Lokomotiva 464.0

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Parní lokomotiva řady 464.0
dle označení ČSD
Lokomotiva 464.053 v muzeu v Lužné
Počet 76
Výrobce První Českomoravská továrna na stroje / ČKD
Škoda, Plzeň
Uvedení do provozu: 1933–1940
Vyřazení z provozu: do r. 1981
Inventární čísla 01-03 04-20 21-76
Uspořádání: 2´D 2´ p2t
Průměr válců: 600 mm
Zdvih pístů: 720 mm
Počet válců: 2
Průměr hnacích kol: 1 624 mm (obruče 75 mm)
Průměr běhounů: 880 mm
Pevný rozvor: 5 160 mm
Celkový rozvor: 12 560 mm
Délka přes nárazníky: 15 330 mm
Hmotnost ve službě: 113,30 t 113,70 t 115,24 t
Hmotnost prázdná: 88,21 t 88,21 t 89,20 t
Adhezní váha: 52,00 t 52,50 t 53,00 t
Nápravový tlak: cca 14 t
Nejvyšší rychlost: 90 km/h
Tlak v kotli: 13 bar
Plocha roštu: 4,378 m²
Počet žárnic: 112 114 114
Počet kouřovek: 74 28 28
Délka trubek: 5 250 mm
Celková výhřevná plocha: 231,5 m² 184,5 m² 184,5 m²
Nepřímá výhřevná plocha: 217,7 m² 191,27 m² 191,24 m²
Přímá výhřevná plocha: 14,48 m²
Plocha přehřívače: 82,7 m² 66,89 m² 66,89 m²
Indikovaný výkon: 1650 HP
Rozvod: Heusinger
Objem vodojemu: 12,0 m³ 13 m³ 13 m³
Objem uhláku: 7 m³
Brzda: ruční
tlaková

Lokomotiva řady 464.0 je tendrová parní lokomotiva, vyráběná v letech 19331939ČKD a ve Škodových závodechPlzni pro Československé státní dráhy (ČSD). Lokomotiva byla vyvinuta pro dopravu rychlíků a zrychlených vlaků na tratích s omezenou únosností svršku.[1] Šlo o lokomotivy nové konstrukce, schopné nahradit velký počet starších lokomotiv při současném zvýšení výkonu a rychlosti. Později na ně navázala výroba řady 464.1 a dalších lokomotiv.

Lokomotivy od inventárního čísla 4 měly v přední části namontovány svislé plechy na usměrňování kouře zvané „uši“, podle nichž dostaly lokomotivy této řady přezdívku „ušatá“.[1]

Vznik řady[editovat | editovat zdroj]

464.001 při posunu v železniční stanici Vrútky

Československé státní dráhy používaly od roku 1928 spolehlivé a výkonné tendrové lokomotivy řady 456.0 s pojezdem 1´D 2´ (konstruktér Ing. Kryšpín).[1][2] Ve své době to byly nejtěžší lokomotivy ČSD, které do roku 1945 mohly jezdit jen na některých tratích. Nepřicházely tedy v úvahu pro vozbu na tratích s méně únosným svrškem dovolujícím maximální nápravový tlak 14 tun.[3]

Začátkem 30. let 20. století připravovaly ČSD zvýšení frekvence rychlíkové dopravy právě na těchto tratích, navíc v mnoha úsecích vedených kopcovitým terénem. Jelikož tehdy používané motorové vozy M 273.0, M 274.0 a M 275.0 nestačily pokrýt plánovanou provozní potřebu,[2] zrodil se projekt parní lokomotivy s výkonem dostatečným pro osobní rychlíkovou dopravu s hmotností na nápravu nejvíce 14 t.[1] Dobré zkušenosti s lokomotivami řady 456.0 zajistily upřednostnění ČKD, firma však o dodávku lokomotiv soutěžila se Škodou Plzeň.[2]

24. prosince 1932 byla objednávkou číslo 51254-v / 5 objednána u ČKD lokomotiva 464.001.[1]

