Opel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o německé automobilce. O hudebním albu Syda Barretta pojednává článek Opel (album).
Adam Opel AG
Logo
Logo
Opel Werk In Ruesselsheim From Train.jpg
Základní údaje
Právní formaAG
Datum založení1862
ZakladatelAdam Opel
SídloRüsselsheim am Main, Německo
Adresa sídlaRüsselsheim, Německo
Souřadnice sídla
Klíčoví lidéKarl Friedrich Stracke
Charakteristika firmy
Oblast činnostistrojírenský
Produktyautomobily
Zaměstnanci35 428 (2013)
MajitelStellantis
DivizeOpel Performance Center
Dceřiné společnostiVauxhall Motors
Opel Eisenach
Opel Performance Center
Opel Special Vehicles
Identifikátory
Oficiální webwww.opel.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adam Opel AG (Opel) je výrobce automobilů se sídlem v Rüsselsheimu, spolkové zemi SRN Hesensko. Vozy Opel navrhuje, vyrábí a prodává v Evropě, Asii, Africe a Jižní Americe. Výrobní závody má v Německu (Rüsselsheim, Eisenach, Kaiserslautern), Rakousku (Aspern), Maďarsku (Szentgotthard), Polsku (Gliwice, Tychy), Spojeném království (Ellesmere Port, Luton) a Španělsku (Figueruelas). Ve Spojeném království se automobily Opel prodávají pod značkou Vauxhall Motors. Za doby příslušnosti pod koncern General Motors byly prodávány pod značkou Buick ve Spojených státech, Kanadě, Mexiku a Číně a značkou Holden v Austrálii a na Novém Zélandu.

Atributy značky[editovat | editovat zdroj]

Opel je po Peugeotu druhou nejstarší značkou vyrábějící silniční dopravní prostředky. Vozy Opel byly vesměs spolehlivé, dobře ovladatelné, prostorné, pohodlné, cenově dostupné a módního stylu. I přes těžká období bývaly nejprodávanější na německém trhu. Až do sedmdesátých let byl Opel tvrdý konkurent Mercedesu. Postupem času opouštěl vyšší třídy, ale v nejkupovanějších si zachovával vysoký prodej. Po Americké hypoteční krizi 2007 a pádu prodejů se zvažovalo, že skončí výroba, nebo dojde k odprodeji. Zákazníci pozbyli jistoty servisu i náhradních dílů a odcházeli ke konkurenci. Opel je lákal zpět cenou a propadl se do hlubokých ztrát. Byl odkoupen Groupe PSA s pověstně nepostačující francouzskou kvalitou, které se za propadu přiblížil. Zvyšuje ji, aby modely na francouzských základech opět prodávala německá kvalita a solidní životnost. Evropa je však tvrdý trh, zákazníci jsou sice věrní, ale rozvážní.

Dávná historie[editovat | editovat zdroj]

šicí stroj
jízdní kolo s nosičem nákladu
vůz Opel-Lutzmann (1899–1901)
4/8 HP Doktorwagen (1909–1910)
4 PS "Rosnička" (1924–1931)
1,2 Liter (1931–1935)
Olympia (1935–1940)
Kapitän (1939–1940), armádní zjev
Olympia Rekord CarAVan (1953-57)
Olympia Rekord P1 (1958–1960)
Kadett A (1962–1965)
Opel GT 1965 (1968–1973)
Kadett B (1965–1971)
Opel Manta A (1970–1975)
Ascona A (1971–1975)
Kadett C (1973–1979)
Rekord C (1966–1972)
Admiral (KAD 1. 1964–1969)
Admiral (KAD 2. 1969–1976)
Diplomat (KAD 2. 1969-77), dlouhý
Manta B (1975–1988)
Monza (1978–1987)
Senator A (1978–1987)
Kadett D (1979–1984)
Kadett E (1984–1991)
Astra F (1991–1998)
Astra K (2016–2021)
Astra L (2021–
Corsa A (1982–1993)
Corsa E (2014–2019)
Corsa F (2019–

Adam Opel (1837–1895) založil po zkušenostech ve Francii v hesenském Rüsselsheimu v roce 1862 dílnu na výrobu šicích strojů. Po svatbě s dcerou hostinského, který vyhrál značnou sumu v loterii, si v roce 1868 na šicí stroje otevřel továrnu. Odbyt stoupal už pro zvyšující se militarizaci a potřebu uniforem. Po návratu nejstaršího syna z Anglie, který si přivezl jízdní kolo, začal v roce 1884 také s jejich výrobou. Všech pět synů pana Opla šířilo vítězstvími na soutěžích jejich slávu, což z něj učinilo jednoho z největších výrobců kol v Německu. V roce 1898 vyrobil téměř 25 000 šicích strojů a 15 000 jízdních kol. Po smrti otce v roce 1895 přesvědčili synové matku k zahájení výroby automobilů, tehdy značně nejisté. I pan Opel očekával, že automobily budou pouhou výstředností bohatých. V lednu 1899 koupili podnik Friedricha Lutzmanna, který se zranil při automobilovém závodě a za krize v původním podnikání začali v Rüsselsheimu montovat automobily Opel-Lutzmann s kočárovými karoseriemijednoválcovými motory vzadu. V roce 1901 doplnili výrobu motocykly. Když byli na automobilové výstavě v Paříži odmítnuti Renaultem, začali v roce 1902 montovat vozy jiného francouzského, tehdy velmi úspěšného, výrobce Darracq s dvouválci pro německý a rakouský trh. Jejich produkce pod názvem Opel-Darracq rychle stoupala, ostatní německé vozy byly zastaralé koncepce. V roce 1902 začal Opel s výrobou modelu 10/12 HP, prvním podle vlastního návrhu. V roce 1907 se stal díky třetímu místu v automobilové soutěži v pohoří Taunus jako výrobce nejlepšího německého vozu dodavatelem císařského dvora.

