět luxusní šestiválcové modely Admiral objemu 3,6 l a Super 6 2,5 l, podobné Chevroletu Master a postavené jako on konzervativně na podvozkovém rámu. Byly schopné jet dlouhodobě na plný výkon po nových německých dálnicích. Masivní podpora motorismu Adolfem Hitlerem a jeho NSDAP v Německu učinila z Opelu v roce 1937 největšího výrobce automobilů v Evropě. V prosinci 1938 představený Opel Kapitän náhradil typ Super 6. Měl stejný motor, byl prostornější, ale se samonosnou karoserií lehčí a s vyšší maximální rychlostí.[2] Vyrobilo se jich jen 3422, na podzim 1940 Opel přerušil kvůli 2. světové válce výrobu osobních vozů a vyráběl jen nákladní, motory Sd.Kfz. 2, kabiny letadel a různá vojenské zařízení. Moderně konstruovaný Kapitän získaný v rámci paktu Ribbentrop–Molotov inspitoval vozy GAZ M20 Poběda se samonosnou karoserií. V roce 1941 opustil poslední americký řídící pracovník Opel, koncern GM však formálně zůstával jeho vlastníkem. Po Německém vyhlášení války Spojeným státům GM roku 1942 odepsal Opel jako "majetek v rukou nepřítele". V továrnách Opel byla postupně využita práce nuceně nasazených. Oproti jiným německým automobilovým výrobcům ale ne vězňů koncentračních táborů. V roce 1951 si GM vyplatil dividendy z válečného účtu Opel, na kterém byla závratná suma. Historické vyrovnání GM z roku 1999 označilo tuto platbu za "hanebnou", protože pocházela z utrpení nuceně nasazených. O vojenskou angažovanost Opelu však GM neusiloval, ani si ji nepřál a při pražádném vynutitelném vztahu mezi Opelem a GM jí nemohl zabránit. V roce 2000 Opel přispěl na odškodnění dříve nuceně nasazených.

Poválečná léta[editovat | editovat zdroj]

Pobočný závod v Brandenburgu byl spojeneckým bombardováním skoro zničen, do konce války ale obnovil výrobu. Jménem Vítězných mocností byl poté demontován a odvezen spolu s výrobními linkami Opel Kadett z Rüsselsheimu do Sovětského svazu jako poválečná reparace společně s dokumentací i některými techniky. Počátkem prosince 1946 se na linkách začal vyrábět Kadett provedení 1938 coby Moskvič 400.

Koncern GM napřed nevěděl, co s také skoro zničenými továrnami Opel pod vojenskou správou na západě. Nejprve opravovaly poškozené vozy. Rekonstrukce v Rüsselsheimu trvala až do konce roku 1947, kdy z továrny vyjel první poválečný Opel Olympia a začal se vyrábět podobně mírně upravený Kapitän coby první německý poválečný šestiválec. Nejprve se prodával výhradně okupační správě, většinu kupců tvořili američtí vojáci. Doplňkově Opel vyráběl chladničky, poválečná kupní síla umožnila běžným Němcům leda malá vozítka s motocyklovými motory[3]. Marshallův plán ale brzy pomohl jejímu rychlému růstu. Koncem 40. let byl Kapitän největším osobním automobilem v Německu. Byl symbolem úspěchu a dobře se prodával. Každý druhý se vyvezl. Trhy se vzmáhaly z přerušení civilní výroby i konfiskace vozů, které skončily na různých bojištích.

Německý hospodářský zázrak[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1953 začal Opel vyrábět nástupce vozu Olympia – řadu Olympia Rekord s pontonovou karoserií a širokou chromovanou maskou, která byla jako všechny poválečné vozy Opel inspirována americkým stylem. Ve své kategorii šlo o jeden z nejpozoruhodnějších a přitom nejdostupnějších vozů. Dobře šel na odbyt a stál na počátku poválečného zázraku firmy. Olympia Rekord CarAVan kombinující dopravu nákladu a/nebo pasažérů byla zcela něčím novým. Zadní sedadla šla sklopit a elegantní vůz s takto vytvořeným objemným vnitřním prostorem se změnil na praktickou dodávku s velkou užitnou hodnotou a hospodárným provozem. Přišel vhod zničenému, obnovujícímu se státu s málo provozuschopnými vozy. Inspirací byly upravené rozměrné taxikářské vozy station wagon stojící v Americe před vlakovými nádražími pro přepravu jak osob, tak objemných věcí. Vůz přitáhl pozornost a zvýšil prodej. Od listopadu 1953 začal Opel vyrábět Kapitän se zcela novou pontonovou karoserií a původním motorem o mírně vyšším výkonu. V SRN na čas zaujal třetí místo v prodeji za vozy VW Brouk a Olympia Rekord. Jako symbol prosperity dosáhl masivního rozšíření mezi představenstva a vedoucí pracovníky, ale také živnostníky nebo obchodníky. Úspěšný byl i celosvětově – občas se exportovaly přes 2/3 produkce a Kapitän se stal nejprodávanějším šestiválcem Evropy. V roce 1958 byl na německých silnicích každý druhý šestiválcový motor značky Opel. Od července 1958 začal Opel vyrábět trochu větší Kapitän P označovaný podle americky panoramatických oken, které ve voze evropských rozměrů příliš omezily zejména vstup na zadní sedadla. Se svažující se střechou jako u kupé byl elegantní, ale vzadu zmenšil prostor nad hlavou. Nevyhovoval a špatně se prodával. S upravenou karoserií a zcela novým motorem 2,6 l se však v roce 1959 stal posledním vozem Opel, který v prodejích šestiválcových vozů v SRN překonal Mercedes-Benz.

