Lokomotiva 404.0

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parní lokomotiva řady 404.0
Lokomotiva 404.003 ve výtopně Jaroměř
Lokomotiva 404.003 ve výtopně Jaroměř
Řada (kkStB)169
Řada dle Kryšpína (ČSD)404.0
Základní údaje
VýrobceLokomotivfabrik Floridsdorf
Výroba v letech1901
Počet vyrobených kusů3
ProvozovatelRGTE, kkStB, ČSD, DRB
Období provozu19011965
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost55 000 kg
Hmotnost ve službě66 500 kg
Adhezní hmotnost54 000 kg
Délka přes nárazníky11 299 mm
Výška skříně od TK4 570 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
150 m
Rozchod1 435 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduD1´zz-n4t
Trvalý výkon478 kW
Maximální tažná sílaadheze: 87,5 kN
ozubnice: 140 kN
Maximální povolená rychlostadheze: 30 km/h
ozubnice: 15 km/h
Přetlak páry12 bar
Počet válců2
Průměry válců500 mm
Zdvih pístů500 mm
Typ rozvoduHeusinger
Průměr hnacích
a spřažených dvojkolí
1 030 mm
Průměr běhounů730 mm
Průměr ozubeného kola688 mm
Ozubnicový systémAbtův
Výhřevná plocha topeniště165,8 m²
Plocha roštu2,39 m²
Lokomotivní brzdaRiggenbachova protitlaková
Vlaková brzdasací
Vytápění vlakuparní
Zásoba vody5,0 m³
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotiva řady 404.0 byla čtyřspřežní ozubnicová parní lokomotiva provozovaná na ozubnicové trati z Tanvaldu do Kořenova. V roce 1901 byly vyrobeny celkem tři kusy.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Pro ozubnicovou dráhu Tannwald–Grünthal (dnes Tanvald – Kořenov) dodala v roce 1901 lokomotivka ve Floridsdorfu tři lokomotivy systému Abt. Lokomotivy obdržely čísla 21G až 23G a jména DESSENDORF, IGNAZ GINZKEY a POLAUN. Po převzetí provozu státem v roce 1902 byly lokomotivy u kkStB přeznačeny na 69.50–52 a v roce 1905 znovu na 169.50–52.

Po první světové válce přešly lokomotivy k ČSD, které je přeznačily na řadu 404.0. Za druhé světové války byly Německými říšskými drahami označeny 97 601-603. Lokomotivy zůstaly v provozu na své domovské trati až do začátku 60. let 20. století. Poté byly nahrazeny ozubnicovými motorovými lokomotivami řady T 426.0, které dodala rakouská firma Simmering-Graz-Pauker (SGP). Lokomotiva 404.001 byla v roce 1960 změněna na vytápěcí kotel K119, 404.002 byla v roce 1961 vyřazena a 404.003 dosloužila v roce 1965 při rekonstrukci tratě. V roce 1977 byla v České Lípě opravena do vystavovatelného stavu a předána Národnímu technickému muzeu.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce lokomotiv byla prakticky shodná s řadou 403.5. Největší odchylkou bylo nahrazení zadního podvozku Adamsovým běhounem bez vratných pružin s posuvem ±42 mm, což bylo umožněno použitím menších zásob vody a uhlí. Příčný posuv byl umožněn dále jen u prvního spřaženého dvojkolí, a to ±10 mm. Vlaková brzda byla sací, jak bylo v rakouské části monarchie zvykem.

Od roku 1911 byly na lokomotivách zkoušeny turbínové ventilátory, které měly snížit enormní zatížení lokomotivního personálu kouřem při jízdě dlouhými tunely. Turbína nasávala vzduch pod lokomotivou, ten se filtroval přes vápennou lázeň a foukal do prostoru budky. Pravděpodobně byl účinek této ventilace nedostatečný, proto se od něj upustilo. Účinnějším (též pro cestující) se ukázalo používání vysoce jakostního černého uhlí s nízkým množstvím popele.

Zachované stroje[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku KkStB 169 na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv – lokomotivy let 1900-1918. Svazek 3. Praha: NADAS, 1980. 136 s. Kapitola 404.0, s. 90–91. 
  • Alfred Horn: Die Österreichische Nordwestbahn, Die Bahnen Österreich-Ungarns, Band 1, Bohmann Verlag, Wien, 1967
  • Karl Gölsdorf: Lokomotivbau in Alt-Österreich, Verlag Slezak, Wien, 1978, ISBN 3-900134-40-5
  • Dieter Zoubek – Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich, Eigenverlag, 2004, ISBN 3-200-00174-7
  • Johann Blieberger, Josef Pospichal: Enzyklopädie der kkStB-Triebfahrzeuge, Band 3. Die Reihen 61 bis 380. Verlag bahnmedien.at, Wien 2010, ISBN 978-3-9502648-6-9
  • Arthur Meyer, Josef Pospichal: Zahnradbahnlokomotiven aus Floridsdorf, Verlag bahnmedien.at, Wien 2012, ISBN 978-3-9503304-0-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]