Rožmberk (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rožmberk
Dolní hrad
Dolní hrad
Základní informace
Výstavba 13. století
Přestavba 1840–1857
Stavebník Vok I. z Rožmberka
Další majitelé Rožmberkové
Zrinští
Švamberkové
Buquoyové
Současný majitel Česká republika
Poloha
Adresa Rožmberk nad Vltavou, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 21001/3-1393 (PkMISSezObr)
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rožmberk (německy Rosenberg) je hrad v Rožmberku nad Vltavou v okrese Český Krumlov, v Jihočeském kraji. V současné době je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem. Je zpřístupněný veřejnosti.

Hrad před polovinou třináctého století založil Vok I. z Rožmberka a jeho potomkům patřil s krátkými obdobími zástav až do roku 1611. Od čtrnáctého století se hlavním sídlem pánů z Rožmberka stal Český Krumlov, ale Rožmberk byl přesto udržován a rozšiřován. Ve druhé polovině patnáctého století byl hrad dvakrát dobyt, ale Rožmberkové jej v obou případech brzy získali zpět. Na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století byl zchátralý hrad přestavěn na renesanční zámek.

V době před třicetiletou válkou Rožmberk krátce drželi páni ze Švamberka, ale během stavovského povstání o něj přišli a novými vlastníky se stali Buquoyové. Ani pro ně Rožmberk nebyl hlavním sídlem, ale Jiří Jan Jindřich Buquoy nechal v polovině devatenáctého století Dolní zámek novogoticky přestavět a výrazně rozšířil také budovy Horního hradu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Erb pánů z Rožmberka

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1250 a nachází se v přídomku svého zakladatele Voka z Rožmberka. Rožmberské panství se výrazně zmenšilo v roce 1259 poté, co Vok založil vyšebrodský klášter a velkou část svého majetku mu daroval.[1] V roce 1262 Rožmberk zdědil Vokův starší syn Jindřich I. z Rožmberka. Hrad jeho sídlem zůstal až do roku 1302, kdy po pánech z Krumlova zdědil Český Krumlov a učinil z něj hlavní rodové sídlo.[2] Úřad rožmberského purkrabího za Jindřicha vykonával Benata z Větřní připomínaný v letech 1272–1281, kterého později vystřídal syn Václav z Větřní, jenž byl ve funkci až do roku 1315.[1]

Rožmberk sice přestal být hlavním sídlem, ale přesto byl nadále udržován a rozšiřován. Jindřich I. zemřel v roce 1310 a hlavou rodu se stal Petr I. z Rožmberka († 1347). Po něm rozsáhlý majetek, ke kterému patřily kromě Českého Krumlova a Rožmberka také Třeboň, Poděhusy, Bavorov a další statky, zdědili synové Petr II., Jošt I., Jan I. a Oldřich I. Bratři své statky spravovali společně v nedílu.[1] I za nich na hradě působili purkrabí, který byli mimo jiné Markvart z Pořešína (nejspíše v období 1360–1375) a později Jindřich ze Svržna (1388). Z bratrů žil nejdéle Oldřich, po němž se rožmberským pánem stal roku 1390 jeho jediný syn Jindřich III. z Rožmberka. Při řešení jeho pozůstalosti v roce 1412 byli mezi purkrabími rožmberských hradů uvedeni Bohuslav z Petrovic („purkrabí na větším hradě“) a Petr z Mladotic „na druhém hradě“. Poručníkem nezletilých Jindřichových dějí se stal Čeněk z Vartenberka.[3]

Patnácté století[editovat | editovat zdroj]

