Franz Thun und Hohenstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franz Anton Thun-Hohenstein
Franz Thun und Hohenstein s manželkou Ernestinou r. 1901
Franz Thun und Hohenstein s manželkou Ernestinou r. 1901

Ve funkci:
7. březen 1898 – 2. říjen 1899
Předchůdce Paul Gautsch
Nástupce Manfred Clary-Aldringen

Ve funkci:
7. březen 1898 – 2. říjen 1899
Předchůdce Paul Gautsch
Nástupce Ernest von Koerber

Ve funkci:
1889 – 1896
Předchůdce Alfred Kraus
Nástupce Karl Maria Coudenhove
Ve funkci:
1911 – 1915
Předchůdce Karl Maria Coudenhove
Nástupce Max Julius Coudenhove

Ve funkci:
1879 – 1882

Ve funkci:
1881 – 1916

Ve funkci:
1883 – 1895
Ve funkci:
1901 – 1911

Stranická příslušnost
Členství Str. konz. velkostatku
(Český klub)

Narození 2. září 1847
Děčín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. listopadu 1916 (ve věku 69 let)
Děčín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příbuzenstvo
otec Friedrich von Thun und Hohenstein
matka Leopoldina hraběnka z Lamberg
bratr Jaroslav Thun-Hohenstein
manželka Anna Maria Wilhelmina Leopoldina Eugenie princezna ze Schwarzenberg
manželka Ernestine Gabriele hraběnka von Thun und Hohenstein
dcera Anna Maria von Thun und Hohenstein

Franz Anton kníže Thun und Hohenstein (2. září 1847 Děčín[1]1. listopadu 1916 Děčín[2][3]) byl rakouský a český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů a politik, dlouholetý místodržitel v Čechách a od 5. března 1898 do 2. října 1899 též ministerský předseda Předlitavska.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší syn hraběte Friedricha von Thun und Hohenstein. Roku 1874 se zasnoubil s princeznou Annou Marií ze Schwarzenbergu (Anna Maria Wilhelmina Leopoldina Eugenie princezna ze Schwarzenbergu), dcerou Karla Schwarzenberga. Roku 1898 zemřela a Franz Thun und Hohenstein se později podruhé oženil. Jeho manželkou se stala hraběnka Arnoštka Vratislavová z Mitrovic (Ernestine Gabriele hraběnka von Thun und Hohenstein), rozená Thunová (dcera Osvalda Thuna).[3] Roku 1911 se stal knížetem.[4]

Studoval práva ve Vídni.

Sloužil v rakouské armádě u 14. dragounského pluku.[3]

Později byl dlouhodobě politicky aktivní. V zemských volbách v roce 1883 se stal poslancem Českého zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, svěřenecké velkostatky.[5] Mandát obhájil ve volbách v roce 1889. Byl zde zástupcem konzervativních velkostatkářů.[6] Na zemský sněm se vrátil ve volbách v roce 1901.[7] Mandát obhájil i ve volbách v roce 1908.[8][9] Rezignoval roku 1911.[4]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Rezignaci oznámil na schůzi 20. ledna 1882.[10] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako hrabě Franz Anton Thun-Hohenstein, statkář, bytem Peruc.[11] Do parlamentu nastoupil jako konzervativní poslanec.[12] Rodem a národností byl Němec, česky neuměl, ale hlásil se k českému státnímu právu, byl zemským vlastencem a stoupencem rovnoprávnosti obou zemských národů. Na Říšské radě patřil do Strany konzervativního velkostatku.[3] Zasedal v poslaneckém Českém klubu, který sdružoval mladočeské, staročeské i velkostatkářské české politické proudy.[4]

Po smrti otce nastoupil roku 1881 i do Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady) jako její dědičný člen.[3][4]

Od roku 1889 byl místodržitelem Čech. Jeho nástup do funkce měl být signálem, že vláda si přeje klid v Čechách. V první fázi svého působení se snažil o vstřícná gesta. Podporoval punktace tedy vyjednávání o česko-německém vyrovnání. Povolil také konání Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891. Dosáhnout smíru mezi Čechy a Němci se mu ovšem nezdařilo a v září 1893 vyhlásil po nepokojích v Praze výjimečný stav. Potlačení opozice (proces s Omladinou) bylo také neúspěšné. Když v zemských volbách v Čechách roku 1895 výrazně uspěli opoziční mladočeši, proti kterým byl výjimečný stav a další represe namířeny, Thun-Hohenstein ze své funkce v únoru 1896 odstoupil.[3]

Na přání císaře se potom stal vrchním hofmistrem následníka trůnu Franze Ferdinanda, kvůli vzájemnému odporu tento pracovní poměr ale trval jen několik měsíců.

