Prčice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prčice
Kostel sv. Vavřince v Prčici
Kostel sv. Vavřince v Prčici
Základní informace
Charakter sídla část města
Počet obyvatel 532 (2011)
Domů 221
Lokalita
PSČ 257 92
Obec Sedlec-Prčice
Okres Příbram
Katastrální území Prčice (5,89 km²)
Zeměpisné souřadnice
Prčice
Prčice
Další údaje
Kód části obce 146811
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prčice je bývalý městys ve Středočeském kraji. Dne 6. září 1957 byl podepsán dokument, na jehož základě byl starobylý městys sloučen s moderně se rozvíjejícím sousedním městem Sedlcem do jednoho města Sedlec-Prčice,[1] kde dnes tvoří severozápadní část souvislé městské zástavby. V roce 2011 zde trvale žilo 532 obyvatel.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1184.[3]

Náležela pánu Vítku z Prčice, od něhož odvozují svůj původ nejstarší české šlechtické rody Vítkovců, resp. Rožmberkové, páni z Krumlova, páni z Hradce, páni z Landštejna a páni ze Sezimova Ústí.

Původní panské sídlo se nacházelo vedle původně románského kostela svatého Vavřince, jenž prodělal nejprve gotickou a po požáru roku 1701 i barokní přestavbu. Postupem času vznikly v Prčici tři tvrze a roku 1591 zahájil Adam Voračický z Paběnic stavbu zámku. Državou vladyků Voračických z Paběnic

Roku 1357 je zde zmiňován Beneš z Choustníka.

Židé v Prčici[editovat | editovat zdroj]

Vstup židovského hřbitova
Dva ze starších náhrobků na židovském hřbitově

Někdy před rokem 1724 vzniklo v Prčici židovské osídlení, z něhož se posléze vyvinula samostatná židovská obec. Velmi pravděpodobně zde byly jednotlivé židovské rodiny usazeny mezi křesťanským obyvatelstvem (což bylo v té době ve středních Čechách obvyklé) již v průběhu 17. století, tudíž nebylo zde ghetto. Nicméně exaktnější prameny z tohoto období zatím nejsou podrobněji popsány. Víme pouze, že v městském soupisu židů (pochází z r. 1724) je k roku 1618 uváděn "neurčitý počet Židů", dále pak jakákoliv zmínka o židovském obyvatelstvu z městských zápisů mizí, až k r. 1702 je tu evidováno 7 Židů starších deseti let, poté již jsou až do josefínských reforem ve familiantských seznamech vedeni zdejší Židé s neomylnou přesností co do počtu, jmen, povolání i bydliště. V soupisu Židů z roku 1724 je uvedeno, že v panské vinopalně v patře bývala od roku 1689 modlitebna a kromě toho tu jsou zmíněny tři rodiny: draslař Salomon Cantor se ženou a pěti dětmi (jeden ženatý syn Bernard se ženou Perl a jednou dcerou se živil jako palírník, druhý syn Jakob pomáhal otci s výrobou potaše a třetí syn, patnáctiletý Zacharias, pomáhal bratrovi Bernardovi ve vinoplaně a obchodoval s kůžemi a dalším zbožím), koželuh Feischel Moises se ženou Hanele a třemi dcerami (zaměstnával pomocníka v koželužně Lebenmana původem z Nadějkova) a obchodník lněným i jiným zbožím Josef Israel se ženou a čtyřmi dětmi.

Roku 1880 bydlelo v Prčici 31 Židů, roku 1890 45 Židů, roku 1900 52 Židů, v roce 1910 žilo v obci 43 Židů, v r. 1921, jak uvádějí Hugo Gold a Jan Polák-Rokycana "méně než 30 duší" (ve skutečnosti 24 osob) a roku 1930 23 obyvatel hlásících se k židovskému náboženství.

K žid. obci místně náležely ve 20. století i tyto dříve samostatné židovské obce: Borotín, Divišovice, Jetřichovice, Kvasejovice, Lhota, Libešnice, Mezno, Měštice, Nadějkov, Nosetín, Petříkovice, Přestavlky, Ředice, Sedlec, Střežmíř, Stupčice, Uhřice, Veletice, Bolechovice, Červený Újezd, Velké Heřmanice.

