Ralph Waldo Emerson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ralph Waldo Emerson
Narození 25. května 1803
Boston
Úmrtí 27. dubna 1882 (ve věku 78 let)
Concord
Povolání filosof, básník, spisovatel, esejista, autor deníků a životopisec
Alma mater Harvardova univerzita
Žánr Transcendentalismus
Manžel(ka) Lidian Jackson Emerson
Děti Edward Waldo Emerson
Vlivy Michel de Montaigne
Emanuel Swedenborg
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Platón
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ralph Waldo Emerson (25. května 1803 Boston27. dubna 1882 Concord, Massachusetts) byl americký unitářský duchovní, esejista, básník a filosof. Byl vůdčí postavou hnutí transcendentalistů, americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Ralph Waldo Emerson

Emerson se narodil v Bostonu, stát Massachusetts, v rodině unitářského kazatele Williama Emersona a Ruth Haskinsové. Jeho otec roku 1811 zemřel a o Emersonovo vzdělávání se starala jeho teta Mary Moody Emerson. V říjnu 1817, ve věku 14 let, Emerson nastoupil na Harvardovu univerzitu a stal se „zpravodajem“ prvního ročníku, takže byl osvobozen od poplatků. Roku 1821 ukončil studium, pracoval jako učitel i v různých jiných zaměstnáních a začal studovat na bohoslovecké fakultě Harvardovy univerzity (Harvard Divinity School). Roku 1826 získal licenciát a v roce 1829 se stal kazatelem Druhého unitářského sboru v Bostonu. Téhož roku se oženil s Ellen L. Tuckerovou, ta však již roku 1831, ve věku 20 let, zemřela na tuberkulózu. Její smrt ho těžce zasáhla a navíc se začal rozcházet se svou církví a v roce 1832 se vzdal místa kazatele.

Po první ženě zdědil slušný majetek, takže byl finančně nezávislý. V roce 1833 podnikl velkou cestu po Evropě, na ní se setkal s Williamem Wordsworthem, S. T. Coleridgem, J. St. Millem a zejména s Thomasem Carlylem, s nímž zůstal v přátelských stycích až do jeho smrti. Po návratu do Spojených států koupil dům v Concordu (dnes je zde jeho památník), oženil se s Lydií Jackson a měl s ní čtyři děti.

Literární kariéra[editovat | editovat zdroj]

V září 1836 Emerson anonymně uveřejnil svůj první esej „Příroda“ (Nature) a s dalšími stejně smýšlejícími intelektuály založil Transcendental club, který se stal centrem jejich transcendentalistického hnutí. Roku 1837 měl pro studentský klub slavnou přednášku „Americký učenec“, kde vyzýval posluchače, aby se snažili o literární nezávislost na Evropě. Téhož roku se spřátelil s Henry Davidem Thoreau a o rok později na pozvání Harvard divinity school proslovil proslulou přednášku Divinity school address, kde odmítl biblické zázraky i Ježíšovo božství, což vzbudilo velké pohoršení, a dalších 30 let nebyl na Harvard pozván.

V letech 18401844 vydával s přáteli časopis The Dial, kde publikovala řada mladých autorů v čele s Thoreauem. V roce 1842 zemřel na záškrt Emersonův nejstarší syn a Emerson vyjádřil svoji žalost básní Threnody. Téhož roku vydal esej „Zkušenost“ a stal se kmotrem Williama Jamese. Emerson byl vyhledávaný řečník a míval až 80 veřejných přednášek ročně po USA i ve Velké Británii, což mu přinášelo slušný příjem.

