KkStB řada 108

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Parní lokomotiva řady 275.0
(dle označení ČSD)
Kkstb10804.jpg
Základní údaje
Výrobce První českomoravská, Vídeňské Nové Město, StEG
Rok výroby 1901- 1910
Počet vyrobených kusů 25+11
Provozovatel kkStB, Jižní dráha (SB), ČSD, BBÖ, CFR, PKP
Období provozu 19011948
Indikovaný výkon 1400 PS
Maximální rychlost 100 km/h
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost 60,6 t
Hmotnost ve službě 68,3 t
Adhezní hmotnost 29,0 t
Délka přes nárazníky 11 462 mm
Výška 3 955 mm
Rozvor 9 020 mm
Pevný rozvor 2 800 mm
Minimální poloměr
projížděných oblouků
150 m
Rozchod kolejí 1 435 mm
Průměr hnacích a
spřažených dvojkolí
2 100 mm
Průměr běhounů 995/1258 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu 2'B 1´ m4s
Rozvod Heusinger
Šoupátka válcová
Počet válců 2+2
Průměry válců 350/600 mm
Zdvih pístů 680 mm
Přetlak páry 15 bar
Výhřevná plocha 227,5/217,7 m²
Plocha roštu 3,53 m²
Parametry tendru
Tendr kkStB řada 86
Hmotnost uhlí 8,7 t
Objem vody 21,0 m³
Počet náprav 4
Seznam českých a slovenských lokomotiv

Řada 108 kkStB, později 275.0 ČSD byla parní čtyřválcová sdružená rychlíková lokomotiva s vlečným tendrem. Tyto lokomotivy byly vyrobeny pro císařsko-královské státní dráhy (kktStB) a Jižní dráhu (Südbahn - SB).

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy s výkonným kotlem a s uspořádáním pojezdu 2'B 1' představovaly novou etapu vývoje rakouské lokomotivní stavby. Jejich konstruktérem byl Karl Gölsdorf. Výrobě předcházela několikaletá konstrukční práce, jednalo se o první čtyřválcové sdružené lokomotivy s tímto uspořádáním pojezdu. Při zkouškách dosahly rychlost 143 km/h, v provozu však byla rychlost z technických důvodů (brzda, návěštění) omezena na 100 km/h. Trvalý výkon lokomotivy byl 1400 PS, špičkový až 1600 PS. Poslední dodávané lokomotivy byly dodány s nově zkonstruovanými čtyřnápravovými tendry řady 86, které umožňovaly nasazení řady 108 na dlouhá ramena.

Výroba prvních pěti lokomotiv proběhla v První českomoravské, ta je dodala v letech 1901-1903. Do roku 1910 bylo vyrobeno celkem 25  strojů této řady. Výroba probíhala ve Vídeňském Novém Městě, v lokomotivce státních drah (StEG) a šest lokomotiv dodala ještě První českomoravská. Lokomotiva 108.22 z První českomoravské získala v roce 1906 velkou cenu (Grand premio) na světové výstavě v Miláně.

V letech 1903 - 1908 objednala jedenáct těchto lokomotiv i Jižní dráha. Lokomotivy označené 211–221 byly vyrobeny ve Vídeňském Novém Městě a v lokomotivce státních drah. Kvůli kratším točnám byly spřaženy s třínápravovými tendry.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy byly nasazeny převážně na rychlíky mezi Vídní a Prahou a mezi Vídní a Krakovem.

Po první světové válce přešlo 24 lokomotiv kkStB k ČSD, které je označily řadou 275.0. Jedna z nich – 108.15, později 275.14 pobývala až do roku 1924 v Polsku s označením Pf11-1 PKP, poté ji převzaly ČSD. Lokomotivy vozily rychlíky na tratích Praha - Brno, Praha - Cheb i dalších. Po válce vozily i rychlé nákladní vlaky a rychlíky Praha - Babiny (dnes Horažďovice předměstí). Do roku 1948 byly všechny vyřazeny. Lokomotiva 108.14 přešla po první světové válce k CFR, avšak kvůli vážným závadám a nedostupnosti náhradních dílů dojezdila již ve 20. letech 20. století.

Lokomotivy Jižní dráhy přešly po jejím zestátnění v roce 1923 k Österreichische Bundesbahnen a dostaly nové označení 108.01-11. Všechny byly vyřazeny do roku 1935.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pojezd lokomotivy se skládal z předního dvounápravového podvozku, hnacího a spřaženého dvojkolí a zadního Adamsova běhounu bez vratného ústrojí. U lokomotiv 108.01-17 měl podvozek rozvor 2420 mm a střed otáčení posunutý o 40 mm dozadu, u vyšších čísel měl rozvor 2440 mm a střed otáčení posunutý o 50 mm. Podvozek nebyl příčně posuvný. Hnací dvojkolí bylo v rámu jako první, mělo zalomenou nápravu a byly k němu připojeny ojnice všech čtyřech válců. Průměr kol byl 2100 mm s obručemi tloušťky 50 mm. Hnací a spřažené dvojkolí a obě dvojkolí podvozku byla jednostranně obrzděna.

Parní stroj byl čtyřválcový, sdružený na mokrou páru. Vysokotlaké válce byly umístěné uvnitř rámu, nízkotlaké vně. Plochá šoupátka nízkotlakých válců poháněl Heusingerův rozvod, plochá šoupátka vysokotlakých válců byla spřažena vždy se sousedícím šoupátkem vnějšího válce.

Rošt měl délku 3270 mm, osa kotle byla 2830 mm nad temenem kolejnice. Kotel měl 329 žárnic, resp. 314 u strojů od č. 108.18. Vzdálenost trubkovnic byla 4002 mm. Na kotli byl jeden parní dóm a dva pojišťovací ventily, u 108.01 umístěné nad zadním dvojkolím podvozku, u dalších strojů nad spřaženým dvojkolím.

Lokomotivy byly vybaveny sací brzdou, později byly dosazeny kompresory a výstroj tlakové brzdy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pf11 na polské Wikipedii a KkStB_108 na německé Wikipedii.

  • Josef Pospichal, Lokstatistik
  • BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv - lokomotivy let 1860-1900. [s.l.]: Nadas, 1979. 136 s. Kapitola 275.0, s. 52-53. (česky) 
  • KRATOCHVÍL, Miloš. Čtyřválcové lokomotivy. Litoměřice: Vydavatelství dopravní literatury, 2010. 84 s. ISBN 978-80-86765-14-3. Kapitola 275.0, s. 6-9,18,25-35. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLIEBERGER, Johann; POSPICHAL, Josef. Enzyklopädie der kkStB-Triebfahrzeuge, Band 1. Die Reihen 1 bis 228. Vídeň: bahnmedien.at, 2008. ISBN 978-3-9502648-0-7. (německy) 
  • GÖLSDORF, Karl. Lokomotivbau in Alt-Österreich 1837–1918. Vídeň: Slezak, 1978. ISBN 3-900134-40-5. (německy) 
  • GRIEBL, Helmut. BBÖ Lokomotiv-Chronik 1923–1938. Vídeň: Slezak, 1985. ISBN 3-85416-026-7. (německy) 
  • SCHRÖPFER, Heribert. Triebfahrzeuge österreichischer Eisenbahnen - Dampflokomotiven BBÖ und ÖBB. Düsseldorf: Alba, 1989. ISBN 3-87094-110-3. (německy) 
  • STOCKKLAUSNER, Johann. Dampfbetrieb in Alt-Österreich. Vídeň: Slezak, 1979. ISBN 3-900134-41-3. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]