Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Jindřichův Hradec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Místo
Stát Česko
Kraj Jihočeský
Okres Jindřichův Hradec
Obec Jindřichův Hradec
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze českobudějovická
Specifikace
Stavební materiál zděný
Odkazy
Kód památky 28135/3-1706 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons

Proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází asi z 60.–70. let 14. století. Byl založen jako nový farní kostel a kostel komendy Řádu německých rytířů[1] za Oldřicha III. z Hradce (13121349), protože se kostel sv. Jana Křtitele předával minoritům.

Dokončovací práce probíhaly až do počátku 15. století. Patronát náležel hned od vzniku kostela německým rytířům, a to až do roku 1434, kdy byl za husitských válek vypálen. V roce 1483 byl dosazen Jindřichem IV. z Hradce katolický farář, který pro sebe a své nástupce získal 1487 od papeže Inocenta VIII. právo patronátní. Roku 1594 byl kostel Adamem II. z Hradce předán do rukou jezuitů, kteří jej spravovali až do roku 1773. Po zrušení řádu přešel kostel na studijní fond. Vilém Slavata vymohl roku 1625 u papeže Urbana VIII. povýšení fary na hradecké proboštství.

Kostelní architektura[editovat | editovat zdroj]

Kostel je orientovaný, má pseudosíňové trojlodí s dlouhým chórem, pětiboce uzavřeným. Trojlodí je uvnitř rozděleno arkádami a zaklenuto křížovou klenbou. Na severní straně, tedy mezi levou lodí a chórem, je vystavěna čtyřboká hranolová věž, k ní přiléhá sakristie a tzv. Špulířská kaple (14891506). Na protější straně, tedy napravo, se nachází tzv. šnek, tedy osmiboká kamenná věžička s točitým schodištěm, která vybíhá 4,75 m nad střechu a je krytá 6 m vysokou jehlancovou střechou. Nachází se zde též dva vchody do pravé lodi, zdobené hrotitými profilovanými portály. Na severní (levé) straně je umístěn jeden vstup a v západním průčelí hlavní lodi poslední, tedy čtvrtý, dnešní hlavní portál z roku 1851. Zdivo kostela je z lomové žuly, asi 1 m silné a omítnuté.

Nejdříve byla vytvořena pravá boční loď, boční podélná zeď s pěti mohutnými opěrnými pilíři, na čelní straně obloženými kvádry, které ve výši oken přechází z čtyřbokého hranolu na pětiboký. Poté byla vytvořena užší průčelná zeď s opěrákem a od ní dovnitř kostela vstupují pilíře střední lodi. V této fázi přišel stavitel nový a zbudoval střední a levou loď. Stavba je méně hmotná, více článkovitá a zdobná. Žebrové klenby bočních lodí jsou stejně vysoké a mají shodné i arkády, klenba střední lodi je mírně převyšuje. V západní části trojlodí je kruchta na dvou pilířích o třech arkádách, podklenuta hvězdicovou klenbou. V chóru a levé lodi jsou trojdílná okna s jednoduchým profilováním. Okna z levé lodi jsou též užší než ta z pravé. V koutě mezi chórem a levou lodí je vztyčena vysoká věž, v jejímž sklepení bývala mariánská kaple, ta bývala s levou lodí spojena dveřmi, které byly v 19. století zazděny. V kryptě kostela pod presbytériem jsou uloženy ostatky pánů z Hradce a Slavatů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V 15. století utrpěl kostel velké škody, a to roku 1434, kdy město vypálili táborité a roku 1467 kdy bylo město obléháno králem Jiřím z Poděbrad. Sešlý kostel dal opravit roku 1482 Jindřich IV. z Hradce. Po roce 1483 byla tedy zřízena kruchta v pozadí kostela postupně ve všech třech lodích (rozšířena do pravé lodi byla až 1653). Spočívá na třech obloucích a hustém klenutí síťových žeber. Na kruchtu vedou v obou koutech točité schody, k nim jsou upraveny i dveře, v levé lodi pozdně gotické, v pravé renesanční.

