Lokomotiva 464.0
| Parní lokomotiva řady 464.0 | |
|---|---|
 | |
| Řada dle Kryšpína (ČSD) | 464.0 |
| Přezdívka | Ušatá, Bulík |
| Základní údaje | |
| Výrobce | První Českomoravská továrna na stroje / ČKD, Škoda Plzeň |
| Provozovatel | ČSD |
| Období provozu | 1933–1981 |
| Hmotnost a rozměry | |
| Prázdná hmotnost | 01–20: 88 210 kg 21–76: 89 200 kg |
| Hmotnost ve službě | 01–03: 113 300 kg 04–20: 113 700 kg 21–76: 115 240 kg |
| Adhezní hmotnost | 01–03: 52 000 kg 04–20: 52 500 kg 21–76: 53 000 kg |
| Délka přes nárazníky | 15 330 mm |
| Rozvor spřažených dvojkolí | 5 160 mm |
| Rozvor běžného podvozku | 12 560 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | 2´D 2´ p2t |
| Trvalý výkon | 1650 HP / 1 230 kW |
| Maximální povolená rychlost | 90 km/h |
| Přetlak páry | 13 bar |
| Počet kouřovek/žárnic | 01–03: 74 / 112 04–76: 28 / 114 |
| Počet válců | 2 |
| Průměry válců | 600 mm |
| Zdvih pístů | 720 mm |
| Typ rozvodu | Heusinger |
| Průměr spřažených dvojkolí | 1 624 mm |
| Průměr běhounů | 880 mm |
| Výhřevná plocha topeniště | 14,48 m² m² |
| Výhřevná plocha trubek kotle | 1–03: 202,68 m2 04–76: 176,76 m² |
| Výhřevná plocha přehřívače | 1–03: 82,7 m2 04–20: 66,89 m2 21–76: 66,8 m² |
| Výhřevná plocha celková | 1–03: 217,1 m2 04–76: 191,2 m² |
| Plocha roštu | 4,378 m² |
| Vlaková brzda | tlaková |
| Zásoba uhlí | 7 m³ |
| Zásoba vody | 1–03: 12 m3 04–76: 13 m³ |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Vysvětlivky pojmů v infoboxu.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lokomotiva řady 464.0 je tendrová parní lokomotiva, vyráběná v letech 1933 až 1939 v ČKD a ve Škodových závodech v Plzni pro Československé státní dráhy (ČSD). Lokomotiva byla vyvinuta pro dopravu rychlíků a zrychlených vlaků na tratích s omezenou únosností svršku.[1] Šlo o lokomotivy nové konstrukce, schopné nahradit velký počet starších lokomotiv při současném zvýšení výkonu a rychlosti. Později na ně navázala výroba řady 464.1 a dalších lokomotiv.
Lokomotivy od inventárního čísla 4 měly v přední části namontovány svislé plechy na usměrňování kouře zvané „uši“, podle nichž dostaly lokomotivy této řady přezdívku „ušatá“.[1]
Vznik řady
[editovat | editovat zdroj]Československé státní dráhy používaly od roku 1928 spolehlivé a výkonné tendrové lokomotivy řady 456.0 s pojezdem 1´D 2´ (konstruktér Ing. Kryšpín).[1][2] Ve své době to byly nejtěžší lokomotivy ČSD, které do roku 1945 mohly jezdit jen na některých tratích. Nepřicházely tedy v úvahu pro vozbu na tratích s méně únosným svrškem dovolujícím maximální nápravový tlak 14 tun.[3]
Začátkem 30. let 20. století připravovaly ČSD zvýšení frekvence rychlíkové dopravy právě na těchto tratích, navíc v mnoha úsecích vedených kopcovitým terénem. Jelikož tehdy používané motorové vozy M 273.0, M 274.0 a M 275.0 nestačily pokrýt plánovanou provozní potřebu,[2] zrodil se projekt parní lokomotivy s výkonem dostatečným pro osobní rychlíkovou dopravu s hmotností na nápravu nejvíce 14 t.[1] Dobré zkušenosti s lokomotivami řady 456.0 zajistily upřednostnění ČKD, firma však o dodávku lokomotiv soutěžila se Škodou Plzeň.[2]
24. prosince 1932 byla objednávkou číslo 51254-v / 5 objednána u ČKD lokomotiva 464.001.[1]
V průběhu roku 1933 vyrobila ČKD kvůli Velké hospodářské krizi jen tři lokomotivy řady 464.0. Nesly tovární čísla 1618, 1619 a 1620. 2. 11. 1933 převzaly ČSD lokomotivu v.č. 1618, která byla pod označením 464.001 nasazena do zkušebního provozu ve výtopně Praha Masarykovo nádraží.[1] Do 21. 11. 1933 byly dodány lokomotivy 464.002 a 003. Cena těchto lokomotiv byla shodná s lokomotivami řady 456.0: 1 160 000 Kč.[2]
Tyto tři lokomotivy ještě neměly plechy na usměrňování kouře zvané „uši“, podle nichž dostaly lokomotivy této řady přezdívku „ušatá“.
