Emanuel Lešehrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emanuel Lešehrad
Emanuel Lešehrad, asi 1929
Emanuel Lešehrad, asi 1929
Rodné jméno Josef Maria Emanuel Lešetický z Lešehradu
Narození 15. listopadu 1877
Praha Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. května 1955 (ve věku 77 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání úředník, archivář
Období 1898-
Literární hnutí dekadence
Manžel(ka) Marie Lešetická-Hladíková
Příbuzní Vojtěch Lešetický – strýc
Vlivy

Walt Whitman
Alfred Mombert

Otokar Březina
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Lešehrad (15. listopadu 1877, Praha30. května 1955, tamtéž) byl český spisovatel, básník, dramatik, kritik a překladatel, sběratel, propagátor okultismu a svobodného zednářství. Byl členem Universalie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině majora rakousko-uherské armády Josefa Lešetického, který byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu. Studoval na gymnáziích v Plzni (1888-1889) v Praze (1889-1891), Českých Budějovicích (1891-1892) a opět v Praze (1892-1893). Pokračoval ve studiích na německé obchodní akademii v Praze (1893-1895) a středoškolská studia dokončil na České obchodní akademii v Praze, kde maturoval v roce 1897. Na této poslední střední škole byl jeho profesorem Josef Václav Sládek. Poté pracoval jako úředník ve státním zástavním úřadu (1897-1900) a na pražském Magistrátu (1900-1902). Od roku 1903 pracoval v archivu Zemské banky v Praze jako úředník, archivář a nakonec jako přednosta archivu.

V roce 1905 se oženil se sochařkou, malířkou, spisovatelkou a překladatelkou Marií Hladíkovou (nar. 3. dubna 1889). Manželství bylo rozvedeno v roce 1913.

V letech 1906-1913 navštívil mnoho evropských zemí. Během těchto cest se zasloužil o četné kulturní styky. V průběhu první světové války spolupracoval s Maffií. Vedle svého zaměstnání spolupracoval s redakcemi nakladatelství Sfinx a Alois Srdce

Členství ve spolcích a organizacích[editovat | editovat zdroj]

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Byl členem generace Moderní revue. Počátky jeho básnické tvorby jsou ovlivněny především "prokletými básníky", jejichž díla rovněž překládal. Jeho romány a povídky obsahují řadu odkazů na okultní vědy a končí obvykle tragicky. Dnes je jeho literární tvorba považována za okrajovou.

Je autorem řady překladů (Stéphane Mallarmé, Paul Verlaine, Walt Whitman), v některých případech s využitím starších českých překladů. Ani tyto Lešehradovy práce nebyly kritikou příznivě přijaty. Nespornou jeho zásluhou je uvedení poesie v Čechách neznámé – japonská poesie, islandská poesie.

Jeho literární eseje a paměti mají především informativní hodnotu.

Lešehradeum[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1912 sbíral rukopisy, dokumenty, fotografie a další předměty, které měly souvislost s tvorbou předních spisovatelů, básníků ale též výtvarníků, divadelníků nebo vědců. Tuto sbírku v roce 1926 zpřístupnil veřejnosti ve své vile na Smíchově, v ulici Na Doubkové 4. V roce 1948 ji věnoval Národnímu muzeu. Sbírka byla až do 90. let 20. století ve správě Památníku národního písemnictví, kdy se v rámci restitučního řízení vrátila dědicům Emanuela Lešehrada. Sám Lešehrad byl od roku 1950 ustanoven správcem této sbírky.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Alfred Mombert a Emanuel Lešehrad během Mombertovy návštěvy v Praze v roce 1906

Poesie[editovat | editovat zdroj]

  • Smutné kraje, Praha : vlastní náklad, 1898
  • Květy samoty, Praha : vlastní náklad, 1899
  • Atlantis, Praha : vlastní náklad, 1899
  • Písně na pobřeží, Praha : Hugo Kosterka, 1900
  • V dnech šerých : básně, 1896-1899, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Metempsychosy : básně prosou, Praha : vlastní náklad, 1901
  • Meditace, Praha : Emanuel Stivín, 1901
  • Cestou k ráji, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Jas a stín : črty a nálady, Praha : Eduard Weinfurter, 1902
  • Když kvetou růže, Královské Vinohrady : František Adámek, 1904 – básně z let 1900-1903
  • Kantileny snů a vůní jara, asi Praha : asi František Augustin Urbánek, 1905 – básně z let 1904-1905
  • Píseň modrého paprsku, Praha : Dr. R. Brož, 1910 – pod pseudonymem Jiří Zachar
  • Bratrství 1919 – básně z let 1914-1918
  • Škeble oceánu 1934
  • Divotvorný snář 1935
  • Svět dětských očí 1940 – verše pro děti z let 1899-1918
  • Mys dobré naděje : verše z doby poroby a vítězství, 1945

