Pruská T 9.3
| Parní lokomotiva řady T 9.3 | |
|---|---|
.JPG) Zrenovovaná lokomotiva řady pr. T9³ (Arnold Jung Lokomotivfabrik 1738/1912) jako neprovozní exponát v železničním muzeu v Saské Kamenici – Hilbersdorfu v r. 2015. Jeden ze strojů, které po I. světové válce připadly Polsku (TKi3-295) a po roce 1939 se do Německa vrátily (jako 91 896ᴵᴵ DR) | |
| Řada (Prusko) | T 9.3 |
| Řada (Německo) | 91˙³⁻¹⁸,²⁰ (třída Gt 34.15) |
| Řada (Belgie) | 93 |
| Řada (Polsko) | TKi3, |
| Řada (Rakousko) | 691 |
| Řada dle Kryšpína (ČSD) | 355.15 |
| Řada (Lotyšsko) | Tn |
| Řada (SSSR) | TT |
| Základní údaje | |
| Výrobce | Borsig, Henschel, Union, Schichau, Hohenzollern, Humboldt, Jung, Hanomag, Orenstein & Koppel, Hagans, Grafenstaden |
| Výroba v letech | 1901-1914 |
| Počet vyrobených kusů | 2058 ks pro Pruské dráhy, 133 ks pro Alsasko-lotrinské dráhy, 23 ks pro další soukromé dráhy |
| Období provozu | území Československa 1939-49 (jinde vyřazeny ve 30.-70. letech) |
| Typ spřáhla | standardní šroubovka |
| Hmotnost a rozměry | |
| Prázdná hmotnost | 46 780 kg |
| Hmotnost ve službě | 59 900 kg |
| Adhezní hmotnost | 45 000 kg |
| Délka přes nárazníky | 10 700 mm |
| Výška skříně od TK | 4 200 mm |
| Rozchod | 1435 mm |
| Celkový rozvor | 6 000 mm |
| Rozvor spřažených dvojkolí | 3 300 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | 1'C m2t (2-6-0T) |
| Trvalý výkon | 470 ks, ~ 345 kW |
| Maximální povolená rychlost | 65 km/h |
| Přetlak páry | 12 bar /u lok. 91˙²⁰⁰¹⁻¹⁰ 13 bar |
| Počet kouřovek/žárnic | 209 |
| Počet válců | 2 |
| Průměry válců | 450 mm |
| Zdvih pístů | 630 mm |
| Typ rozvodu | Heusinger |
| Průměr spřažených dvojkolí | 1 350 mm |
| Průměr běhounů | 1 000 mm |
| Výhřevná plocha topeniště | 7,7 m² |
| Výhřevná plocha trubek kotle | 96,6 m² |
| Výhřevná plocha celková | 104,3 m² |
| Plocha roštu | 1,53 m² |
| Vlaková brzda | tlaková Knorr nebo Westinghouse |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Vysvětlivky pojmů v infoboxu.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stroje původně pruské řady T 9.3 určené pro dopravu vlaků na vedlejších tratích byly jedním z nejpočetnějších typů parní lokomotivy vyráběných v Německu. U německých říšských drah obdržely řadu 91³⁻¹⁸,²⁰. Po roce 1945 byly některé z nich jako řada 355.15 ČSD krátce provozovány i v Československu.
Vznik a výroba[editovat | editovat zdroj]
Trojspřežky na mokrou páru této úspěšné konstrukce vycházely z nákladních tendrovek řady pr. T 9.2 (později u DR/DRG řada 91˙⁰⁻¹). První lokomotivu tohoto typu vyrobila pro pruskou železniční správu (KPEV) v r. 1901 továrna Union Giesserei v Königsbergu (Královci). Celkem bylo do roku 1914 vyrobeno nejméně 2214 lokomotiv – pro KPEV (resp. pro její samostatná ředitelství - KED) to bylo podle různých pramenů 2055 až 2060 ks, 132 nebo 133 ks pro státní dráhy Alsaska-Lotrinska (pod německou správou), a ještě další pro jiné provozovatele v Německu i jinde.[1]
Zavázání běhounu do Krauss-Helmholtzova podvozku místo původního provedení pojezdu podle Adamsovy koncepce výrazně zklidnilo chod za jízdy proti své předchůdkyni a umožnilo zvýšení maximální rychlosti až na 65 km/h. Touto rychlostí byla lokomotiva bez problémů schopna vést po rovině vlak 500 t těžký. Spolu s dalšími vylepšeními tak vznikl univerzální stroj dobře použitelný jak pro lehčí nákladní vlaky a posunovou službu, tak i pro vedení osobních vlaků na vedlejších a příměstských tratích.
