Přeskočit na obsah

Heinkel Kabine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinkel Kabine
Heinkel Kabine
Heinkel Kabine
VýrobceHeinkel
Roky produkce1956 - 1958
Místa výrobyNěmecko
KonkurenceBMW Isetta
Karoserie1 dveřová karoserie (parametr potřebuje upřesnit)
Třídaminiautomobily
Technické údaje
Délka2 550 mm
Šířka1 370 mm
Výška1 320 mm
Rozvor1 760 mm
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinkel Kabine byl 2+2místný miniautomobil nabízený od října 1956 firmou Ernst Heinkel AG ve Stuttgartu-Zuffenhausenu. Šlo o její jediný typ automobilu vůbec. Prototyp byl představen už začátkem roku 1955. Výroba byla pro ztrátovost a i z důvodu úmrtí Ernsta Heinkela ukončena v červnu 1958.

skútr Heinkel Tourist s čelním sklem a postranním vozíkem, za ním sólo

Po druhé světové válce nesměl Heinkel stavět letadla. Jednou z náhrad, kterou začal vyrábět v roce 1953 byl velký a těžký skútr Tourist poháněný jednoválcovým 174 cm³ vzduchem chlazeným čtyřdobým motorem s rozvodem OHV. Prodej se brzy začal zpomalovat a Ernst Heinkel se na Ženevském autosalonu v březnu 1954 inspiroval minivozem Isetta a pověřil své konstruktéry návrhem podobného vozu. Prodejní cena se měla pohybovat na úrovni skútru s postranním vozíkem.

pootevřená čelní stěna, vzadu nad motorem lavice pro děti
interiér

Aerodynamičtější tříkolový boubelatý vůz vyráběný od března 1956 vypadal zepředu jako Isetta, zezadu spíše jako kabinový skútr Messerschmitt. Připomínal kabiny bombardovacích letounů Heinkel z druhé světové války čemu dostál používaný název Kabine. Byl o 25 cm delší než Isetta, daleko prosklenější a o třetinu lehčí – jenže byl v něm větší hluk.

Karoserii podepíral lehký příhradový trubkový rám, nenesl ji těžký žebřinový rám. Přístup pasažérů skrz odklápěcí čelní stěnu vypadal pro nesklopný volant složitěji než u patentovaného vstupu Isett. Dveře se zas ale daly otevřít dokořán.

Vůz byl otypován pro dva dospělé a dvě děti, přístup dozadu umožňovalo sklopné přední opěradlo. Mezi dospělé vepředu se však v případě potřeby vešlo další menší dítě stejně jako u isett. Dozadu se vešel kufr, na další zavazadla byl potřeba nosič. Plátěná velkoryse rozměrná skládací střecha umožňovala nouzový výstup, přední výklopná boční okénka větrání.

Vozy byly osazovány osvědčeným 174 cm³ motorem motocyklu Tourist umístěným před zadní kolo.[1] Výkon byl přenášen přes čtyřstupňovou převodovku zapouzdřeným řetězem na zadní kolo. Mimo tohoto modelu s kódem 150 se ve stejném roce začal vyrábět silnější typ 153 objemu 204 cm³ se zvětšeným vrtáním válce.[2] Měl podvozek se čtyřmi koly – poháněná zadní dvě s rozchodem 220 mm nepotřebovala diferenciál. Od března 1957 byl objem motoru z daňových důvodů snížen na 198 cm³, označení změněno na 154 a určité vozy na export, například do Británie nebo Rakouska, opatřili jen třemi koly.[3]

Heinkel Kabine se i přes vysokou cenu (2 750 DM místo plánovaných 2 500 DM) těšil stále větší oblibě kupujících. Přes většinou kladné reakce na jeho jízdní výkon v motoristickém tisku však nestačila na dosažení zisků nezbytných pro další vývoj. Povolení stavět letadla přišlo v roce 1956. Krátce po smrti Ernsta Heinkela v roce 1958 a vyrobení téměř 12 000 vozů došlo k prodeji licence s výrobním zařízením firmě Dundalk Engineering Company v Irsku, která ale měla problémy s kvalitou. Posléze výroba pokračovala v britské společnosti Trojan pod jménem Heinkel Trojan až do roku 1965. Souběžně s irskou výrobou se v letech 1958 až 1961 licenčně montoval také pro jihoamerický trh v Argentině.

interiér

Vozítek typu 153 bylo do roku 1957 vyrobeno 6 438 kusů, typu 153 a 154 do roku 1958 5 537. Celkem bylo v továrnách v Německu, Argentině, Irsku a Anglii vyrobeno přibližně 17 000 vozů.

modrý Heinkel Kabine vedle vozítek Glas Goggomobil (červený),
Fuldamobil (zelenobílý) a kupé Glas Goggomobil TS (červený s bílou střechou), zádí červený tříkolový kabinový skútr Messerschmitt

Technická data

[editovat | editovat zdroj]
Typ 175 (ozn. 150) 200 (153) 200 (154)
Produkce v letech 1956 – 1957 1956 1957 – 1958
Motor jednoválcový čtyřtaktní jednoválcový čtyřtaktní jednoválcový čtyřtaktní
Rozvod OHV OHV OHV
Vrtání x zdvih 60 mm x 61,5 mm 65 mm x 61,5 mm 64 mm x 61,5 mm
Objem 174 cm³ 204 cm³ 198 cm³
Výkon (k) 9,2 10 10
Výkon (kW) 6,8 7,4 7,4
při otáčkách (1/min) 5500 5500 5500
Kroutící moment (Nm) 12,9 13,2 13,2
Kompresní poměr 7,4 : 1 6,8 : 1 6,8 : 1
Spotřeba 4 l / 100 km 4 l / 100 km 4 l / 100 km
Převodovka čtyřstupňová čtyřstupňová čtyřstupňová
Maximální rychlost 82 km/h 86 km/h 86 km/h
Pohotovostní hmotnost 250 kg 290 kg 290 kg
Celková hmotnost 475 kg 510 kg 510 kg
Elektrický rozvod 12 V 12 V 12 V
Délka 2550 mm 2550 mm 2550 mm
Šířka 1370 mm 1370 mm 1370 mm
Výška 1320 mm 1320 mm 1320 mm
Rozvor 1760 mm 1760 mm 1760 mm
Rozchod vpředu/vzadu 1225 mm 1225 mm / 220 mm 1225 mm / 220 mm
Poloměr otáčení 8,5 m 8,5 m 8,5 m

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinkel Kabine na německé Wikipedii.

  1. Heinkel Kabine 175 Typ 150, 1956. auta5p.eu [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 
  2. Heinkel Kabine 200 Typ 153, 1956. auta5p.eu [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 
  3. Heinkel Kabine 200 Typ 154, 1958. auta5p.eu [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Oswald, Werner: Deutsche Autos 1945-1990, Band 4, 1. Auflage, Motorbuch Verlag Stuttgart (2001), ISBN 3-613-02131-5

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]