Marie Kalašová
| Marie Kalašová | |
|---|---|
 Marie Kalašová | |
| Narození | 26. listopadu 1854 |
| Úmrtí | 17. února 1937 Praha |
| Povolání | spisovatelka a překladatelka |
| Národnost | česká |
| Příbuzní | Klementina Kalašová (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Kalašová v Geburts Buch Maria Zdenka Arthur (26. listopad 1854, Horní Beřkovice[1] – 17. únor 1937, Praha) byla česká spisovatelka a překladatelka z francouzštiny a italštiny.
Život[editovat | editovat zdroj]
Některé zdroje uvádějí chybný rok narození. Narodila se v rodině MUDr. Martina Kalaše (1814) a jeho ženy Marie Amálie, rozené Bernardové (1825–1894), v domě čp. 22 v Horních Beřkovicích. Dr. Kalaš byl osobním lékařem hrabat Desfours-Walderode na tomto panství. Marie měla čtyři sestry a bratra, který zemřel v dětském věku. Z jejích sester jsou známé zpěvačka Klementina Kalašová (1850–1889) a akademická malířka Zdenka Kalašová (1857–1924). Rodina se přestěhovala do Roudnice nad Labem, kde Marie navštěvovala školu. Spolu se sestrami se věnovala hudbě, kreslení a poezii.
Když v Bahii v Brazílii zemřela sestra Klementina, žily sestry Marie a Zdenka střídavě v Itálii a ve Vídni. Po manželově smrti roku 1893 se matka s dcerami Marií a Zdenkou přestěhovala na Smíchov, ale hned následující rok zemřela. Od roku 1906 žily sestry v Praze na Hradčanech v domě U kamenného sloupu (též nazývaného Luna Sol) na Úvoze čp. 160-IV, který zakoupily. Tento dům odkázala Marie Kalašová České akademii věd a umění.
Mezi její přátele patřili Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Jakub Deml[2], Julius Zeyer či Jiří Karásek ze Lvovic. Osobně se znala s Romainem Rollandem, Mauricem Maeterlinckem a dalšími francouzskými a italskými spisovateli, se kterými se seznámila za svých pobytů v Itálii a Francii. Stýkala se i s osobnostmi nastupujících generací jako byli Jiří Karásek ze Lvovic, Otakar Březina či Oskar Theer.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Ve své době patřila k našim nejvýznamnějším českým překladatelům. Napsala významnou antologii z díla Julia Zeyera Myšlenky ze spisů básníkových (1902). Cenná je také její korespondence s Jaroslavem Vrchlickým a Juliem Zeyerem. Vlastní literární tvorbu reprezentují zejména přednášky, úvody a úvahy, ve kterých se zabývá překládanými autory.[3]
Překlady z francouzštiny[editovat | editovat zdroj]
- Aglavena a Selysetta – M. Maeterlinck; autorizovaný překlad. Praha: Vzdělávací bibliotéka
- Princezna Maleina: drama o pěti dějstvích – M. Maeterlinck; autorizovaný překlad. Praha: J. Otto, 1894
- Tři básně dramatické [Vetřelkyně; Slepci; Vnitro] – M. Maeterlinck. Praha: J. Otto, 1896
- Pelléas a Melisanda: hra – M. Maeterlinck. Praha: J. Otto, 1899
- Chatterton: drama o třech dějstvích – Alfred de Vigny. Praha: J. Otto, 1900
- Moderní lyrika francouzská (1860–1902); Dvě loutková dramata (Přív.) – vybral a přeložil Emanuel z Lešehradu, Maurice Maeterlinck; přeložila Marie Kalašová. Praha: J. Otto, 1902
- Monna Vanna: hra o třech jednáních: [hráno na divadle d’Oeuvre 17. května 1902] – M. Praha: J. Otto, 1903
- Sestra Beatrice: zázrak o třech dějstvích – M. Maeterlinck. Praha: Moderní revue, 1903