Přelomový model[editovat | editovat zdroj]

V roce 1909 začal Opel nabízet dvoumístné vozidlo 4/8 HP coby robustní, naprosto spolehlivý vůz pro doktory, zvěrolékaře a právníky. Oblíbili si jej zejména veterináři a venkovští lékaři – velká světlá výška umožnila jízdu za pacienty po špatných cestách. Tento "Doktorwagen" udělal z Opela největšího výrobce vozů v Německu. Konkurenční vozy začínaly na pětinásobku jeho ceny. S rozsáhlým požárem továrny v roce 1911, která provozy na automobily poškodila jen mírně, přestal Opel vyrábět šicí stroje, které se přestávaly vyplácet. Modernizovaná továrna byla otevřena k 50. výročí vzniku společnosti v roce 1912. Během 1. světové války Opel licenčně vyráběl letecké motory Argus a BMW. Rodině vynesl přínos císařství šlechtický přídomek "von".

Za německé hyperinflace byl Opel největším výrobcem jízdních kol na světě. Druhorozený z bratrů Wilhelm, který před světovou válkou pobýval v USA, investoval prostředky získané exportem vozů do nákupu potřebných technologií a Opel začal roku 1924 vyrábět otevřený dvousedadlový vůz 4 PS "Laubfrosch (Rosnička)" s karoserií jedině zelené barvy jako první německý automobil na montážní lince. Pořizovací cena, odpovídající na začátku podobným vozům, klesla do roku 1931 na polovinu i pro strmě rostoucí poptávku. Opel v Německu zpřístupnil automobilovou dopravu coby způsob cestování lidem všech tříd. S úspěchem "Rosničky" byl v roce 1928 se 44 % největším výrobcem i exportérem aut v Německu, i když procházel menší krizí. Rosnička velmi připomínala Citroën Type C, Citroën se ale práv u německých soudů nedomohl.

Majetkem General Motors[editovat | editovat zdroj]

Pod dojmem moderních továren odkoupil koncern GM v roce 1929 80% Opelu jako perspektivního masového evropského výrobce. Už jako největší výrobce aut v USA i na světě zvýšil GM za Velké hospodářské krize v Opelu svůj podíl na 100% roku 1931. První obětí fúze byl majestátní typ Regent s prvním řadovým osmiválcem Opel o objemu šest litrů. Fritz von Opel sice s kupé Regent zvítězil na okruhu AVUS, ale za něj se dalo koupit deset "Rosniček". Namísto podobné malosériové produkce se zavedly moderní výrobní metody a byl zahájen intenzivní vývoj nových modelů s celokovovou samonosnou karoserií.

V roce 1931 nahradil "Rosničku" ještě postaru stavěný model 1,2 Liter. Vyráběl se do roku 1935, kdy dostal modernější motor a s názvem P4 se vyráběl dále. Shodou okolností poté, co Adolf Hitler vyzval německé automobilky k výrobě národního lidového vozu. Opel byl ve vlastnictví amerického GM a typ P4 nejlevnější a nejpoužívanější vůz Německa. Jeho výroba skončila roku 1937.

V roce 1935 se přelety na palubě vzducholodi Hindenburg po celém světě představil model Olympia propagující zároveň berlínské olympijské hry. Byl prvním německým vozem se samonosnou karoserií, který se vyráběl ve velkých sériích. Bezkonkurenčně využil vnitřní prostor. V roce 1936 Opel prodal výrobu jednostopých vozidel NSU a začal vyrábět malý rodinný Kadett coby svůj "lidový vůz", který v roce 1938 dosáhl 59% podíl německého trhu této třídy. V roce 1937 začal Opel vyrábět luxusní šestiválcové modely Admiral objemu 3,6 litru a Super 6 2,5 litru, obdobné Chevroletu Master a postavené také konzervativně na podvozkovém rámu. Byly schopné jet dlouhodobě na plný výkon po tehdy nových německých dálnicích. Masivní podpora motorismu Adolfem Hitlerem a NSDAP v Německu učinila z Opelu v roce 1937 největšího výrobce automobilů v Evropě. V roce 1938 začal vyrábět typ Kapitän jako náhradu Superu 6. Měl stejný motor, byl prostornější, ale se samonosnou karoserií lehčí a s vyšší maximální rychlostí. Velký úspěch slavil až v poválečném Německu. V roce 1940 Opel přerušil kvůli 2. světové válce výrobu osobních vozů a vyráběl jen nákladní, motory Sd.Kfz. 2 a vojenské vybavení. Moderně konstruované vozy Kapitän ukořistěné vojsky SSSR inspitovaly typ GAZ M20 Poběda se samonosnou karoserií.

