Pětiletka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josif Vissarionovič Stalin, za jeho vlády vznikla první pětiletka

Pětiletka, také pětiletý plán, byla základní ekonomická koncepce SSSR a ostatních zemí Východního bloku. Základní koncepce pětiletek se poprvé objevila v SSSR na konci 20. let minulého století. Josif Vissarionovič Stalin jako tehdejší vůdce země se tak pokoušel plánovitě zvýšit industrializaci země, což se mu podařilo. Výroba v těžkém strojírenství rostla nebývalým tempem. V současné době se pětileté plánování používá v mnoha asijských zemích, například v ČLR, Indii, Pákistánu či Vietnamu.

Pětileté plány se staly terčem kritiky většiny západních ekonomů, kteří je označili za akt centrálního plánování, omezující svobodný ekonomický vývoj na základě nabídky a poptávky. Přesto i v některých zemích na západ od Železné opony začaly být používány některé koncepty známé z centrálního plánování. Vznikly tak sedmileté či dvanáctileté plány.

Podle pětiletých plánů bylo organizováno celé hospodářství země. V plánech bylo přesně uvedeno, kolik se bude vyrábět kterého zboží a kde se bude vyrábět, za jakou cenu, jaké budou mzdy, kolik bude pracovníků v jednotlivých podnicích atd.

V Československu začalo centrální plánované hospodářství a plnění pětiletých plánů po druhé světové válce a hlavně po nástupu komunistů v roce 1948. V šedesátých letech došlo ke značnému uvolnění centrálního direktivního plánování.

Plánovaná ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Plánovaná ekonomika byla v Československu zavedena po druhé světové válce stejně jako v celé řadě zemí světa. Měla být účinným a užitečným nástrojem pro obnovu zničeného hospodářství za války.

Pro komunisty bylo centrální plánování a zavedení pětiletek zcela zásadním rysem nového pořádku. Státní propaganda tvrdila, že pětiletky jsou to nejlepší pro růst životní úrovně a efektivitu hospodářství. Ve skutečnosti však toto plánování bylo nepružné a neefektivní. Plánovaná ekonomika tak opakovaně způsobovala nedostatek zboží a služeb. Lidé stáli fronty na potraviny a spotřební zboží, podniky měly nedostatek surovin pro výrobu, služby fungovaly omezeně.

Státní úřad plánování[editovat | editovat zdroj]

Dlouhodobé národohospodářské plány navrhoval v letech 1945–1959 Státní úřad plánovací, od roku 1959 přejala jeho úlohu Státní plánovací komise. Pod tlakem hospodářských potíží se však musela víc a víc zabývat řešením těchto potíží než plánováním. Komise existovala až do roku 1990, kdy ji její poslední předseda Vladimír Dlouhý zrušil a rozpustil.

Dvouletka[editovat | editovat zdroj]

Dvouletka začala v říjnu 1946 a jejím hlavním úkolem byla obnova válkou zničené ekonomiky. Státní plán se zabýval především výrobou strategických surovin. Plánování investic bylo jen rámcové a nebylo přímo napojeno na státní rozpočet. Dvouletka byla ještě před znárodněním a přímý vliv měla na zhruba 10 národních závodu.

Pětiletky[editovat | editovat zdroj]

I. pětiletka[editovat | editovat zdroj]

První pětiletý plán byl stanoven na roky 1949-1954. Cílem bylo zprůmyslnění země a odstranění nerovnoměrnosti výroby na území státu, zvýšení podílu těžkého průmyslu, snížení podílu textilního průmyslu a nahrazení výpadku v průmyslové výrobě Německa.

V roce 1950 začal Sovětský svaz vyvíjet tlak na zvýšení výroby v těžkém a chemickém průmyslu. Příčinou tohoto tlaku byl požadavek na zvýšení zbrojního průmyslu. Přes navýšení pětiletého plánu roku 1951 byla první pětiletka splněna jen zhruba v původní výši.

V letech 1953 až 1955 byla ekonomika řízena ročními plány. Hospodářství bylo paralyzováno čistkami mezi odborníky a politickými procesy.

II. pětiletka[editovat | editovat zdroj]

Druhá pětiletka měla probíhat v letech 1956-1960. Reálně však začala až v roce 1958 a řádně nefungovala. V praxi se ukázalo, že skutečné chování ekonomických subjektů je zcela jiné, než předpokládala teorie, a že dlouhodobé plánování nemá dobré výsledky.