Z Prčice pocházeli dirigent Adolf Čech (vlastním jménem Adolf Taussig, 1842-1903 Praha) a jeho bratr, sólista Opery Národního divadla Karel Čech (vlastním jménem Karel Taussig, 1844-1913 Praha). Richard Neumann padl jako voják c.k. rakouské armády v 1. sv. válce v Srbsku.

V roce 1942 zdejší židovská obec zanikla, obyvatelé byli v rámci holocaustu nejdříve odkradeni, pak odtransportováni do ghetta v Terezíně (Transport "Bd" dne 4.9.1942), a posléze vyvražděni v koncentračních táborech. Seznam zavražděných prčických obětí holocaustu čítá 31 jmen, zachránila se pouze rodina Friedmannů, a to emigrací do Palestiny na začátku války.

Bývalé ne nevýznamné židovské osídlení Prčice připomíná dnes židovský hřbitov z poloviny 18. století, ležící asi půl kilometru od okraje zástavby Prčice, severovýchodním směrem, kde se dochovalo cca 50 klasicistních a novodobých náhrobků. Po druhé světové válce hřbitov podlehl zpustnutí a devastaci, počínaje rokem 1995 byl upraven a byla zrekonstruována márnice a ohradní zeď.[4]

Přímo na Vítkově náměstí v centru městyse se dodnes dochovala také původní, i když značně přestavěná budova židovské náboženské obce, školy a synagogy, objekt čp. 68 (dům pod radnicí). Pozemek pro stavbu zakoupil pro židovskou náboženskou obec Moises Strauss od Johanna Pištěka, synagoga postavena v r. 1852-1854 v zadním traktu nové budovy jako náhrada za starší modlitebnu z 18. století v domě čp. 109. Slavnostně vysvěcena za účasti votického rabína Moisese Schiffmanna v předvečer šabatu, v pátek 18. srpna 1854 (24. Avu 5614 podle židovského letopočtu).

Synagoga sloužila prčickým i přespolním židům po téměř pět generací až do nacistické okupace v r. 1939. V modlitebním sále se nacházelo 58 mužských sedadel a na galerii 22 sedadel ženských, interiér byl vyzdoben dekorativní malbou, vyřezávanými dřevěnými prvky, východní stěna byla prosvětlena dvěma typickými půlkruhovými okny s vitrážemi a nad svatostánkem aron ha-kodeš byla rozeta. Do r. 1924 byl rabínem 41 let Hynek Kohn, po něm od 1924 Viktor Taussig.

Od 2. pol. 19. stol. do r. 1910 v tomtýž objektu fungovala i německá židovská škola, a do počátku 20. století zřejmě i židovská rituální lázeň mikve, jejíž zbytky se pravděpodobně dodnes nachází ve sklepení objektu. V přední části domu, s okny do náměstí, byl byt šámese.

Židovská náboženská obec v Prčici nebyla po 2. sv. válce obnovena a objekt bývalé synagogy přešel pod správu pražské židovské obce, která jej r. 1961 odprodala družstvu Opus, které zde po radikální přestavbě zřídilo výrobní provozovnu speciálních sedlářských výrobků. V roce 2007 zakoupil objekt soukromý majitel, který následně započal s jeho rekonstrukcí.

Na počátku nacistické okupace byly ritální předměty ze synagogy odvezeny do Prahy, kde jsou dodnes uchovány ve sbírkách Židovského muzea. Celkem se jedná o 129 předmětů a 80 archiválií, včetně tří dochovaných fotografií synagogy z r. 1942. Nejstarší předmět pochází z roku 1722.

Pochod Praha-Prčice[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1966 je Prčice cílovým místem pochodu Praha-Prčice, nejznámější a nejmasovější české turistické akce. V jedné ze svých písní se o něm zmiňuje i Ivan Mládek.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Most Karla Burky se sochami
  • Zámek Prčice
  • Kostel svatého Vavřince
  • Sochy svatého Jana Nepomuckého a dvě sochy svatého Isidora
  • Domy čp. 71 a 115
  • Usedlost čp. 6
  • Morová kaple
  • Boží muka
  • Židovský hřbitov

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Od roku 1957 to táhnou spolu Archivováno 22. 10. 2010 na Wayback Machine, web města Sedlec-Prčice, článek nedatován, autor neuveden
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 155. 
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 80. 
  4. Podle informační tabule na márnici hřbitova.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]