Poválečná léta[editovat | editovat zdroj]

Pobočný závod v Brandenburgu, vybudovaný pro výrobu typu Kadett, byl spojeneckým bombardováním skoro zničen. Poškozenou výrobní linku odvezl i s dokumentací a některými techniky jako poválečnou reparaci Sovětský svaz. Roku 1946 na ní začal vyrábět Kadett provedení roku 1938 coby Moskvič 400.

Koncern GM napřed nevěděl, co s také skoro zničenými továrnami Opel pod vojenskou správou na západě. Opravovaly se v nich nejprve poškozené vozy. Rekonstrukce v Rüsselsheimu trvala až do konce roku 1947, kdy z továrny vyjel první poválečný Opel Olympia a začal se vyrábět podobně mírně upravený Kapitän coby první německý poválečný šestiválec. Nejprve se prodával výhradně okupační správě, většinu kupců tvořili američtí vojáci. Doplňkově Opel vyráběl chladničky. Poválečná kupní síla umožnila běžným Němcům leda malá vozítka s motocyklovými motory[1]. Marshallův plán ale brzy pomohl jejímu rychlému růstu. Koncem 40. let byl Kapitän největším osobním automobilem v Německu. Byl symbolem úspěchu a dobře se prodával. Každý druhý se vyvezl. Trh se vzmáhal z přerušení civilní výroby a konfiskace vozů, které skončily na různých bojištích.

Německý hospodářský zázrak[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1953 začal Opel vyrábět nástupce Olympie – řadu Olympia Rekord s pontonovou karoserií a chromovanou maskou, která byla jako všechny poválečné modely inspirována americkým stylem. Ve své kategorii šlo o jeden z nejpozoruhodnějších a přitom nejdostupnějších vozů. Dobře šel na odbyt a stál na počátku poválečného zázraku firmy. Olympia Rekord CarAVan kombinující dopravu nákladu a/nebo pasažérů byla zcela něčím novým. Zadní sedadla šla sklopit a elegantní vůz s objemným vnitřním prostorem se změnil na praktickou dodávku s velkou užitnou hodnotou a hospodárným provozem. Přišel vhod zničenému, obnovujícímu se státu s málo provozuschopnými vozy. Podnětem byly upravené taxikářské vozy station wagon stojící v Americe před vlakovými nádražími pro přepravu jak osob, tak nákladu. Vůz přitáhl pozornost a zvýšil prodej. V roce 1953 začal Opel vyrábět také novou generaci Kapitän s pontonovou karoserií a původním motorem s mírně zvyšeným výkonem. V německých prodejích dočasně zaujala třetí místo za Volkswagenem Brouk a Olympia Rekord. Jako symbol prosperity dosáhla masivního rozšíření mezi představenstva firem a vedoucí pracovníky, ale i živnostníkyobchodníky. Úspěšná byla i celosvětově – na export šly občas přes 2/3 produkce a Kapitän se stal nejprodávanějším šestiválcem Evropy. V roce 1958 začal Opel vyrábět Kapitän s americky panoramatickým čelním a zadním sklem, které však příliš omezilo vstup do vozu evropských rozměrů. Nelíbil se a špatně prodával. V roce 1959 se s upravenou karoserií a především novým motorem 2,6 litru stal posledním Opelem, co v Německu v prodejích šestiválců překonal Mercedes-Benz.

V roce 1957 začal Opel vyrábět Rekord P1, následníka Olympia Rekord, delší téměř o 20 cm. Zaujal i vedení GM a jako první Opel se prodával v USA v síti Buick. Následovaly jeho každoroční drobné, v Americe obvyklé, kosmetické úpravy. Prodával se tam pod různými názvy: se sníženým zdvihovým objemem coby Opel Olympia, změněným roku 1959 na Opel 1200 při současném vypuštění evropského Olympia z názvu Olympia Rekord. V roce 1960 je nahradil Rekord P2 s mírně upravenou karoserií bez panoramatických oken. Slušnou čtvrtinu výroby činil CarAVan, oblíbený zvláště u řemeslníků. V roce 1963 začal Opel vyrábět mírně kratší, ale širší Rekord A s rozvorem cca o 10 cm delším, který se podobal Chevroletu Nova. Jeho motory se od roku 1937 stále mnoho nelišily. V roce 1965 je nahradily nové v Rekordu B, který se zvenčí lišil jen detaily. Už v roce 1966 ho nahradil mírně větší Rekord C. V roce 1971 začal Opel vyrábět Rekord D s výrazně větší zasklenou plochou, který v roce 1972 dostal první diesel značky vycházející z motoru pro aerodynamický speciál Opel GT Diesel. Ten roku 1971 stanovil 18 mezinárodních a dva světové rekordy. V Rekordu D byl uveden jako konkurence Mercedesu pro taxi. Opel velmi úspěšně vyráběl ještě Rekord E1 a facelift E2 v letech 1977–1982 a 1982–1986. Rekord s šestiválcovými motory nabízel Opel od roku 1967 coby vysoce výkonný typ Commodore. S výrobou pokračoval v generacích Commodore B 1972–1977 a Commodore C 1978–1982, poslední s přední maskou typu Senator. Ke konci výroby se nabízel i jako kombi pojmenované Voyage s produkcí pár tisíc.

