Jaroslav Maria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Maria
JUDr.Jaroslav Maria, asi 1930
fotografie: ateliér Šechtl a Voseček
Rodné jméno Jaroslav Mayer
Narození 24. únor 1870
Rakovník Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. listopadu 1942 (ve věku 72 let)
Nacistické Německo Auschwitz-Birkenau, Německo
Povolání právník, spisovatel, dramatik
Literární hnutí naturalismus
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JUDr. Jaroslav Maria vlastním jménem Jaroslav Mayer (24. února 1870 Rakovník[1]3.  listopadu 1942 Auschwitz-Birkenau) byl český právník-advokát, spisovatel, dramatik a esejista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria se narodil v rodině rakovnického advokáta JUDr. Karla Mayera, jehož rod pocházel ze Švýcarska[2] a matky Františky, rozené Grimové. Jaroslav studoval postupně na gymnáziu v Benešově, v Hradci Králové a v Praze, maturoval v Praze roku 1888 a zde dál studoval práva, doktorát (JUDr.) složil v roce 1893.

Praxe[editovat | editovat zdroj]

První zkušenosti získal jako advokátní koncipient v Rakovníku u otce v kanceláři, v Hradci Králové a od 1898 byl soudním adjunktem v Litoměřicích; samostatnou praxi si později otevřel v Křivoklátě, následně (1903–1908) v Berouně a v roce 1909 v Táboře,[3] kde žil až do roku 1942. JUDr. Maria psal odborné články do časopisu „Právník“ (1895, 1897) a „Čas“ (1897).

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1942 – ve dnech stanného práva za heydrichiády - byl Jaroslav Maria v Táboře gestapem zatčen a uvězněn. Důvodem mělo být písemné udání týkající se schvalování atentátu. Po dnech v kobce suterénu služebny gestapa byl 6. července 1942 (3 dny po zrušení osmatřicetidenního stanného práva a zastavení poprav u zdi kasáren v Táboře) jako jeden z jedenácti osob nacisty již připravených k dalším popravám převezen ze služebny gestapa do táborské věznice, 8. července do Prahy, do pankrácké věznice, pak do Terezína odtud v září do koncentračního tábora Osvětim. Zde 3. listopadu 1942 ve věku 72 let zemřel na skvrnitý tyfus.[4]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. dubna 1896 se v Praze v kostele sv. Jindřicha oženil se Zdenka Fikarovou (1875–??), dcerou advokáta z Křivoklátu.[5]. Byl strýc autora justičních románů Jiřího Mayera.[2]

Spisovatel a dramatik[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria je autorem více než čtyřiceti románů, novel, sbírek povídek a esejů, divadelních her a dalších literárních prací; vyšel z okruhu časopisu Moderní revue; literárně debutoval v roce 1898 divadelní trilogií V předvečer věku; po roce 1918 se věnoval hlavně románu, především z prostředí justice (Spravedlnost, Panstvo v taláru, Váhy a meč, Peklo). Jeho dílo-román Werther (z roku 1907) byl zfilmován (1926), divadelní hry Johanna Radimská, Torquato Tasso a Má jest pomsta uvedlo Národní divadlo v Praze. Je autorem libreta k opeře Otakara Jeremiáše Bratři Karamazovi. O jeho tvorbu se zajímal také Karel Čapek.[6]

Základní námět rozsáhlého díla byl značně ovlivněn naturalismem a dekadencí z přelomu 19. a 20. století; podstatu života viděl v zápas a zničení protivníka, ve střetu postav opačného charakteru nebo pohlaví. Zajímal se o rozvrat a úpadek způsobovaný diktátem sexu nebo rodovou degenerací, nedostatečností kulturních institucí. V poválečném období přešel od dramatu k romanopisectví. Kladl důraz na boj s mocnými tohoto (republikánského) světa, demaskování poměrů ve společnosti a zobrazování (bez falešných ohledů) různých profesních vrstev. Pronášel i příkrá obvinění proti celé soudní praxi a neúmorně pranýřoval příslušníky justice; pro svoji provokativní volbu témat a také vyrovnávání osobních účtů a pro sebevědomé obhajování vlastních názorů se ocitl v mnoha veřejných konfliktech a připravená sazba jeho autobiografie „Já“ byla po autorově uvěznění zničena.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria: Torquato Tasso, Národní divadlo Praha, 1918

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • V podvečer věku /cyklus tří dramat: I. Prokurátor Rein, II. Děti pana prokurátora, III. Soumrak – (1898)
  • Dobráci (1899)
  • Dramatická sonata: Johanna Radimská (1904), Irlacherové (1907), V exilu (1907)
  • Tristan (1908)
  • Má jest pomsta (1908)
  • Hellenská kněžna (zpěv o Tristaně ve třech dějstvích; Praha, Kamilla Neumannová, 1911)
  • Trilogie: Parisina (1917) – tragédie o třech dějstvích, Michelangelo Buonarotti (1912), Torquato Tasso (1918) – tragédie o 4 dějstvích Dostupné online
  • Dolfa (truchlohra o nevěstce ve třech dějstvích; Praha, Otakar Štorch-Marien, 1919)
  • Lucretia Borgia (1920)
  • Lichoběžník (1922)
  • My a vy (scénický pamflet – 1920)
  • Kyvadla věčnosti (1920)
  • Bratři Karamazovi (text k opeře o třech dějstvích podle románu F. M. Dostojevského, hudba Otakar Jeremiáš; Praha; Bedřich Bělohlávek, 1928 a Státní hudební vydavatelství 1962)

