Heinkel Kabine
| Heinkel Kabine | |
|---|---|
.JPG) Heinkel Kabine | |
| Výrobce | Heinkel |
| Roky produkce | 1956 - 1958 |
| Místa výroby | Německo |
| Konkurence | BMW Isetta |
| Karoserie | 1 dveřová karoserie (parametr potřebuje upřesnit) |
| Třída | miniautomobily |
| Technické údaje | |
| Délka | 2 550 mm |
| Šířka | 1 370 mm |
| Výška | 1 320 mm |
| Rozvor | 1 760 mm |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heinkel Kabine byl 2+2místný miniautomobil nabízený od října 1956 firmou Ernst Heinkel AG ve Stuttgartu-Zuffenhausenu. Šlo o její jediný typ automobilu vůbec. Prototyp byl představen už začátkem roku 1955. Výroba byla pro ztrátovost a i z důvodu úmrtí Ernsta Heinkela ukončena v červnu 1958.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Po druhé světové válce nesměl Heinkel stavět letadla. Jednou z náhrad, kterou začal vyrábět v roce 1953 byl velký a těžký skútr Tourist poháněný jednoválcovým 174 cm³ vzduchem chlazeným čtyřdobým motorem s rozvodem OHV. Prodej se brzy začal zpomalovat a Ernst Heinkel se na Ženevském autosalonu v březnu 1954 inspiroval minivozem Isetta a pověřil své konstruktéry návrhem podobného vozu. Prodejní cena se měla pohybovat na úrovni skútru s postranním vozíkem.
.jpg)
Karoserie[editovat | editovat zdroj]
Aerodynamičtější boubelatý tříkolový vůz vyráběný od března 1956 vypadal zepředu jako Isetta, zezadu spíše jako kabinový skútr Messerschmitt. Připomínal kabiny bombardovacích letounů Heinkel z druhé světové války a odpovídal tomu zvolený název Kabine. Byl o 25 cm delší než Isetta, mnohem prosklenější a o třetinu lehčí. Karoserie měla trubkový příhradový rám, ne těžký žebřinový rám. Přístup pasažérů skrz odklápěcí čelní stěnu vypadal pro nesklopný volant složitěji než u patentovaného vstupu isetty. Dveře zas ale šly otevřít dokořán. Vůz byl otypován pro dva dospělé a dvě děti, přístup dozadu umožňovalo sklopné přední opěradlo. Mezi dospělé vepředu se však v případě potřeby vešlo další menší dítě stejně jako u isett. Velkoryse rozměrná skládací plátěná střecha umožňovala nouzový výstup, přední výklopná boční okénka větrání.
Pohon[editovat | editovat zdroj]
Vozy byly osazovány nejprve 174 cm³ motorem motocyklu Tourist umístěným před zadním kolem.[1] Výkon byl přenášen přes čtyřstupňovou převodovku zapouzdřeným řetězem na zadní kolo. Mimo tohoto modelu s kódem 150 se ve stejném roce začal vyrábět silnější typ 153 objemu 204 cm³ se zvětšeným vrtáním válce.[2] Měl podvozek se čtyřmi koly, zadní dvě s rozchodem 220 mm nepotřebovala diferenciál. Od března 1957 byl objem motoru z daňových důvodů snížen na 198 cm³, označení změněno na 154 a určité vozy na export, například do Británie nebo Rakouska, opatřili jen třemi koly.[3]
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Heinkel Kabine se i přes vysokou cenu (2 750 DM místo plánovaných 2 500 DM) těšil stále větší oblibě kupujících. Přes většinou kladné reakce na jeho jízdní výkon v motoristickém tisku však nestačila na dosažení zisků nezbytných pro další vývoj. Povolení stavět letadla přišlo v roce 1956. Krátce po smrti Ernsta Heinkela v roce 1958 a vyrobení téměř 12 000 vozů došlo k prodeji výrobního zařízení a licence firmě Dundalk Engineering Company v Irsku a posléze britské společnosti Trojan, která pokračovala ve výrobě modelu pod jménem Heinkel Trojan až do roku 1965. Souběžně s irskou výrobou se v letech 1958 až 1961 licenčně montoval také pro jihoamerický trh v Argentině.
Vozítek typu 153 bylo do roku 1957 vyrobeno 6 438 kusů, typu 153 a 154 do roku 1958 5 537. Celkem bylo v továrnách v Německu, Argentině, Irsku a Anglii vyrobeno přibližně 17 000 vozů.
a Fuldamobil (zelenobílý), zádí červený tříkolový kabinový skútr Messerschmitt
Technická data[editovat | editovat zdroj]
| Typ | 175 (ozn. 150) | 200 (153) | 200 (154) |
| Produkce v letech | 1956 – 1957 | 1956 | 1957 – 1958 |
| Motor | jednoválcový čtyřtaktní | jednoválcový čtyřtaktní | jednoválcový čtyřtaktní |
| Rozvod | OHV | OHV | OHV |
| Vrtání x zdvih | 60 mm x 61,5 mm | 65 mm x 61,5 mm | 64 mm x 61,5 mm |
| Objem | 174 cm³ | 204 cm³ | 198 cm³ |
| Výkon (k) | 9,2 | 10 | 10 |
| Výkon (kW) | 6,8 | 7,4 | 7,4 |
| při otáčkách (1/min) | 5500 | 5500 | 5500 |
| Kroutící moment (Nm) | 12,9 | 13,2 | 13,2 |
| Kompresní poměr | 7,4 : 1 | 6,8 : 1 | 6,8 : 1 |
| Spotřeba | 4 l / 100 km | 4 l / 100 km | 4 l / 100 km |
| Převodovka | čtyřstupňová | čtyřstupňová | čtyřstupňová |
| Maximální rychlost | 82 km/h | 86 km/h | 86 km/h |
| Pohotovostní hmotnost | 250 kg | 290 kg | 290 kg |
| Celková hmotnost | 475 kg | 510 kg | 510 kg |
| Elektrický rozvod | 12 V | 12 V | 12 V |
| Délka | 2550 mm | 2550 mm | 2550 mm |
| Šířka | 1370 mm | 1370 mm | 1370 mm |
| Výška | 1320 mm | 1320 mm | 1320 mm |
| Rozvor | 1760 mm | 1760 mm | 1760 mm |
| Rozchod vpředu/vzadu | 1225 mm | 1225 mm / 220 mm | 1225 mm / 220 mm |
| Poloměr otáčení | 8,5 m | 8,5 m | 8,5 m |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinkel Kabine na německé Wikipedii.
- ↑ Heinkel Kabine 175 Typ 150, 1956. auta5p.eu [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Heinkel Kabine 200 Typ 153, 1956. auta5p.eu [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Heinkel Kabine 200 Typ 154, 1958. auta5p.eu [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Oswald, Werner: Deutsche Autos 1945-1990, Band 4, 1. Auflage, Motorbuch Verlag Stuttgart (2001), ISBN 3-613-02131-5
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinkel Kabine na Wikimedia Commons - Fotogalerie s popisem
- Technický popis
- Prodejní brožura