Návrat menších modelů[editovat | editovat zdroj]

Jak rostla poválečná ekonomika, klesal prodej nouzových vozítek ve prospěch opravdových vozů. V roce 1962 začal Opel v nově postavené rozsáhlé továrně v Bochumi vyrábět moderní dvoudveřový Kadett. Konkuroval zvyšujícím se prodejům VW Brouka, jenž vznikal pod vedením předválečného ředitele Opelu, který představil první Kadett. Obnovený Kadett byl módnější, prostornější, rychlejší, dynamičtější a levnější i hospodárnější než Brouk. V roce 1963 začal Opel nabízet Kadett i coby CarAVan a dosáhl skoro 50 % produkce všech německých kombi. Téměř každý čtvrtý z této generace Kadettů byl CarAVan. V roce 1965 ho nahradil rozměrnější Kadett B s pěti místy. Jeho upravená luxusnější verze se prodávala pod jménem Olympia.

Spolu s Kadettem B Opel v roce 1965 představil koncept a od roku 1968 začal montovat malé dvoumístné kupé Opel GT. Snažil se zbavit pověsti výrobce, jehož vozy řídí postarší pánové. Mělo motor, podvozkové skupiny a konstrukční prvky Kadettu. Připomínalo zmenšenou Chevrolet Corvette C3. Ač vůbec neodpovídalo kategorii GT, dobře se prodávalo, hlavně v Severní Americe. Přestalo se vyrábět v roce 1973 po převzetí zhotovitele karosérií konkurencí a změnami bezpečnostních předpisů.

V roce 1970 začal Opel vyrábět kupé Manta coby konkurenta Ford Capri na základě připravované řady Ascona, která se původně měla stát podstatně rozměrnějším Kadettem C, značně větším než konkurenční Ford Escort. Nakonec byla představena roku 1971 jako zcela nová řada zaplňující mezeru mezi Kadettem B a Rekordem D. V roce 1972 a 1973 Opel překonal VW vyrábějící vozy se zastaralou koncepcína německém trhu měl 20 % podíl. Jak díky široké nabídce typových řad, tak karoserií od tudorů přes sedany, třídveřové a pětidveřové kombi po fastbacky a kupé.

Uvedení nového Kadettu se zpozdilo. Od počátku 70. let došlo ke značnému zdražení benzínu vrcholící ropným šokem. Nárůst cen ropy vedl k velké hospodářské recesi a potřebě menších vozů. Kadett C tak přišel roku 1973 v rozumnější velikosti vhod. V roce 1975 rozšířil nabídku hatchback Kadett City s praktickým přístupem do zavazadlového prostoru. Šlo o upravený Vauxhall Viva. Byl ještě menší, zato vhodnější do města a rukou řidiček. V roce 1979 je nahradil Kadett D přecházející na přední pohon. Zachoval si podobný vnitřní prostor při poměrně dramatickém omezení celkových rozměrů. V nastalém trendu hatchbacků se přechodně nevyráběl ani s karoserií sedan. Kadett E z let 1984–1991 její nabídku navrátil. V 80. letech tvořil Kadett 60 % veškeré výroby Opel. V roce 1991 byl nahrazen modelem světovějšího jména Astra s pořadovým označením F, který koncern GM představil coby svůj globální vůz na pěti kontinentech. Až do roku 2000 byl v prodejích v Německu na druhém místě za VW Golfem. Ve verzi Caravan byl mezi roky 1993–2000 nejprodávanějším evropským kombi všech tříd, tvořilo až 40 % výroby. V roce 2004 se Astra H znatelně zvětšila a vyráběla se dvěma rozvory. Sedan a kombi se délkou 4,5 metry výrazně odklonily od 4 metrů kompaktní třídy a odpovídajícím způsobem nabídly velkorysý vnitřní prostor. Zřetelně se lišily i pětidveřové, a úpravou zádě opticky zmenšené třídveřové verze shodné délky. Hlavního konkurenta, VW Golf, však ani tato generace, i přes zajímavější cenu, prodejně nepřekonala. Stanovila ale zas nové měřítko. Astra se vyráběla v generacích F, G, H, J a K v letech 1991–2000, 1998–2005, 2004–2010, 2009–2015, 2015–2021. Časový přesah připadl na výběhové modely vyráběné současně s rozměrnějšími nástupci, pro odlišení nazvané Astra Classic. 30 let od pojmenování "hvězda" latinsky Opel představil řadu Astra L na platformě PSA.

Ascona B narostla roku 1975 o cca 15 cm a poskytla více prostoru. Z ní vycházející kupé Manta B mělo čtyři pohodlná místa. Třetí generace Ascony 1981–88 s téměř nezměněnými vnějšími rozměry lépe využila vnitřní prostor skromnějším pohonem předních kol. Manta se bez konstrukčních změn s pouhým faceliftem na jaře 1982 vyráběla až do roku 1988 se zadním pohonem. Asconu nahradila Vectra vyráběná ve třech generacích 1988–1995, 1995–2002 a 2002–2008. V roce 1991 byla v Německu čtvrtým nejprodávanějším vozem. Zastaralou Mantu nahradilo v roce 1989 kupé Calibra na základech nové Vectry. Výrobu sportovního kupé Calibra, nejprodávanějšího ve třídě, Opel ukončil roku 1997.

