Vlastimil Kybal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlastimil Kybal
Vlastimil Kybal
Vlastimil Kybal
Narození 30. května 1880
Černochov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. ledna 1958 (ve věku 77 let)
Washington, D.C.
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Národnost Češi
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Ocenění Řád aztéckého orla řAO
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Černochov, Kybalova pamětní deska

Vlastimil Kybal (30. května 1880 Černochov[2] u Loun – 2. ledna 1958 Washington, D.C.) byl český historik, profesor Karlovy univerzity a diplomat. Zabýval se hlavně duchovními postavami středověku a politikou raného novověku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny rolníka Václava Kybala. Maturoval roku 1899 na gymnáziu ve Slaném. V letech 1899-1903 vystudoval historii a filosofii na Filozofické fakultě UK v Praze. Mezi jeho učiteli byli Jaroslav Goll, Josef Pekař, Josef Šusta, Václav Novotný a filosofové František Drtina a Tomáš Garrigue Masaryk. 28. října roku 1903 obhájil disertační práci De ecclesia, quid Mathias de Janov docuerit[3] (volně přeloženo „O církvi v učení mistra Matěje z Janova“). Do roku 1905 učil na Jiráskově gymnáziu[4] a byl jmenován asistentem historického semináře na FF UK. V roce 1906 studoval v Paříži u E. Denise a dalších a na univerzitě v Bonnu. V následujících letech navštívil řadu archivů ve Francii, Německu, Itálii a Švýcarsku, kde učinil několik významných objevů. Roku 1911 se habilitoval prací „Jindřich IV. a Evropa v letech 1609–1610“ a roku 1918 byl jmenován profesorem. Zasazoval se o reformu univerzitního studia a od roku 1920 byl v diplomatických službách v Římě, od roku 1925 v Rio de Janeiro a Buenos Aires, od roku 1927 v Madridu. V letech 1933–1935 přednášel v Praze a pak se stal vyslancem v Mexiku, kde se oženil s malířkou Anou Sanez. Válku strávil v exilu, přednášel na řadě amerických univerzit a v Kongresové knihovně ve Washingtonu spolupracoval na uspořádání tamních bohemik. Byl držitelem vysokých státních vyznamenání italských a španělských.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vedle uvedené habilitační práce se zabýval velkými duchovními postavami pozdního středověku, Františkem z Assisi (1913), Anežkou Českou, Matějem z Janova a napsal společně s V. Novotným velkou práci o Janu Husovi (1923–1931), kde podrobně rozebral jeho učení. V knize „Arnošt Denis a Bílá Hora“ (1912) kritizoval některé Denisovy závěry. Kromě toho je autorem menších prací o Latinské Americe, o zahraničních vztazích a knihy o K. H. Borovském (1941).[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. hrob Vlastimila Kybala na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Peruc
  3. Archiv UK, matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity [1]
  4. Padesát let Jiráskova gymnasia v Praze 1881-1931. Praha 1931, s.38
  5. http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/
  6. Ottův slovník naučný nové doby, heslo Kybal, Vlastimil.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Hrdlička: Historik a diplomat Vlastimil Kybal. Karolinum Praha 2020
  • Ottův slovník naučný, heslo Kybal. Sv. 28, str. 858
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Kybal, Vlastimil. Sv. 6, str. 1012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]