Provoz[editovat | editovat zdroj]
Nepříliš vzhledná reprezentantka pruské lokomotivní školy původního označení T 9.3 byla díky účelné konstrukci oblíbená pro své provozní vlastnosti. K přesunu strojů z traťové služby na pomocné výkony a k jejich vyřazování ale docházelo již od poloviny 30. let v souvislosti s jejich náhradami za modernější, výkonnější a provozně úspornější lokomotivy na přehřátou páru, ve větší míře pak až po roce 1945 a po nástupu nových trakcí. Nadbytečné stroje říšské dráhy pronajímaly a prodávaly pro posun do průmyslových podniků. Několik jich ještě bylo přestavěno na přehřátou páru (DR řada 91˙⁶⁵)[3]. Některé z nich tak vydržely ve službě přes 70 let.
Rozšíření působišť v důsledku válečných událostí[editovat | editovat zdroj]
Po 1.světové válce došlo k přerozdělení lokomotiv mezi středoevropské železnice: v Německu zůstalo 1503 ks od KPEV (po r. 1925 u DRG čísla 91 303 až 1805), spolu s 10 mírně odlišnými stroji řady T9 Württemberských drah (kotel se 203 trubkami a tlakem zvýšeným na 13 at, u DRG obdržely čísla 91 2001 až 2010). Další kusy provozovaly jiné zemské dráhy a privátní subjekty (později postupně obsadily interval čísel 91 1806 až 1844). Ostatní získalo Polsko (nejvíce - 320 ks, řada TKi3 PKP), Belgie (řada 93 SNCB), Francie, Litva, Lotyšsko a další.
Během 2.světové války se většina zbývajících lokomotiv dostala zpět do německých rukou, po r. 1945 pak došlo k jejich novému přerozdělení. Železniční správy nástupnických německých států si k r.1949 udržely 230 ks (DR, vyřazeny do r. 1971) + 350 ks (DB, vyřazeny do r. 1964). K PKP se vrátilo 247 ks (poslední vyřazena 1982); z nich 59 ks bylo v l. 1951-59 přestavěno na akumulační řady TKi3b (‘b‘ jako ‘bezogniowy’).[1] 6 ks zůstalo i u ÖBB (řada 691, vyřazeny do r. 1957). Neznámý počet se jich jako trofejní nebo reparace dostal do SSSR (řada TT u SŽD, zpravidla přestavěny na ruský široký rozchod).
Provoz v Česku[editovat | editovat zdroj]
Říšské dráhy nasadily po r. 1939 lokomotivy řady 91˙³⁻¹⁸ i v okupovaných Sudetech, převážně na Moravě. U ČSD jich zůstalo po r. 1945 nebo bylo zavlečeno několik desítek, většina neprovozních. Z toho 20 strojů bylo, přinejmenším administrativně, dočasně přečíslováno na řadu 355.1500 až 519 a spolu s nepřečíslovanými využíváno v poválečném provozu, mj. na tratích v působnosti dep Šumperk, Hanušovice, Suchdol n. O., a pro posun na Ostravsku[4]. Stroje byly do začátku 50. let vráceny do Polska a Německa nebo předány do SSSR.
Zachované lokomotivy[editovat | editovat zdroj]
| Výrobce, v. č./rok | Provoz | Místo | Stav | Zdroj |
|---|---|---|---|---|
| Henschel 6128/1902 | KED Erfurt 1815, býv. KED Erfurt 7260, DRG 91 319, Georgsmarienhütte „5“ | zastávka Münster-Gremmendorf (DE) | pomník | [5] |
| Jung 576/1902 | KED 1883 pak KED 7312, DRG 91 397, SŽD TT-397 | muzeum St. Petersburg -Šušary (RU)[6] | není známo | [7] |
| Schichau 1184/1901 | KED Magdeburg 1863, DRG 91 406, NME "1", papírny Finsko (1524 mm, 1949-1963) | BEM - Bayerisches Eisenbahnmuseum Nördlingen (DE) | pomník | [8][9] |
| Henschel 6358/1903 | KED St.Johann-Saarbrücken 1964, KED Saarbrücken 7318, Rumunsko (191x-1966) | SHEPN Moers-Rheinkamp [D] (DE) | vrak | [10] |
| Hohenzollern 1592/1903 | KED Frankfurt 7265, PKP TKi3-2, průmysl 8002, DRG 91 936, PKP TKi3-2, hutě Poroja (PL) | Deutsches Techniksmuseum Berlin (DE) | neprovozní | [11][12][13] |
| Hohenzollern 1593/1903 | KED Elberfeld 2118, DRG 91 449, PKP TKi3‑26, žel.opravny Oleśnica | Muzeum Kolejnictwa na Śląsku Jaworzyna Śląska (PL) | neprovozní | [12][13] |
| O&K 2717/1908 | KED Kattowitz 7348, PKP TKi 3-171, DRG 91 617, PKP TKi 3-94, PKP TKi3b-48 | MEM - Museumeisenbahn Minden (DE) | rekonstrukce, provozní | [14] |