Luxusní třída[editovat | editovat zdroj]

Vzrůstající prodej luxusních vozů přiměl Opel k výrobě prvních luxusních modelů od počátku druhé světové války. V roce 1964 představil s novým Kapitänem výrazně větších rozměrů o šesti pohodlných místech vozy Admiral a Diplomat (trojice označovaná KAD) amerického stylu. Odlišovala je pouze výbava a motory. Admiral byl luxusně vybavený Kapitän. Diplomat přidal masově vyráběné, nepříliš nákladné osmiválce "do V" Chevrolet 4,6 litru a automatickou převodovku. S chromovaným označením V8 Diplomat i na boku mířil na luxusní šestiválce Mercedes-Benz W 108 s pouze ručním řazením. Leč kupci nejvyšší třídy neměli až takový zájem o luxusní vozy producenta lidových aut. Natož o luxusní kupé Opel V8 Diplomat 5,4 litru, přestože určitý čas bylo nejrychlejším německým sériovým vozem.

Coby dřívější největší evropský výrobce šestiválcových vozů se Opel s nezájmem nesmířil. V roce 1969 začal vyrábět 2. generaci KAD s propracovanějším podvozkem s nápravou De Dion, promyšlenými detaily jako zapuštěnými stěrači a pozinkovanou nerezavějící karoserií, poněkud menší, evropštějších rozměrů. Její uhlazená linie s velkými okny vypadala americky monstrózně, ač stejné délky jak Mercedes-Benz W 108. Chromovaná jména modelů i na boku odlišila Admiral od levnějšího, opticky shodného Kapitäna. Zřetelně se lišil i sériově vinylem potaženou střechou stejně jako Diplomat, který měl světlomety na výšku á la Mercedes-Benz W 108 a byl i s šestiválci. Boční označení zůstalo jen osmiválcům Diplomat, zdrženlivě omezené na chromované V8. Velurové čalounění, tlustý koberec a pravé dřevo posílilo mimořádně přepychový interiér jak u vybraných lepších britských luxusních vozů, kde byl mnohem decentnější. Diplomat s 2,8 litrovým šestiválcem porazil roku 1970 Mercedes-Benz 280 SE, BMW 2800, Jaguar XJ6Fiat 130 v testu časopisu "Auto, Motor und Sport".[2] Obrovitý Kapitän se přestal vyrábět po prudkém pádu prodejů v roce 1970. Zotavily se konkurenční BMWAudi. Milovníci jízdy volili sportovnější modely značky první.[3] Prostoru a pohodlí za málo peněz druhé s nenákladným pohonem předních kol prospěšným vnitřnímu prostoru.[4]

V roce 1973 začal Opel nabízet Diplomat prodloužený o 15 cm s V8 5,4 litru. Na délku přesahoval luxusní Mercedes-Benz W 109, který byl o 10 cm delší než standardní W 108. Nárůst cen ropy ale způsobil i snížení prodeje velkých luxusních vozů. Zbývající konzervativní zákazníci této třídy americky vypadající vozy Opel, ať jakkoli dobré, příliš nevyhledávali. Jejich o 30% nižší cena spíše snižovala potřebu reprezentovat. Ukončením výroby Admiralu roku 1976 a Diplomatu v roce 1977 přestal Opel vyrábět modely nejvyšší třídy, při malých prodejích nevýnosné.

Důsledky zdražení ropy[editovat | editovat zdroj]

Neúspěch trojice KAD přiměl Opel neoživit tradiční název Kapitän. Od roku 1978 vyráběl prodloužený honosnější Rekord jako šestiválec vyšší střední třídy Senatorvlečenou nápravou. Vyšlo z něj kupé Monza jako náhrada kupé Commodore. Na rozdíl od pohledné Monzy s výklopným zadním oknem mající sedanu nalákat kupce ale nebyl Senator sloužící jako nejvyšší model příliš úspěšný. Prodejům opět přitížil v roce 1979 ropný šok následovaný další recesí. Roku 1987 začal Opel pouhou úpravou výbavy a vzhledu nástupce Rekordu – modelu Omega, vyrábět Senator B. Výrobu kupé Monza ukončil bez náhrady. V roce 1992 ukončil bez náhrady i výrobu Senatora a nejvýše nabízeným zůstal model Omega coby poslední Opel s klasickou koncepcí pohonu. Poté začalo GM Europe v Evropě prodávat vozy Cadillac, avšak stejně neúspěšně jako pro Evropu přejmenované vozy Daewoo na Chevrolet. Neúspěch byl připsán značce Opel.

