Hans Glas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hans Glas
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formaGesellschaft mit beschränkter Haftung
Datum založení1883
Datum zániku1966
Adresa sídlaPilsting, Německo
Charakteristika firmy
Oblast činnostiautomobilový průmysl
Produktyautomobil
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Glas GmbH byla německá továrna se sídlem v bavorském Dingolfingu. Původně vyráběla zemědělské stroje a skrze motocyklové skútry se přeměnila na malého výrobce automobilů. Pro finanční obtíže jí odkupilo BMW v roce 1966.

Secí stroj Glas Isaria

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Mechanik Andreas Glas, syn Mauruse Glase, který roku 1860 založil první továrnu na zemědělské stroje v Bavorsku, si na ně v roce 1883 otevřel opravárenskou dílnu. V roce 1905 zahájil výrobu secích strojů a jeho podnikání úspěšně rostlo. Za Druhé světové války mu byla přidělena výroba munice. Změny rozlohy rozdělením Německa vedly k úpadku trhu secí techniky a Hans Glas GmbH převzatá jeho synem Andreasem Glasem mladším musela rozšířit výrobní program.

Vozidla Glas[editovat | editovat zdroj]

skútr Glas Goggo (1951–1957)

Syn Andreas Glas mladší působil před První světovou válkou v kanadské Massey-Harris Company. Po vypuknutí války odešel do USA a pracoval v továrnách Ford a Indian. Po návratu do Německa v roce 1924 pracoval v otcově společnosti. V roce 1949 si na zemědělském veletrhu v italské Veroně povšiml elegantních značně užívaných pohodlných skútrů Vespa. Očekával poptávku po levném jednostopém motorovém dopravním prostředku s o něco lepší ochranou před povětrnostními vlivy a nečistotami na silnici než motocykly také v Západním Německu. Jednostopá vozidla zdvihového objemu do 200 cm³ byla osvobozena od daní a mohla být řízena bez řidičského oprávnění. Dosahovala maximální rychlosti kolem 80 km/h. Obnovovala se země s vážně poškozeným vozovým parkem, mnoha zničenými nebo rozbitými vozidly a ostatními opotřebovanými kvůli provozu na alternativní paliva během války.

Skútry Goggo[editovat | editovat zdroj]

nákladní tříkolový vůz<br>Glas Goggo

Na jaře 1951 začala v továrně Glas výroba skútru s dvoutaktním 123 cm³ jednoválcovým motorem ILO-Motorenwerke výkonu 5 k pojmenovaném Goggo podle přezdívky Goggi nejmladšího Glasova vnuka. Ač dalece vzdálen půvabu Vespy, pevná a robustní konstrukce z něj udělala nejprodávanější skútr SRN. Od roku 1952 byl nabízen také s motory 148 cm³ o 6,7 k a 197 cm³ o 9,5 k i  s postranním vozíkem. Od roku 1953 i jako nákladní tříkolový vůz s rozličnými nástavbami. Od roku 1954 obecný zájem o motocykly v Německu klesal. Ve vzmáhajícím se SRN přestával být zájem o jednoduché skútry. Masy Němců nahrazovaly jednostopá vozidla vystavená dešti hlavně vozítky se střechou nad hlavou. Poptávka po malých automobilech se zvýšila. Glas už jako pouhý třetí největší německý výrobce skútrů ukončil jejich výrobu v roce 1957. Poskytly mu však pevný ekonomický základ pro stavbu miniautomobilů chránících nové obleky a šaty už více vydělávajících Němců před deštěm a sněhem.

Glas Goggomobil T (1955–1969)
kupé Glas Goggomobil TS
pick-up Goggomobil TL
Glas Goggomobil T (1955–1969)

Minivozy Goggomobil[editovat | editovat zdroj]

Goggomobil TL Van
Goggomobil Dart (1959-61)

Od března 1955 začal Glas dodávat minivůz Goggomobil T 250 vyvíjený od roku 1952, který vzbudil rozruch při představení na motocyklové výstavě v říjnu 1954. V mnohém převyšoval konkurenci kabinových skútrů Messerschmitt, BMW Isetta, Heinkel, Fuldamobil aj. Vypadal více jako skutečné auto. S konstrukčně motocyklovým 245 cm³ vzduchem chlazeným dvoudobým dvouválcovým motorem o 13,6 k vlastní výroby, který byl uložen vzadu napříč, se směl řídit s řidičským oprávněním na malý motocykl a přitom nabízel prostor pro dva dospělé a dvě děti.[1][2] Spolu s cenou do 3 000 DM mu to zajistilo velmi úspěšné přijení na trhu. Tolik stál motocykl s postranním vozíkem včetně ochranného koženého oblečení pro řidiče. Standardní VW Brouk se prodával za 3 790 DM. Pro kupce minivozů Goggomobil byly přednější i znatelně nižší provozní náklady, tj. náklady na pohonné hmoty, pneumatiky, údržbu, opravy, daně a pojištění vozu. Jeho prodejní cena byla totiž jen mírně nižší než zachovalých vozů Volkswagen, DKW, Opel nebo Ford, často dokonce vyšší.

