Lokomotiva 556.0

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parní lokomotiva řady 556.0
Lokomotiva 556.0271
Lokomotiva 556.0271
Řada dle Kryšpína (ČSD)556.0
Základní údaje
VýrobceZávody V. I. Lenina
Výroba v letech19511958
Počet vyrobených kusů510
ProvozovatelČSD
Období provozu19511981
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost89 000 kg
Hmotnost ve službě99 000 kg
Adhezní hmotnost84 200 kg
Délka přes nárazníky14 665 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
120 m
Rozchod1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu1´E
Trvalý výkon1 472 kW
Maximální povolená rychlost80 km/h
Přetlak páry18 bar
Počet válců2
Průměry válců550 mm
Zdvih pístů660 mm
Typ rozvoduHeusinger
Průměr hnacích
a spřažených dvojkolí
1 400 mm
Průměr běhounů900 mm
Výhřevná plocha topeniště201 m²
Výhřevná plocha přehřívače63,3 m²
Plocha roštu4,34 m²
Lokomotivní brzdapřímočinná parní
Vlaková brzdatlaková
Vytápění vlakuparní
Vlečný tendr
Řada/označení935.2
Zásoba uhlí20 m³
Zásoba vody35 m³
Počet náprav5
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotivy řady 556.0 jsou typem parních lokomotiv pro těžkou nákladní dopravu, vyráběným v plzeňské Škodě (v době výroby pod názvem Závody V. I. Lenina) v letech 19511958 v celkovém počtu 510 kusů a známým pod přezdívkou „štokr“. Díky tomu jde o nejdokonalejší nákladní lokomotivy československé provenience a také vůbec nejpočetnější typ parních lokomotiv v tuzemsku. Lokomotivy byly určeny pro nejtěžší nákladní vlaky na hlavních tratích napříč celým Československem. Ke konci provozu se dostaly i na méně významné výkony na vedlejších tratích, kde dosluhovaly až do úplného konce parního provozu v roce 1981. Několik lokomotiv bylo zachováno jako historických a dva stroje jsou vedeny v provozuschopném stavu jako muzejní vozidla – jde o stroj čísla 036.

Vývoj a výroba[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva 556.036 v Bratislavě

Vznik lokomotiv řady 556.0 se datuje na období krátce po druhé světové válce, kdy byla prováděna komplexní obnova železnic a mezi jeden z vážných problémů patřil nedostatek výkonných nákladních lokomotiv, schopných dopravovat stále rostoucí objem zátěže.[1] Již od roku 1945 sice probíhala výroba řady 534.0, která situaci zlepšila, byla však již v době výroby brána za neperspektivní a do budoucna nedostačující.[1] Koncem 40. let proto podávají ČSD prostřednictvím ministerstva dopravy požadavek na výrobu výkonných nákladních lokomotiv nové konstrukce.[1]

První lokomotivu 556.001 dráhy převzaly dne 7. 2. 1951 a postupně byly doobjednávány další série.[2] Původně uvažovaný počet lokomotiv byl několikrát překročen a celkového počtu 510 vyrobených strojů bylo dosaženo na jaře 1958 převzetím poslední lokomotivy 556.0491 z 6. výrobní série (lokomotiva nejvyššího čísla 556.0510 byla dodána o několik dní dříve).[2] Cena jedné lokomotivy činila 902 675 Kčs včetně tendru.[3] Zároveň šlo o zcela poslední parní lokomotivy na normální rozchod 1 435 mm, vyrobené v tuzemsku.[3] Nešlo však o poslední vyrobený typ, kterým se staly dva stroje řady 464.2 taktéž ze Škody, jenž opustily brány závodu v roce 1956.[4] Ty ale byly určeny pro osobní dopravu a jejich počet zůstal u dvou vyrobených prototypů.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Na základě zkušeností z provozu německé válečné lokomotivy řady 52 (u ČSD označené řadou 555.0), které za války vyráběly lokomotivky v třinácti evropských továrnách na územích okupovaných nacistickým Německem včetně plzeňské Škodovky, se s výhodou využila osvědčená konstrukce pojezdu 1´E s pouze jedním dvojkolím běhounů a pěti spřaženými hnacími dvojkolími.[5] Díky zesílení konstrukce mírně narostla nápravová hmotnost na 16 tun, což se projevilo i v označení novou řadou 556.0.

Stroj řady 556.0 u Gmündu

Kotel byl konstruován na základě nejnovějších poznatků ze stavy lokomotiv a některých konstrukčních uzlech shodný s tehdy vyráběnou řadou 475.1; hlavní rozdíly jsou především v oblasti pístů, šoupátek, křižáků, kluzných klínů a servomotoru.[5] Lokomotivy také byly již z výroby vybaveny šnekovým mechanickým přikladačem typu Standard Stoker (díky kterému poté získaly přezdívku štokr) a moderní dyšnu Kylchap. Prvních 80 kusů lokomotiv mělo velké usměrňovače kouře, které byly od čísla 81 zjednodušeny.[5] Počátkem 50. let byly ve Škodě objednány rychlíkové lokomotivy řady 498.1 a pro zjednodušení vývoje a dostatečný výkon u nich byl použit kotel právě z řady 556.0 s patřičnými úpravami a zvýšeným výkonem až na hodnotu 2 000 kW.