Zkušební provoz probíhal mezi Prahou a severními Čechami[1] a na trase Chomutov – Cheb (výtopna Chomutov).[2] Na této trati jezdily kvůli vzájemnému porovnání spolu s lokomotivou 475.001 a dosahovaly dobrých výsledků.
Díky spokojenosti ČSD běžela výroba až do roku 1939 (zastavila ji až 2. světová válka). Za tuto dobu bylo v ČKD vyrobeno 54 ks a ve Škodě Plzeň dalších 22 ks lokomotiv této řady (inv. č. 18-27, 56-67).[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Konstruktérem lokomotivy byl Ing. Židlický. Konstrukce vycházela z řady 456.0, snížení hmotnosti na nápravu bylo dosaženo zejména změnou pojezdu na uspořádání 2´D 2´.[1]
Kotel
[editovat | editovat zdroj]Řada 464.0 měla zpočátku provedení i parametry parního kotle shodné s řadou 456.0. Kotel byl opatřen malotrubnatým přehřívačem. U dalších lokomotiv se parametry kotlů změnily. Po roce 1945 byly při dosazení ocelového topeniště provedení i parametry kotlů obou řad sjednoceny.
Parní stroj
[editovat | editovat zdroj]Parní stroj je také v rozměrech, provedení, rozvodu i armatuře shodný s řadou 456.0.[2] Průměr pístů je 600 mm,[2] ojnice jsou dlouhé 2 850 mm. Na rozdíl od řady 456.0 je hnací druhé dvojkolí. Indikovaný výkon lokomotivy dosahoval hodnoty 1650 koní.
Pojezd
[editovat | editovat zdroj]Hlavní rozdíl mezi řadami 464.0 a 456.0 je v uspořádání pojezdu – snížení hmotnosti na nápravu pod 14 tun bylo dosaženo mimo jiné i dosazením dvounápravového běžného podvozku na místo předního běhounu řady 456.0. Uspořádání pojezdu lokomotivy je tedy 2´D 2´.
Další snížení hmotnosti bylo dosaženo zmenšením kol běhounů a snížením objemu vodojemu.[2]
Odlišné jsou i rozvory dvojkolí a jejich uložení v rámu. Vpředu i vzadu je dvounápravový otočný podvozek s příčným posuvem otočného čepu ± 65 mm, mezi koly zadního podvozku je na každé straně jeden brzdový válec s dvěma písty a vnitřním obrzděním kol.[2]
Čtyři spřažená dvojkolí jsou v rámu namontována bez příčných posuvů. Spojniční čepy levé strany předbíhají o 90° čepy pravé strany. Průjezd oblouky usnadňuje ztenčení okolků druhého a třetího dvojkolí o 14 mm.[2]
Celkový rozvor činí 12 560 mm, z toho pevný rozvor je 5 160 mm. Minimální poloměr oblouku je 150 m.[2]
Změny v konstrukci
[editovat | editovat zdroj]Lokomotivy od č. 004 byly dodány s velkotrubnatým přehřívačem a kouřovými plechy, díky nimž získaly přezdívku „ušatá“. Na lokomotivy 001 až 003 byly plechy domontované později, podobně byl malotrubnatý přehřívač nahrazen velkotrubnatým.[2]. Od č. 10 byly předstihové páky vedeny na místo závěsu malým křižáčkem. Od č. 44 byly na lokomotivách namontovány pulsometry a od č. 45 se změnil tvar budky – stěny nad poprsnicí byly zešikmené. Od č. 68 byla běžná dvojkolí uložena ve valivých ložiskách SKF a byla použita šoupátka Trofimov.