5. března 1898 jeho kariéra vyvrcholila, když se stal ministerským předsedou Předlitavska. Funkci vykonával do 2. října 1899. V této vládě zároveň jako správce rezortu zastával funkci ministra vnitra.[13] Snažil se zformovat silnou vládu s parlamentní oporou a překonat nacionální polarizaci předchozích let. Kabinet sestavil průřezově. Do vlády Franze Thuna-Hohensteina tak byl povolán jako ministr financí vlivný mladočeský politik Josef Kaizl, ale usedl v ní i jeden z předáků německorakouských centralistů Josef Maria Baernreither. Trojice Thun, Kaizl a Baernreither měla být pilířem zamýšlené provládní většiny, která měla izolovat extrémní proudy v předlitavské politice. Ambice ovšem překazil trvale opoziční postoj dvou silných německých politických stran. Liberální Německá pokroková strana a nácionálně radikálnější Německá lidová strana totiž odmítaly Thunovu vládu podpořit, dokud nebudou odvolána Badeniho jazyková nařízení i modifikovaná Gautschova jazyková nařízení, která posilovala úřední status češtiny. V květnu 1899 pak obě německé strany představily tzv. Svatodušní program, ve kterém prezentovaly národní požadavky rakouských Němců. Thunova vláda po jistou dobu vládla s využitím § 14 prosincové ústavy, který umožňoval vydávat provizorní nařízení s platností zákona. Dlouhodobě ale nešlo o životaschopný způsob vládnutí a proto Franz Thun und Hohenstein v září 1899 rezignoval.[14][3] Jedním z posledních činů jeho vlády bylo zřízení české techniky v Brně (c. k. česká technická vysoká škola Františka Josefa v Brně).[3]

V letech 1911–1915 byl opět místodržitelem Čech. Jeho úkolem bylo znovu dosáhnout národnostního smíru mezi Čechy a Němci, ale ani tentokrát nebylo zadání možno splnit.[3]

Zemřel v listopadu 1916 na zámku v Děčíně po delší nemoci, kvůli které se koncem března 1915 musel vzdát postu místodržitele. Trpěl kornatěním cév a od své rezignace se několikrát podrobil operaci očí (trpěl odchlípnutím sítnice) a na jedno oko prakticky oslepl. V létě roku 1916 se dočasně zotavil na léčebném pobytu v Poděbradech, ale na podzim přišlo zhoršení stavu. V říjnu 1916 ho postihla mozková mrtvice, podle dobových zpráv v přímém důsledku rozčílení poté, co se dozvěděl, že ministerský předseda Karl von Stürgkh se stal obětí atentátu.[3]

Mladočeská strana, která v 90. letech 19. století proti místodržiteli Thunovi ostře vystupovala, vydala k jeho úmrtí prohlášení, ve kterém stálo, že „den úmrtí knížete Thuna jest dnem smutku pro celý český národ.“[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d e f g h i j k František kníže Thun-Hohenstein zemřel. Národní politika. listopad 1916, roč. 34, čís. 304, s. 4. Dostupné online.  
  4. a b c d LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha : SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 322. (česky) 
  5. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  6. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha : [s.n.], 1896. Dostupné online. (česky) 
  7. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.  
  8. Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online.  
  9. Sněm království Českého 1908 › 1. zasedání › Stenoprotokoly › 2. schůze › Středa 16. září 1908 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2013-06-11]. Dostupné online. (česky) 
  10. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  11. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=499
  12. Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
  13. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589. (česky) 
  14. URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 468-472. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]