Jaroslav Maria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Jaroslav Maria
JUDr. Jaroslav Maria, asi 1930 (fotografie: ateliér Šechtl a Voseček)
JUDr. Jaroslav Maria, asi 1930
(fotografie: ateliér Šechtl a Voseček)
Rodné jméno Jaroslav Mayer
Narození 24. únor 1870
Rakovník Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. listopadu 1942 (ve věku 72 let)
Nacistické Německo Auschwitz-Birkenau, Německo
Příčina úmrtí infekční onemocnění
Povolání právník, spisovatel, dramatik
Literární hnutí naturalismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Maria, vlastním jménem Jaroslav Mayer (24. února 1870 Rakovník[1]3.  listopadu 1942 Auschwitz-Birkenau), byl český právník-advokát, spisovatel, dramatik a esejista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria se narodil v rodině rakovnického advokáta JUDr. Karla Mayera, jehož rod pocházel ze Švýcarska[2] a matky Františky, rozené Grimové. Jaroslav studoval postupně na gymnáziu v Benešově, v Hradci Králové a v Praze, maturoval v Praze roku 1888 a zde dál studoval práva, doktorát (JUDr.) složil v roce 1893.

Praxe[editovat | editovat zdroj]

První zkušenosti získal jako advokátní koncipient v Rakovníku u otce v kanceláři, v Hradci Králové a od 1898 byl soudním adjunktem v Litoměřicích; samostatnou praxi si později otevřel v Křivoklátě, následně (1903–1908) v Berouně a v roce 1909 v Táboře,[3] kde žil až do roku 1942. JUDr. Maria psal odborné články do časopisu „Právník“ (1895, 1897) a „Čas“ (1897).

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1942 – ve dnech stanného práva za heydrichiády – byl Jaroslav Maria v Táboře gestapem zatčen a uvězněn. Důvodem mělo být písemné udání týkající se schvalování atentátu. Po dnech v kobce suterénu služebny gestapa byl 6. července 1942 (tři dny po zrušení osmatřicetidenního stanného práva a zastavení poprav u zdi kasáren v Táboře) jako jeden z jedenácti osob nacisty již připravených k dalším popravám převezen ze služebny gestapa do táborské věznice, 8. července do Prahy, do pankrácké věznice, pak do Terezína odtud v září do koncentračního tábora Osvětim. Zde 3. listopadu 1942 ve věku 72 let zemřel na skvrnitý tyfus.[4]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. dubna 1896 se v Praze v kostele sv. Jindřicha oženil se Zdenkou Fikarovou (1875–??), dcerou advokáta z Křivoklátu.[5] Byl strýc autora justičních románů Jiřího Mayera.[2]

Spisovatel a dramatik[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria je autorem více než čtyřiceti románů, novel, sbírek povídek a esejů, divadelních her a dalších literárních prací; vyšel z okruhu časopisu Moderní revue; literárně debutoval v roce 1898 divadelní trilogií V předvečer věku; po roce 1918 se věnoval hlavně románu, především z prostředí justice (Spravedlnost, Panstvo v taláru, Váhy a meč, Peklo). Jeho dílo-román Werther (z roku 1907) byl zfilmován (1926), divadelní hry Johanna Radimská, Torquato Tasso a Má jest pomsta uvedlo Národní divadlo v Praze. Je autorem libreta k opeře Otakara Jeremiáše Bratři Karamazovi. O jeho tvorbu se zajímal také Karel Čapek (navštívil jej v Táboře 20. června 1938, druhý den Čapek odjel za básníkem Antonínem Sovou do Pacova).

Základní námět rozsáhlého díla byl značně ovlivněn naturalismem a dekadencí z přelomu 19. a 20. století; podstatu života viděl v zápas a zničení protivníka, ve střetu postav opačného charakteru nebo pohlaví. Zajímal se o rozvrat a úpadek způsobovaný diktátem sexu nebo rodovou degenerací, nedostatečností kulturních institucí. V poválečném období přešel od dramatu k romanopisectví. Kladl důraz na boj s mocnými tohoto (republikánského) světa, demaskování poměrů ve společnosti a zobrazování (bez falešných ohledů) různých profesních vrstev. Pronášel i příkrá obvinění proti celé soudní praxi a neúmorně pranýřoval příslušníky justice; pro svoji provokativní volbu témat a také vyrovnávání osobních účtů a pro sebevědomé obhajování vlastních názorů se ocitl v mnoha veřejných konfliktech a připravená sazba jeho autobiografie „Já“ byla po autorově uvěznění zničena.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria: Torquato Tasso, Národní divadlo Praha, 1918

Dramata

  • V podvečer věku /cyklus tří dramat: I. Prokurátor Rein, II. Děti pana prokurátora, III. Soumrak – (1898)
  • Dobráci (1899)
  • Dramatická sonata: Johanna Radimská (1904), Irlacherové (1907), V exilu (1907)
  • Tristan (1908)
  • Má jest pomsta (1908)
  • Hellenská kněžna (zpěv o Tristaně ve třech dějstvích; Praha, Kamilla Neumannová, 1911)
  • Trilogie: Parisina (1917) – tragédie o třech dějstvích, Michelangelo Buonarotti (1912), Torquato Tasso (1918) – tragédie o 4 dějstvích. Dostupné online.
  • Dolfa (truchlohra o nevěstce ve třech dějstvích; Praha, Otakar Štorch-Marien, 1919)
  • Lucretia Borgia (1920)
  • Lichoběžník (1922)
  • My a vy (scénický pamflet – 1920)
  • Kyvadla věčnosti (1920)
  • Bratři Karamazovi (text k opeře o třech dějstvích podle románu F. M. Dostojevského, hudba Otakar Jeremiáš; Praha; Bedřich Bělohlávek, 1928 a Státní hudební vydavatelství 1962)

