Alžběta Uherská
| Alžběta Uherská | |
| Česká kněžna | |
| Manžel | Bedřich |
|---|---|
| Manželkou panovníka | 1153–1172 |
| Narození | okolo r. 1144/1145 |
| Úmrtí | 12. leden po r. 1189 |
| Předchůdce |
I. Judita Durynská II. Eliška Polská |
| Následník |
I. Eliška Polská II. Hellicha z Wittelsbachu |
| Dynastie | Arpádovci |
| Otec | Gejza II. Uherský |
| Matka | Eufrozina Kyjevská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alžběta Uherská, též Eliška Uherská,[1] (okolo r. 1144/1145[2] – 12. leden po r. 1189) byla manželka knížete Bedřicha a česká kněžna.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Alžběta byla dcera uherského krále Gejzy II. a Eufroziny Kyjevské, pocházela z rodu Arpádovců. Dva z jejích bratří se stali uherskými králi: Štěpán III. (1162–72) a Béla III. (1172–96). Pozdější královna Konstancie Uherská, manželka Přemysla Otakara I., byla dcerou Bély III. a tedy Alžbětinou neteří.
Česká kněžna[editovat | editovat zdroj]
Za pozdějšího knížete Bedřicha se Alžběta vdala zřejmě roku 1157, už v době panování jeho otce Vladislava II. Českou kněžnou se stala poprvé v roce 1172, ale už o devět měsíců později po Bedřichově sesazení odjela za tchánem a tchyní do Durynska.
V roce 1178 se Bedřichovi naskytla nová šance a s podporou císaře Barbarossy, u jehož dvora se zdržoval, se znovu stal knížetem. Když Bedřich odjel na dvorský sněm do Würzburgu v roce 1179, svěřil své ženě správu Čech. Sotva ovšem odjel, sesazený Soběslav II. se pokusil dobýt Prahu, ovšem Alžběta ji uhájila. Bedřich se vrátil do země a i když byl poražen u říčky Loděnice,[1] s podporou Konráda II. Oty, kterou snad pomáhala zajistit i kněžna, bitvu v Praze nakonec vyhrál. Po bitvě dala Alžběta postavit na místě boje kostel Jana Evangelisty Na bojišti.
Emancipovaná kněžna na knížecí listiny připojovala svou pečeti a byla Bedřichovým rádcem. Přesto ovšem jejich vláda úspěšná nebyla, protože postupně se český stát rozpadl na Čechy, Moravu a pražské biskupství.[1]
Roku 1184 uhájila Alžběta Pražský hrad znovu, proti bratrovi Soběslava II. Václavovi. Bedřich Václava s pomocí svého bratra Vojtěcha a rakouského vévody Leopolda V. z Čech vytlačil.
Po Bedřichově smrti v roce 1189 žádala Alžběta na Konrádu II. olomoucký úděl, jinak mu odmítala Pražský hrad vydat. Konrád souhlasil, ale jakmile se ocitl na hradě, své rozhodnutí změnil. Nekrologium kláštera v Doksanech uvádí, že kněžna Alžběta zemřela 12. ledna, ne však kterého roku.
Počátkem 21. století se Alžběta stala jednou z postav historických románů spisovatelky Ludmily Vaňkové Příběh mladšího bratra, Kdo na kamenný trůn a Cestou krále.
Potomci[editovat | editovat zdroj]
- Vratislav († 1180)
- Žofie Přemyslovna (* před 1176–1195)
- Helena-Eirene
- ∞ 1164 Petr Komnénovec (Petraliphas Komnenos), syn byzantského císaře Manuela I.
- Olga († asi 1163)
- Markéta († asi 1183)
- Ludmila Přemyslovna (1170–1240), bavorská vévodkyně
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 69.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
| Česká kněžna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Judita Durynská |
Alžběta Uherská 1172–1173 |
Nástupce: Eliška Polská |
| Eliška Polská | 1178–1189 | Hellicha z Wittelsbachu |