Mladý Oldřich II. z Rožmberka pod Čeňkovým vlivem zpočátku sympatizoval s husity, ale po založení Tábora na hranicích romžberských držav se vrátil ke katolictví a podporoval krále Zikmunda. Po neúspěšném obléhání Tábora nechal Oldřich zajmout všechny husitské kněze ze svých panství a část jich věznil na Rožmberku. Výdaje spojené s vydržováním vojska a hradních posádek během husitských válek byly velmi vysoké. Výnosy z rožmberských panství k jejich úhradě nestačily, a proto si Oldřich vypůjčil 4 000 kop grošů od Reinprechta z Walsee. Roku 1420 mu proto Rožmberk i s městem a církevními klenoty dal do zástavy. Nový držitel hradu sjednotil oba purkrabské úřady do jednoho. I nadále však pokračovaly konflikty s okolní husitskou šlechtou, jejímž hlavním představitelem se stal vladyka Jan Smil z Křemže. Boje omezila jen dvě příměří uzavřená 10. září 1424 a 6. srpna 1425. Obě měla platit do svátku svatého Havla. Rožmberským purkrabím byl v roce 1425 Jan z Mezipotočí.[4]

Vstupní průčelí Dolního hradu
Zbrojnice

Hrad ze zástavy vyplatili Oldřichovi synové Jošt II., Jan II. a Jindřich IV. z Rožmberka dne 24. dubna 1456. Vladařem domu rožmberského se stal nejstarší Jindřich, ale už v roce 1457 zemřel, a správa rodového majetku tak připadla Janovi II. Na hradě však měla zapsané věno Jindřichova vdova Anežka ze Schaunbergu, na které po její smrti uplatňoval nárok její druhý manžel hrabě Michal z Hardegu.[5] Jednání o vrácení hradu trvala až do roku 1462, a už o dva roky později Jan II. Rožmberk zastavil Janu Popelovi z Lobkovic, jehož purkrabím se stal Buzek z Velhartic.[6]

V té době probíhaly boje mezi českou šlechtou a králem Jiřím z Poděbrad. Jan II. i Jan Popel z Lobkovic oba zprvu krále podporovali, a Janovo panství proto plenil Zdeněk ze Šternberka. Jan II. se však postupně od krále odkláněl a Zdeněk proto zaměřil svou pozornost na Rožmberk, který představoval jeden z mála králových opěrných bodů na jihu Čech. V říjnu 1467 proto Rožmberk oblehl, ale kníže Jindřich Minsterberský se svým vojskem hrad osvobodil.[6] Zdeňkovi se hrad podařilo zradou dobýt až 9. ledna 1469,[6] Jana Popela se synem Děpoltem zajmout a uvěznit v Českém Krumlově. Zdeněk potom Rožmberk za určitou sumu peněz Janovi II. přenechal.[7]

Jan II. z Rožmberka zemřel roku 1472 a novým vladařem se stal šestnáctiletý Jindřich V. z Rožmberka, který si za poručníka zvolil Bohuslava ze Švamberka. Purkrabími na hradě byli Sigmund Schallenberg (1470), Ctibor z Kvasejovic (1474) a Heřman ze Zelenic (1475). Jindřich roku 1473 propustil Děpolta, jehož otec mezitím ve vězení zemřel, a o dva roky později vyplatil lobkovické nároky na Rožmberk. Ještě téhož roku nemocný a nepříliš bystrý Jindřich přenechal titul rožmberského vladaře bratru Vokovi II. z Rožmberka, ale vymínil si, že Rožmberk zůstane jeho sídlem. Jeho purkrabími byli Zachař z Trautenberka a v letech 1476–1477 Petr Stupenský z Houžné. Za něj byl hrad dobyt Řehořem Třeboňským. Bohuslav ze Švamberka proto z uherského zajetí vyzval svého syna Hynka, aby svými oddíly posílil krumlovskou posádku. Brzy poté Rožmberkové hrad získali zpět, protože 9. července 1478 byl purkrabím jejich věrný služebník Jošt z Pruku a od září téhož roku Jan z Vlksic.[7] Koncem patnáctého a na počátku šestnáctého století purkabský úřad zastávali Jan Sokolík z Dubé (1486, 1499) a Markvart z Doubravice (1493–1515).[8]

Šestnácté století[editovat | editovat zdroj]