Próza[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria: Kyvadla věčnosti, obálka 1920
  • Werther (1907 a Vyškov, Obzina 1925)
  • Spravedlnost (román; Praha, Vilímek, 1917)
  • Menší prósy (Plzeň, Beníško, 1919)
  • Památník Jaroslavu Jeremiášovi (Praha, Aventinum, 1919)
  • justiční trilogie: Spravedlnost (1917), Panstvo v taláru (1924, Sfinx 1932, L. Mazáč 1937), Váhy a meč (1928, Sfinx 1934, L. Mazáč 1937), doplněné románem z věznice Peklo (1931)
  • Tajnosnubní (román; Praha, Obelisk, 1922 a Sfinx 1930)
  • Italie (cestovní příručka; Vyškov na Moravě, F. Obzina, 1925)
  • Sladký upír (básník a jeho musa – pražský literární román; Ve Vyškově na Moravě, Obzina, 1925)
  • Italie a my – cestopis (1925 a Sfinx 1932)[6]
  • Emausy (dřevoryty František Kobliha; V Plzni, V. Žikeš, 1926)
  • Dekameron melancholický (italské novely; Praha, B. Janda, 1927)
  • Olginka (Novela; Praha, Legio-nakladatelství, 1927)
  • Světice, dámy a děvky (román; Vyškov, F. Obzina, 1927)
  • Ďábelská nokturna, Díl 1 a 2 (Praha, Sfinx-Janda, 1928)
  • Dvě slzy –: San Martino al Cimino, Trani (Kladno, Svatopluk Klír a F.J. Klír, 1928)
  • V objetí železné panny (Praha, Sfinx, B. Janda, 1928)
  • Viktorka (choulostivá historie, román; Praha, Melantrich, 1928)
  • Raketa a míč (sportovní novela; Tábor, J. Matoušek, 1929 a Sfinx 1931)
  • Grabbe – rysy generální (Tábor, nákl. vlast., 1930) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Parnas (Praha, Sfinx, Janda, 1930)
  • Tři krůpěje (leptem a kresbami vyzdobila Zdenka Braunerová; Praha, Trianon Dr. Prokop Toman ml., 1930)
  • Vojáci a diplomati (román; Praha, Kvasnička a Hampl, 1930)
  • Peklo (román; V Praze, Sfinx (Bohumil Janda), 1931)
  • Jedy (román velkých srdcí; Praha, Sfinx (B. Janda), 1932)
  • Korále (Praha, Sfinx (Bohumil Janda), 1932) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Kantoři a inspektoři (román; Praha, L. Mazáč, 1933, v tir. 1934 a 1937)
  • Bankéři a proletáři (román; V Praze, L. Mazáč, 1934 a 1935)
  • Hilar (V Praze, A. Neubert, 1935)
  • Chudina (román malých lidí; V Praze, L. Mazáč, 1935)
  • Sodoma 1.-3. (fantastický román; V Praze, L. Mazáč, 1935)
  • Advokáti (román; Praha, L. Mazáč, 1937) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Král (román; Praha, L. Mazáč, 1937) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Kyvadla věčnosti 1.-2. (románová truchlohra; Praha, L. Mazáč, 1937)
  • Zdenka Braunerová (knihu vyzdobil Jan Konůpek; Praha, Emporium, Alois Dyk, 1937)
  • Žena a soud (román; Praha, L. Mazáč, 1938)
  • Jaroslav Maria a Kristian Grabbe, rysy generální (úvod napsal Vladimír Havel; kresba akademického malíře Josefa Stainochra; Táboře Petr Frank, 1940)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Podle románu Jaroslava Marii Werther natočil v roce 1920 režisér Miloš Hajský stejnojmenný film a sám se obsadil do titulní role.[7]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Maria byl dlouholetým přítelem a právním zástupce Zdenky Braunerové.[8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Farnost Rakovník. Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2015-08-30]. Dostupné online. 
  2. a b OPELÍK, Jiří. Jaroslav Maria. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–Ř. S. 114–117.
  3. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Maria, Jaroslav, s. 145. 
  4. STEJSKALOVÁ, Lenka. Památníky obětí nacistické okupace v Táboře. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Černý. Dostupné online.
  5. Křivoklát, matrika oddaných, 1835–1900, snímek 58 [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2018-04-22]. Dostupné online. 
  6. KOBLIHA, František. Mariova „Italie“. Rozpravy Aventina. Duben 1926, čís. 8, s. 102. Dostupné online. 
  7. Werther ve Filmové databázi
  8. JEŽKOVÁ, Petra. Jaroslav Maria. In: Česká divadelní encyklopedie. Praha: Kabinet pro studium českého divadla, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 25–27.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • heslo Mayer Jaroslav, český spisovatel. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 19301934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XVI.. S. 1030.
  • JEŽKOVÁ, Petra. Jaroslav Maria. In: Česká divadelní encyklopedie. Praha: Kabinet pro studium českého divadla, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 25-27.
  • Jůna Jindřich: Monografie Hořovicka a Berounska. Praha: Česká grafická unie, 1930. 431 s.
  • Lexikon české literatury 3/1. M-Ř. 1. vydání. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3
  • Státník Dalibor: Jaroslav Maria a Zdenka Braunerová; Středočs.vlastivědný sborník, nakl. Středočs. muzeum Roztoky u Prahy 2001, str. 36–66.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]