V únoru 1957 začal Glas vyrábět minivozy Goggomobil T 300 a Goggomobil T 400 s motory 293 cm³ a 392 cm³ s 15, resp. 18,5 k. V roce 1957 začal vyrábět elegantní kupé Goggomobil TS zaměřené na ženy lépe postavených a praktický dvoumístný pick-up Goggomobil TL. Také jednomístnou minidodávku Goggomobil TL Van na podlahové plošině Goggomobilu T, vyvinutou na žádost Deutsche Post. Licenčně se Goggomobil vyráběl ve Španělsku a Argentině. Na podvozku Goggomobilu T postavila australská Buckle Motors v letech 1959–1961 přibližně 700 pohledných roadsterů Dart.

Výroba minivozu Goggomobil pokračovala i po převzetí BMW až do konce roku 1969 jako nejoblíbenějšího nejdéle vyráběného a s přibližně 280 000 vyrobenými kusy nejprodávanějšího západoněmeckého minivozu. Byl to ale minivůz, jehož obliba a prodej s rostoucí prosperitou SRN strmě klesaly. Německý trh už nabízel dost nových vozů za cenu minivozů. Rodinný podnik Glasů musel rozšířit svou nabídku o větší vozy.

Malé vozy Glas[editovat | editovat zdroj]

Glas Isar (1958–1965)
kombi Glas Isar (1959–1965)
Glas Isard (1958–1965)

V srpnu 1958 začal Glas vyrábět pořádný malý vůz se samonosnou karoserií a dostatkem prostoru pro čtyři dospělé Glas T600.[3] Pořádný ale neznamenalo pořádně postavený. Neodzkoušený prototyp představený v září 1957 s označením Goggomobil sice velmi překvapil. Měl vpředu uložený čtyřtaktní 579 cm³ dvouválcový vzduchem chlazený motor boxer slibovaného výkonu 25 k, navržený bývalým konstruktérem BMW, a pohon předních kol. Vysoko a daleko před přední nápravou uložený motor způsoboval v relativně lehkém voze značnou nedotáčivost i problémy s trakcí v zimě. V kopcovitém Bavorsku to byl vážný problém. Uspěchanost vývoje při nutné změně na pohon zadních kol zavinila pozdržení výroby a technické obtíže sériových vozů a velké náklady na záruční opravy. Stejně jako jejich přehřívající se motory s jen 19 k. Ani se jménem Glas T600, aby nebyl přirovnáván k páchnoucím a rachotivým minivozítkům Goggomobil, nesplin pro špatnou pověst prodejní očekávání, přestože se začal vyráběl i se silnějším 682 cm³ motorem o 29,5 k. V listopadu 1959 byl faceliftován a s vyztuženou karoserií představen pod novým označením Glas Isar T600 a Glas Isar T700 podle bavorské řeky Isar. Současně s karosářskou verzí kombi a prototypem kupé Glas Isar 35S coby upravené a zejména vpředu přepracované karoserie Goggomobil TS na podvozku Isar T700 s motorem s výkonem zvýšeným na 34 k. Nové kupé se ale kvůli problémům s motorem a malý zájem sériově nevyrábělo. Na frankofonní trhy byly vozy Isar dováženy se jménem Isard kvůli hanlivému významu názvu bez "d". Isard odkazoval na hbitého pyrenejského kamzíka. Licenčně se Isard vyráběl v Argentině. Vozy Glas Isar se technicky dostaly na očekávanou úroveň, ovšem pozdě. Snížení cen Volkswagenů ani nové konkurenci NSU Prinz se mnohem menší výrobce Glas nedovedl přizpůsobit. Stále náročnější klientela navíc flirtovala s vozy, které byly o půl třídy výš: Ford 12M, Opel Kadett, DKW Junior, BMW 700 nebo NSU 1000. Byly jen o málo dražší. Výroba vozů Isar byla zastavena v roce 1965. Glas se při stoupající prosperitě SRN se svým posíleným vývojovým týmem zaměřil na větší vozy.

kupé Glas 1004 (1962–1968)
Glas 1300 GT (1964–1968)

Vozy Glas nižší střední třídy[editovat | editovat zdroj]

Glas 1004 (1963–1968)
Glas 1300 CL (1966–1968)

V roce 1962 začal Glas vyrábět 2+2místné kupé Glas 1004 na prodlouženém podvozku Glas Isar s moderním 992 cm³ čtyřválcovým vodou chlazeným motorem s rozvodem OHC o 42 k s pěti ložisky klikové hřídele, která byla poprvé u sériového vozu poháněná ozubeným řemenem.[4] V závodní verzi dosáhlo mnoha vítězsví.

