Božena Viková-Kunětická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Božena Viková-Kunětická
Božena Viková-Kunětická (foto Jan Nepomuk Langhans 1890)
Božena Viková-Kunětická (foto Jan Nepomuk Langhans 1890)

Poslankyně Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1912 – 1913[1]

Poslankyně Revolučního národního shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Senátorka Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1925
Stranická příslušnost
Členství Národní strana svobodomyslná
Česká státoprávní demokracie
Československá národní demokracie

Narození 30. července 1862
Pardubice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 18. března 1934 (ve věku 71 let)
Libočany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese spisovatelka, dramatička, básnířka a politička
Commons Kategorie Božena Viková-Kunětická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Božena Viková-Kunětická, rozená Novotná (30. července 1862 Pardubice[2]18. března 1934 Libočany u Žatce[3]), byla česká nacionalistická politička, spisovatelka a dramatička. V roce 1912 byla jako historicky první žena zvolena na Český zemský sněm.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině Jana Novotného, obchodníka s obilím a hostinského v Zámecké ulici v domě čp. 22 a Barbory Novotné-Šoltové z Mnětic. Měla dvě mladší sestry Annu Novotnou a Marii Novotnou.[4]

Vzdělání získala na školách v Pardubicích. Chtěla být herečkou, učila se u Otilie Sklenářové-Malé, roku 1881 absolvovala úspěšně zkoušku v divadle a odešla hrát do Prahy, kde se ubytovala u paní Brückové ve Ferdinandské ulici čp. 41. Roku 1884 její herecká dráha skončila, tajně se provdala za cukrovarnického úředníka Josefa Vika (ve svém povolání se nesměl oženit) a věnovala se rodinnému životu. Po sňatku se kvůli Vikovu zaměstnání museli hodně stěhovat. V prvních letech manželství jej doprovázela do Štětí, Mostu a Duchcova, v 90. letech žili v Pečkách, Uhříněvsi a skončili Českém Brodě, kde Vik roku 1919 zemřel. Měli spolu tři děti: dceru Vlastu Vikovou (1885) a dva mladší syny, kteří zemřeli ještě malí.[4]

Božena Viková-Kunětická vstoupila do politiky roku 1909 za Národní stranu svobodomyslnou a v roce 1912 se stala vůbec první ženou zvolenou do Českého zemského sněmu (za volební obvod Mladá BoleslavNymburk).[5] Český místodržitel hrabě Thun jí ale odmítl vystavit patřičná osvědčení a její mandát nebyl uznán.[4] Sněm se v této době kvůli českoněmeckým sporům nescházel a následně byl Anenskými patenty v roce 1913 rozpuštěn.

V letech 19181920 zasedala v Revolučním národním shromáždění[6] za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii (z ní vzniklou).[7]

Po parlamentních volbách v roce 1920 získala senátorské křeslo v Národním shromáždění za národní demokraty. Mandát nabyla ale až dodatečně roku 1925 jako náhradnice poté, co rezignoval senátor Jan Herben. V senátu zasedala jen krátkou dobu do parlamentních voleb v roce 1925.[8][9]

Do roku 1930 předsedala Zemské komisi žen Čsl. národní demokracie. Odmítala právní uznání Sovětského svazu. Vystupovala proti rozšiřování německého živlu v pohraničí, neznalosti českého jazyka u dětí, ale také proti Židům či Masarykovi a Benešovi. Byla oddanou obdivovatelkou předsedy své strany, nacionálně-konzervativního politika Karla Kramáře, kterého navštěvovala ve Vysokém nad Jizerou.[10]

V roce 1927 byla za své literární a dramatické dílo jmenována členkou České akademie věd. Společně s Eliškou Krásnohorskou, byly první jmenované ženy. Obě byly také členkami Amerického klubu dam, založený Josefou Náprstkovou. V období první republiky bylo vydáno 15 svazků jejích sebraných spisů. V románové tvorbě obhajovala ženskou emancipaci. Napsala i několik cestopisů, dramat pro Stavovské a Národní divadlo, politicky zaměřených spisů, používala pseudonym Ignota.

V roce 1934 byla vydána její biografie od J. Voborníka. Pozůstalost Vikové-Kunětické je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.