Vok II. spravoval rožmberský majetek do roku 1493, kdy svůj titul ze zdravotních důvodů postoupil Petrovi IV. z Rožmberka. Petr roku 1519 sepsal poslední vůli, podle které měl, v rozporu s rodovými zásadami, polovinu majetku rozdělit mezi své a Vokovi syny a s druhou polovinou mělo být naloženo podle jeho vůle. Roku 1521 tak své statky odkázal Janovi III. z Rožmberka, který je měl užívat do konce svého života a poté měly Rožmberk s Vítkovým kamenem připadnout Janu Holickému ze Šternberka. Novému vladaři, kterým se roku 1523 stal Jindřich VII. z Rožmberka, se za cenu vysokých nákladů podařilo majetek udržet. Mezitím 9. dubna 1522 v Rožmberku vyhořel celý Horní hrad.[8] Jindřich VII. zemřel už v roce 1526 a rožmberskými vladaři se stali Jan III. (1526–1532) a Jošt III. z Rožmberka (1532–2639). Jošt krátce před svou smrtí ustanovil, aby vdova Anna z Rogendorfu mohla užívat výnosy z Rožmberka ve výši 8 750 kop grošů.[9]

V roce 1539 se rožmberským vladařem stal Petr V. z Rožmberka, který nechal do obnovených desk zemských zapsat příslušenství rožmberského hradu. Patřily k němu přilehlé město a Latrán s předměstím, městečka Rožmitál na Šumavě, Dvořiště, Frymburk, několik desítek vesnic a řada dvorů a mlýnů. Svobodný Petr V. zemřel bez potomků a titul vladaře získal jeho synovec Vilém z Rožmberka. Když za něj roku 1556 přebíral Alexander Škol z Grynsperka úřad rožmberského hejtmana, zjistil, že hrad je velmi sešlý. Aby měl hejtman kde bydlet, dal Vilém hrad částečně opravit.[9]

Rytířský sál
Pokoj Karla Alberta Buquoye

Posledním majitelem z rodu Rožmberků byl od roku 1592 Petr Vok z Rožmberka,[9] který nechal některé interiéry Dolního hradu upravit ve stylu italské renesance.[10] V roce 1597 daroval Petr Vok Rožmberk s příslušenstvím svému synovci, hraběti Janovi Zrinskému ze Serynu, s výminkou, že v případě dřívější Janovy smrti se panství Petru Vokovi vrátí. Proti převodu protestoval Jan Jiří ze Švamberka, protože Švamberkové měli s Rožmberky dohodu, podle níž měli zdědit celý majetek. V roce 1610 proto uzavřeli dohodu, podle níž měli majetek Jana Zrinského zdědit Švamberkové. Roku 1611 smrtí Petra Voka rod Rožmberků vymřel. Jan Zrinský zemřel hned následujícího roku, a pánem celého rozsáhlého majetku se stal Jan Jiří ze Švamberka.[11] Někdy v té době proběhla rozsáhlá přestavba Dolního hradu na renesanční zámek.[10]

Švamberkové a Buquoyové[editovat | editovat zdroj]

Správou panství byl roku 1615 pověřen Janův syn Petr ze Švamberka a o dva roky později Jan Jiří zemřel. Petr ze Švamberka se jako jeden z direktorů zúčastnil stavovského povstání.[11] Už v květnu 1619 však císařský generál hrabě Karel Bonaventura Buquoy dobyl městečko Rožmberk. Poté jeho vojsko odtáhlo, takže stavovská posádka na zámku se udržela, ale po krátkém obléhání v září téhož roku se vzdala, protože se nemohla účinně bránit ostřelování těžkými děly. Císař Ferdinand II. potom 6. února 1620 Rožmberk Karlu Bonaventurovi daroval, aby mu tak uhradil náklady spojené s vydržováním vojska. Hrabě zemřel při obléhání Nových Zámků v roce 1621, ale vdova žila dále na rožmberském zámku a byla poručnicí syna Karla Aberta.[12] Karla Bonaventuru a jeho manželku Marii Magdalenu z Biglia (1573–1653) připomíná erb nad bránou Dolního hradu.[13]