V roce 1957 začal Opel vyrábět následníka Olympia Rekord, módní Olympia Rekord P delší téměř o 20 cm s velkými panoramatickými okny. Zaujal i vedení GM a jako první Opel se prodával v USA v síti Buick. Následovaly jeho každoroční drobné, v Americe obvyklé, kosmetické úpravy. Prodával se pod různými názvy. Jednoduchý dvoudveřový se sníženým zdvihovým objemem jako přímý konkurent vozů VW Brouk nesl označení Opel Olympia. Od srpna 1959 Opel 1200 při současném vypuštění slova Olympia z jednoslovného názvu modelů Opel Rekord. V srpnu 1960 je nahradil nový Rekord s mírně upravenou karoserií bez panoramatických oken s kódem P2. Levný Opel 1200 si panoramatická okna zachoval do prosince 1962, kdy ustoupil ve prospěch menšího osvědčujícího se obrozeného vozu Kadett A. Pro úřady a exportní trhy byl v nabídce jednoduše jako Opel 1200 karosovaný, ale silnější Opel 1500. Slušnou čtvrtinu výroby vozů Opel Rekord činilo kombi CarAVan oblíbené zvlášť řemeslníky. V roce 1963 začal Opel vyrábět širší Rekord A prakticky stejné délky, ale delším rozvorem o asi 10 cm, který se podobal Chevroletu Nova. Motory se od roku 1937 stále mnoho nelišily. V roce 1965 je nahradily nové v Rekordu B, který se zvenčí lišil jen detaily. Už v roce 1966 ho nahradil trochu větší Rekord C. V roce 1971 začal Opel vyrábět Rekord D s výrazně větší zasklenou plochou. V roce 1972 dostal první vznětový motor Opel vycházející z motoru speciálu Opel Diesel Rekordwagen, aerodynamického kupé Opel GT, které v červnu 1972 stanovilo dva světové a 18 mezinárodních rekordů. V Rekordu D byl použit pro lepší konkurenci taxikářským vozům Mercedes. Nejprve se označoval Rekord II, aby nebyl mylně považován za typ se vznětovým motorem. Opel velmi úspěšně vyráběl ještě Rekord E1 a facelift Rekord E2 v letech 1977–1982 a 1982–1986. Luxusně vybavený Rekord s šestiválcovými motory nabízel Opel od ledna 1967 coby vysoce výkonný typ Commodore. S výrobou pokračoval v generacích Commodore B 1972–1977 a Commodore C 1978–1982, poslední s přední maskou typu Senator. Ke konci výroby byl nabízen i jako kombi pojmenované Voyage s produkcí pár tisíc.

Návrat menších vozů[editovat | editovat zdroj]

S rostoucí poválečnou ekonomikou klesal prodej nouzových vozítek ve prospěch opravdových vozů. V červnu 1962 začal Opel v rozlehlé nově postavené továrně v Bochumi vyrábět moderní dvoudveřový Kadett A. Novinka představená v srpnu byla módnější, prostornější, rychlejší, dynamičtější a levnější i hospodárnější než VW Brouk, jehož zvyšujícím se prodejům konkurovala. Tak úspěšně, že v roce 1964 se začal vyrábět i v belgickém Noorderlaan. Brouk vznikal pod vedením předválečného technického ředitele Opel, který představil první Kadett I. V roce 1963 začal Opel nabízet Kadett i coby CarAVan a spolu s ním vyráběl skoro 50 % všech německých kombi. Téměř každý čtvrtý Kadett A byl CarAVan. V roce 1965 ho nahradil plně pětimístný rozměrnější Kadett B. Jeho upravená luxusnější verze se prodávala pod jménem Olympia.

Spolu s Kadettem B v září 1965 Opel představil koncept a od srpna 1968 začal montovat malé dvoumístné kupé Opel GT.[4] Snažil se zbavit pověsti výrobce, jehož vozy řídí postarší pánové. Mělo motor, podvozkové skupiny a konstrukční prvky Kadettu. Vypadalo jako zmenšenina Chevrolet Corvette C3. Ač vůbec neodpovídalo kategorii GT, dobře se prodávalo, hlavně v Severní Americe. Přestalo se vyrábět koncem července 1973 po převzetí zhotovitele karosérií konkurencí a změnami bezpečnostních předpisů. Od září 1970 už ale Opel vyráběl mnohem větší sportovní kupé Manta coby konkurenta Ford Capri s karoserií založenou na připravované řadě Opel Ascona. Ta se původně měla stát podstatně rozměrnějším Kadettem C, ale značně větším než dobře prodávaný nový konkurent Ford Escort. Nakonec byla představena coby samostatná řada zaplňující mezeru mezi Kadettem B a Rekordem D koncem října 1970 se jménem, který už nesla speciální edice Opelu Rekord P1 prodávaná ve Švýcarsku s názvem Opel Ascona podle tamního turistického cíle na břehu Langensee. V letech 1972 a 1973 Opel prodejně překonal Volkswagen vyrábějící vozy se zastaralou koncepcí a na trhu v SRN měl 20 % podíl. Díky široké nabídce typových řad a karoserií od tudorů a sedanů přes třídveřové a pětidveřové kombi po fastbacky a kupé.

