Benešov u Prahy (nádraží)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Benešov u Prahy
Výpravní budova benešovského nádraží
Výpravní budova benešovského nádraží
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
MěstoBenešov
UliceNádražní
Souřadnice
Benešov u Prahy (nádraží)
Benešov u Prahy (nádraží)
Provozovatel dráhySpráva železnic
Kód stanice551069
Tratě220, 222
Nadmořská výška365 m n. m.
V provozu od14. prosince 1871
Zabezpečovací zařízeníelektronické stavědlo ESA 11
Dopravních kolejí9
Nástupišť (hran)3 (5)
Prodej jízdenekAno
Návazná dopravaMěstská hromadná doprava v prostoru před nádražní budovou
Služby ve staniciVnitrostátní a mezinárodní pokladní přepážkaPlatba v EurechČekárna pro cestujícíÚschovna zavazadelBezbariérové WCRestauraceTAXIVnitrostátní pokladní přepážkaBufet nebo rychlé občerstveníObchody a další službySchodiště
Kód památky11663/2-4349 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benešov u Prahy je železniční stanice v západní části okresního města Benešov ve Středočeském kraji. Leží na tratích 220 a 222. Stanice je elektrizovaná (3 kV ss).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice byla uvedena do provozu s celým zbývajícím úsekem trati z Prahy do Veselí nad Lužnicí 14. prosince 1871 ve směru z Českých Budějovic a Lince po dokončení železničního mostu přes Sázavu v Čerčanech. Výstavbu trati prováděla soukromá společnost Dráha císaře Františka Josefa. Roku 1895 propojila pravidelná železniční doprava Benešov s Vlašimí, trať byla prodloužena dále do Trhového Štěpánova a Dolních Kralovic o sedm let později.

V letech 1896-1897 byla k její severní straně připojena druhá budova ve stejném architektonickém slohu. Spojnici mezi oběma stavbami tvoří novorenesanční vchod do tzv. Císařského salónku, vybudovaného jako luxusní čekárna pro osobní potřebu rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este pobývajícího na asi kilometr vzdáleném zámku Konopiště. Prostor je bohatě vyzdoben štukovými prvky a okrasnými kachlovými kamny. Stanice dostala také vlastní vodárnu a výtopnu. Proces budování druhé koleje prošel nádražím roku 1903, stavba si vyžádala demolici jižního stavědla. Na benešovském nádraží se zastavili státníci František Josef I. či německý císař Vilém II. Pruský.

V 70. letech 20. století prošla stanice rekonstrukcí, která souvisela též s elektrizací stanice. Roku 1997 byla výpravní budova prohlášena Národní kulturní památkou. Další přestavba nádraží proběhla při budování IV. železničního koridoru v letech 2007-2011.

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

V letech 2007-2011 byla dokončena rekonstrukce stanice a úpravy parametrů nádraží na koridorovou stanici: byla zvýšena průjezdová rychlost stanicí, vznikla dvě zastřešená ostrovní nástupiště s podchody a výtahy, elektronickým informačním systémem pro cestující a budovy byly opraveny do původní podoby.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]