Hlavním sídlem rodu Buquoyů se staly Nové Hrady,[12] ale Rožmberk jim patřil až do roku 1945,[14] kdy byl podle Benešových dekretů znárodněn.[zdroj?] Větší stavební úpravy dolního zámku podnikl Albert Jindřich Karel Buquoy v letech 1710–1716, ale rozsáhlou přestavbu v novogotickém slohu realizoval až Jiří Jan Jindřich Buquoy v letech 1840–1857.[14]

Jednotlivými vlastníky z rodu Buquoyů byli:

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Brána Dolního hradu
Křižácká galerie

Zámecký areál zahrnuje přestavěné objekty dvou původně samostatných hradů.[15] Podle Emanuela Pocheho je nejstarší částí Horní hrad s věží Jakobínkou, zatímco Dolní hrad měl být postaven až ve čtrnáctém století.[13] Opačné pořadí vzniku obou hradů uvádí Tomáš Durdík, podle nějž je Dolní hrad jedním z nejstarších šlechtických hradů v Čechách.[15]

Dolní hrad[editovat | editovat zdroj]

Dolní hrad byl postaven na ostrohu obtékaném ze tří stran Vltavou.[15] Historické prameny zmiňují existenci latránu pod hradem, ale jeho podoba je neznámá.[16] Nejstarší částí hradu je pravděpodobně čtverhranná jižní věž (Anglická věž), v jejímž zdivu se dochovalo románské okénko. Čtverhranná podoba věže může souviset s rožmberskými kontakty s oblastí Podunají. Je možné, že původní vstup do hradu se nacházel v sousedství této věže na jižním konci hradu a pozdější brána byla zřízena až po výstavbě Horního hradu. Druhá menší věž byla o něco později postavena na severním konci hradu. Palác se složitým stavebním vývojem stál podél východní hradby.[15]

Přestavba Dolního hradu na renesanční zámek započala roku 1556. Při ní byl zchátralý hrad opraven, došlo ke změnám dispozice interiéru, omítky byly vyzdobeny strafity a v předhradí postavena nízká zástavba s bránou do města.[13]

V dochované podobě vede přístupová cesta od severu přes příkop. Do zámku se vstupuje renesančním rustikovým polokruhovým portálem se zbytky manýristických malovaných architektonických článků, za nímž následuje valeně zaklenutý průjezd s lunetami. Nádvorní fasády jsou nečleněné. Podél východní strany se táhne hlavní obytné křídlo, na jehož konci stojí hranolová věž s novogotickým cimbuřím. Stranu proti paláci zaujímá Křižácká galerie s novogotickou výzdobou a otevřeným, bohatě vyřezávaným krovem.[13]

Mezi významné prostory zámku patří tzv. zbrojnice v prvním patře paláce a Rytířský sál. Zbrojnice má nepravidelný lichoběžníkový půdorys a renesanční táflovaný strop podepřený středovými pilíři. Obdélný Rytířský sál má kazetový strop zdobený řezanými šišticemi a manýristickými malbami podle předloh L. Kiliana z roku 1607. Autorem předloh trofejí byl J. Vredeman de Vries. Alegorie lidských povah navrhl Marten de Vos a vyryl R. Sadeler. Výzdobu sálu doplňují manýristické nástěnné malby se znakem Jana Zrinského a Marie Magdalény z Kolovrat z počátku sedmnáctého století.[13]

Horní hrad[editovat | editovat zdroj]