Uvedení Kadettu C se zpozdilo a byl trochu menší než předešlý. Opouštěním Brettonwoodského systému od konce 60. let však došlo k mírnému růstu cen benzínu vrcholící skokovým čtyřnásobným zdražením vyvolaným ropným šokem. Nárůst cen ropy vedl k velké hospodářské recesi a potřebě menších vozů. Kadett C tak přišel v srpnu 1973 v rozumnější velikosti a hmotnosti vhod. V roce 1975 rozšířil nabídku hatchback Kadett City s praktickým přístupem do zavazadlového prostoru. Šlo o upravený Vauxhall Viva. Byl ještě menší, zato vhodnější do města a rukou řidiček. V roce 1979 je nahradil Kadett D přecházející na přední pohon. Zachoval si podobný vnitřní prostor při poměrně dramatickém omezení celkových rozměrů a hmotnosti. V nastalém trendu hatchbacků se přechodně nevyráběl ani s karoserií sedan. Kadett E z let 1984–1991 nabídku verze sedan vrátil. V 80. letech tvořil Kadett 60 % veškeré výroby Opel. V roce 1991 byl nahrazen modelem světovějšího jména Astra s pořadovým označením F, který koncern GM představil coby svůj globální vůz na pěti kontinentech. Až do roku 2000 byl v prodejích v SRN na druhém místě za VW Golfem. Ve verzi Caravan byl mezi roky 1993–2000 nejprodávanějším evropským kombi všech tříd, tvořilo až 40 % výroby. V roce 2004 se Astra H znatelně zvětšila a vyráběla se dvěma rozvory. Sedan a kombi se délkou 4,5 metry výrazně odklonily od 4 metrů kompaktní třídy a odpovídajícím způsobem nabídly velkorysý vnitřní prostor. Zřetelně se lišily i pětidveřové, a úpravou zádě opticky zmenšené třídveřové verze shodné délky. Hlavního konkurenta, VW Golf, však ani tato generace, i přes zajímavější cenu, prodejně nepřekonala. Stanovila ale zas nové měřítko. Astra se vyráběla v generacích F, G, H, J a K v letech 1991–2000, 1998–2005, 2004–2010, 2009–2015, 2015–2021. Časový přesah připadl na výběhové modely vyráběné současně s rozměrnějšími nástupci, pro odlišení nazvané Astra Classic. 30 let od pojmenování "hvězda" latinsky Opel představil řadu Astra L na platformě PSA.

Ascona B v září 1975 narostla o cca 15 cm a poskytla více vnitřního prostoru. Současně z ní vzešlá Manta B se nabízela jako kupé, nebo dvoudveřový fastback se čtyřmi pohodlnými místy pro dospělé. Třetí generace Ascony 1981–88 při téměř nezměněných vnějších rozměrech snížila svou pohotovostní hmotnost a lépe využila vnitřní prostor přechodem na pohon předních kol. Manta zůstala u sportovnějšího zadního pohonu a bez konstrukčních změn se vyráběla až do srpna 1988, od jara 1982 s faceliftem, který přidal druhý nevysoký široký průduch na čelní masku. Asconu nahradila Vectra vyráběná ve třech generacích 1988–1995, 1995–2002 a 2002–2008. V roce 1991 byla v SRN čtvrtým nejprodávanějším vozem. Zastaralou Mantu na podzim 1989 nahradilo kupé Calibra na základech Vectry. Výroba sportovního kupé Calibra, nejprodávanějšího ve třídě, skončila v červnu 1997.

Luxusní třída[editovat | editovat zdroj]

S rostoucím prodejem luxusních vozů v 60. letech se Opel navrátil k výrobě luxusních modelů, prvně od počátku druhé světové války. Podruhé v historii i s osmiválcové motory. V únoru 1964 představil s výrazně větším Opel Kapitän A luxusní vozy Admiral A a Diplomat A.[5][6] Trojici amerického stylu označovanou KAD odlišovala výbava a motory. Základní Kapitän měl pohodlnou lavicí pro tři osoby i vpředu, luxusně vybavený Admiral obdržel namísto lavice dvě křesla a Diplomat přidal masově vyráběné, relativně levné osmiválce do V Chevrolet 4,6 l, od září 1966 i V8 5,4 l, vybavené dvoustupňovou automatickou převodovkou.[7] Diplomat byl jako vlajková loď Opel s chromovaným titulem i na boku a korunkou nad V8 zeměřen především na luxusní šestiválce Mercedes-Benz W 108 s tehdy pouze ručním řazením za pododobnou cenu. Leč kupci nejvyšší třídy neměli až takový zájem o luxusní vozy výrobce lidových aut. Natož o přepychový Diplomat Coupé V8 5,4 l karosárny Karmann se dvěma dveřmi, kterých od února 1965 do července 1967 vzniklo jen 347 kusů, přestože šlo o dočasně nejrychlejší německý sériový vůz.[8] S dvoustupňovou převodovkou a jednoduchou pevnou nápravou vhodný spíše na dálnici. Kapitän A prodeje předchůdců nedosáhl.