- Poklad pokorných – M. Maeterlinck; se svolením spisovatele; s podobiznou autorovou od Maxe Švabinského. Stará Říše: Josef Florian, 1906
- Kruté povídky – Auguste Villiers de l'Isle Adam; vybrala a přeložila. Praha: Kamilla Neumannová, 1906
- Dvě loutková dramata – M. Maeterlinck. Praha: J. Otto, 1908
- Modrý pták: báchorka o pěti dějstvích a deseti obrazech – M. Maeterlinck; se svolením autorovým; s dřevorytem Františka Bílka. Praha: Alois Hynek, 1911
- Smyšlené životy – Marcel Schwob; přeložila spolu s Josefem Markem. Praha: K. Neumannová, 1911
- Život včel – M. Maeterlinck; se svolením autorovým. Praha: J. Otto, 1914
- Život Michela Angela – R. Rolland; se svolením autorovým. Praha: Bedřich Kočí, 1917
- Život Beethovenův – R. Rolland. Praha: B. Kočí, 1922
- Život L. N. Tolstého – R. Rolland. Praha: B. Kočí, 1922
- Stilmondský starosta: drama o třech dějstvích – M. Maeterlinck. Praha: B. M. Klika, 1926
- Dvojitá zahrada – M. Maeterlinck. Praha: Alois Srdce, 1928
Překlady z italštiny[editovat | editovat zdroj]
- Bílé růže: črta o 1 jednání – Felice Cavallotti. Praha: František Šimáček, 1888
- Nazítří: teta Severina – Neera [vlastním jménem Anna Zuccari]. Praha: F. Šimáček, 1894
- Sedlák kavalír a jiné novely – Giovanni Verga; z vlaštiny. Praha: F. Šimáček, 1894
- Osamělá duše – Neera. Praha: Jan Otto, 1898
- Rozjímání – Maria Baciocchi dei Turco. Praha: Josef Pelcl, 1911
Jiné[editovat | editovat zdroj]
- Julius Zeyer: myšlenky – Julius Zeyer; vybrala ze spisů básníkových; s podobiznou dle perokresby M. Švabinského. Praha: F. Šimáček, 1902
- Ve stínu Orfea: Julius Zeyer a rodina Kalašových v dopisech – [k vydání připravil Jaroslav Zikmund, revidoval, překlady a poznámkami opatřil J. Š. Kvapil, dřevoryty F. Kobliha; M. Kalašová, Klementina Kalašová]. Praha: Bohuslav Rupp, 1949
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivní vademecum SOA v Litoměřicích. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2021-02-13]. Dostupné online.
- ↑ Binar, Vladimír – Wimmer, Stanislav: Listy Jakuba Demla Marii Kalašové. In: Česká literatura 42, č. 1, 1994, s. 78–97
- ↑ a b FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Marie Kalašová, s. 622–623.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Heslo Kalašová Marie. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8.
- Heslo Marie Kalašová. In Ženy ve vědě do roku 1945. http://albina.ff.cuni.cz/index.php/Marie_Kala%C5%A1ov%C3%A1[nedostupný zdroj]
- Kalašová Marie, 1852–1937: Literární pozůstalost č. 316 – Hellmuth Vladimír Brauner. Praha: Literární archiv Památníku národního Písemnictví, 1966
- Literární archív 21–22 – odpovědný redaktor Jarmila Mourková Praha: Památník národního písemnictví; [... Kalašová, Marie], 1986
- Upřímné pozdravy z kraje květů a zapadlých snů: dopisy adresované Marii Kalašové z let 1903–1907 – Jiří Karásek ze Lvovic; [editor, ediční poznámka, doslov Karel Kolařík]. Příbram: Pistorius & Olšanská — Litomyšl: Paseka, 2007
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Kalašová na Wikimedia Commons 
Autor Marie Kalašová ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Kalašová
- Soupis pražského obyvatelstva: Martin Kalasch