Horní hrad s věží Jakobínkou

Horní hrad byl postaven nejspíše ve čtrnáctém století jako sídlo některého člena rodu Rožmberků. Po požáru v roce 1522 byl z větší části stržen, a jedinou dochovanou částí je okrouhlá věž Jakobínka. Umístění jejího vstupu naznačuje, že nijak nesouvisela s Dolním hradem.[15] Podle Vladislava Razíma věž nebyla součástí staršího hradu, ale částí nedokončeného opevnění, které měli Rožmberkové budovat v letech 1524–1526. Dendrochronologickým datováním dřeva z věže bylo zjištěno, že je ze stromů pokácených v roce 1523. Z této doby jistě pochází zděná střecha věže. Ostatní dřevěné konstrukce jsou položené na ústupcích v síle zdiva, a nelze je proto použít k datování jeho stáří.[17]

Dlouhá dvoupatrová budova v místech horního hradu pochází vznikla při regotizační přestavbě Jiřího Jana Jindřicha Buquoye realizované v letech 1840–1870. Její jižní strana navazuje na nižší renesanční křídlo.[13]

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Návštěvnost zámku
Rok Počet návštěvníků
2012 47 557[18]
2013 53 475[18]
2015 60 231[19]
2016 61 613[19]
2017 53 434[19]
2018 48 288[20]

Zámek spravovaný Národním památkovým ústavem je v návštěvních hodinách přístupný veřejnosti. V roce 2020 bylo přístupných pět návštěvnických okruhů. Hlavní prohlídková trasa Buquoyské sbírky návštěvníky seznamuje s novogotickým zařízením interiérů a sbírkami shromážděnými rodem Buquoyů. Její součástí je sbírka obrazů, mezi jejichž autory patří Karel Škréta, Jan Kupecký nebo Norbert Grund.[21] Okruh Soukromé pokoje představuje obytné prostory rodiny Jiřího Jana Jindřicha Buquoye z devatenáctého století.[22] K okruhu patří také výstup na Anglickou věž, která je příležitostně přístupná jako samostatná prohlídková trasa.[23] Ve sklepeních se nachází expozice zaměřená na historii hrdelního soudnictví a útrpného práva.[24] Posledním typem prohlídky je okruh přizpůsobený skupinám dětí a žáků.[25]

Rožmberk patří mezi nejnavštěvovanější památkově chráněné objekty v Jihočeském kraji.[20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek III. Budějovsko. Praha: František Šimáček, 1884. 347 s. Dostupné online. Kapitola Rožemberk hrad, s. 107. Dále jen Sedláček (1884). 
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Rožmberk – hrad, s. 167. Dále jen Tříska (1986). 
  3. Sedláček (1884), s. 108.
  4. Sedláček (1884), s. 109.
  5. Sedláček (1884), s. 110.
  6. a b c Sedláček (1884), s. 110.
  7. a b Sedláček (1884), s. 112.
  8. a b Sedláček (1884), s. 113.
  9. a b c Sedláček (1884), s. 114.
  10. a b O hradu [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  11. a b Sedláček (1884), s. 115.
  12. a b Sedláček (1884), s. 116.
  13. a b c d e f Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Rožmberk nad Vltavou, s. 256–258. 
  14. a b Tříska (1986), s. 168.
  15. a b c d e DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Rožmberk, s. 485–486. 
  16. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Heslo Rožmberk, s. 94. 
  17. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha: Libri, 2008. 180 s. ISBN 978-80-7277-358-9. Heslo Rožmberk, s. 105. 
  18. a b KUBÁT, Petr. Památky přilákaly skoro milion lidí. Dnes začíná zimní sezona. Mladá fronta DNES. 2013−11−01, s. B3. Dostupné online. 
  19. a b c Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 15. Dostupné online. 
  20. a b Památkové objekty 2018 [PDF online]. [cit. 2020-03-11]. S. 16. Dostupné online. 
  21. Buquoyské sbírky [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  22. Soukromé pokoje [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  23. Anglická věž [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  24. Muzeum hrdelního soudnictví [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 
  25. Dětský okruh [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-04-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 405–420. 
  • VOJKOVSKÝ, Rostislav. Rožmberk: hrad a zámek jižně od Kaplice. Hukvaldy-Dobrá: Miroslav Bitter – Putujme, 2014. 51 s. ISBN 978-80-87891-02-5. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]