| Union 1652/1908 | KED Posen 7247, PKP TKi3-87, DRG 91 1041, PKP TKi3-87, bramborárna Luboń (PL) | Jarocina (PL) | pomník | [15] |
| Union 1751/1909 | KED Danzig 7382, PKP TKi3-228, DRG 91 719, PKP TKi3-137, cukrovar Rejowiec | Skierniewice (PL) | neprovozní | [12] |
| Jung 1738/1912 | KED Frankfurt 7394, PKP TKi3-295, DRG 91 896II, PKP TKi3-295; | Sächsische Eisenbahnmuseum Chemnitz-Hilbersdorf (DE) | neprovozní | [16] |
| Union 2061/1913 | KED Danzig 7224, DRG 91 1708 | MEM, Minden (DE), t.č. dílny MaLoWa Benndorf | neprovozní | |
| Union 2049/1913 | KED Posen 7326, DRG 91 1696, PKP TKi3‑119, huť Varšava | Muzeum Kolejnictwa Warsawa (PL) | neprovozní | [17] |
| Jung 1935/1913 | KED Halle 7083, DRG 91 1770, SŽD TT-1770 [18] | muzeum St. Petersburg (RU) | neprovozní | |
| Union 2110/1914 | KED Osten 7336, DRG 91 1790, PKP TKi3‑120 | Ostrów Wielkopolski (PL) | pomník | [12] |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Preußische_T_9 na německé Wikipedii a TKi3 na polské Wikipedii.
- ↑ a b STANKIEWICZ, Ryszard. Parowóz towarowy PKP serii TKi3. Koleje Małe i Duże. 2011, roč. 2011, čís. 1-2(29), s. 66-95. (tištěná verze, na web stránce pouze resumé). Dostupné online. ISSN 1641-117X.
- ↑ Dampflokomotiven. 6: Regelspurige Privatbahnlokomotiven bei der DR / Manfred Weisbrod ; Hans Weigard. 1. vyd. Berlin: Transpress Verl.-Ges 320 s. ISBN 978-3-344-71044-6. S. 185–186.
- ↑ WEISBROD, Manfred; WIEGARD, Hans; MÜLLER, Hans, PETZNIK, Wolfgang. Dampflokomotiven 6: Regelspurige Privatbahnlokomotiven bei der DR. 1. vyd. Berlin: Transpress Verl., 1998. 320 s. ISBN 978-3-344-71044-6.
- ↑ Fragmenty provozní dokumentace lokomotivní řady 335.1, ca.1949, s.z.
- ↑ https://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=87357&action=portrait
- ↑ Steam Locomotive Information. www.steamlocomotive.info [online]. [cit. 2023-12-28]. Dostupné online.
- ↑ https://www.steamlocomotive.info/vlocomotive.cfm?Display=26092
- ↑ https://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=103987&action=portrait
- ↑ https://www.myheimat.de/noerdlingen/c-kultur/neue-dampflok-in-noerdlingen_a2729720
- ↑ https://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=103981&action=portrait
- ↑ http://www.polskieparowozy.pl/index2.php?desc2=on&par=TKi3-112
- ↑ a b c d http://www.locomotives.com.pl/Freight%20Tank%20Locomotives/TKi3.htm
- ↑ a b http://www.lokhersteller.de/lokbau/museum/pres_hohenzollern.htm
- ↑ https://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=79694&action=portrait
- ↑ https://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=135957&action=portrait
- ↑ https://www.dampflokomotivarchiv.de/index.php?nav=1406157&id=120647&action=portrait
- ↑ https://stacjamuzeum.pl/tabor/lokomotywa-parowa-tki3-119/
- ↑ Steam Locomotive Information: (webová databáze). www.steamlocomotive.info [online]. [cit. 2023-10-10]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RAUTER, Herbert. Preußen-Report 3: Naßdampf-Tenderlokomotiven T 0 - T 7, T 9, T 11, T 13, T 15 / Herbert Rauter. Fürstenfeldbruck: Merker 1991. 106 s. ISBN 978-3-922404-19-4.
- WEISBROD, Manfred; MÜLLER, Hans; PETZNICK, Wolfgang. Dampflokomotiven deutscher Eisenbahnen 3: Baureihe 60-96. 4. vyd., Düsseldorf: Alba 1978. str.169–176. ISBN 978-3-87094-083-6.
- Hütter, Ingo. Die Dampflokomotiven der Baureihen 60 bis 91 der DRG, DRB, DB, und DR (in German). Werl: DGEG Medien 2021. str. 449–455, 457–458, 460–462, 470–480, 483–534. ISBN 978-3-946594-21-5.
- MOLL, Gerhard; WENZEL, Hansjürgen. Die Baureihe 91 (preußische T 9). Freiburg [Breisgau]: Eisenbahn-Kurier 1984. 480 s. ISBN 978-3-88255-154-9.