Coby dříve největší evropský producent šestiválcových vozů se Opel s nezájmem nesmířil. V březnu 1969 začal vyrábět řadu KAD B s propracovanějším podvozkem s nápravou De Dion, promyšlenými detaily včetně zapuštěných stěračů a pozinkovanou nerezavějící karoserií, poněkud menší, evropštějších rozměrů. Její uhlazená linie s velkými okny však vypadala americky monstrózně, ač stejné délky jako Mercedes-Benz W 108. Chromovaná jména modelů i na boku odlišila Admiral B od levnějšího, opticky shodného Kapitäna B. Zřetelně se lišil i sériově vinylem potaženou střechou jakou měl už Diplomat A, jehož řada B získala světlomety na výšku á la Mercedes-Benz W 108 a i šestiválcové motory. Boční označení ale zůstalo jen u osmiválcových modelů Diplomat B, nově s třístupňovou automatickou převodovkou, střídmě omezené na chromované V8. Velurové čalounění, tlustý koberec a pravé dřevo posílilo jejich mimořádně přepychový interiér jak u vybraných lepších britských luxusních vozů, kde byl ale mnohem decentnější. 2,8 l šestiválcový Diplomat B porazil roku 1970 Mercedes-Benz 280 SE, BMW 2800, Jaguar XJ6Fiat 130 v testu časopisu "Auto, Motor und Sport".[9] Obrovitý málo vybavený Kapitän se přestal vyrábět po prudkém pádu prodejů na jaře 1970. Zotavily se konkurenční BMWAudi. Milovníci jízdy volili sportovnější modely prvního.[10] Prostoru a pohodlí za málo peněz druhého s nenákladným pohonem předních kol prospěšným vnitřnímu prostoru.[11]

V roce 1972 se Bitter ujal výroby sportovního GT kupé v italském stylu Bitter CD s výklopným zadním oknem založené na modelu Diplomat B V8.[12] Koncept Coupé Diplomat představil Opel už v září 1969 s řadou KAD B, aby podpořil prodej sedanů. Přispěl tím k rozmachu vozů GT v 70. letech.

Od poloviny roku 1973 začal Opel nabízet Diploma B V8 5,4 l prodloužený o 15 cm. Na délku přesahoval luxusní Mercedes-Benz W 109, prodloužený Mercedes-Benz W 108 o 10 cm. Byl na úrovni konkurenční první oficiální třídy S Mercedes-Benz W 116 představené v září 1972, která jej ale vzhledově dělala mírně zastaralý.

Nárůst cen ropy podnítil poptávku po luxusních vozech, které byly malé a relativně ekonomické. Zbylí konzervativní kupci velkých luxusních vozů americky vypadající vozy Opel, ať jakkoli dobré, příliš nevyhledávali. Jejich o 30% nižší cena spíše snižovala potřebu reprezentovat. Ukončením výroby Admiralu B v červenci 1976 a Diplomatu B v červenci 1977 přestal Opel vyrábět modely nejvyšší třídy, které byly při nízkých prodejích neziskové. Zanikl zdroj podvozků pro Bitter CD a jeho výroba musela skončit koncem roku 1979 po 395 kusech.

Dopady zdražení ropy[editovat | editovat zdroj]

Neúspěch trojice KAD přiměl Opel neoživit tradiční název Kapitän. Od února 1978 vyráběl prodloužený honosnější Rekord jako šestiválec vyšší střední třídy Senatorvlečenou nápravou. Současně z něj vyšlo kupé Monza jako náhrada vozů Commodore s karoserií kupé. Na rozdíl od pohledné Monzy s výklopným zadním oknem mající sedanu nalákat kupce ale nebyl Senator sloužící jako vlajková loď Opel příliš úspěšný. Prodejům opět přitížil v roce 1979 ropný šok následovaný další recesí. Bitter na podvozku Senator vyrobil do podzimu 1989 461 kusů sportovního GT kupé Bitter SC od jara 1980, 22 kusů kabrioletů Bitter SC Cabrio od jara 1983 a pět sedanů Bitter SC Sedan od léta 1985. Od září 1987 začal Opel pouhou úpravou výbavy a vzhledu většího nástupce Rekordu – modelu Omega, zhotovovat Senator B. Výrobu kupé Monza ukončil v červnu 1986 bez náhrady. V květnu 1993 ukončil bez náhrady i výrobu Senatora a vlajkovou lodí Opel zůstala Omega.

