Rozbuška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Časovaná elektrická rozbuška

Rozbuška je prvotní stupeň iniciace trhavin. Rozbuška se vkládá do předem vytvořeného otvoru v méně citlivé náloži výbušniny (tj. trhaviny). Rozbuška musí být v přímém kontaktu s trhavinou - i 2 cm vzdálenosti obvykle vedou k selhání iniciace). Rozbuška je typicky několik centimetrů dlouhá dutinka, obvykle z kovu (hliník, vzácně měď), která mimo jiné obsahuje zážehovou slož, třaskavinu (obvykle 300-400 mg směsi s převažujícím obsahem azIdu olovnatého, vzácněji fulminátu rtuťnatého, DDNP nebo NHN) a následně citlivější trhavinu (obvykle 800 mg pentritu, méně často hexogen). Hmotnost náplně se celkově pohybuje od stovek miligramů do gramů. Existují i rozbušky typu NPED, kdy rozbuška obsahuje pouze citlivější trhavinu (pentrit, ETN). Podobně existují jednosložkové rozbušky, kde je náplní pouze třaskavina (jednotky gramů třaskaviny), tyto jsou dnes používány pouze v amatérských aplikacích.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Plnění rozbušek třaskavinou se v průmyslu i amatérské praxi realizuje bez přímého kontaktu ruky s rozbuškou. Zde amatérské plnění rozbušky třaskavinou HMTD.

Prakticky se dělí rozbušky na několik základních druhů:

Zážehové rozbušky[editovat | editovat zdroj]

  • používají se ve spojení s iniciací šlehem plamene ze zápalnice nebo el. palníku
  • nejstarší, dnes se už moc nevyužívá
  • předchůdce elektrických rozbušek
  • odolné proti EM polím (např. u drátů VVN), ale náchylné na nepravidelnosti v rychlosti hořené zápalnice (pomalé doutnání, popř. rapidní prošlehnutí zápalnice)
  • typické vojenské nasazení u ženijních prací

Elektrické rozbušky[editovat | editovat zdroj]

  • jedny z nejrozšířenějších
  • základem je odporový můstek (drát), který se při průchodu proudem zahřeje a vyvolá detonaci iniciační slože, následuje primární a sekundární slož
  • kontrola zapojení se provádí ohmmetrem
  • iniciace probíhá roznětnicí, tj. buď silnou 12V baterií nebo častěji výbojem z kondenzátoru
  • možné nebezpečí detonací výboji statické elektřiny na nezkratovaných přívodních drátech (konce drátů musí být bez izolace a smotané do sebe až do zapojení nálože) , popř. indukcí proudu ve vodičích anténami vysílajících osobních vysílaček. Pro nebezpečí náhodného nárazu do tlačítka a tím spuštěného vysilání se takové vysilačky nesmí nikdy dostat do blízkosti (tj. jednotky metrů) takovýchto rozbušek a jejich přívodních drátů

Rozbušky bez třaskaviny (NPED) s elektrickým odpalem[editovat | editovat zdroj]

  • jedno z nejbezpečnějších řešení
  • typicky se jedná o malé dutinky naplněné několika stovkami mg pentritu s velmi jemným odporovým drátem (popř. kovovo-polymerovou fólií), do tohoto drátu (fólie) se při odpalu na dálku zavede velmi veliký a silný výboj elektrického proudu ze speciálních kondenzátorů, "detonace" drátku, popř. fólie pak odpálí pentritovou náplň se kterou je drát v téměř přímém kontaktu (u provedení s fólií se někdy používá krátká mezera, viz flying plate -slapper detonator provedení)
  • využití v jaderných bombách i v průmyslových a amatérských aplikacích s vysokým nárokem na bezpečnost proti iniciaci nárazem, popř. elektrickými poli (běžné proudy náplň pentritu pouze zapálí a tak nedojde k iniciaci), u jaderných zbraní je výhodou i velmi přesné časování detonace, což umožnuje přesnější implozi štěpného materiálu

Rozbušky bez třaskaviny (NPED) s tepelným odpalem[editovat | editovat zdroj]

  • jedná se o pevné kovové dutinky s několika gramy trhaviny (pentrit, ETN), přepážkou z tenké vrstvičky kovové fólie a několika gramy pyrotechnické slože (např. cukr s dusičnanem draselným)
  • iniciace je buď plamenem zápalnice nebo elektrickým palníkem
  • typické řešení amatérských experimentátorů s pyrotechnikou, výhodou je vyšší bezpečnost při přípravě, kde lze obejít manipulaci s více nebezpečnými třaskavinami, nevýhodou je nižší spolehlivost (typicky několik procent selhávek s deflagrací a následnou neiniciací nálože)

Neelektrické (NONEL)[editovat | editovat zdroj]

  • druhé nejpoužívanější, absolutně odolné vůči cizím el. energiím.
  • odolnost, resp. citlivost rozbušky k vnějším mechanickým vlivům je shodná s elektrickými rozbuškami.
  • místo přívodních el. vodičů se používá propojení detonační trubičkou Nonel (tzv. Shock Tube, rázová trubice, mikrobleskovice, plastová trubička s obsahem cca 17 mg výbušniny na 1 délkový metr trubičky)
  • rozbušky jsou iniciovány rázem ("výšlehem") z detonační trubičky a v rozbušce dochází k přenosu přes zpožďovač na primární a sekundární slož
  • zapojení rozbušek v roznětné síti nelze kontrolovat měřicími zařízeními, správnost a funkčnost zapojení lze zkontrolovat pouze vizuálně
  • iniciace Shock Tube probíhá jiskrovou roznětnicí, přiloženou rozbuškou č. 8 nebo tzv. mechanickou roznětnicí

Elektronické[editovat | editovat zdroj]

  • jde o variantu elektrické rozbušky s elektronickým časováním (tzv. DEC System - Digital Energy Control).
  • rozbuška obsahuje tzv. EIM (elektronický iniciační modul - malý tištěný spoj, obsahující zejména mikročip a kondenzátor).
  • tento druh rozbušek je relativně nejvíce odolný vůči cizím energiím (k elektrostatické energii, k bludným proudům a k ovlivnění vysokofrekvenčními zdroji)
  • odolnost, resp. citlivost rozbušky k vnějším mechanickým vlivům je shodná s elektrickými nebo neelektrickými rozbuškami.
  • rozbušky se skládají z EIMu, el. pilule, primární a sekundární náplně, přívodních vodičů s připojovacím konektorem, dutinky a ucpávky.
  • elektrická pilule je klasicky iniciována průchodem el. proudu z kondenzátoru rozbušky a zažehne primární pyrotechnickou slož.
  • zážeh a výbuch primární slože způsobí výbuch sekundární náplně rozbušky.
  • elektronické rozbušky je možné nastavit s krokem po 1 ms v rozsahu od 0 do 15 000 ms.
  • pro nastavení a odstřel je možné použít pouze zařízení výrobce (Logger a Blaster).