Omegu začal Opel vyrábět coby náhradu Rekorda v roce 1986. Radikální změny podvozku zajišťující vynikající jízdní vlastnosti a světově nejnižší odpor vzduchu chtěly nové jméno. Zhruba třetina produkce připadla na Caravan. V roce 1989 začal Opel do modelu Omega Caravan 24V montovat řadový šestiválec objemu 3 litry a nabízel tak nejrychlejší sériově vyráběné kombi světa. Opel Omega B, vyráběná od roku 1994, dostala v roce 1995 i diesel 2,5 TD BMW M51, aby si zachovala prodej u flotilových zákazníků. V roce 2003 její výroba skončila bez přímé náhrady a nejvyšším model Opel zůstala jen od roku 2002 výrazně zvětšená Vectra C. Vectra C Caravan s ještě prodlouženějším rozvorem měla ve střední třídě bezkonkurenční nákladový prostor. Na jejím základě vznikl svérázný mohutný hatchback vyšší střední třídy Signum se dvěma samostatnými nastavitelnými sedadly vzadu, nebo třetím nouzovým ze sklopených opěrek loktů. Rozvorem a výbavou byl nad Vectrou. Měl spoustu místa vzadu, ale malý zavazadlový prostor, který se dal zvětšit posunem sedadel, u vozu vydávaného za nástupce Omegy šlo však o nevhodnou komplikovanost. Přes velký prostor a dobré jízdní vlastnosti prodeje všech rychle klesly. Po ztrátě reputace je v roce 2008 nahradil model Insignia takřka stejné délky jak poslední Senator, ale o 22 cm přesahující vyřazovanou Vectru a o 18 cm Signum. V roce 2009 Opel uvedl Insignii coby kombi, ale pracovní jméno Caravan změnil směrem k životnímu stylu na Sports Tourer. Kupoval se jakožto vždy ale pro bezkonkurenční objem nákladu. Insignii Opel od roku 2017 vyrábí v druhé generaci. Časté přejmenovávání modelů stojí Opel úsilí rozšířit nové jméno mezi zákazníky. Konkurenční VW po dekády těží z neměnění jmen a marketingově vytváří legendy, kterými jezdí druhá i třetí generace řidičů. U neúspěšných modelů je ale výhodnější změnit jméno. Opel odvážným designem některých typů ztratil i část zákazníků, která odešla ke konzervativnější konkurenci.

V roce 1982 začal Opel vyrábět malý vůz Corsa s pohonem předních kol vyvinutý po ropných šocích. Ač do této kategorie vstoupil jako poslední evropský masový výrobce, Corsa se dlouhodobě stala v Německu nejprodávanější. Cca 60 % kupujících tvoří ženy hledící na cenu. Ve výrobě Opel pokračoval generacemi 1993–2000, 2000–2006, 2006–2014, 2014–2019 a od roku 2019 na podvozkových skupinách Groupe PSA. Corsa D výrazně větších rozměrů, postavená na společné platformě GM a Fiat, dorostla v roce 2006 na délku poslední Kadett z let 1984–1991. Jako u Astry H se také u ní výrazně lišily pětidveřové, a úpravou zádě opticky zmenšené třídveřové verze.

Znovusjednocení Německa[editovat | editovat zdroj]

Po znovusjednocení Německa začal Opel v továrně Wartburg montovat Vectru. Lačnost východních Němců po levných kvalitních vozech mu na německém trhu zajistila stále 15% podíl. V roce 2006 poprvé klesl pod 10%. Ke konkurenci asijských se přidaly "západním" kapitálem převzaté značky "východního bloku" s nabídkou mnohem více "hodně auta za málo peněz" obdobných kvalit. V levné východní Evropě otevřely své továrny i západní značky, s masovou produkcí zejména korejské s designem aut z německého ústředí. V roce 2018 měl Opel už jen 6,6 % německého trhu.

U příležitosti 150. výročí představil Opel v roce 2012 model Adam, který začal vyrábět ve zrekonstruované továrně Wartburg. Jeho už tak nákladná výroba byla ale dávána do souvislosti s poklesem prodeje Corsy. V roce 2019 skončila bez náhrady.

V roce 1994 začal Opel vyrábět snadno ovladatelné kupé Tigra na základech Corsy, které ale nedosáhlo jejích kvalit. Výrobu ukončil v roce 2001. V roce 2004 začal Opel v módní vlně kupé-kabrioletu s nabídkou Tigra TwinTop s pevnou skládací střechou a ukončil ji v roce 2009. V roce 2006 Opel pevnou skládací střechu nabídl i u čtyřmístných kabrioletů Astra TwinTop. V roce 2012 začal nabízet kabriolet Astra s klasicky stahovanou střechou pod samostatným jménem Opel Cascada. V roce 2001 začal Opel vyrábět sportovní kupé Speedster, dvojče Lotus Elise. Výrobu ukončil v roce 2005. V roce 2007 začal vyrábět sportovní kupé GT coby náhradu za puristický Speedster. Vůz s pohonem zadních kol se vyráběl v USA a zaujal ovladatelností i poměrem cena/výkon. Jeho výrobu Opel skončil v roce 2009.