Opel Omega se začala vyrábět v srpnu 1986 jako větší nástupce Opelu Rekord. Nové jméno dostala i pro radikální změny podvozku zajišťující vynikající jízdní vlastnosti a světově nejnižší odpor vzduchu. Zhruba třetina produkce připadla na Caravan. V roce 1989 se do modelu Omega Caravan 24V začal montovat řadový šestiválec objemu 3 litry, a vzniklo tak nejrychlejší sériově vyráběné kombi světa. Sedan Omega s upraveným motorem 3,6 l se mezi lety 1990–1992 prodával s názvem Lotus Omega. Opel Omega B, vyráběná od dubna 1994, byla delší ale měla stejný rozvor. Od roku 1995 rozšířil její nabídku vznětový šestiválcový motor BMW 2,5 TD M51, aby si zachovala prodej u flotilových zákazníků. Rozsáhlý facelift na podzim 1999 přidal opět pouze na délce. I když se všechny Omegy dál prodávaly za poutavé částky, o ojeté už nebyl takový zájem a neměly vysokou zůstatkovou cenu. Většina nových se prodávala na leasing. Kvůli vysokým odpisům hodnoty byly jejich měsíční splátky často vyšší než u prémiových vozů, které nabízely při větší produkci totožně bohatou výbavu. Důvod pro nákup stejně dobré, ale neprestižní Omegy pominul. Osmiválcový motor Chevrolet Corvette V8 chystaný do prodeje na podzim 2000 se do Omegy sériově nemontoval pro neřešitelnost problémů s jedinou použitelnou automatickou převodovkou při maximální rychosti 250 km/h.[13] Působivé rozloučení Opelu s klasickou koncepcí pohonu se tak nekonalo. Výroba Omegy skončila v červnu 2003. Po ní už GM Europe prodávalo jen nepříliš úspěšně vozy Cadillac v Evropě. Nezdar byl připsán Opelu.

Vlajkovou lodí Opel zůstala jen značně narostlá Vectra C vyráběná od jara 2002. Vectra C Caravan s ještě navíc prodlouženým rozvorem měla ve střední třídě bezkonkurenční nákladový prostor. Na jejím základě vznikl svérázný mohutný hatchback vyšší střední třídy Signum se dvěma samostatnými sklopnými nastavitelnými sedadly vzadu, nebo s třetím nouzovým z jejich sklopitelných opěrek loktů, prodávaný od února 2003.[14] Rozvorem a výbavou byl nad Vectrou. Měl spoustu místa vzadu, ale malý zavazadlový prostor, který se dal zvětšit posunem sedadel, avšak u vozu vydávaného za nástupce Omegy šlo o nepatřičnou komplikovanost. Přes velký prostor a dobré jízdní vlastnosti prodeje všech rychle klesly. Po ztrátě reputace je v listopadu 2008 nahradil model Insignia takřka stejné délky jak poslední Senator, ale o 22 cm přesahující vyřazovanou Vectru a o 18 cm Signum. V březnu 2009 Opel uvedl Insignii kombi, u nějž pracovní jméno Caravan změnil směrem k životnímu stylu na Sports Tourer. Kupoval se jakožto vždy ale pro bezkonkurenční ložný objem. Insignii B Opel vyrábí od jara 2017. Časté přejmenovávání modelů stojí Opel úsilí rozšířit nové jméno mezi zákazníky. Konkurenční VW po dekády těží z neměnění jmen a marketingově vytváří legendy, kterými jezdí druhá i třetí generace řidičů. U neúspěšných modelů je ale výhodnější změnit jméno. Opel odvážným designem některých typů ztratil i část zákazníků, která odešla ke konzervativnější konkurenci.

V roce 1982 začal Opel vyrábět malý vůz Corsa s pohonem předních kol vyvinutý po ropných šocích. Ač do této kategorie vstoupil jako poslední evropský masový výrobce, Corsa se v SRN stala dlouhodobě nejprodávanější. Cca 60 % kupujících tohoto městského vozu tvoří ženy hledící více na cenu. Generačně se vyráběla A 1993–2000, B 2000–2006, C 2006–2014, D 2014–2019 a E od roku 2019 na podvozkových skupinách Groupe PSA. Corsa D výrazně větších rozměrů, postavená na společné platformě GM a Fiat, dorostla v roce 2006 na délku poslední Kadett z let 1984–1991. Jako u Astry H se i u ní výrazně lišily pětidveřové, a úpravou zádě opticky zmenšené třídveřové verze.

Znovusjednocení Německa[editovat | editovat zdroj]

Po znovusjednocení Německa začal Opel v továrně Wartburg montovat Vectru. Lačnost východních Němců po levných kvalitních vozech mu na trhu NSR zajistila stále 15% podíl. V roce 2006 poprvé klesl pod 10%. K velké konkurenci japonských vozů se přidaly "západním" kapitálem převzaté značky "východního bloku" s nabídkou mnohem více "hodně auta za málo peněz" a stejné kvality. V levné východní Evropě otevřely továrny i západní značky, s masovou produkcí zejména rostoucí korejské s designem původem z nového německého ústředí. Do tradičního segmentu Opelu postupně vstoupily i německé prémiové značky. Koupí zkrachovalé jihokorejské Daewoo a přeznačením jejích levnějších nepříliš kvalitních vozů na Chevrolet začal GM v Evropě od roku 2004 znovu prodávat tuto značku. Vozy Chevrolet z Jižní Koreje evropský úspěch Hyundai-Kia ale nenapodobily. Opel a Chevrolet si navíc navzájem konkurovaly, když cílily na stejně průměrného evropského zákazníka. V roce 2018 měl Opel jen 6,6 % trhu NSR.

