MÁV řada 601

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Parní lokomotiva řady 601 MÁV
(636.0 dle označení ČSD)
MÁV 601.jpg
Základní údaje 601.001-40 / 601.041-60
636.001-04 / 636.005-06
Výrobce MÁVAG
Rok výroby 1914-1920
Počet vyrobených kusů 63
Provozovatel ČSD, MÁV, CFR, HSH, JDŽ, FS, HDŽ, CO
Období provozu 19141960
Indikovaný výkon 1 140 kW
Maximální tažná síla 148,61 / 152,16 kN
Maximální rychlost 60 km/h
Vlaková brzda tlaková Westinghouse
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost 99,8 t
Hmotnost ve službě 106,5 / 109,36 t
Celková hmotnost s tendrem 163,32 / 162,5 t
Adhezní hmotnost 96,68 / 96,9 t
Nápravový tlak 15,78 / 16,37 t
Celková délka přes nárazníky 19 182 mm
Délka lokomotivy 14 790 mm
Výška 4 570 mm
Rozvor 11 900 mm
Pevný rozvor 3 400 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
150 m
Rozchod kolejí 1 435 mm
Průměr hnacích a
spřažených dvojkolí
1 440 mm
Průměr běhounů 950 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu (1´C)'C h4s
Rozvod Heusinger
Počet válců 2+2
Průměr vysokotlakých válců 520 mm
Průměry nízkotlakých válců 850 / 800 mm
Zdvih pístů 660 mm
Přetlak páry 15 bar
Výhřevná plocha 275,0 / 261,0 m²
Plocha přehřívače 66,0 m²
Plocha roštu 5,09 / 5,24 m²
Parametry tendru
Tendr 526.0 (ČSD)
MÁV řada S
Hmotnost uhlí 8 t
Objem vody 26 m³
Hmotnost prázdná 29,1 t
Počet náprav 4
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Lokomotivy řady 601 MÁV (ČSD řada 636.0) byly nákladní parní lokomotivy s vlečným tendrem Malletova uspořádání. Jednalo se o nejtěžší parní lokomotivy s největší plochou roštu a výhřevnou plochou maďarských i československých železnic.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Na základě dobrých zkušeností MÁV s řadou VIm, později 651 vyvinuli v budapešťské lokomotivce MÁVAG v roce 1915 ještě výkonnější lokomotivu, která byla určena především pro sklonově náročnou trať Karlstadt (dnes Karlovac) - Fiume (dnes Rijeka) v dnešním Chorvatsku. Lokomotivy měly na této trati dopravovat nákladní vlaky bez nutnosti použití postrkového stroje, a to při dodržení maximálního nápravového tlaku 16,5 t. Svého času šlo o nejvýkonnější lokomotivy v Evropě.

V letech 1914 – 1921 bylo v budapešťské lokomotivce vyrobeno celkem 60 lokomotiv tohoto typu pro MÁV a další tři pro Chemins de fer Orientaux (CO) v Turecku. Po první světové válce zůstaly lokomotivy této řady ve svých dosavadních působištích. Z 60 strojů řady 601 se 57 ocitlo mimo území Maďarska, z toho 36 na území Jugoslávie, 15 na území Rumunska a 6 v nově vzniklém Československu.

Československo[editovat | editovat zdroj]

Šest lokomotiv bylo umístěno ve výtopně Zvolen – jednalo se o stroje 601.021, 36, 38, 40, 55 a 56. Po roce 1924 byly přeznačeny na 636.001-06 s tendry 526.001-06 a předisponovány do Spišské Nové Vsi. V roce 1928 se zúčastnila tato řada předvádění nové tlakové brzdy soustavy Božič zástupcům UIC. Ve srovnání s novými stroji řad 524.1 a 534.0 se ukázal jejich provoz drahý a proto byly často odstavovány do zálohy. [1]

Po připojení jižní části Slovenska v roce 1939 k Maďarsku připadlo všech 6 lokomotiv ČSD MÁV. Po roce 1945 se dvě z nich vrátily zpět k ČSD, ale do provozu již příliš nezasáhly. Obě byly v roce 1947 vyřazeny.

Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

Následkem nového uspořádání po první světové válce nezůstala na území nově ustanoveného Maďarska žádná lokomotiva řady 601. Teprve v letech 1920 – 1921 byly MÁV dodány stroje 651.058, 059 a 060. Byly přiděleny depu Budapešť Ferencváros a spolu s lokomotivami řady 402 byly nasazeny na uhelné vlaky v trase Tatabánya – Budapešť. Po roce 1945 přibyly MÁV další dvě lokomotivy této řady, avšak v 50. letech se po nasazení amerických lokomotiv řady 411 (typ S 160 USATC) staly přebytečnými a byly vyřazeny a sešrotovány.

Rumunsko[editovat | editovat zdroj]

Z patnácti rumunských lokomotiv této řady byla 601.057 dodána v září 1919 přímo z výroby. Byly přiděleny depu Brašov a nasazovány na úseku Brašov – Predeal, a to až do roku 1947. Poté byly postupně vyřazovány, k 1. lednu 1950 již nebyla žádná z těchto lokomotiv ve stavu CFR. Jako zajímavost lze uvést fakt, že tři lokomotivy (601.038, 040 a 059) byly sešrotovány až 15. února 1960 na základě smlouvy Maďarska a Rumunska, jelikož byly zahrnuty v seznamu maďarských lokomotiv zavlečených na území Rumunska ze září 1944. Přitom 601.038 a 059 byly od roku 1919 v parku CFR.[2]

Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

U SHS, později JDŽ byly lokomotivy označeny řadou 32 a nasazeny na trati Moravice - Rijeka. Za 2. světové války připadlo 6 lokomotiv FS (Italské státní dráhy) a 30 HDŽ (Chorvatské železnice). Po válce byly provozovány na trati Knin – Split, a to až do roku 1960, kdy byly vyřazeny.[3] [4]

Turecko[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy 601 – 603 byly v roce 1918 dodány společnosti Chemins de fer Orientaux (v překladu Východní dráha), která provozovala železniční dopravu v evropské části Turecka. Žádná z těchto lokomotiv nepřešla při znárodnění v roce 1936 do stavu TCDD a jejich osud není znám.[5] [6]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Pojezd lokomotivy malletova uspořádání měl tři spřažené nápravy v pevném a tři ve výkyvném rámu. Ve výkyvném rámu byl navíc Adamsův běhoun s oboustranným výkyvem ±42 mm. Hnací dvojkolí bylo vždy třetí spřažené. Hnací dvojkolí ve výkyvné rámu mělo zeslabené okolky o 10 mm, první spřažené dvojkolí v pevném rámu mělo oboustranný posuv ±12 mm.

Z důvodu nedostatku mědi ve válečném hospodářství byl použit Brotanův kotel, a to v jedinečném provedení se dvěma sběracími bubny v horní části. U lokomotiv do č. 40 bylo použito 188 žárnic a 36 kouřovek, u posledních 20 strojů byl počet žárnic snížen na 176.

Na přestupníku byla umístěna pojišťovací záklopka seřízená na 7,5 baru k omezení tažné síly, resp. k zamezení skluzu. Na lokomotivách bylo instalováno mazání okolků 1., 2. a 5. dvojkolí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků MÁV-Baureihe 601 na německé Wikipedii a MÁV 601 sorozat na maďarské Wikipedii.

  1. Bek J.: Atlas lokomotiv, sv.3 – lokomotivy let 1900 – 1918, NADAS, Praha 1980
  2. LACRIȚEANU, Şerban; POPESCU, Ilie. Istoricul tracțiunii feroviare din România, svazek 3. Bucuresti: ASAB, 2007. 608 s. ISBN 978-973-7725-35-6. Kapitola 51. Seria CFR 601, s. 244-245. (rumunsky) 
  3. POSPICHAL. [cit. 2013-09-27]. Dostupné online. 
  4. CRHA, Velimir. [cit. 2013-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KOLEKTIV. [cit. 2013-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. KOLEKTIV. [cit. 2013-09-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (Béla Czére, Ákos Vaszkó): Nagyvasúti Vontatójármüvek Magyarországon, Közlekedési Můzeum, Közlekedési Dokumentációs Vállalat, Budapest, 1985, ISBN 963-552-161-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]