Podniky se snažily získat nízké plány, nadsazovaly požadavky na suroviny a investice. Kvalita výrobku pro ně nebyla podstatná, důležité bylo vyprodukovat ho v co největším množství s nejmenším úsilím. Některé náročnější výrobky se přestaly vyrábět, přestože po nich byla poptávka.

Rozsypalova hospodářská reforma

Už v roce 1956 se v rámci komunistické strany začalo hovořit o potřebě reformy. Výsledkem byla reforma realizovaná v letech 1958-1960, která byla pojmenována podle náměstka předsedy Státního úřadu plánovacího Kurta Rozsypala. Reforma měla tři body:

  • reorganizace podniků na výrobně hospodářské jednotky, které měly pružnější řízení
  • vytvoření systému hmotné pobídky podniků i zaměstnanců
  • úprava mzdových tarifů na reálný stav

Reforma měla vylepšit hospodářský systém, který však byl založený na nefungujících principech. Na počátku šedesátých let se reforma zhroutila.

III. pětiletka[editovat | editovat zdroj]

Třetí pětiletka probíhala v letech 1961-1965. Opět se jí nepodařilo naplnit a to především kvůli nereálnému plánu nárůstu výroby. Například v roce 1961 měl vzrůst chemický průmysl o 78%. Plánovaný nárůst hospodaření byl tak dosažen s několikaletým zpožděním. Hospodářské neúspěchy byly zdůvodňovány výpadkem vývozu do Číny vlivem roztržky se Sovětským svazem, karibskou krizí roku 1961 a druhou berlínskou krizí 1962.

IV. pětiletka[editovat | editovat zdroj]

Čtvrtá pětiletka probíhala v letech 1966-1970 za Šikovy ekonomické reformy. Již v roce 1963 byl pověřen ředitel Ekonomického ústavu ČSAV Ota Šik přípravou námětů na postup reformy. Jeho reforma byla založena na zbožně peněžních vztazích a měla zavést samoregulaci ve výrobě. Vliv centrálních úřadů se měl zmenšit. Také investiční politika měla být menší, aby tolik neodčerpávala z národního důchodu. Přestože byly výsledky páté pětiletky lepší než v předchozích pětiletkách, nepodařilo se reformu zcela realizovat. Přišlo jaro 1968 a v srpnu 1968 sovětská invaze, která reformu zcela zastavila.

V. pětiletka[editovat | editovat zdroj]

Pátá pětiletka probíhala v letech 1971-1975. Díky setrvačnosti ekonomiky a rezervám z druhé poloviny šedesátých let se plán vyvíjel příznivě. Normalizační režim opět přistoupil k masivním investicím, především do palivoenergetického průmyslu s dlouhou dobou návratnosti.

VI. pětiletka[editovat | editovat zdroj]

Šestá pětiletka probíhala v letech 1976-1980. Stát pokračoval v masivních investicích, které vyčerpaly ekonomické rezervy. Byla zavedena další reforma s názvem Soubor opatření, který navazoval na Rozsypalovu reformu z konce padesátých let. Všechny tyto reformy však ztroskotávaly, neboť byly založeny na centrálním řízení a ne na tržních ekonomických principech.

VII. pětiletka[editovat | editovat zdroj]

Michail Sergejevič Gorbačov, jeho perestrojka a pád komunismu ukončily pětiletky

Sedmá pětiletka probíhala v letech 1981-1985. Ekonomické prostředí bylo velmi nestabilní a přetrvávaly problémy v zásobování. Národní důchod dokonce klesal (1981 o minus 0,4%) a narůstala zahraniční zadluženost. Proto se přistoupilo k ročním plánům. Na konci pětiletky se podařilo zastavit pokles národního důchodu a došlo k jeho mírnému nárůstu.

VIII. pětiletka[editovat | editovat zdroj]

Osmá pětiletka probíhala v letech 1986-1990 a ekonomické výsledky nebyly dobré. V Sovětské svazu začala Gorbačovova perestrojka a to mělo vliv i na naši ekonomiku. V roce 1987 byla připravena další reforma: Zásady pro přebudování hospodářského mechanismu v ČSSR. Plánovité hospodaření pokračovalo v masivních investicích do podniků, které neplnily stanovený plán. Polovina všech podniků se dostala do platební neschopnosti. Stále narůstala skrytá inflace. Svržení komunismu v roce 1989 ukončilo centrální plánované hospodářství a pětiletky.  

Přehled pětiletek[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]