U příležitosti 150. výročí představil v roce 2012 Opel model Adam, který začal vyrábět ve zrekonstruované továrně Wartburg. Jeho už tak nákladná výroba byla ale dávána do souvislosti s poklesem prodeje Corsy. V roce 2019 skončila bez náhrady.

V roce 1994 začal Opel vyrábět snadno ovladatelné kupé Tigra na základech Corsy, které ale nedosáhlo jejích kvalit. Výrobu ukončil v roce 2001. V roce 2004 začal Opel v módní vlně kupé-kabrioletu s nabídkou Tigra TwinTop s pevnou skládací střechou a ukončil ji v roce 2009. V roce 2006 Opel pevnou skládací střechu nabídl i u čtyřmístných kabrioletů Astra TwinTop. V roce 2012 začal nabízet kabriolet Astra s klasicky stahovanou střechou pod samostatným jménem Opel Cascada. V roce 2001 začal Opel vyrábět sportovní kupé Speedster, dvojče Lotus Elise. Výrobu ukončil v roce 2005. V roce 2007 začal vyrábět sportovní kupé GT coby náhradu za puristický Speedster. Vůz s pohonem zadních kol se vyráběl v USA a zaujal ovladatelností i poměrem cena/výkon. Jeho výrobu Opel skončil v roce 2009.

V roce 1996 začal Opel vyrábět rozměrné MPV Sintra obdobné minidodávkám GM. V roce 1999 jeho výrobu nahradil kompaktním MPV Zafira na základech Astry. Okamžitě zaujalo vedoucí postavení jako první kompaktní německá dodávka. Zadní sedačky šlo zcela zasunout do podlahy a byl velmi oblíbeným rodinným vozem. Zafira B let 2005–2014 byla výrazně větší s velkorysejším vnitřním prostorem. Dřívější vedoucí postavení, které převzal VW Touran, však zpět nezískala. Generaci let 2011–2019 Opel prodával coby Zafira Tourer. Zafira Life nabízená od roku 2019 je odvozeninou modelů Peugeot Traveller, Citroën Spacetourer a Toyota ProAce Verso. Micro MPV Opel Agila nabízené od roku 2000 poskytlo dostatek prostoru při délce 3,5 m. Bylo shodné se Suzuki Wagon R+. Agila B delší o 20 cm ho nahradila v roce 2007 coby dvojče Suzuki Splash. Agilu v letech 2015–2019 nahradil Opel Karl, což byl Chevrolet Spark, který měl v Evropěl pod novým jménem spolu s celou řadou cenově orientovaných modelů získat zpět ztracené pozice. Mini MPV Meriva začal Opel vyrábět od roku 2003 na základech Corsy. Praktická možnost zasunout zadní sedadla do podlahy přinesla mezi minivany vysokou prodejnost. Mezi roky 2010–2017 vyráběl Opel podstatně větší a přizpůsobivější Merivu B. Od roku 2017 ji nahradil Crossland X vyráběný na základech Citroën C3 Aircross.

V roce 1991 začal Opel prodávat terénní model Frontera, což byl přejmenovaný Isuzu Rodeo. Frontera B, přeznačené Isuzu Rodeo B, ji nahradila v letech 1998–2004. V letech 1992–1999 Opel prodával i větší terénní Monterey, což byl přejmenovaný Isuzu Trooper. Prodeje byly nevalný, patřily ale mezi první evropská SUV. V roce 2006 začal Opel vyrábět SUV Antara a v roce 2010 jeho náhradu Grandland X. V roce 2012 malé SUV Mokka, jehož modernizaci od roku 2016 nazval Mokka X. Výroba Mokky X skončila v červnu 2019.

V roce 2011 začal Opel vyrábět hybridní model Ampera, který byl shodný se sesterským Chevrolet Volt. Tímto plug-in hybridem dal najevo, že je po krizi stále naživu a připraven na budoucnost. V roce 2017 ho nahradil elektromobil Ampera-e, shodný s modelem Chevrolet Bolt.

Majetkem Groupe PSA (2017–2021)[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 se koncern GM dostal na pokraj bankrotu, a proto se německá vláda dohodla na převzetí Opelu s konzorciem kanadsko-rakouského výrobce autodílů Magna International, ruské banky Sberbankruského výrobce nákladních aut GAZ. Nakonec však automobilka prodána nebyla a zůstala majetkem GM. Dne 29. února 2012 Opel oficiálně oznámil vytvoření velké aliance s PSA, v jehož rámci se GM stal v PSA druhým největším akcionářem.[15]

V březnu 2017 francouzská Groupe PSA oznámila dosažení dohody s GM o odkoupení Opelu a jeho dceřiné společnosti Vauxhall. Změna vlastníka v hodnotě € 2,2bn byla dokončena v srpnu 2017. PSA překonala Renault a po koncernu Volkswagen se stala druhým největším výrobcem automobilů v Evropě.[16][17]

Součást Stellantis (od 2021)[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2021 vznikla sloučením Groupe PSA s Fiat Chrysler Automobiles skupina Stellantis. Opel v ní, oproti francouzskému extravagantnímu šarmu konzervativní automobilky Peugeot a inovativní Citroën s prémiovou DS a italské nekomplikovanosti Fiat s menšími levnějšími modely i celou řadou sportovních značek a prémiovými Alfa Romeo i historicky inovativní Lancia, staví na německé robustnosti a houževnatosti za využití stejných modulárních platforem s odlišným nastavením podvozku, aniž by si navzájem konkurovaly, obdobně značkám koncernu VW.