Provozní vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Předností lokomotivy je téměř symetrické uspořádání dvojkolí v rámu a velmi dobré vyvážení rotujících a oscilujících hmot.[2] Díky tomu má i při rychlosti 100 km/h klidný chod navzdory průměru pístů 600 mm.[1][2] Lokomotivy běžně tuto rychlost i překračovaly.[2]
Mezi výhody lokomotivy patřilo i elektrické osvětlení.[2]
Zásoba vody ve vodojemech činí 13 m³, zásoba uhlí 7 m³.[1]
Schopnosti lokomotivy táhnout náklad v různých podmínkách ilustruje tabulka:[2]
| Sklon | Hmotnost vlaku | Dosahovaná rychlost |
|---|---|---|
| Rovina | 600 t | 90 km / h |
| 10 ‰ | 300 t | 70 km / h |
| 10 ‰ | 500 t | 40 km / h [1] |
| 16 ‰ | 200 t | 60 km / h |
Provoz
[editovat | editovat zdroj]Lokomotivy 464.0 byly provozovány na tratích všech kategorií, a to i v pohraničí. V roce 1938 (po obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody) přešlo 15 lokomotiv v depech v České Lípě, Chomutově a Chebu pod Německé říšské dráhy (Deutsche Reichsbahn). Zde sloužily během druhé světové války jako řada 68 (68.001-015). Dalších šest lokomotiv bylo odevzdáno DRB na Bohumínsku (bylo připraveno i jejich přeznačení), avšak DRB je hned pronajaly ČMD a později (paradoxně) jim je prodaly zpět.[2] Osm lokomotiv zůstalo během války na Slovensku.
Po roce 1945 přešly všechny lokomotivy zpět do vlastnictví ČSD. V rámci rekonstrukcí došlo k výměně měděných topenišť za ocelové, byly osazeny veľkotrubnaté přehřívače páry (na lokomotivy, které je ještě neměly) a zavedeno jednotné uspořádání trubek parního kotle: 120 žárnic a 26 kouřových trubek. Celková výhřevná plocha kotle byla po úpravě 194 m2, plocha přehřívače 62,1 m2.[2]
Od roku 1962 byla pak montována plochá dyšna Giesl a pneumatický odkalovač.[2] Jako první byla vyřazena dnem 5. 3. 1973 lokomotiva 464.027. Poslední dosloužila 464.053 v roce 1981 v Klatovech.[2]
Zachované stroje
[editovat | editovat zdroj]- 464.001 – ČKD 1618/1933 – MDC Bratislava, v pronájmu u Prievidzského parostrojného spolku, neprovozní
- 464.008 – ČKD 1667/1935 – ČD, Hradec Králové, neprovozní od 9/2018
- 464.044 – ČKD 1716/1937 – ČD, vrak, Hradec Králové, zdroj náhradních dílů
- 464.053 – ČKD 1764/1938 – NTM, neprovozní, deponována v Lužné
Další vývoj
[editovat | editovat zdroj]Na sklonku roku 1940 dodala Českomoravská strojírna (válečný název ČKD) dvě lokomotivy vylepšeného provedení s tlakem páry 18 bar. Lokomotivy byly označeny řadou 464.1. Dále již výroba tohoto typu nepokračovala. Novým typem velké tendrové lokomotivy se shodným uspořádáním pojezdu se v poválečných letech stala řada 477.0 a později také 464.2.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parný rušeň 464.0 na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l PRIEVIDZSKÝ PAROSTROJNÝ SPOLOK. Parní lokomotiva 464.001 [online]. Prievidzský parostrojný spolok, rev. 2008-05-01 [cit. 2008-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-19.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u DARANSKÝ, Václav. lokomotivy řada 456 [online]. Václav Daranský, rev. 2010-09-05 [cit. 2010-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-09.
- ↑ DARANSKÝ, Václav. lokomotivy řada 464 [online]. Václav Daranský, rev. 2010-09-05 [cit. 2010-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-24.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 464.0 na Wikimedia Commons - Vlaky.net
- Encyklopedie železnice na stránkách Lokomotivy webzdarma Archivováno 12. 3. 2010 na Wayback Machine.