V roce 1996 začal Opel vyrábět rozměrné MPV Sintra obdobné minidodávkám GM. V roce 1999 jeho výrobu nahradil kompaktním MPV Zafira na základech Astry. Okamžitě zaujalo vedoucí postavení jako první kompaktní německá dodávka. Zadní sedačky šlo zcela zasunout do podlahy a byl velmi oblíbeným rodinným vozem. Zafira B let 2005–2014 byla výrazně větší s velkorysejším vnitřním prostorem. Dřívější vedoucí postavení, které převzal VW Touran, však zpět nezískala. Generaci let 2011–2019 Opel prodával coby Zafira Tourer. Zafira Life nabízená od roku 2019 je odvozeninou modelů Peugeot Traveller, Citroën Spacetourer a Toyota ProAce Verso. Micro MPV Opel Agila nabízené od roku 2000 poskytlo dostatek prostoru při délce 3,5 m. Bylo shodné se Suzuki Wagon R+. Agila B delší o 20 cm ho nahradila v roce 2007 coby dvojče Suzuki Splash. Agilu v letech 2015–2019 nahradil Opel Karl, což byl Chevrolet Spark, který měl v Evropěl pod novým jménem spolu s celou řadou cenově orientovaných modelů získat zpět ztracené pozice. Mini MPV Meriva začal Opel vyrábět od roku 2003 na základech Corsy. Praktická možnost zasunout zadní sedadla do podlahy přinesla mezi minivany vysokou prodejnost. Mezi roky 2010–2017 vyráběl Opel podstatně větší a přizpůsobivější Merivu B. Od roku 2017 ji nahradil Crossland X vyráběný na základech Citroën C3 Aircross.

V roce 1991 začal Opel prodávat terénní model Frontera, což byl přejmenovaný Isuzu Rodeo. Frontera B, přeznačené Isuzu Rodeo B, ji nahradila v letech 1998–2004. V letech 1992–1999 Opel prodával i větší terénní Monterey, což byl přejmenovaný Isuzu Trooper. Prodeje byly nevalný, patřily ale mezi první evropská SUV. V roce 1996 začal Opel vyrábět SUV Antara a v roce 2010 jeho náhradu Grandland X. V roce 2012 malé SUV Mokka, jehož modernizaci od roku 2016 nazval Mokka X. Výroba Mokky X skončila v červnu 2019.

V roce 2011 začal Opel vyrábět hybridní model Ampera, který byl shodný se sesterským Chevrolet Volt. Tímto plug-in hybridem dal najevo, že je po krizi stále naživu a připraven na budoucnost. V roce 2017 ho nahradil elektromobil Ampera-e, shodný s modelem Chevrolet Bolt.

Majetkem Groupe PSA[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 se koncern GM dostal na pokraj bankrotu, a proto se německá vláda dohodla na převzetí Opelu s konzorciem kanadsko-rakouského výrobce autodílů Magna International, ruské banky Sberbankruského výrobce nákladních aut GAZ. Nakonec však automobilka prodána nebyla a zůstala majetkem GM. Dne 29. února 2012 Opel oficiálně oznámil vytvoření velké aliance s PSA, v jehož rámci se GM stal v PSA druhým největším akcionářem.[5]

V březnu 2017 francouzská Groupe PSA oznámila dosažení dohody s GM o odkoupení Opelu a jeho dceřiné společnosti Vauxhall. Změna vlastníka v hodnotě € 2,2bn byla dokončena v srpnu 2017. PSA se po VW stala druhým největším výrobcem automobilů v Evropě.[6]

Součást Stellantis[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2021 vznikla sloučením Groupe PSA s Fiat Chrysler Automobiles skupina Stellantis. Opel v ní, oproti francouzskému šarmu konzervativní automobilky Peugeot a inovativní Citroën s prémiovou DS a italské sportovnosti Fiat s menšími levnějšími modely i celou řadou sportovních značek a prémiovými Alfa Romeo i historicky inovativní Lancia, staví na německé robustnosti a houževnatosti za využití stejných modulárních platforem s odlišným nastavením podvozku, aniž by si navzájem konkurovaly, obdobně značkám koncernu VW.

V létě 2020 Opel představil mírně zkrácený Peugeot 2008 coby malý crossover Mokka bez přídomku X jako elektromobil s novou jednotící čelní maskou "Opel Vizor" ve stylu kupé Manta a postupem času ho nabízí i jen se spalovacím motorem. V roce 2020 se u faceliftovaného Crosslandu s maskou "Opel Vizor" a upraveným podvozkem vytratilo pro crossover bez pohonu 4x4 matoucí X z označení. Nová Astra L představená v létě 2021 se podobá sourozeneckému Peugeotu 308. Nejvíce se odlišuje stylem "Opel Vizor". Ke 30. výročí hvězdného pojmenování takto odvážně výrazné rysy mění spíše konzervativní vzhled Astry. Jakož i ultramoderní interiér ve všech výbavách s digitální palubní deskou Opel Pure Panel ze dvou širokoúhlých obrazovek, zůstávající přesto praktickou tlačítkovým ovládáním základních funkcí.[7] Z karosářských variant zůstávají jen pětidveřový hatchback a pětidveřové kombi Sports Tourer, které se se zvýšenou světlostí bude nabízet i jako crossover. Kombi má skoro o 6 cm delší rozvor než hatchback. A i když je na délku o 6 cm kratší než kombi Astra K, má o 7 cm delší rozvor díky kratšímu přednímu převisu.