Ve 40. letech 19. stol. četl Emerson francouzského filosofa Victora Cousina, který v něm vzbudil zájem o indickou filosofii a zejména o Védy, jež ho silně ovlivnily. Když roku 1855 vydal Walt Whitman sbírku „Stébla trávy“, Emerson ji nadšeně uvítal a pomohl Whitmanovi k úspěchu; později byl vůči němu kritičtější. V 60. letech 19. stol. se připojil k hnutí za osvobození otroků a po počátečním váhání vřele podporoval Abrahama Lincolna. V roce 1862 zemřel Thoreau a o dva roky později Hawthorne. Ztráta přátel Emersona citelně zranila a koncem 60. let začal ztrácet paměť. V roce 1872 vyhořel jeho dům a i když se přátelé rychle složili na jeho obnovení, byla to další rána. V roce 1873 podnikl ještě velkou cestu do Egypta a do Evropy a o rok později vydal antologii básní svých přátel, ale brzy nato musel zanechat přednášení. V dubnu roku 1882 se na procházce nachladil a během týdne zemřel na zápal plic. Je pohřben na hřbitově Sleepy Hollow v Concordu.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Emerson byl vynikající řečník, dokázal své posluchače nadchnout svým vystupováním i názory. Jeho názory, silně ovlivněné německým idealismem a později také indickou literaturou, platily v jeho době za velmi radikální. Emerson byl náročný a těžko srozumitelný spisovatel, a přesto lákal právě odvahou svých myšlenek spíš než jasností a určitostí. Měl blízko k odkazu romantismu a jeho přesvědčení bylo spíše panteistické než křesťanské. Herman Melville, ač si ho velmi vážil, po setkání s ním roku 1849 soudil, že „mu něco chybí v srdeční krajině“.

Svým vztahem k přírodě, důsledným zaujetím pro osobní svobodu a nekompromisním individualismem Emerson na dlouho ovlivnil americký intelektuální život. Podle H. Blooma ovlivnil i obsah a představy nových amerických náboženství 19. století (Christian Science, mormoni, adventisté).[1] Harvardova univerzita po něm pojmenovala jednu ze svých budov (Emerson Hall) a v kapli Harvard Divinity School je instalována pamětní deska připomínající jeho řeč z roku 1838.

Nespokojenost je nedostatek sebedůvěry. Je to choroba vůle.
—  Essays: Self-reliance
Budeš mít radost anebo moc, řekl Bůh. Ne obojí najednou.
— Journals, říjen 1842
Demokracie je vláda tyranů korigována novináři.
Nejde o délku života, nýbrž o jeho hloubku.

Dílo, výběr[editovat | editovat zdroj]

Southworth & Hawes: Ralph Waldo Emerson, 1857

Emersonovo prozaické dílo zahrnuje:

  • Nature, 1836 (Příroda)
  • The American scholar, 1837 (Americký učenec)
  • Address to the Divinity school, 1838 (Řeč k bohoslovecké fakultě)
  • Essays: First series, 1841 (Eseje: První řada; zahrnuje „Náhrada“, „Sebedůvěra“[2], „Kruhy“)
  • Transcendentalist, 1841 (Transcendentalista)
  • Essays: Second series, 1844 (Eseje: Druhá řada; zahrnuje „Básník“, „Zkušenost“, „Politika“)
  • Representative men, 1850; (Reprezentativní muži; obsahuje eseje o Platónovi, Swedenborgovi, Montaignem, Shakespeareovi, Napoleonovi a Goethovi)
  • English traits, 1856 (Anglické rysy)
  • The conduct of life, 1860 (Vedení života; v eseji „Osud“: „síly“, jež nás ovlivňují)[3]
  • Society and solitude, 1870 (Společnost a samota)

Emerson také psal a překládal básně. Vydal sbírky:

  • Poems, 1847 (Básně)
  • Mayday, 1867 (Májový den a jiné básně)
  • Selected poems, 1876 (Vybrané básně).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ralph Waldo Emerson na anglické Wikipedii.

  1. http://blogs.law.harvard.edu/lydon/2003/09/03
  2. MUSILOVÁ, Marie. Jak žít? Emersonovy eseje „Self-Reliance“ (1841), „Experience“ (1844) a „Fate“ (1860). Ústí nad Labem, 2013. Bakalářská práce. Ved. práce Mgr. Ondřej Skovajsa. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Pedagogická fakulta.
  3. NOVOTNÁ, Kateřina. K pojetí kategorie self v díle R. W. Emersona, W. Jamese a J. Deweye. Brno. 2007. Bakalářská diplomová práce. Ved. práce: prof. PhDr. Jaroslav Hroch, Csc. Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně, katedra filosofie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]