K lokomotivám byl také navržen zcela nový typ tendru pod označením 935.2. Jeho vývoj se však protáhl a první zkušební jízdy lokomotivy absolvovaly se staršími tendry 930.2 od lokomotiv řady 555.0.[2] Tendry řady 935.2 začaly být vyráběny v Tatře Kolín (s přispěním Škodových závodů) až roku 1952 a ke starším lokomotivám dodány se zpožděním.[2][5] Tento tendr byl také později použit u lokomotiv řady 498.1.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Stroj 556.0225 v Žitavě v roce 1979
556.036 v čele nostalgického vlaku odjíždějícího ze železniční stanice Vrútky

Po vyrobení nastoupily nové lokomotivy do dopravy nejtěžších nákladních vlaků v síti ČSD. Díky tomu byly používány i v době těžkotonážního hnutí k vedení mnoha rekordních vlaků. Lokomotivy řady 556.0 drží stále platný rekord v podobě nejtěžšího vlaku na území Československa – dne 20. prosince 1958 odvezly stroje 556.0338 a 556.020 z depa PřerovKojetína do Ostravy vlak o 121 vozech a hmotnosti 8 272 tun (v úseku PřerovHranice na Moravě s pomocí postrkového stroje 556.0155).[3] Podobné rekordy byly zaznamenány na více tratích, kde lokomotivy několikrát vedly vlaky i o hmotnosti přes 5 000 tun.[3][5][6] Vzhledem k faktu, že takto těžké a dlouhé vlaky často komplikovaly provoz, po oslabení pozice těžkotonážníků počátkem 60. let už k mnoha takovýmto výkonům nedošlo.[5]

Počet více než 500 vyrobených strojů způsobil, že se řada 556.0 rozšířila napříč celým Československem a sloužila ve většině dep na hlavních tratích. Nezřídka byly lokomotivy využívány i v osobní dopravě jako záskok při nedostatku jiných řad. Postupující elektrifikace od konce 60. let způsobila úbytek výkonů a lokomotivy odcházely i na méně zatížené tratě nahradit starší typy lokomotiv, které byly vyřazovány. Zároveň byly odstaveny i některé stroje řady 556.0 po nehodách či pro špatný technický stav.

Po roce 1977 zbyly „štokry“ mezi poslední provozními parními lokomotivami a stále sloužily v nákladní dopravě především tam, kde ztroskotaly pokusy o nasazení lokomotiv motorových především pro jejich vysokou poruchovost. Právě časté neschopnosti zejména u zánovní řady T 478.3ČKD způsobovaly nutnost udržení řady 556.0 v provozu. Na začátku nové dekády už zůstaly v provozu pouze lokomotivy na podřadných výkonech, kde by byly motorové lokomotivy málo efektivně využité nebo nevhodné. Ještě v roce 1980 sloužily některé lokomotivy na manipulačních a pomocných vlacích v několika lokalitách, například v depech Jaroměř, Plzeň a také Sokolov, kde zůstalo v provozu více lokomotiv.[7] Zcela poslední výkony řady byly zaznamenány na jaře roku následujícího, mezi nimiž vyniká stroj 556.0506, vozící mezistátní expres Vindobona přes státní hranici mezi Českými Velenicemi a rakouským Gmündem místo poruchového a slabého stroje řady T 466.0. Naposledy byl takto vystaven 1. dubna 1981.[7] Většina odstavených lokomotiv nebyla ihned sešrotována, ale ještě použita jako vytápěcí kotle v depech či odprodána mimo ČSD.[7]

„Štokry“ byly na svou dobu moderní výkonné lokomotivy s vynikajícími trakčními vlastnostmi při relativně nízké adhezní hmotnosti, které zvládaly do té doby nevídané zátěže. Rekordy řady 556.0 byly překonány teprve až v době elektrických lokomotiv.

Zachované lokomotivy[editovat | editovat zdroj]

Z 510 vyrobených strojů se do současnosti zachovaly jeden provozuschopný a více parních kotlů, případně neprovozních strojů. Na Slovensku je takovýmto zástupem lokomotiva 556.036 z první výrobní série, deponovaná ve Vrútkách, v Česku stroj 556.0506, deponován v České Lípě. V muzeu ČDLužné u Rakovníka je vystavován stroj 556.0271, který ale není provozuschopný. Poslední vyrobená lokomotiva 556.0510 se taktéž zachovala a je jako neprovozní uchovávána v depozitáři Národního technického muzeaChomutově.[8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Lokomotiva 556.0 [online]. Lokomotivy.webzdarma.cz [cit. 2016-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-11. 
  2. a b c d ŠVESTKA, Drahomír. Vzpomínáme na řadu 556.0 [online]. ŽelPage, 2012-04-11 [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. 
  3. a b c d DARANSKÝ, Václav. Svět železnice - (11) - parní lokomotivy, řada 556 [online]. Postřeh.com, 2006-08-24 [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. 
  4. DARANSKÝ, Václav. Svět železnice - (19) - parní lokomotivy, řada 464.2 [online]. Postřeh.com, 2007-08-12 [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f Parní lokomotivy řady 556.0 [online]. Železničný.net, 2015-05-22 [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. 
  6. Lokomotivy řady 556.0 "štokr" [online]. Atlas lokomotiv [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. 
  7. a b c Parní lokomotivy řady 556.0 - II.diel [online]. Železničný.net, 2015-06-09 [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. 
  8. 556.0510 [online]. Železniční poklady [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]