V průběhu roku 1933 vyrobila ČKD kvůli Velké hospodářské krizi jen tři lokomotivy řady 464.0. Nesly tovární čísla 1618, 1619 a 1620. 2. 11. 1933 převzaly ČSD lokomotivu v.č. 1618, která byla pod označením 464.001 nasazena do zkušebního provozu ve výtopně Praha Masarykovo nádraží.[1] Do 21. 11. 1933 byly dodány lokomotivy 464.002 a 003. Cena těchto lokomotiv byla shodná s lokomotivami řady 456.0: 1 160 000 Kč.[2]

Tyto tři lokomotivy ještě neměly plechy na usměrňování kouře zvané „uši“, podle nichž dostaly lokomotivy této řady přezdívku „ušatá“.

Zkušební provoz probíhal mezi Prahou a severními Čechami[1] a na trase Chomutov – Cheb (výtopna Chomutov).[2] Na této trati jezdily kvůli vzájemnému porovnání spolu s lokomotivou 475.001 a dosahovaly dobrých výsledků.

Díky spokojenosti ČSD běžela výroba až do roku 1939 (zastavila ji až 2. světová válka). Za tuto dobu bylo v ČKD vyrobeno 54 ks a ve Škodě Plzeň dalších 22 ks lokomotiv této řady (inv. č. 18-27, 56-67).[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Konstruktérem lokomotivy byl Ing. Židlický. Konstrukce vycházela z řady 456.0, snížení hmotnosti na nápravu bylo dosaženo zejména změnou pojezdu na uspořádání 2´D 2´.[1]

Kotel[editovat | editovat zdroj]

Řada 464.0 měla zpočátku provedení i parametry parního kotle shodné s řadou 456.0. Kotel byl opatřen malotrubnatým přehřívačem. U dalších lokomotiv se parametry kotlů změnily. Po roce 1945 byly při dosazení ocelového topeniště provedení i parametry kotlů obou řad sjednoceny.

Parní stroj[editovat | editovat zdroj]

Parní stroj je také v rozměrech, provedení, rozvodu i armatuře shodný s řadou 456.0.[2] Průměr pístů je 600 mm,[2] ojnice jsou dlouhé 2 850 mm. Na rozdíl od řady 456.0 je hnací druhé dvojkolí. Indikovaný výkon lokomotivy dosahoval hodnoty 1650 koní.

Pojezd[editovat | editovat zdroj]

Hlavní rozdíl mezi řadami 464.0 a 456.0 je v uspořádání pojezdu – snížení hmotnosti na nápravu pod 14 tun bylo dosaženo mimo jiné i dosazením dvounápravového běžného podvozku na místo předního běhounu řady 456.0. Uspořádání pojezdu lokomotivy je tedy 2´D 2´.

Další snížení hmotnosti bylo dosaženo zmenšením kol běhounů a snížením objemu vodojemu.[2]

Odlišné jsou i rozvory dvojkolí a jejich uložení v rámu. Vpředu i vzadu je dvounápravový otočný podvozek s příčným posuvem otočného čepu ± 65 mm, mezi koly zadního podvozku je na každé straně jeden brzdový válec s dvěma písty a vnitřním obrzděním kol.[2]

Čtyři spřažená dvojkolí jsou v rámu namontována bez příčných posuvů. Spojniční čepy levé strany předbíhají o 90° čepy pravé strany. Průjezd oblouky usnadňuje ztenčení okolků druhého a třetího dvojkolí o 14 mm.[2]

Celkový rozvor činí 12 560 mm, z toho pevný rozvor je 5 160 mm. Minimální poloměr oblouku je 150 m.[2]

Změny v konstrukci[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy od č. 004 byly dodány s velkotrubnatým přehřívačem a kouřovými plechy, díky nimž získaly přezdívku „ušatá“. Na lokomotivy 001 až 003 byly plechy domontované později, podobně byl malotrubnatý přehřívač nahrazen velkotrubnatým.[2]. Od č. 10 byly předstihové páky vedeny na místo závěsu malým křižáčkem. Od č. 44 byly na lokomotivách namontovány pulsometry a od č. 45 se změnil tvar budky – stěny nad poprsnicí byly zešikmené. Od č. 68 byla běžná dvojkolí uložena ve valivých ložiskách SKF a byla použita šoupátka Trofimov.

