Ralph Waldo Emerson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ralph Waldo Emerson
Ralph Waldo Emerson
Ralph Waldo Emerson
Narození 25. května 1803
Boston
Úmrtí 27. dubna 1882 (ve věku 78 let)
Concord
Povolání filosof, básník, spisovatel, esejista a autor deníků
Alma mater Harvardova univerzita
Žánr Transcendentalismus
Vlivy Michel de Montaigne
Emanuel Swedenborg
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Platón
Vliv na Émile Armand
Harold Bloom
Ivan Cankar
Emily Dickinsonová
Emma Goldmanová
… více na Wikidatech
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ralph Waldo Emerson (25. května 1803, Boston27. dubna 1882, Concord, Massachusetts) byl americký unitářský duchovní, esejista, básník a filosof. Byl vůdčí postavou hnutí transcendentalistů, americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Ralph Waldo Emerson

Emerson se narodil v Bostonu, stát Massachusetts, v rodině unitářského kazatele Williama Emersona a Ruth Haskinsové. Jeho otec roku 1811 zemřel a o Emersonovo vzdělávání se starala jeho teta Mary Moody Emerson. V říjnu 1817, ve věku 14 let, Emerson nastoupil na Harvardovu univerzitu a stal se "zpravodajem" prvního ročníku, takže byl osvobozen od poplatků. Roku 1821 ukončil studium, pracoval jako učitel i v různých jiných zaměstnáních a začal studovat na bohoslovecké fakultě Harvardovy univerzity (Harvard Divinity School). Roku 1826 získal licenciát a roku 1829 se stal kazatelem Druhého unitářského sboru v Bostonu. Téhož roku se oženil s Ellen L. Tuckerovou, která však už roku 1831, ve věku 20 let, zemřela na tuberkulosu. Její smrt ho těžce zasáhla a kromě toho se začal rozcházet se svou církví a v roce 1832 se vzdal místa kazatele.

Po své první ženě zdědil slušný majetek, takže byl finančně nezávislý. V roce 1833 podnikl velkou cestu po Evropě, kde se setkal s Williamem Wordsworthem, S. T. Coleridgem, J. St. Millem a zejména s Thomasem Carlyle, s nímž zůstal v přátelských stycích až do jeho smrti. Po návratu do Spojených států koupil dům v Concordu, kde je dnes jeho památník, a oženil se s Lydií Jackson, s níž měl čtyři děti.

Literární kariéra[editovat | editovat zdroj]

V září 1836 Emerson anonymně uveřejnil svůj první esej „Příroda“ (Nature) a s dalšími stejně smýšlejícími intelektuály založil Transcendental club, který se stal centrem jejich transcendentalistického hnutí. Roku 1837 měl pro studentský klub slavnou přednášku „Americký učenec“, kde vyzýval posluchače, aby se snažili o literární nezávislost na Evropě. Téhož roku se spřátelil s Henry Davidem Thoreau a o rok později na pozvání Harvard divinity school proslovil proslulou přednášku Divinity school address, kde odmítl biblické zázraky i Ježíšovo božství, což vzbudilo velké pohoršení a dalších 30 let nebyl na Harvard pozván.

V letech 1840-1844 vydával s přáteli časopis The dial, kde publikovala řada mladých autorů v čele s Thoreauem. Roku 1842 zemřel Emersonův nejstarší syn na záškrt a Emerson vyjádřil svoji žalost básní Threnody. Téhož roku vydal esej „Zkušenost“ a stal se kmotrem Williama Jamese. Emerson byl velmi vyhledávaný řečník a míval až 80 veřejných přednášek ročně, po USA, ale i ve Velké Británii, což mu přinášelo slušný příjem,

Ve čtyřicátých letech četl Emerson francouzského filosofa Victora Cousina, který v něm vzbudil zájem o indickou filosofii a zejména o Védy, jež ho silně ovlivnily. Když roku 1855 vydal Walt Whitman sbírku „Stébla trávy“, Emerson ji nadšeně uvítal a pomohl Whitmanovi k úspěchu; později byl vůči němu kritičtější. V šedesátých letech se připojil k hnutí za osvobození otroků a po počátečním váhání vřele podporoval Abrahama Lincolna. Roku 1862 zemřel Thoreau a o dva roky později Hawthorne. Ztráta přátel Emersona velmi zranila a koncem 60. let začal ztrácet paměť. Roku 1872 jeho dům vyhořel a i když se přátelé rychle složili na jeho obnovení, byla to další rána. 1873 podnikl ještě velkou cestu do Egypta a do Evropy a o rok později vydal antologii básní svých přátel, brzy nato ale musel zanechat přednášení. Roku 1882 se na procházce nachladil a během týdne zemřel na zápal plic. Je pohřben na hřbitově Sleepy Hollow v Concordu.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Emerson byl vynikající řečník, který dokázal své posluchače nadchnout svým vystupováním i názory. Jeho názory, silně ovlivněné německým idealismem a později i indickou literaturou, platily v jeho době jako velmi radikální. Emerson byl náročný a těžko srozumitelný spisovatel, který přesto lákal právě odvahou svých myšlenek spíš než jasností a určitostí. Měl blízko k odkazu romantismu a jeho přesvědčení bylo spíše panteistické než křesťanské. Herman Melville, který si ho vážil, po setkání s ním roku 1849 nicméně soudil, že „mu něco chybí v srdeční krajině“.

Americký intelektuální život Emerson na dlouho ovlivnil svým vztahem k přírodě, důsledným zaujetím pro osobní svobodu a nekompromisním individualismem. Podle H. Blooma ovlivnil Emerson i obsah a představy nových amerických náboženství 19. století (Christian Science, Mormoni, Adventisté).[1] Harvardova univerzita po něm pojmenovala jednu ze svých budov (Emerson hall) a v kapli Harvard Divinity school je pamětní deska, připomínající jeho řeč z roku 1838.

Nespokojenost je nedostatek sebedůvěry. Je to choroba vůle.
—  Essays: Self-reliance
Budeš mít radost anebo moc, řekl Bůh. Ne obojí najednou.
— Journals, říjen 1842
Demokracie je vláda tyranů korigována novináři.
Nejde o délku života, nýbrž o jeho hloubku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Southworth & Hawes: Ralph Waldo Emerson, 1857

Emersonovo prozaické dílo zahrnuje:

  • "Příroda" (Nature, 1836)
  • “Americký učenec” (The American scholar, 1837)
  • “Řeč k bohoslovecké fakultě” (Address to the Divinity school, 1838)
  • "Eseje: První řada" (1841; zahrnuje “Náhrada”, “Sebedůvěra” a “kruhy”)
  • Transcendentalist (1841)
  • "Eseje: Druhá řada" (1844; zahrnuje “Básník”, “Zkušenost” a “politiku”)
  • "Reprezentativní muži" (Representative men, 1850; obsahuje eseje o Platónovi, Swedenborgovi, Montaignem, Shakespeareovi, Napoleonovi a Goethovi)
  • "Anglické rysy" (English traits, 1856)
  • "Vedení života" (The conduct of life, 1860; zahrnuje “osud” a “sílu”)
  • "Společnost a samota" (Society and solitude, 1870)

Emerson kromě toho psal a překládal i básně. Vydal sbírky

  • "Básně" (Poems, 1847)
  • "Májový den a jiné básně" (Mayday, 1867)
  • "Vybrané básně" (1876).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ralph Waldo Emerson na anglické Wikipedii.

  1. http://blogs.law.harvard.edu/lydon/2003/09/03

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]