Při levé lodi, vedle sakristie a věže, byla roku 1489 založena tzv. Špulířská kaple. Pojmenování získala po svém zakladateli rytíři Viktorinu Špulíři z Jiter, pánem na Tučapech. Byla dostavěna 1506, jak uvádí letopočet uvedený na opěráku. Zpočátku byla nazývána kaplí Nejsvětější Trojice, pak kaplí Špulířskou, dále kaplí sv. Hippolyta, protože v ní byly uloženy ostatky tohoto světce, a po roce 1820, kdy byly ostatky uloženy jinde, kaplí mariánskou. V dnešní době se navrátili k původnímu názvu podle zakladatele. Kaple je zasvěcena Panně Marii, je sklenuta krouženou žebrovou klenbou s figurálně zdobenými svorníky a plastickými postavami zvířat v klenebních polích. Můžeme zde vidět opici, krokodýla, kance,vlka, hrocha a jiná zvířata vytvářená na způsob chrličů. V trojdílných oknech kaple jsou plaménkové kružby. Na novogotickém oltáři z roku 1856 je gotická socha Madony z doby kolem 1430.[2]

Roku 1599 nechal Jáchym Oldřich z Hradce vystavět jezuitům sakristii vedle kaple. Žulové obložení dveří, ozdobené pětilistými růžemi, je sestaveno z kusů, pocházejících z budov zámku.

Mezi zdí pravé lodi a chórem byla již v 16. století vytvořena kaple mrtvých. Roku 1642 ji dal hradecký měšťan Matyáš Traumuller z Ehrensteimu rozšířit a zřídit rodinnou hrobku. Roku 1630 bylo nad kaplí vystavěno oratorium. Do chóru mělo osmikřídlé okno a přístup do něj byl po šneku v osmiboké věžičce.

Roku 1664 byl kostel vydlážděn na náklady paní Magdalény Strakové. Věž pochází patrně ze 14. století, i když první dochované písemné zprávy jsou až ze století patnáctého. V roce 1506 nechalo město věž pokrýt novou olověnou bání a o sto let později bylo přistavěno horní patro. V 17. století mívala věž nad kostelem ještě tři patra. Nejvyšší bylo pro hlásného. Nacházelo se na ní sedm zvonů.

19. května 1801 vypukl požár, který zničil velkou část města a zasáhl také kostel a věž. Shořely krovy i vnitřní zařízení, až na kamennou křtitelnici a ostatky sv. Hippolyta. Spadly zvony a roztavily se, zřítilo se klenutí chóru, popukaly dva pilíře lodi, byly zničeny římsy oken. Oheň za několik dní vystřídaly lijáky, které rozmočily zdivo a tak se větší míře zřítila střední a v menší míře boční lodě. Až v roce 1807 byl kostel zastřešen krovem o 2 m nižším než míval. Opravné práce probíhaly v letech 18081828. Bylo opraveno zdivo a klenby, v chóru původní žebrová klenba nahrazena obyčejnou křížovou z cihel, popukané pilíře byly vyzděny a upevněny skobami. Byl také vyzděn kamenný šnek, kamenné kružby v oknech byly nahrazeny dřevěnými a cihlovými. Střecha věže byla pokryta mědí až roku 1812. Věž byla snížena o jedno patro a její vnější podoba se moc nezměnila. Její výška je celkem 68,3 m.

Za války roku 1809 se kostel používal jako skladiště erárního sena a slámy, o rok později začal být upravován vnitřek, byl postaven hlavní oltář, zřízena kazatelna a postaveny varhany. 1. ledna 1811 byl kostel znova vysvěcen. Roku 1851 byl proražen hlavní vchod a roku 1873 byl kostel zbaven různých přístavků a opraven.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b E. Poche a kol., Umělecké památky Čech I., str. 613n.
  2. E. Poche a kol., Umělecké památky Čech I., str. 614.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech I. Praha 1980.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]