Constantin von Wurzbach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Constantin von Wurzbach
Constantin von Wurzbach (1818–1893) OeNB 8075001 A.jpg
Narození 11. dubna 1818
Lublaň
Úmrtí 18. srpna 1893 (ve věku 75 let)
Berchtesgaden
Povolání lexikograf, spisovatel, životopisec, básník a vojenská osoba
Alma mater Univerzita Štýrský Hradec
Lvovská univerzita
Významná díla Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
Ocenění Řád Františka Josefa
Děti Alfred von Wurzbach
Theodora von Fiedler-Wurzbach
Příbuzní Carl Wurzbach-Tannenberg (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Parte Constanta Wurzbacha von Tannenberga (1818-1893)

Constantin Ritter von Wurzbach-Tannenberg (11. dubna 1818 Lublaň18. srpna 1893 Berchtesgaden) byl rakouský bibliograf, lexikograf a spisovatel.

Studoval ve Štýrské Hradci, v roce 1837 vstoupil do rakouské armády, později v aktivní službě získal titul doktora filosofie na univerzitě ve Lvově. Živil se do roku 1848 jako novinář, později jako bibliotekář v knihovně ministerstva vnitra ve Vídni.

Jeho životním dílem byl Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Za své dílo byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa a Řád železné koruny III. třídy (na základě tohoto řádu povýšen na šlechtický stupeň rytíře).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil jako Eduard Konstantin Michael (jako hlavní jméno užíval Constantin, případně i ve tvaru Constant), jeho otec byl Dr. iur. Maximilian Wurzbach, který byl roku 1854 povýše do šlechtického stavu s predikátem von Tannenberg (Constantin byl později na základě udělení Řádu železné koruny povýšen do rytířského stupně šlechtictví). V roce 1835 zahájil studia práv ve univerzitě ve Štýrském Hradci, ale studia zanechal po čtyřech semestrech a roku 1837 vstoupil do armády k pěchotě. S armádou se dostal do Lvova, kde byl v roce 1841 na tamější univerzitě promován na doktora (jako vůbec první rakouský voják v činné službě). Poté vystoupil z armády a působil jako skriptor univerzitní knihovny.

V roce 1843 oženil s Antonií Hinzinger. V roce 1847 pracoval u lvovských novin (Lemberger Zeitung) a roku 1848 působil jako politický novinář. Ku konci roku vstoupil nejprve do dvorní knihovny, poté byl ustanoven jako archivář ministerstva vnitra a konečně do administrativní knihovny tohoto ministerstva, kde zůstal až do roku 1874.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Die Volkslieder der Polen und Ruthenen. Wien 1846
  • Parallelen. Wiegand, Leipzig 1849
  • Die Sprichwörter der Polen historisch erläutert. 2. vydání, Wien 1852
  • Die Kirchen der Stadt Krakau. Wien 1853
  • Der Page des Kaisers : ein Gedicht von der Treue. Düsseldorf : Arnz, 1854. digitalizovaná kopie
  • Bibliographisch-statistische Übersicht der Litteratur des österreichischen Kaiserstaats. 3 díly, Wien 1853–1856
  • Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 60 svazků, Wien 1856–1891
  • Das Schillerbuch. Wien 1859
  • Joseph Haydn und sein Bruder Michael. Wien 1862
  • Historische Wörter, Sprichwörter und Redensarten. Prag 1863
  • Glimpf und Schimpf in Spruch und Wort. Wien 1864
  • Mozartbuch. Wien 1868
  • Franz Grillparzer. Wien 1871
  • Zur Salzburger Biographik. 1872
  • Ein Madonnenmaler unsrer Zeit: E. Steinle. Wien 1879


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]