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Paní Modrovouska : tragedie duše, Praha : Eduard Weinfurter, 1900 – román
  • Bez cíle : Román v dopisech, Sedlčany : Hlasy z Povltaví : Fr. Černý, 1903
  • Strážci majáku Praha : Karel Weinfurter, 1906 – povídka
  • Vila na konci města, Praha : Antonín Reis, 1910 – román
  • Matylda Erhartová : román žačky Praha : Švejda, 1910
  • Vyhoštěná – román
  • Ve vírech vášní : Novella, Praha : Švejda, 1911, pod pseudonymem Karel Frýs
  • Démon a jiné povídky, Praha : Švejda, 1911

Eseje a memoáry[editovat | editovat zdroj]

  • Ideje a profily. Praha : Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 1
  • Průseky, Praha : Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 2
  • Básnické životy, Praha : Alois Srdce, 1935
  • Průhledy do minulosti : rodopisné záznamy a vzpomínky, Praha : Orbis, 1941

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Rodina : drama o jednom dějství, Praha : Eduard Weinfurter, 1900
  • Mimo život : Drama ve 2 jednáních, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Manželská komedie : Milostná aktovka, Praha : Eduard Weinfurter, po roce 1900
  • Podpora života : drama ve 3 jednáních Praha : Eduard Weinfurter : Švejda, 1902
  • Shroucení : Lyrická scéna o jednom dějství, Praha : vlastní náklad, 1904

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Stéphane Mallarmé: Vtipné příběhy, čili, Básně v próze (asi 1890)
  • Výbor z básní Stéphana Mallarméa, vlastní náklad, 1899
  • Walt Whitman Výbor z básní, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Moderní lyrika francouzská (1860-1902), Vybral a přeložil Emanuel Lešehrad, Praha : Jan Otto, 1902
  • Souhvězdí: Charles Baudelaire, Dante Gabriel Rossetti, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Maurice Maeterlinck : ukázky, přeložil, úvody i informačními poznámkami opatřil Emanuel z Lešehradu, Praha : vlastní náklad, 1908
  • Alfred Mombert, Praha : vlastní náklad, 1908
  • Nipponari : ukázky žaponské lyriky, dle anthologií Paula Enderlinga, Karla Florenze, Otty Hausera a j. přeložil z němčiny, informačním úvodem a poznámkami opatřil Emanuel z Lešehradu, Praha : vlastní náklad, 1909
  • Básník zítřku: Walt Whitman : ukázky, Praha : vlastní náklad, 1909
  • Orison Swett Marden: Vůle a úspěch, přeložili Em. šl. z Lešehradu a Jar. Kopecký, Praha : Josef R. Vilímek, asi 1910
  • Anatole France: Různé prósy, Praha : Alois Hynek, 1910 – pod pseudonymem Jindřich Stříbrný
  • Honoré de Balzac: Otec Goriot : sceny ze života pařížského, Praha : Josef R. Vilímek, 1910
  • Guy de Maupassant: Naše srdce (Notre coeur) : román, Praha : Jos. R. Vilímek, 1911
  • Charles Dickens: Črty, Praha : Alois Hynek, 1911 – pod pseudonymem J. Hart
  • Henry David Thoreau: Přátelství, Ralph Waldo Emerson: Kultura a Sebedůvěra, Praha : Sfinx - B. Janda, 1927

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOSOVSKÝ, Karel. Bibliografie Emanuela Lešehrada. Literární rozhledy. 1927/28, roč. 12, čís. 2, s. 41-45.  
  • heslo Emanuel Lešehrad, in: Lexikon české literatury, díl. 2, sv. II (K-L), Praha, Academia 1993, str. 1160-1164, ISBN 80-200-0469-6
  • Jarmila Mourková: Emanuel Lešehrad : (1877-1955) : Literární pozůstalost : Soupis, Praha : Literární archiv Památníku národního písemnictví, 1968
  • ŠTĚPÁNKOVÁ, Vendula. Od dekadence ke konvenci: vybraná díla Emanuela z Lešehradu. Brno : Masarykova universita, 2007. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]