Nákladní automobily[editovat | editovat zdroj]

Blitz 3t (1937–1951)
Blitz 1,75 t (1951–1960)
Blitz 1,9 t (1960–1966)
Blitz 1,7–2,4 t (1966–1975)

Výrobu nákladních automobilů zahájil Opel v roce 1909. První lehká nákladní vozidla Opel měla v roce 1910 užitečné zatížení 1½ t. V roce 1911, kdy po rozsáhlém požáru továrny začal vyrábět požární vozy, 3½ t. Nákladní vozidla vyráběl také pro armádu. Během 1. světové války s užitečným zatížením až 4½ t. Za okupace francouzskými jednotkami v prosinci 1918 musela být výroba nákladních vozidel dočasně zastavena. Poté v ní Opel pokračoval v malých počtech. Za německé hyperinflace v roce 1923 ji musel zcela zastavit. Teprve v roce 1927 znovu začal stavět malé nákladní automobily coby tzv. "Schnellastwagen" (expresní vozy) s užitečným zatížením až 2½ t. Velkých prodejů dosáhla nová řada nákladních vozidel Opel s 1–2½ užitečného zatížení z konce roku 1930. Název Blitz (blesk, záblesk, třpyt), slovně vyjadřující i nový znak automobilky, byl vhodný do panující velké konkurence. Od roku 1935 se vyráběl v nové továrně v Brandenburgu hlavně jako středně těžký nákladní vůz Wehrmachtu. Od roku 1937 s označením Kfz.305 Opel Blitz 3 t s benzínovým šestiválcem osobního vozu Admiral 3,6 litru a užitečným zatížením 3 tuny v nejrůznějších provedeních. V letech 1944–1949 jej licenčně vyráběl také Mercedes-Benz.

V roce 1946 začal Opel vyrábět Blitz pod okupační správou jako svůj vůbec první poválečný vůz. Až v roce 1951 byl modernizován, i když jen zvenčí. Technicky se téměř nezměnil, pouze se snížila jeho hmotnost a užitečné zatížení na 1,75 tun. Poháněn byl stejným motorem. Třetí Blitz s užitečným zatížením 1,9 t jej nahradil roku 1960. S pouze benzínovými motory původem z osobních vozů už ale v šedesátých letech nevyhovoval, evropští zákazníci požadovali diesel. Čtvrtá generace Opel Blitz s užitečným zatížením 1,7–2,4 t se vyráběla v letech 1966–1975. Nástupu moderně řešených Fordů Transit se konzervativní Opel nepřizpůsobil. Mezi roky 1973–1987 nabízel lehký dodávkový Bedford CF od Vauxhall Motors z Anglii pod označením Bedford Blitz.

Rekord CarAVan Opel vyráběl i coby dvoumístné dodávky s plechovými okny vzadu v generacích 1957–1960, 1961–1963, 1963–1965, 1965–1966, 1967–1972, 1978–1982, 1982–1983 a 1984–1986.

Mezi roky 1986–1993 vyráběl Opel pick-up Combo založený na Kadettu. Combo z let 1993–2001 vycházel z Corsy, podobně jako další generace mezi roky 2001–2011. V letech 2011–2018 prodával Opel Combo založený na typu Fiat Doblò II vyráběném v Turecku. Combo vyráběný od roku 2018 je založen na platformě Peugeot Partner a Citroën Berlingo.

Mezi roky 1991–2001 vyráběl Opel rozměrný pick-up Campo na platformě Isuzu Faster TF.

Malou dodávku Vivaro vyráběl Opel ve dvou generacích 2001–2014 a 2014–2019. Vznikla ze spolupráce se společnostmi Renault-Nissan a je konstrukčně identická s modely Renault Trafic a Nissan Primastar. Třetí generace, kterou Opel vyrábí od roku 2019, je založená na vozech Peugeot Expert, Citroën Jumpy a Toyota Proace.

Mezi roky 1997–2000 Opel vyráběl užitkový vůz Arena, což byl postarší Renault Trafic s drobnými úpravami. V letech 1998–2009 užitkový vůz Movano vyvinutý společností Renault a vyráběný také jako Renault Master a Nissan Interstar. Druhá generace byla vyrábena v letech 2010–2019. Od roku 2019 vyrábí Opel třetí generaci coby Movano Cargo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lloyd LP 400, 1953 [Auta5P ID:22127 CZ]. auta5p.eu [online]. [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. 
  2. Dobový srovnávací test [online]. Auto Motor und Sport, srpen 1970 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. 
  3. BMW E3: Toto je předchůdce sedmičky. Krásné BMW slaví padesátku. auto.cz [online]. [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (česky) 
  4. Audi 100 C1 (1968–76): Sto koní z Ingolstadtu | Veterán.auto.cz. veteran.auto.cz [online]. [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  5. GM and Peugeot announce alliance [online]. BBC [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. PSA targets Opel turnaround as GM exits Europe. Reuters. 2017-03-06. Dostupné online [cit. 2017-03-25]. 
  7. Nový Opel Astra je v Česku: Prolezli jsme ho, slušně vybavený základ se vejde do půlmilionu. auto.cz [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]