Otakar Bystřina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Otakar Bystřina
Otakar Bystřina.jpg
Rodné jménoFerdinand Dostal
Narození23. května 1861
Věrovany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. července 1931 (ve věku 70 let)
Staré Hamry
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymOtakar Bystřina
Povoláníspisovatel, advokát a básník
Národnostmoravská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Bystřina, rodným jménem Ferdinand Dostal (23. května 1861 Věrovany[1]18. července 1931 Staré Hamry[2]) byl moravský spisovatel píšící humoristické povídky z Hané a ze Slovácka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině hostinského Franze Dostala (1827–1872) a Rosalie rozené Šelepové. Měl tři starší bratry: Simona (1850–1886), Johana (1851) a Vincenze (1859).

V letech 18711878 studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, odkud byl pro výtržnost se strážníkem vyloučen, takže maturitu složil roku 1879 v Chrudimi. Po roční vojenské službě začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, která dokončil roku 1885 (doktorát získal roku 1890). Již na střední škole a potom při studiu práv se sám živil (jako písař, korektor v tiskárně, železniční zaměstnanec, sekretář spisovatele Josefa Václava Friče) a zdrojem jeho příjmů mu také byly honoráře za básně a vesnické obrázky, které publikoval v různých časopisech (Květy, Švanda dudák, Zlatá Praha a jiné).[3]

Po dokončení studia pracoval jako advokátní koncipient v Plumlově, Prostějově, Vyškově a v Brně, od roku 1893 působil jako advokát v Novém Jičíně a v letech 19211926 v Brně. 24. 9. 1921 si nechal změnit příjmení na Bystřina. Byl členem a funkcionářem Moravského kola spisovatelů (na ustavující schůzi roku 1912 byl zvolen místopředsedou a v letech 19211923 vykonával funkci předsedy).[3] Z Brna se odstěhoval do Starých Hamrů na chalupu, kterou si roku 1920 koupil společně s Petrem Bezručem, svým důvěrným přítelem. K jeho přátelům patřil i rodák z Držovic P. ThDr. Alois Lang. Roku 1927 si opět otevřel advokátní kancelář v Novém Jičíně. Zemřel r. 1931 na chalupě. Jeho paměti, které diktoval Františkovi Kožíkovi, tak zůstaly torzem.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bystřinův humor je jadrným humorem starých vesnických mudrlantů. Je vlídný a zřídka kdy přechází do satiry. Hovory postav jsou vedeny v nářečí. Důrazem na zdravý selský rozum navázal Bystřina na tradici lidového vypravěčství.

  • Na vsi (1889), sbírka povídek.[4]
  • Hanácké figurky (1890), sbírka povídek.[5]
  • Hanačka v Praze (1896), divadelní sólový výstup pro dámu v hanáckém kroji.
  • Hanácká legenda (1904), povídka považovaná za vrchol jeho tvorby,[6] ve které bodrého hanáckého osmdesátníka Šelepu z Věrovan odnesou o Štědrém večeru roku 1790 andělé do nebe, aby mohl přezkoumat, zda je pravda, co o nebi káže tovačovský pan farář, totiž že nebe je z perníku, knedlíků, másla a tvarohu.
  • Pápení (1912), sbírka povídek, roku 1926 vydaná pod titulem Přes tři řeky.
  • Bystřinův smích (první díl 1917, druhý díl 1926), dvoudílná sbírka povídek.
  • Jak se naši škádlívají (1924), sbírka povídek.
  • Súchovská republika (1926), sbírka fejetonů a autobiografických črt zachycujících bohémské přátelství s malířem Jožou Uprkou za studentských let s podtitulem Kronika mládí.
  • Humor Otakara Bystřiny z jeho spisů (1927).
  • Dopisy Otakara Bystřiny Petru Bezručovi z let 1912–1931 (1967), uspořádal Alois Sivek.
  • Úsměvná Morava (1979), výbor z díla, uspořádal Jiří Skalička.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2021-09-03]. Dostupné online. 
  2. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-05-29]. Dostupné online. 
  3. a b c Lexikon české literatury 1., Academia, Praha 1985, str. 345–346
  4. Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-09-03]. Dostupné online. 
  5. Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-09-03]. Dostupné online. 
  6. Obec Věrovany: Osobnosti. www.verovany.cz [online]. [cit. 2021-09-03]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 87. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 8. sešit: Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 367–368. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]