V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Franz Thun und Hohenstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Franz Anton Thun-Hohenstein
František hrabě Thun-Hohenštejn, litografie z roku 1893
František hrabě Thun-Hohenštejn,
litografie z roku 1893

Předseda vlády Předlitavska
Ve funkci:
7. březen 1898 – 2. říjen 1899
Předchůdce Paul Gautsch
Nástupce Manfred Clary-Aldringen

Ministr vnitra Předlitavska (správce)
Ve funkci:
7. březen 1898 – 2. říjen 1899
Předchůdce Paul Gautsch
Nástupce Ernest von Koerber

Český místodržitel
Ve funkci:
1889 – 1896
Předchůdce Alfred Kraus
Nástupce Karl Maria Coudenhove
Ve funkci:
1911 – 1915
Předchůdce Karl Maria Coudenhove
Nástupce Max Julius Coudenhove

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1879 – 1882

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1881 – 1916

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1895
Ve funkci:
1901 – 1911
Stranická příslušnost
Členství Český klub
(Str. konzervativního velkostatku)

Narození 2. září 1847
Děčín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. listopadu 1916 (ve věku 69 let)
Děčín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče Bedřich František Josef Michael z Thun-Hohensteina a Leopoldina Thunová
Příbuzní Jaroslav Thun-Hohenstein (sourozenec)
Ocenění Řád zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Friedrich von Thun und Hohenstein
matka Leopoldina hraběnka z Lamberg
bratr Jaroslav Thun-Hohenstein
manželka Anna Maria Wilhelmina Leopoldina Eugenie princezna ze Schwarzenberg
manželka Ernestine Gabriele hraběnka von Thun und Hohenstein
dcera Anna Maria von Thun und Hohenstein

František de Paula Antonín kníže z Thun-Hohensteina (Franz Fürst von Thun und Hohenstein, 2. září 1847 Děčín[1]1. listopadu 1916 Děčín[2][3]) byl rakouský a český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a politik, dlouholetý místodržitel v Čechách a od 5. března 1898 do 2. října 1899 též ministerský předseda Předlitavska. Do knížecího stavu byl povýšen císařem Františkem Josefem roku 1911.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší syn hraběte Bedřicha Františka z Thun-Hohensteina. Studoval práva ve Vídni. Sloužil v rakouské armádě u 14. dragounského pluku.[3] Roku 1874 se zasnoubil s princeznou Annou Marií ze Schwarzenbergu (Anna Maria Wilhelmina Leopoldina Eugenie princezna ze Schwarzenbergu), dcerou Karla Schwarzenberga. Roku 1898 zemřela a Franz Thun und Hohenstein se později podruhé oženil. Jeho manželkou se stala hraběnka Arnoštka Vratislavová z Mitrovic (Ernestine Gabriele hraběnka von Thun und Hohenstein), rozená Thunová (dcera Osvalda Thuna).[3]

Politická aktivita[editovat | editovat zdroj]

Později byl dlouhodobě politicky aktivní. V zemských volbách v roce 1883 se stal poslancem Českého zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, svěřenecké velkostatky.[4] Mandát obhájil ve volbách v roce 1889. Byl zde zástupcem konzervativních velkostatkářů.[5] Na zemský sněm se vrátil ve volbách v roce 1901.[6] Mandát obhájil i ve volbách v roce 1908.[7][8] Rezignoval roku 1911.[9]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Rezignaci oznámil na schůzi 20. ledna 1882.[10] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako hrabě Franz Anton Thun-Hohenstein, statkář, bytem Peruc.[11]

Do parlamentu nastoupil jako konzervativní poslanec.[12] Rodem a národností byl Němec, česky neuměl, ale hlásil se k českému státnímu právu, byl zemským vlastencem a stoupencem rovnoprávnosti obou zemských národů. Na Říšské radě patřil do Strany konzervativního velkostatku.[3] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[13][9]

Po smrti otce nastoupil roku 1881 i do Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady) jako její dědičný člen.[3][9]

Od roku 1889 byl místodržitelem Čech. Jeho nástup do funkce měl být signálem, že vláda si přeje klid v Čechách. V první fázi svého působení se snažil o vstřícná gesta. Podporoval punktace tedy vyjednávání o česko-německém vyrovnání. Povolil také konání Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891. Dosáhnout smíru mezi Čechy a Němci se mu ovšem nezdařilo a v září 1893 vyhlásil po nepokojích v Praze výjimečný stav. Potlačení opozice (proces s Omladinou) bylo také neúspěšné. Když v zemských volbách v Čechách roku 1895 výrazně uspěli opoziční mladočeši, proti kterým byl výjimečný stav a další represe namířeny, Thun-Hohenstein ze své funkce v únoru 1896 odstoupil.[3]

Na přání císaře se potom stal vrchním hofmistrem následníka trůnu Franze Ferdinanda, kvůli vzájemnému odporu tento pracovní poměr ale trval jen několik měsíců.