Próza[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria: Kyvadla věčnosti, obálka 1920
  • Werther (1907 a Vyškov, Obzina 1925)
  • Spravedlnost (román; Praha, Vilímek, 1917)
  • Menší prósy (Plzeň, Beníško, 1919)
  • Památník Jaroslavu Jeremiášovi (Praha, Aventinum, 1919)
  • justiční trilogie: Spravedlnost (1917), Panstvo v taláru (1924, Sfinx 1932, L. Mazáč 1937), Váhy a meč (1928, Sfinx 1934, L. Mazáč 1937), doplněné románem z věznice Peklo (1931)
  • Tajnosnubní (román; Praha, Obelisk, 1922 a Sfinx 1930)
  • Italie (cestovní příručka; Vyškov na Moravě, F. Obzina, 1925)
  • Sladký upír (básník a jeho musa – pražský literární román; Ve Vyškově na Moravě, Obzina, 1925)
  • Italie a my – cestopis (1925 a Sfinx 1932) [7]
  • Emausy (dřevoryty František Kobliha; V Plzni, V. Žikeš, 1926)
  • Dekameron melancholický (italské novely; Praha, B. Janda, 1927)
  • Olginka (Novela; Praha, Legio-nakladatelství, 1927)
  • Světice, dámy a děvky (román; Vyškov, F. Obzina, 1927)
  • Ďábelská nokturna, Díl 1 a 2 (Praha, Sfinx-Janda, 1928)
  • Dvě slzy –: San Martino al Cimino, Trani (Kladno, Svatopluk Klír a F.J. Klír, 1928)
  • V objetí železné panny (Praha, Sfinx, B. Janda, 1928)
  • Viktorka (choulostivá historie, román; Praha, Melantrich, 1928)
  • Raketa a míč (sportovní novela; Tábor, J. Matoušek, 1929 a Sfinx 1931)
  • Grabbe – rysy generální (Tábor, nákl. vlast., 1930) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Parnas (Praha, Sfinx, Janda, 1930)
  • Tři krůpěje (leptem a kresbami vyzdobila Zdenka Braunerová; Praha, Trianon Dr. Prokop Toman ml., 1930)
  • Vojáci a diplomati (román; Praha, Kvasnička a Hampl, 1930)
  • Peklo (román; V Praze, Sfinx (Bohumil Janda), 1931)
  • Jedy (román velkých srdcí; Praha, Sfinx (B. Janda), 1932)
  • Korále (Praha, Sfinx (Bohumil Janda), 1932) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Kantoři a inspektoři (román; Praha, L. Mazáč, 1933, v tir. 1934 a 1937)
  • Bankéři a proletáři (román; V Praze, L. Mazáč, 1934 a 1935)
  • Hilar (V Praze, A. Neubert, 1935)
  • Chudina (román malých lidí; V Praze, L. Mazáč, 1935)
  • Sodoma 1.-3. (fantastický román; V Praze, L. Mazáč, 1935)
  • Advokáti (román; Praha, L. Mazáč, 1937) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Král (román; Praha, L. Mazáč, 1937) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Kyvadla věčnosti 1.-2. (románová truchlohra; Praha, L. Mazáč, 1937)
  • Zdenka Braunerová (knihu vyzdobil Jan Konůpek; Praha, Emporium, Alois Dyk, 1937)
  • Žena a soud (román; Praha, L. Mazáč, 1938)
  • Jaroslav Maria a Kristian Grabbe, rysy generální (úvod napsal Vladimír Havel; kresba akademického malíře Josefa Stainochra; Táboře Petr Frank, 1940)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Podle románu Jaroslava Marii Werther natočil v roce 1920 režisér Miloš Hajský stejnojmenný film a sám se obsadil do titulní role.[8]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria byl dlouholetým přítelem a právním zástupce Zdenky Braunerové.[9]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b OPELÍK, Jiří. Jaroslav Maria. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–Ř. S. 114-117.
  3. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Maria, Jaroslav, s. 145. 
  4. STEJSKALOVÁ, Lenka. Památníky obětí nacistické okupace v Táboře. Brno, 2011. Diplomová bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Černý. Dostupné online.
  5. Křivoklát, matrika oddaných, 1835-1900, snímek 58
  6. Spisovatel Karel ČAPEK navštívil v Táboře JUDr. Jaroslava Mariu 20. června 1938, druhý den Čapek odjel za básníkem Antonínem Sovou do Pacova.
  7. KOBLIHA, František. Mariova "Italie". Rozpravy Aventina. Duben 1926, čís. 8, s. 102. Dostupné online. 
  8. Filmová databáze FDb.cz: Werther (obsazení)
  9. JEŽKOVÁ, Petra. Jaroslav Maria. In: Česká divadelní encyklopedie. Praha: Kabinet pro studium českého divadla, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 25-27.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • heslo Mayer Jaroslav, český spisovatel. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 19301934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XVI.. S. 1030.
  • JEŽKOVÁ, Petra. Jaroslav Maria. In: Česká divadelní encyklopedie. Praha: Kabinet pro studium českého divadla, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 25-27.
  • Jůna Jindřich: Monografie Hořovicka a Berounska. Praha: Česká grafická unie, 1930. 431 s.
  • Lexikon české literatury 3/1. M-Ř. 1. vydání. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3
  • Státník Dalibor: Jaroslav Maria a Zdenka Braunerová; Středočs.vlastivědný sborník, nakl. Středočs. muzeum Roztoky u Prahy 2001, str. 36–66.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]