V červnu 2020 Opel představil mírně zkrácený Peugeot 2008 coby malý crossover Mokka bez přídomku X jako elektromobil s novou jednotící čelní maskou "Opel Vizor" evokující hledí přilby i styl kupé Manta A. V září 2020 ho představil i se spalovacím motorem. V roce 2020 se u faceliftovaného Crosslandu s maskou "Opel Vizor" a upraveným podvozkem vytratilo pro crossover bez pohonu 4x4 matoucí X z označení. Astra L představená v létě 2021 je konstrukčně totožná se sourozeneckým Peugeotem 308.[18] Má ale výrazně upravený tvrdší podvozek pro sportovnější jízdu vhodnou na dálnici. Zevnějšek se nejvíc liší stylem "Opel Vizor" a ne tak ostrými rysy. Ke 30. výročí hvězdného pojmenování však takto odvážně výrazné tahy mění už spíše konzervativní vzhled Astry. Jakož i ultramoderní interiér ve všech výbavách s digitální palubní deskou Opel Pure Panel ze dvou širokoúhlých obrazovek, která je přesto praktická tlačítkovým ovládáním základních funkcí.[19] Z karosářských variant zůstávají jen pětidveřový hatchback a pětidveřové kombi Sports Tourer, které se se zvýšenou světlostí bude nabízet i jako crossover. Kombi má skoro o 6 cm delší rozvor než hatchback. A přestože je na délku kratší o 6 cm než kombi Astra K, má o 7 cm delší rozvor díky kratšímu přednímu převisu.

Nákladní vozidla[editovat | editovat zdroj]

Blitz 3t (1937–1951)
Blitz 1,75 t (1951–1960)
Blitz 1,9 t (1960–1966)
Blitz 1,7-2,4 t (1966-75)

První užitková vozidla začal Opel vyrábět jako dodávkové a přepravní verze svých prvých vozů už od roku 1899.

Výrobu skutečných nákladních vozů zahájil v roce 1909. První lehká nákladní vozidla Opel měla v roce 1910 užitečné zatížení 1½ t. V roce 1911 po rozsáhlém požáru továrny začal vyrábět hasičské 3½ t vozy. Nákladní vozidla vyráběl také pro armádu. Během 1. světové války s užitečným zatížením až 4½ t. Za okupace francouzskými jednotkami v prosinci 1918 musela být výroba nákladních vozidel dočasně zastavena. Poté v ní Opel pokračoval v malých počtech. Za německé hyperinflace v roce 1923 ji musel zcela zastavit. Teprve od roku 1927 začal znovu stavět malé nákladní automobily coby tzv. "Schnellastwagen" (expresní vozy) s užitečným zatížením až 2½ t. Velkých prodejů dosáhla nová řada nákladních vozidel Opel Blitz s 1–2½ užitečného zatížení od konce roku 1930. Její název Blitz (blesk, záblesk, třpyt) byl patřičný do ohromné konkurence panující za velké hospodářské krize. Se třemi rozvory a čtyřválcovým nebo šestiválcovým SV motorem 2,6 l, resp. 3,6 l, plnila individuální přání každého možného zákazníka. Od roku 1935 se Opel Blitz vyráběl v nové továrně v Brandenburgu předně jako středně těžký nákladní vůz Wehrmachtu. Od roku 1937 s šestiválcovým 3,6 l OHV motorem vozu Opel Admiral a užitečným zatížením 3 tuny s vojenským značením Kfz. 305 Opel Blitz 3 t v nejrůznějších provedeních. Lehčí Opel Blitz určený pro civilní potřebu převzal čtyřválcový 1,5 l OHV motor Opel Olympia. Před druhou světovou válkou byl Opel největším výrobcem nákladních vozů v Německu a Opel Blitz byl nejpoužívanějším nákladním vozem Wehrmachtu po celou válku. Eventuálně s pohonem všech kol nebo jako polopásové vozidlo Maultier plnil s rozmanitými nástavbami různorodé úkoly. Po vybombardování továrny Opel Brandenburg v roce 1944 vyráběl Blitz licenčně Mercedes-Benz až do roku 1949.