Ministerský předseda[editovat | editovat zdroj]

Jeho kariéra vyvrcholila 5. března 1898, kdy se stal ministerským předsedou Předlitavska. Funkci vykonával do 2. října 1899. V této vládě zároveň jako správce rezortu zastával funkci ministra vnitra.[14] Snažil se zformovat silnou vládu s parlamentní oporou a překonat nacionální polarizaci předchozích let. Kabinet sestavil průřezově. Do vlády Franze Thuna-Hohensteina tak byl povolán jako ministr financí vlivný mladočeský politik Josef Kaizl, ale usedl v ní i jeden z předáků německorakouských centralistů Josef Maria Baernreither. Trojice Thun, Kaizl a Baernreither měla být pilířem zamýšlené provládní většiny, která měla izolovat extrémní proudy v předlitavské politice. Ambice ovšem překazil trvale opoziční postoj dvou silných německých politických stran. Liberální Německá pokroková strana a nácionálně radikálnější Německá lidová strana totiž odmítaly Thunovu vládu podpořit, dokud nebudou odvolána Badeniho jazyková nařízení i modifikovaná Gautschova jazyková nařízení, která posilovala úřední status češtiny. V květnu 1899 pak obě německé strany představily tzv. Svatodušní program, ve kterém prezentovaly národní požadavky rakouských Němců. Thunova vláda po jistou dobu vládla s využitím § 14 prosincové ústavy, který umožňoval vydávat provizorní nařízení s platností zákona. Dlouhodobě ale nešlo o životaschopný způsob vládnutí a proto Franz Thun und Hohenstein v září 1899 rezignoval.[15][3] Jedním z posledních činů jeho vlády bylo zřízení české techniky v Brně (c. k. česká technická vysoká škola Františka Josefa v Brně).[3]

Jako uznání za jeho politickou činnost, především za snahu o národnostní vyrovnání, jej císař v roce 1911 povýšil do knížecího stavu s primogeniturou titulu.[9][16] V letech 1911–1915 byl opět místodržitelem Čech. Jeho úkolem bylo znovu dosáhnout národnostního smíru mezi Čechy a Němci, ale ani tentokrát nebylo zadání možno splnit.[3]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Zemřel v listopadu 1916 na zámku v Děčíně po delší nemoci, kvůli které se koncem března 1915 musel vzdát postu místodržitele. Trpěl kornatěním cév a od své rezignace se několikrát podrobil operaci očí (trpěl odchlípnutím sítnice) a na jedno oko prakticky oslepl. V létě roku 1916 se dočasně zotavil na léčebném pobytu v Poděbradech, ale na podzim přišlo zhoršení stavu. V říjnu 1916 ho postihla mozková mrtvice, podle dobových zpráv v přímém důsledku rozčílení poté, co se dozvěděl, že ministerský předseda Karl von Stürgkh se stal obětí atentátu.[3]

Mladočeská strana, která v 90. letech 19. století proti místodržiteli Thunovi ostře vystupovala, vydala k jeho úmrtí prohlášení, ve kterém stálo, že „den úmrtí knížete Thuna jest dnem smutku pro celý český národ.“[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d e f g h i j k František kníže Thun-Hohenstein zemřel. Národní politika. Listopad 1916, roč. 34, čís. 304, s. 4. Dostupné online. 
  4. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  5. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. (česky) 
  6. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  7. Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online. 
  8. Sněm království Českého 1908 › 1. zasedání › Stenoprotokoly › 2. schůze › Středa 16. září 1908 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b c d LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 322. (česky) 
  10. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  11. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=499
  12. Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
  13. Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.
  14. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589. (česky) 
  15. URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 468-472. (česky) 
  16. THUN-HOHENSTEIN, FRANTIŠEK, HRABĚ, KNÍŽE, 1847-1916 [online]. Knihovna Národního muzea [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]