Od roku 1963 začal Glas vyrábět vůz Glas 1204 s motorem vozu Glas 1004 se zvětšeným vrtáním pístu a 1189 cm³ s 53 k i jako kabriolet a prostornější tudor označený Glas 1204 Limousine. Licenčně se Glas 1204 vyráběl v Argentině. V roce 1965 nahradil Glas 1204 vůz Glas 1304 s motorem se zvětšeným zdvihem pístu a 1290 cm³ s 60 k spolu s uvedením tudoru Glas 1004. Malá produkce však nepokryla vysoké náklady na vývoj, přestože se čtyřválcové vozy Glas začaly v roce 1966 nabízet s praktickou třídveřovou karoserií hatchback zvanou Kombilimousine. Rostoucí konkurence masových výrobců s automatizovanější výrobou postupně přiměla Glas k orientaci na kategorie vozů vyšších tříd s více převládající ruční prací.

V roce 1964 začal Glas vyrábět kupé a kabriolety Glas 1300 GT s karoserií, kterou navrhl italský designér Pietro Frua a 1290 cm³ motorem se 75 k. V roce 1965 začal Glas toto kupé vybavovat také 1 682 cm³ čtyřválcovým motorem vozu střední třídy Glas 1700 s výkonem zvýšeným na 100 k. Po převzetí bylo kupé od září 1967 vybaveno technikou BMW a vyrábělo se do roku 1968 jako BMW 1600 GT.

Vozy Glas střední třídy[editovat | editovat zdroj]

Glas 1700 (1964–1967)
Glas 1700 (1964–1967)

Na podzim 1963 Glas představil čtyřdveřový pětimístný sedan střední třídy Glas 1500. Původně připravený motor z vozu Glas 1304 se zvětšným zdvihem a 1492 cm³ o 70 k musel být pro zlepšení dynamiky převrtán na 1682 cm³ s 80 k a v roce 1964 jej Glas začal vyrábět jako sportovní sedan Glas 1700. Karoserii opět navrhl Pietro Frua. Vyšel z návrhu Hansa 1300 pro společnost Borgward, který se kvůli jejímu bankrotu nevyráběl. Malý počet vyrobených vozů omezoval nedostatek investičních prostředků. Hned po převzetí zastavilo BMW výrobu vozů Glas 1700 coby konkurenta svých vozů. V letech 1968-1973 na jejich výrobních linkách jihoafrický dovozce BMW vyráběl BMW 1800 SA a BMW 2000 SA s technikou BMW.

Vozy GT Glas[editovat | editovat zdroj]

Glas V8 (1966–1968)
Glas V8 (1966–1968)

V roce 1966 začal Glas vyrábět luxusní GT kupé Glas 2600 V8 a Glas 3000 V8 s osmiválcovými motory 2580 cm³ a 2982 cm³ o 150, resp. 160 k. Na konstrukci původně zvažovaných šestiválcových motorů neměl Glas prostředky, a tak osmiválcové do V vznikly spojením čtyřválců Glas. Elegantní vůz, který opět navrhl Pietro Frua, získal pro podobnost tehdejším Maserati od stejného designéra přezdívku "Glaserati".[5] Glas neměl prostředky na výrobu vlastních dílů a v konstrukci použil díly jiných vozů různých značek, které byly na německém trhu. Vyrobila se jen malá série vozů Glas V8, která opět nepokryla vysoké náklady na vývoj. Spolu s předchozími dovedly Glas k platební neschopnosti, jelikož ho banky dál odmítly financovat. Obrátil se proto na bavorskou vládu, která mj. poskytla bankovní záruky DKW na továrnu v Ingolstadtu. Glasu ale doporučila prodej BMW, kterému přestala dostačovat továrna v Mnichově.

Převzat BMW[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1966 Glas prodal továrnu BMW. Jeho modely byly postupně vyřazeny. Inovované přepychové kupé se s názvem BMW-Glas 3000 V8 vyrábělo do roku 1968.[6] Poslední vyrobený vůz Glas však byl malý Goggomobil v roce 1969. Bavorsko poskytlo potřebné bankovní záruky na investice do modernizace závodu a bývalá továrna Glas prošla rekonstrukcí a stala se největším závodem BMW, který vyrábí vozy BMW řady 5 a BMW řady 7.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Goggomobil T 250, 1956 [Auta5P ID:6140 CZ]. auta5p.eu [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online. 
  2. Goggomobil (D) [Auta5P CZ]. auta5p.eu [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online. 
  3. Goggomobil – od secích strojů a skútrů k automobilům | Veterán.auto.cz. veteran.auto.cz [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online. 
  4. Glas 1004 až 1304 (1962–68): Tři z Dingolfingu | Veterán.auto.cz. veteran.auto.cz [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online. 
  5. Glas 2600/3000 V8: Říkali mu "Glaserati" | Veterán.auto.cz. veteran.auto.cz [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online. 
  6. Bez zapomenuté značky Glas by BMW nevyrostlo. Zanikla před padesáti lety. Aktuálně.cz [online]. 2019-08-10 [cit. 2021-08-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]