Urna byla uložena na Kunětické hoře.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Povídková tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Povídky (1887)
  • Drobné povídky (1888)
  • Čtyři povídky (1890)
  • Po svatbě (1892)
  • Nové povídky (1892)
  • Vdova po chirurgovi (1893)
  • Idylky (1894)
  • Silhouetty mužů (1899)
  • Staří mládenci a jiné povídky (1901)
  • Macecha a jiné črty (1902)

Romány a novely[editovat | editovat zdroj]

  • Justyna Holdanová (1892)
  • Minulost (1895)
  • Medřická (1897)
  • Vzpoura (1901)
  • Pán (1905)

Jiné práce[editovat | editovat zdroj]

  • Švýcarské scenerie (1902), cestopisné obrázky
  • Věřím (1908), fejetony k spiritismu
  • Má lásko (1908), lyrické dílo pod pseudonymem Ignota
  • Dobytí severu (1912), politicko-etnologické úvahy
  • Dál ! (1912), přednášky
  • Vyznání (1919), různé studie
  • Sebrané spisy (1919–1922), pět svazků
  • Před lety (1920)

Dramatická tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Sběratelka starožitností (1890), veselohra
  • V bludišti (1890)
  • V jařmu (1897)
  • Neznámá pevnina (1899), veselohra
  • Přítěž (1901), veselohra
  • Co bylo (1902)
  • Cop (1905), veselohra
  • Holčička (1905)
  • Dospělé děti (1909), veselohra
  • Lidé (1909)
  • Reprezentantka domu (1911), veselohra

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sněm se fakticky nescházel, mandát aktivně nevykonávala.
  2. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Pardubicích, sign. 1514, ukn 7194, str. 125. Dostupné online.
  3. KOUŘIMSKÝ, Jan: Postavení československého Senátu v politickém systému První republiky [online]. cuni.cz [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c ŽELEZNÁ, Hana. „Případ Viková-Kunětická“. Příspěvek ke studiu kritického myšlení o ženě a v ženě. Diplomová práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Filosofická fakulta. Historický ústav, 2007. Dostupné online. 
  5. Česká žena prvním poslancem v Rakousku. Národní listy. Červen 1912, roč. 52, čís. 162, s. 1. Dostupné online. 
  6. Božena Viková-Kunětická [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  9. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Božena Viková - Kunětická, s. 100. 
  10. „Přes to je dr. Kramář v mém životě zjevem jedinečným, poněvadž 18 let myslím jen na to, co on myslí a dělá, a ne na to, co bych měla myslit a dělat sama.“
    VIKOVÁ-KUNĚTICKÁ, Božena: "Bez titulu". In: Z hor jsme. Sborník vydaný u příležitosti zbudování pamětní busty na rodném domě dra Karla Kramáře. Studentstvo vysocké 1927.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 146.
  • VOBORNÍK, Jan: Božena Viková-Kunětická, Praha 1934.
  • DAVID, Katherine: Czech Feminists and Nationalism in the Late Habsburg Monarchy: "The First in Austria", Journal of Women's History 3/2, 1991, 26–45.
  • KOŘALKA, Jiří: Zvolení ženy do českého zemského sněmu roku 1912, in: Documenta pragensia 13 (1996), 307–320.
  • VELEK, Luboš: První v Rakousku! Zvolení prvního poslance-ženy Boženy Vikové-Kunětické v roce 1912. Příspěvek k vývoji volebního práva a volebního chování v českých zemích v 20. století, in: Vojáček, Milan (vyd.), Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století, Praha 2007, 259–319.
  • JUSOVÁ, Iveta: "Figuring the Other in Nineteenth-Century Czech Literature: Gabriela Preissová and Božena Vikova-Kunětická." In History of the Literary Cultures of East-Central Europe. Eds. Marcel Cornis-Pope and John Neubauer. Amsterdam and Philadelphia: 2010, 367–378.
  • VELEK, Luboš: „Der“ erste weibliche Abgeordnete der Habsburgermonarchie im Böhmischen Landtag 1912, Österreichische Zeitschrift für Geschichtswissenschaften 26, 2/2015, 41–69.
  • ŠTÉPÁNKOVÁ, Petra: "Když jdu, tak jdu." Nezadržitelná Božena Viková-Kunětická, in: Hanáková, Petra – Kalivodová, Eva – Heczková, Libuše (vyd.), V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity, Praha 2006, 14-37.
  • HECZKOVÁ, Libuše: Cesta světla? Matriarchát Boženy Vikové-Kunětické, in: Hanáková, Petra – Kalivodová, Eva – Heczková, Libuše (vyd.), V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity, Praha 2006, 38–49.
  • HECZKOVÁ, Libuše – SVATOŇOVÁ, Kateřina (vyd.), Jus suffragii. Politické projevy Boženy Vikové-Kunětické z let 1890–1926, Praha 2012.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]