Karel Buquoy-Longueval

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Buquoy-Longueval
Karel Bonaventura Buquoy-Longueval.jpg
Majitel fideikomisu Nové Hrady a Rožmberk
Ve funkci:
1878 – 1911
PředchůdceJiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1885 – 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
Člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1880 – 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
Tajný rada
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana konzervativního velkostatku

Narození24. září 1854
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. srpna 1911 (ve věku 56 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníBuquoyská hrobka
Choť(1878) Filipína Terezie Czerninová z Chudenic a Morzina (1858–1937)
RodičeJiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1883) a Žofie Terezie z Öttingen-Öttingen a Öttingen-Wallersteinu (1829–1897)
DětiŽofie, provd. Westphalen-Fürstenbergová (1879–1945)
PříbuzníFerdinand Maria Heinrich von Buquoy (sourozenec)
Friedrich Carl Graf von Westphalen zu Furstenberg[1] a Carl Philipp Graf von Westphalen zu Furstenberg[1] (vnoučata)
Alma materKarlo-Ferdinandova univerzita
Profesepolitik a podnikatel
Ocenění1911 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1169)
CommonsKarel Buquoy-Longueval
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Bonaventura hrabě Buquoy-Longueval (24. září 1854[2][3] Vídeň[4]9. srpna 1911 Vídeň[5]) byl rakouský a český šlechtic z rodu Buquoyů, podnikatel a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl Georg Johann Heinrich Buquoy-Longueval (1814–1883), matkou Sophia Theresia princezna Oettingen-Wallerstein. Karel Bonaventura vystudoval práva a v roce 1878 převzal svěřenské statky Nové Hrady a Rožmberk a alodiální panství Přísečnice v Krušných horách. Mladší bratr Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (počátkem 20. století předlitavský ministr zemědělství) převzal lenní panství Hauenštejn. Karel Bonaventura se v roce 1878 oženil s Philippinou hraběnku Černínovou z Chudenic. Získal titul tajného rady a císařského komořího. Byl rytířem řádu Zlatého rouna.[2] Vychodil gymnázium v Praze a Vídni a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě.[3]

Byl aktivní veřejně i politicky. Od roku 1880[3] zasedal jako dědičný člen v Panské sněmovně (jmenovaná horní komora Říšské rady).[2] Zde patřil sněmovnímu klubu Karla III. Schwarzenberga.[3]

Od doplňovacích voleb v listopadu 1885 zasedal také na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[6] Mandát obhájil v řádných zemských volbách v roce 1889,[3] zemských volbách v roce 1895,[3] zemských volbách v roce 1901[7] a zemských volbách v roce 1908.[8] Byl členem zemské zemědělské rady v Čechách. Věnoval se rozvoji lesního hospodaření a rozvoji průmyslu na svých statcích.[2]

Patřil ke Straně konzervativního velkostatku.[3] Byl jedním z jejích předáků. Od roku 1892 předsedal jejímu poslaneckému klubu na zemském sněmu (poté, co z této funkce odešel Alfred August Windischgrätz. Podílel se na pokusech o česko-německé vyrovnání v Čechách a v roce 1901 navrhl jménem velkostatkářů nerealizovaný návrh na reformu volebního systému, který počítal s rozdělením velkostatkářské kurie na pět územně definovaných volebních obvodů. V roce 1908 krátce ustoupil z funkce předsedy poslaneckého klubu konzervativních velkostatkářů, když na toto místo usedl Jiří Kristián Lobkowicz, ale po smrti Lobkowicze se na post vrátil. Ještě v roce 1910 se účastnil dalších česko-německých usmiřovacích rozhorovů, ale pro zdravotní komplikace se musel těchto aktivit vzdát.[5]

Zemřel v srpnu 1911. Jeho zdravotní obtíže začaly již v říjnu 1909, kdy byl na svém statku v Nových Hradech bodnut hmyzem, následkem čehož u něj vznikla otrava krve. V posledním roce žil v sanatoriu ve Vídni, kde také zemřel.[5] Byl pohřben v Nových Hradech v Buquoyské hrobce, kterou nechal krátce předtím postavit.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b c d e BAŽANT, Eduard: Hrabata z Buquoyů - poslední majitelé hradu Rožmberk [online]. kohoutikriz.org [cit. 2014-06-27]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e f g NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. 557 s. Dostupné online. S. 341. (česky) 
  4. Buquoy, Karl Bonaventura, 1854-1911 [online]. katalog.cbvk.cz [cit. 2014-06-27]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c Hrabě Karel Buquoy zemřel. Národní politika. Srpen 1911, roč. 29, čís. 219, s. 4. Dostupné online. 
  6. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
  7. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  8. Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]