Provozní vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Předností lokomotivy je téměř symetrické uspořádání dvojkolí v rámu a velmi dobré vyvážení rotujících a oscilujících hmot.[2] Díky tomu má i při rychlosti 100 km/h klidný chod navzdory průměru pístů 600 mm.[1][2] Lokomotivy běžně tuto rychlost i překračovaly.[2]

Mezi výhody lokomotivy patřilo i elektrické osvětlení.[2]

Zásoba vody ve vodojemech činí 13 m³, zásoba uhlí 7 m³.[1]

Schopnosti lokomotivy táhnout náklad v různých podmínkách ilustruje tabulka:[2]

Sklon Hmotnost vlaku Dosahovaná rychlost
Rovina 600 t 90 km / h
10 ‰ 300 t 70 km / h
10 ‰ 500 t 40 km / h [1]
16 ‰ 200 t 60 km / h

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Lokomotivy 464.0 byly provozovány na tratích všech kategorií, a to i v pohraničí. V roce 1938 (po obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody) přešlo 15 lokomotiv v depech v České Lípě, Chomutově a Chebu pod Německé říšské dráhy (Deutsche Reichsbahn). Zde sloužily během druhé světové války jako řada 68 (68.001-015). Dalších šest lokomotiv bylo odevzdáno DRB na Bohumínsku (bylo připraveno i jejich přeznačení), avšak DRB je hned pronajaly ČMD a později (paradoxně) jim je prodaly zpět.[2] Osm lokomotiv zůstalo během války na Slovensku.

Po roce 1945 přešly všechny lokomotivy zpět do vlastnictví ČSD. V rámci rekonstrukcí došlo k výměně měděných topenišť za ocelové, byly osazeny veľkotrubnaté přehřívače páry (na lokomotivy, které je ještě neměly) a zavedeno jednotné uspořádání trubek parního kotle: 120 žárnic a 26 kouřových trubek. Celková výhřevná plocha kotle byla po úpravě 194 m², plocha přehřívače 62,1 m².[2]

Od roku 1962 byla pak montována plochá dyšna Giesl a pneumatický odkalovač.[2] Jako první byla vyřazena dnem 5. 3. 1973 lokomotiva 464.027. Poslední dosloužila 464.053 v roce 1981Klatovech.[2]

Zachované stroje[editovat | editovat zdroj]

  • 464.001 – ČKD 1618/1933 – MDC Bratislava, v pronájmu u Prievidzského parostrojného spolku, neprovozní
  • 464.008 – ČKD 1667/1935 – ČD, Hradec Králové, neprovozní od 9/2018
  • 464.044 – ČKD 1716/1937 – ČD, vrak, Hradec Králové, zdroj náhradních dílů
  • 464.053 – ČKD 1764/1938 – NTM, neprovozní, deponována v Lužné

Další vývoj[editovat | editovat zdroj]

Na sklonku roku 1940 dodala Českomoravská strojírna (válečný název ČKD) dvě lokomotivy vylepšeného provedení s tlakem páry 18 bar. Lokomotivy byly označeny řadou 464.1. Dále již výroba tohoto typu nepokračovala. Novým typem velké tendrové lokomotivy se shodným uspořádáním pojezdu se v poválečných letech stala řada 477.0 a později také 464.2.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parný rušeň 464.0 na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l [PAROSTROJNÝ SPOLOK]. Parní lokomotiva 464.001 [online]. Prievidzský parostrojný spolok, rev. 2008-05-01 [cit. 2008-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-19. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u DARANSKÝ, Václav. lokomotivy řada 456 [online]. Václav Daranský, rev. 2010-09-05 [cit. 2010-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-09. 
  3. DARANSKÝ, Václav. lokomotivy řada 464 [online]. Václav Daranský, rev. 2010-09-05 [cit. 2010-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-24. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]