František Pištěk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho biskupská Milost
František de Paula Pištěk
pomocný biskup pražský
František de Paula Pištěk
František de Paula Pištěk
Církevřímskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení1808
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození6. dubna 1786
Místo narozeníPrčice
České královstvíČeské království České království,
Datum úmrtí1. února 1846 (ve věku 59 let)
Místo úmrtíLvov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství,
Vyznánířímskokatolické
RodičeVojtěch a Anna Pištěkovi
Povolánícírkevní heraldikařímskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František de Paula Pištěk (6. dubna 1786, Prčice[1]1. února 1846, Lvov) byl český římskokatolický duchovní, který se stal pomocným biskupem pražským, později tarnovským biskupem a nakonec lvovským arcibiskupem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z poměrně chudé poddanské rodiny Vojtěcha a Anny Pištěkových, kteří měli ještě další dva syny a několik dcer. Protože byl nadaný, soukromě jej vzdělával kaplan z blízkého Sedlce; ten Františka také naučil německy, což bylo nezbytné k dalšímu studiu. Když jej jednou panský šafář Jan Trachta při robotě zbil, nechal voly na poli a utekl domů a pak bez vědomí rodičů do Prahy. Tam se jej díky náhodě ujal jeden mlynář, pražský měšťan, který ho zaopatřil, aby mohl studovat. Později František Pištěk vstoupil do pražského kněžského semináře.

Pamětní deska na prčickém špitál, který Pištěk založil roku 1843.

Po kněžském svěcení, které přijal 21. srpna 1808 v Praze, působil nejprve jako kaplan ve Smolnici a od roku 1809 jako administrátor v Panenském Týnci, kde významně pozvedl hospodaření tamní farnosti. V letech 18161817 byl farářem v Dlažkovicích. V roce 1817 se stal děkanem v Přešticích a na podzim 1823 kanovníkem svatovítské kapituly, ačkoliv o tento církevní úřad bylo více starších uchazečů. Od 26. července 1824 byl navíc děkanem staroboleslavské kapituly, ve Staré Boleslavi založil chudobinec.

Dne 14. září 1824 byl jmenován pomocným biskupem pražským a titulárním biskupem azotským, konsekrován byl krátce poté 14. listopadu. Napsal esej Pořádek života kněžského, která byla později přeložena z latiny a vydána v češtině. Jako český vlastenec přispěl ke vzniku Časopisu pro katolické duchovenstvo, který začal vycházet v roce 1828. Od roku 1830 byl také generálním vikářem pražské arcidiecéze.

Později od svého bratra Vojtěcha, který se roku 1834 s celou rodinou vystěhoval do Haliče, koupil rodný dům i s polnostmi a na jeho místě dal v letech 18431845 vystavět klášter pro Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Zpočátku v něm žily čtyři řeholnice v čele s představenou Terezií Marií Hypolitou Preinfalkovou, později jejich počet vzrostl na osm. V roce 1850 v něm vznikl špitál pro celý Budějovický kraj, který se roku 1856 stal veřejnou nemocnicí.

Prčický špitál

Už dne 25. října 1831 však byl jmenován tarnovským biskupem; do Tarnova odešel roku 1832. Naučit se polsky mu trvalo jeden rok. V červenci 1835 pak byl jmenován lvovským arcibiskupem a tajným radou. Své rodiště navštívil naposledy v září 1844. Ve Lvově, kde nechal postavit nový arcibiskupský palác a založil první chlapecký seminář v Rakouském císařství, také zemřel.

Arcibiskup František de Paula Pištěk zemřel ve svém působišti ve Lvově dne 1. února 1846. Byl pohřben v kryptě lvovského kostela Panny Marie Hromničné, (polsky Kościół Matki Boskiej Gromnicznej we Lwowie), nebo lvovské katedrály Nanebevzetí Panny Marie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Pořádek života kněžského, Praha 1846

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Bobek Sedličanský: Od hole pastýřské až k berle arcibiskupské, nákladem vlastním, Jaroměř 1891
  • Antonín Odvárka: František de Paula Pištěk, Duchovní pastýř 5/1978, str. 76–77
  • Otto Janka: Příběh Františka Pištěka, in: Český Merán 2005, Městský úřad Sedlec-Prčice, Sedlec-Prčice 2005, str. 61–71
  • Milan M. Buben, Pavel R. Pokorný: Encyklopedie českých a moravských pomocných (světících) biskupů (se supplementem sídelních biskupů), Libri, Praha 2014, str. 125–126
  • (německy) Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 – Band 8, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Vídeň 1983, ISBN 3-7001-0615-7, str. 101
  • Antonín PodlahaːSeries praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora. Praha 1912, s. 312-313.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]