V roce 1946 zahájil Opel pod okupační správou znovu výrobu nákladního vozu Blitz s 2,5 l šestiválcovým motorem Opel Kapitän jako svého vůbec prvního poválečného vozu. V roce 1951 byla modernizována kabina ve stylu amerických pickupů. Technicky se téměř nezměnil, pouze se snížila celková hmotnost a užitečné zatížení na 1,75, později zvýšené na 2 tuny. Přes sílící konkurenci zůstal v 50. letech nejprodávanějším lehkým nákladním vozem SRN. Třetí Blitz s užitečným zatížením 1,9 t jej nahradil roku 1960. Poháněn byl stejným motorem, který vzhledem k polokapotové karoserii mírně zasahoval do kabiny. S pouze benzínovým šestiválcovým motorem z předválečného osobního vozu už ale v šedesátých letech i přes zajímavější cenu nevyhovoval. Evropští zákazníci požadovali hospodárnější vznětové motory, které našli u konkurence a přecházeli k ní. Na konci 60. let byl Opel Blitz stále jedním z nejrozšířenějších lehkých užitkových vozů v SRN a téměř každý druhý s užitečnou hmotností do 3 t byl Opel Blitz. Čtvrtá generace Opel Blitz s užitečným zatížením 1,7–2,4 t se vyráběla v letech 1966–1975. Technicky opět vycházela z předchůdce. Mimo nového řadového šestiválce 2,5 l byla nabízena i s čtyřválcovým motorem Opelu Rekord B 1,9 l. Přepracována byla zejména kabina, která měla téměř vodorovnou kapotu a upravenou masku chladiče. Prodejní čísla však nadále klesala. Od roku 1968 jim nakrátko pomohl vznětový čtyřválec 2,1 l osobního vozu Peugeot 504. Blitz už ale ztratil příliš mnoho trhu, aby bylo jeho pořízení perspektivní. Probíhajícímu nástupu moderně řešených Fordů Transit se konzervativní Opel už nepřizpůsoboval. Na trhu osobních vozů se mu vedlo a nákladní dál nevyvíjel. Mezi roky 1973–1987 nabízel lehký dodávkový Bedford CF od Vauxhall Motors z Anglii pod označením Bedford Blitz.

Rekord CarAVan Opel vyráběl i coby dvoumístné dodávky s plechovými okny vzadu v generacích 1957–1960, 1961–1963, 1963–1965, 1965–1966, 1967–1972, 1978–1982, 1982–1983 a 1984–1986 následujících kombi.

Mezi roky 1986–1993 vyráběl Opel minidodávku Combo A coby upravený Kadett se skříňovou nástavbou. Combo B z let 1993–2001 byla stejně upravená Corsa, rovněž Combo C mezi roky 2001–2011. V letech 2011–2018 prodával Opel Combo D založené na Fiatu Doblò II vyráběné v Turecku. Combo Van vyráběné od roku 2018 je založen na platformě Peugeot Partner a Citroën Berlingo.

Mezi roky 1991–2001 vyráběl Opel rozměrný pick-up Campo na platformě Isuzu Faster TF.

Malou dodávku Vivaro vyráběl Opel v generaci Vivaro A 2001–2014 a Vivaro B 2014–2019 ve spolupráci se společnostmi Renault-Nissan jako konstrukčně identickou s modely Renault Trafic a Nissan Primastar. Třetí generace Vivaro C, kterou Opel vyrábí od roku 2019, je založená na vozech Peugeot Expert, Citroën Jumpy a Toyota Proace.

Mezi roky 1997–2000 Opel vyráběl užitkový vůz Arena, což byl postarší Renault Trafic s drobnými úpravami. V letech 1998–2009 užitkový vůz Movano vyvinutý společností Renault a vyráběný také jako Renault Master a Nissan Interstar. Druhá generace byla vyráběna v letech 2010–2019. Od roku 2019 Opel vyrábí Movano Cargo coby dvojníka Peugeotu Boxer a sourozeneckého Citroënu Jumper.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Opel slaví 160 let, začínal jako výrobce šicích strojů. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  2. HAAS, Karel. Opel Kapitän – třicet let ve službě. auto.cz [online]. 2009-03-30 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  3. Lloyd LP 400, 1953 [Auta5P ID:22127 CZ]. auta5p.eu [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  4. Opel GT – Jen létání je krásnější. auto.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  5. DUCHOŇ, Jiří. Opel Diplomat (1964): 50 let luxusních vozů Opel. AutoRevue.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  6. Opel Diplomat V8 – Odplata německého mafiána - Garáž.cz. www.garaz.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  7. TOLAR, Martin. TEST Opel Diplomat V8. Autozine [online]. 2015-04-02 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  8. Opel Diplomat A V8 Coupe: Velký „blesk“ na letošním Bodensee Klassik. auto.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  9. Dobový srovnávací test [online]. Auto Motor und Sport, srpen 1970 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. 
  10. BMW E3: Toto je předchůdce sedmičky. Krásné BMW slaví padesátku. auto.cz [online]. [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  11. Audi 100 C1 (1968–76): Sto koní z Ingolstadtu | Veterán.auto.cz. veteran.auto.cz [online]. [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  12. Bitter Automobile – (další) vzkříšení. www.automobilrevue.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  13. Opel Omega V8: Velkého blesku s motorem z Corvette jsme se nakonec nedočkali. auto.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  14. Opel Signum 3,0 V6 CDTI - Luxback (10/2003). auto.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  15. GM and Peugeot announce alliance [online]. BBC [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Francouzi koupili Opel. Vznikne druhá největší automobilka v Evropě. TÝDEN.cz [online]. 2017-03-06 [cit. 2022-07-30]. Dostupné online. 
  17. PSA targets Opel turnaround as GM exits Europe. Reuters. 2017-03-06. Dostupné online [cit. 2017-03-25]. 
  18. Nový Opel Astra v celé své kráse. Hatchback na trh dorazí na začátku roku 2022. auto.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online. 
  19. Nový Opel Astra je v Česku: Prolezli jsme ho, slušně vybavený základ se vejde do půlmilionu. auto.cz [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]